Ve svém životě jsem přečetl mnoho knih a slyšel mnoho přednášek na téma eschatologie (věcí budoucích). Autoři se zabývali především otázkami, kdo bude posledním diktátorem světa (Antikristem), ve kterém období žijeme (jeden přednášející tvrdil, že je to období páté pečeti podle Janova Zjevení), kdo je to Gog ze země Magog apod. Jak se měnila politická situace ve světě, měnil se také postupně scénář těchto odpovědí. Některé z těchto přednášek měly tak výrazný politický kontext, až jsem si kladl otázky, zda zájem mnohých posluchačů o politické dění zastiňuje Boží slovo a pravdy evangelia.

Jelikož názory na vývoj politických událostí se neustále mění, jsou někteří křesťané dezorientovaní a zmatení. Kladou si totiž otázku, která verze je správná? Kdo nám řekne, jak to skutečně bude?

Složitá eschatologie

V současné době je nejvíce rozšířeným názorem na věci budoucí pohled, který se cizím slovem označuje jako premileniální dispenzacionalizmus.

Podle tohoto názoru dojde nejdříve k události, která bývá označována jako skrytý (utajený) Kristův příchod (viz obr. 1). Při této události budou nejprve vzkříšeni všichni věřící (tzv. zemřelí v Kristu) – což je označováno jako tzv. první vzkříšení. Následně budou uchváceni (vytrženi) všichni současně žijící lidé, kteří věří v Krista. Jejich těla budou proměněna a dojde k setkání s Kristem na oblacích. Po prvním vzkříšení a vytržení věřících bude následovat Kristův soud nad věřícími, při kterém bude hodnocena jejich služba. Někteří budou odměněni, jiní budou zahanbení. V nebi nastane svatba Beránkova, při které se církev Kristova spojí jako manželka s Pánem Ježíšem a bude s ním navěky.

Po odchodu věřících z tohoto světa zahájí zde svou krutovládu Antikrist a nastane 7 let velikého soužení. Toto období satanovy krutovlády na Zemi bude ukončeno viditelným Kristovým příchodem. Při této události dojde k obrovské bitvě u Harmagedonu, kde bude satan a jeho stoupenci poraženi. Satan bude spoután na tisíc let a na Zemi bude nastoleno tisícileté království pokoje, během něhož budou kromě jiného realizována zaslíbení vůči izraelskému národu, jež doposud nebyla fyzicky naplněna. Nastolení tisíciletého království bude předcházet soud nad žijícími národy a vzkříšení mučedníků zabitých v době velikého soužení.

Po ukončení tisíciletého království dojde k propuštění satana na krátký čas. Satan zorganizuje poslední bitvu proti Kristu, ale bude krutě poražen. Bude následovat zmrtvýchvstání všech lidí a poslední soud. Současná Země a nebe pominou (Země bude souzena ohněm) a budou stvořeny nová země a nové nebe, které budou trvat věčně.

Tento popis je velmi stručný a podle různých interpretů Bible má mnoho variací. Souhrnně řečeno působí však velmi složitě. Můžeme v něm identifikovat 2 Kristovy příchody (skrytý a viditelný), 3 soudy (pro věřící, nad národy a poslední), 2–3 zmrtvýchvstání (první při vytržení, druhé o 1007 let později před posledním soudem, někdy se uvádí ještě zmrtvýchvstání mučedníků před nastolením tisíciletého království).

Otázkou je, zda je biblická eschatologie skutečně takto složitá? Máme v Písmu texty, které by nám přímo dovolovaly obhajovat takovou složitou strukturu? Najdeme zde přímé texty, ze kterých jednoznačně vyplývá, že budou dva příchody, 2–3 soudy oddělené časovým obdobím více než tisíce let?

Zkusme na chvíli zapomenout na složité schéma a přečtěme si pasáže týkající se druhého příchodu Krista a věcí posledních bez těchto brýlí.

Obr. 1: Premileniální dispenzacionalizmus

Zjednodušení složité eschatologie

Základní pravdy o věcech budoucích a druhém Kristově příchodu lze shrnout do několika jednoduchých základních pravd, které přímo vyplývají z novozákonních textů:

1. Existují pouze dva věky: věk tento a věk budoucí (přicházející).

Pán Ježíš mluví o těchto dvou věcích v souvislosti s hříchem proti Duchu svatému: „… ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím“ (Mt 12,32; Mk 3,29). Pán Ježíš také vyslovuje zaslíbení pro toho, kdo pro Krista opustil vše

„... není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný“ (Mk 10,29–30; L 18,29–30).

Apoštol Pavel píše, že Kristus byl po svém vzkříšení posazen po Boží pravici „... vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím“ (Ef 1,21).

2. Věk tento a věk budoucí představují všechen čas včetně věčnosti.

Když srovnáme slova z Mt 12,32 (viz předchozí odstavec) se slovy Pána Ježíše zapsanými v Mk 3,29 („Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“), vidíme, že věk budoucí představuje věčnost. Současně je zřejmé, že věk tento a věk budoucí (tj. věčnost) zahrnují veškerý čas včetně věčnosti, protože hřích rouhání se proti Duchu svatému nebude odpuštěn nikdy. Neexistuje tedy žádné meziobdobí.

Podobnou souvislost mezi věky ukazuje text z Mk 10,30 (a také L 18,30): „... aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a  v přicházejícím věku život věčný.“ I zde je zřejmé, že věk budoucí je totožný s věčností.

3. Existuje výrazný kvalitativní rozdíl mezi oběma věky.

Další zjištění, které vyplývá z biblických textů, je, že existuje výrazný kvalitativní rozdíl mezi oběma věky, projevující se především v kvalitě lidské existence. Nejvýstižněji je zachycen ve slovech Pána Ježíše:

„... Lidé přítomného věku se žení a vdávají. Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení.“ (L 20,34–36)

Srovnání kvalitativních rozdílů mezi oběma věky je přehledně shrnuto v následující tabulce:

Boží slovo nikde nenaznačuje, že by mělo existovat meziobdobí, kde se oba věky mezi sebou mísí.

4. Předělem mezi věkem tímto a budoucím je soud a vzkříšení.

a) Předělem je soud

Svědčí o tom slova z podobenství o pšenici a plevelu, která Pán Ježíš vysvětluje takto:

„Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“ (Mt 13,39–43)

Při žni, která bude na konci věku, dojde k soudu – tj. oddělení pšenice od plevele, plevel bude spálen, pšenice bude v království Otce.

b) Předělem je vzkříšení.

O vzkříšení jako předělu mluví už zmíněný text z ev. Lukáše: „Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých…“ (L 20,35).

Také apoštol Pavel v listu ke Korintským píše: „... potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci“ (1K 15,23–24).

Tutéž skutečnost popisuje ještě jinými slovy:

„… naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni  k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ‚Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!“ (1K 15,52–54)

Z těchto slov je zřejmé, že Kristův příchod bude spojen se vzkříšením (a proměněním věřících, kteří budou naživu v době jeho příchodu), tato událost je spojována s koncem (skonáním věku – viz slova Pána Ježíše) a nastolením nepomíjitelnosti, s koncem vlády smrti a nastolením plného Božího království.

Všechny texty – jak z evangelií, tak listů – do sebe zapadají a sdělují nám jednu prostou pravdu: Existují pouze dva věky s předělem v podobě soudu a vzkříšení, k němuž dojde při Kristově druhém příchodu.

5. Pouze jeden Kristův „druhý příchod“

– Příchod Pána Ježíše bude osobní. „A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já“ (J 14,3).  Nebude to příchod skrze „jeho vliv“ na církev či celý svět, ale příchod jeho vlastní osoby.

– Pán Ježíš při svém druhém příchodu se vrátí z nebe, jak to popisují následující texty: „Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde stejným způsobem, jak jste ho viděli odcházet do nebe“ (Sk 1,11). „Naše občanství je ovšem v nebesích, odkud také očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista“ (Fp 3,20).

– Bible dále říká, že Kristův příchod bude tělesný, fyzický, jak to Pán Ježíš řekl veleknězovi: „Uzříte Syna člověka... přicházet s oblaky nebeskými“ (Mt 26,64).

– Kristův druhý příchod bude viditelný – uvidí to všichni lidé. Jan ve Zjevení píše:

„Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země“ (Zj 1,7). Existuje učení o neviditelnémpříchodu, ale Písmo nás přesvědčuje o opaku – jeho příchod bude viditelný.Matouš zapsal slova Pána Ježíše o druhém příchodu, kde jej přirovnává k blesku,který „ozáří oblohu od východu až na západ... a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských“ (Mt 24,27.30).Podobně to píše i evangelista Lukáš (L 17,24).

– Jeho příchod bude náhlý a nečekaný. Již ono přirovnání k blesku obsahuje v sobě tuto charakteristiku. Jinde najdeme přirovnání Kristova druhého příchodu ke zloději v noci (Mt 24,43; 1Te 5,2; 2Pt 3,10 a Zj 16,15), což vyjadřuje onen moment překvapení, se kterým bude tato událost spojena. Proto jsme Písmem napomínáni, abychom byli stále připraveni „Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete“ (Mt 24,44). Je nám také připomínáno, abychom se měli na pozoru, aby nás ten den nepřekvapil (L 21,34; 1Te 5,4).

– Bude to nesmírně slavná událost. Při svém prvním příchodu Pán Ježíš přišel v poníženosti jako dítě. Jeho druhý příchod bude „na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou... s mohutným zvukem polnice“ (Mt 24,30–31), s doprovodem mocných andělů (2Te 1,7) a „s desetitisíci svých svatých“ (Ju 14). Přijde jako Pán Pánů a Král Králů: „Na plášti a na boku má napsané jméno: Král králů a Pán pánů“ (Zj 19,16).

6. Jedno všeobecné vzkříšení a jeden všeobecný soud

Při Kristově příchodu, který bude předělem mezi tímto věkem a věkem budoucím, dojde k tělesnému vzkříšení všech mrtvých.

Pán Ježíš řekl: „… přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni  k soudu“ (J 5,28–29; B21). Učení Pána Ježíše, jak jej zapsal evangelista Jan, mluví jasně o jednom vzkříšení pro všechny, přičemž věřící vstanou k životu a nevěřící vstanou k odsouzení.

S těmito Ježíšovými slovy velmi dobře koresponduje záznam z Janova zjevení o posledním soudu, kde budou otevřeny knihy – kniha života i kniha skutků. Podle zápisu v knize života bude rozhodnuto o spasení či zatracení člověka:

„Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, to jest kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Peklo vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků… Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.“ (Zj 20,12.13.15 B21)

Popis soudu z Matoušova evangelia poskytuje velmi podobný pohled na jeden všeobecný soud, ke kterému dojde při slavném a viditelném příchodu Krista. V tomto okamžiku budou shromážděni všichni vyvolení a proběhne soud nad všemi národy, při kterém dojde k oddělení ovcí od kozlů (věřících od nevěřících).

„… a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým“ (Mt 24,30–31). „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů…“ (Mt 25,31–32)

7. Uchvácení do oblak („do vzduchu“) a proměnění věřících při druhém Kristově příchodu

Při této slavné události věřící, kteří již zemřeli, budou vzkříšeni a věřící, kteří budou v té době naživu, budou proměněni. Obě skupiny pak budou uchváceny do vzduchu vstříc Pánu, jak to popisuje apoštol Pavel:

„My, kdo zůstaneme živí až do Pánova příchodu, rozhodně nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Vždyť až zazní zvolání, hlas archanděla a Boží polnice, sestoupí sám Pán  z nebe a mrtví v Kristu vstanou jako první. Potom my, kdo zůstaneme živí, budeme spolu s nimi v oblacích uchváceni do vzduchu vstříc Pánu; a tak budeme navždycky  s Pánem.“ (1Te 4,15–17)

„… ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni – naráz, v okamžiku, za zvuku poslední polnice. Neboť zatroubí a mrtví budou vzkříšeni jako nesmrtelní a my budeme proměněni.“ (1K 15,51–52)

8. Zúčtování s nepřáteli

Pán Ježíš při svém příchodu zúčtuje se svými nepřáteli:

– Satan, antikrist i falešný prorok budou uvrženi do ohnivého jezera, kde budou trýzněni dnem i nocí na věky věků: „A ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je šelma a falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků“ (Zj 20,10).

– Bude definitivně zničena smrt jako poslední nepřítel člověka. Již nebude mít nad člověkem moc. Proběhne plné nastolení království. Dokud totiž bude přítomna smrt, nemůže být plnost Božího království nastolena, jelikož ještě nebyl zničen poslední nepřítel. Svědčí o tom následující text: „Poslední nepřítel, který bude zničen, je smrt“ (1K 15,26). „A když toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční to slovo, které bylo napsáno: Smrt byla pohlcena ve vítězství. Kde je, ó smrti, tvůj osten? Kde je, ó peklo, tvé vítězství?“ (1K 15,54–55). „A Smrt i Peklo byly uvrženy do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt” (Zj 20,14).

9. Nastolení nového věku

Po Kristově druhém příchodu bude nastolen nový věk, ve kterém budou stvořeny nové nebe a nová země. Mluví o tom apoštol Petr ve svém listu, kde v několika verších shrnuje celou novozákonní eschatologii:

„Kde je ten slib o jeho příchodu? ... Ta nynější nebesa a země jsou pak tímtéž slovem zachována a střežena pro oheň, ke dni soudu a záhuby bezbožných lidí… Pánův den však přijde jako zloděj v noci. V ten den nebesa s hřmotem pominou, živly se rozplynou žárem a země i všechny výtvory na ní budou spáleny… Podle jeho zaslíbení však očekáváme nová nebesa a novou zemi, v nichž přebývá spravedlnost.“ (2Pt 3,4.7.10.13 NBK)

 I v tomto textu se znovu objevuje jednoduchá eschatologická struktura, jak jsme o ní mluvili v předchozích odstavcích: nynější nebesa a země (tento věk) – Pánův den, tedy Kristův příchod a soud (předěl mezi věky) – nová nebesa a nová země, kde přebývá spravedlnost (věk budoucí).

O novém nebi a nové zemi píše také Jan ve Zjevení: „Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo“ (Zj 21,1).

Vidíme tedy, že novozákonní eschatologie, vycházející ze slov Pána Ježíše a apoštolů, vůbec není složitá. Složitou se stává, pokud do ní vkládáme věci, které tam prvotně nejsou.

Tato jednoduchá eschatologie obsahuje jen několik prvků (viz obr. 2):

– pouze dva věky – tento a budoucí

– pouze jeden „druhý“ příchod (viditelný)

– pouze jeden všeobecný soud

– pouze jedno všeobecné zmrtvýchvstání

Obr. 2: Jednoduchá eschatologie (tzv. amileniazmus)

Pokračování - část 2, část 3