Ukázka z knihy Kdo jsou puritáni a co učí?

Výhodou Thomase Goodwina byli jeho zbožní rodiče, kteří mu zajistili to nejlepší klasické vzdělání dostupné v dané oblasti, takže na Kristovu kolej v Cambridgi nastoupil ještě dříve, než mu bylo třináct. V té době byla celá Cambridge pod vlivem mocné služby Williama Perkinse. Když se Goodwin ohlížel zpět na své tehdejší zkušenosti, prohlašoval o sobě, že ačkoli přistupoval k Večeři Páně a choval se nábožensky, byl zároveň zákonický, pokud jde o duchovní záležitosti, a neobrácený.

Ve dvaceti letech zakusil hluboké usvědčení z hříchu při kázání o Ježíšově pláči nad Jeruzalémem (Lk 19,41–42). Svědčil, že Duch svatý změnil jeho zaměření – přestal se dívat na sebe sama a začal hledět ke Kristu. To ukončilo jeho sedmileté otroctví. Jeho osobní bolestivá zkušenost usvědčení přispěla k tomu, že se z něho stal nesmírně užitečný kazatel, zvlášť ve věcech obracení hříšníků a vedení hledajících lidí.

Po svém obrácení se Goodwin spojil s puritánským hnutím a v pravý čas nahradil Richarda Sibbese na místě mistra koleje sv. Kateřiny v Cambridgi. V té době se vystupňovalo pronásledování, a tak na svůj post v roce 1634 rezignoval. Víme, že se Goodwin na nějaký čas usadil v Amsterdamu, kde měl společenství s Nyem, Burroughsem, Bridgem a Sympsonem. Tito muži, které řadíme spíše k nezávislým než k presbyteriánům, byli později, během Westminsterského sněmu, známí jako „disidentští bratři“. Na sněmu byl Nye mocným řečníkem, Burroughs ostrým diskutérem, Bridge přesvědčivým obhájcem, ale skutečnou silou jejich skupinky byl Goodwin. Goodwin byl tak vlídný a laskavý, že si ho vážili i lidé, kteří s ním nejvíce nesouhlasili. Byl si velmi blízký s Oliverem Cromwellem a sloužil mu na smrtelné posteli.

V roce 1649 byl Goodwin ustanoven prezidentem Magdaleniny koleje v Oxfordu. Nesmírně rád pomáhal mladým mužům při přípravě na službu a přiznával, že vzhledem k nucenému opuštění Cambridge v temných dobách už neočekával, že by kdy mohl znovu zastávat podobné postavení. S obnovením monarchie se změnila i politická situace a v roce 1660 se Goodwin přestěhoval do Londýna, kde vytrvale sloužil dokonce i během roku 1665, kdy zde vypukl mor. Následujícího léta při velkém londýnském požáru přišel o polovinu své knihovny, jež skončila v plamenech. Právě při této příležitosti napsal nádhernou knihu s názvem Patience and its perfect work under sudden and sore trials (Trpělivost a její dokonalé dílo v náhlých a těžkých zkouškách).

Tón Goodwinových spisů je, podobně jako jeho kázání, založen především na zkušenosti. Psal tak, jak věci cítil. Z Goodwinových děl bývá široce doporučován jeho experimentální výklad nazvaný The Return of Prayers (Návrat modliteb).