Jaké byly okolnosti Kristova narození? Lukáš zaznamenal události, které se staly ještě před Ježíšovým narozením. První kapitola Lukášova evangelia obsahuje proroctví, které se týká Krista samotného a jeho bezprostředního předchůdce, Jana Křtitele. Ukazuje na příchod, původ a poslání Spasitele, jemuž bude Jan, později nazvaný Křtitel, připravovat cestu.

I. Příchod Spasitele

• A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti… (Lk 1,76–78)

Otec Jana Křtitele, Zachariáš, mluví ke svému právě narozenému synovi. Když mu anděl řekl, že se mu narodí syn, Zachariáš nevěřil, a proto anděl svázal jeho jazyk, takže Zachariáš nemohl mluvit až do okamžiku, kdy mělo dojít k pojmenování syna. Když se otce zeptali, jak se bude jmenovat, napsal na tabulku, že jeho jméno bude Jan. V tu chvíli se mu po devíti měsících rozvázal jazyk a Zachariáš chválil Boha. Náš text je vrcholem jeho chvály. Ale není to chvála jeho syna, ale chvála Božího syna. Zachariášův syn bude prorokem Nejvyššího a podle Izajáše půjde před Pánem, aby mu připravil cestu, volal lidi k pokání a dal jim poznat spásu v odpuštění hříchů. Přesně to Jan Křtitel dělal. Všude kázal a vyzýval lidi, aby činili pokání a věřili v toho, který přichází po něm, v Ježíše Krista. A právě sem směřuje i sedmdesátý osmý verš. Bůh navštíví svůj lid. Bůh sestoupí ke svému lidu. Bůh přijde a nyní je to jisté!

V šedesátém osmém verši Zachariáš oznamuje, že už se to stalo. Poté, co Alžběta otěhotněla, setkal se anděl také s její příbuznou, dívkou jménem Marie. Této Marii anděl oznámil, že počne mocí Ducha svatého, otěhotní a porodí syna, který bude svatý a bude to Syn Boží (Lk 1,35). Marie spěchala za Alžbětou a obě se radovaly z Božího díla. Zachariášova chvála je jenom ohlasem toho, co se stalo. Proto mluví o Božím navštívení v minulém čase (L 1,68). To Slovo, Kristus, už se stávalo tělem. V době, kdy Zachariáš říká tato slova, Spasitel už se formoval v Mariině lůně, aby za dalších šest měsíců vstoupil do temnoty tohoto světa.

Bylo to symbolické, že se Ježíš narodil v noci. Uprostřed noční temnoty přišel na svět ten, který je světlo světa, světlo, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět (J 1,9) a které jednoho dne ozáří celý svět, jako blesk ozařuje oblohu. Když se Ježíš narodil, obloha blízko Betléma se rozzářila slávou nebeských andělských zástupů, které zvěstovaly pastýřům, že se jim narodil Spasitel, Kristus. Až Ježíš přijde podruhé, nepřijde jako děťátko do temnoty světa, ale přijde blesk soudu, jako plamen a oheň, který zachvátí celý svět nacházející se v temnotě hříchu. Zachariáš v tuto chvíli mluví o prvním příchodu Krista, o jeho narození do světa. Raduje se z toho, že Pán přichází, že se naplňují dávná proroctví a běh světa spěje ke svému vrcholu, k vtělení Božího Syna, k příchodu zaslíbeného Spasitele a Krále.

Jak mluví Zachariáš o příchodu Spasitele? Proč přichází Spasitel? Pro slitování a milosrdenství našeho Boha. Bůh je plný slitování. Jeho slova hovoří o niterném soucitu, o pohnutém srdci, o milosrdenství, které vychází z nitra. Mluví se tu o Boží podstatě, o svatém charakteru samotného Boha, který je slitovným Bohem, je milosrdný a plný soucitu.

Abychom tomu ale dobře rozuměli, musíme vidět také druhou stránku celé věci – je tady člověk, který potřebuje zachránit. Ježíš přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo (Lk 19,10). Ježíš nepřišel pro zdravé, ale přišel jako lékař za nemocnými. Nepřišel volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky (Lk 5,31–32). To řekl farizeům, kteří si sami o sobě mysleli, že jsou spravedliví, že jsou duchovně zdraví, že nepotřebují uzdravit duši ani ji zachránit před věčným zahynutím. I dnes je tolik lidí lhostejných k tomu nejvzácnějšímu, co jim Bůh dal! Vůbec je nezajímá jejich duše. Vůbec se nestarají o věčnost. Nechtějí přemýšlet o tom, co se stane po smrti jejich těla. Utěšují se marnou a prázdnou iluzí, že po smrti nastane nicota. Jestli je toto údělem člověka, potom jsme ubohá stvoření a nejsme na tom líp než kámen. Jsme na tom hůř než kámen, protože on nic necítí, ale my zakoušíme bolesti, trápení, soužení a všechny nesnáze spojené s lidským životem. A proč? Aby jednoho dne přišlo nic!

Jak se na to ale dívá Bůh? Bůh stvořil člověka, dal mu život. Přijde den, kdy bude chtít složit účty. A Bible vydává velmi jasné svědectví o každém člověku – že není člověk, který by nezhřešil (Ř 3,23), a že mzdou hříchu je smrt (Ř 6,23). Každý člověk si zaslouží spravedlivou mzdu, tedy to, co si vysloužil za svůj život, za své hříchy. Tou mzdou je věčná smrt daleko od Boha, který je zdrojem života, a od jeho slávy. Věčná vědomá smrt v odloučení, samotě, trápení, bez světla, bez naděje, bez radosti a pokoje. Proto Zachariáš mluví o odpuštění hříchů, proto mluví o spasiteli, který přichází na svět, proto mluví o slitování a milosrdenství našeho Boha.

Nejsou to lidské hříchy, které by nutily Boha být milosrdný, ale je to jeho podstata, jeho charakter, jeho láska, která ho vedla k tomu, že připravil cestu spasení, že před stvořením světa připravil plán záchrany. Vždyť „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (J 3,16). Ve svém milosrdenství Bůh připravil způsob, jak se člověk může zbavit svých hříchů, jak může dosáhnout Boží spravedlnosti a žít. Tímto prostředkem je Boží syn, Ježíš Kristus. Celých patnáct století, kdy postupně vznikal Starý zákon, dosvědčovali proroci přicházející spasení a zjevovali o něm stále více. Zachariáš vidí, že teď vše dochází naplnění, protože Boží Syn se stal člověkem, narodí se v těle, jako má člověk, a na lidském těle odsoudí hřích. Každý, kdo uvěří v tento Boží způsob ospravedlnění člověka, tím dá nejenom Bohu za pravdu, ale bude zachráněn pro věčnost. Proto se Zachariáš tolik raduje z narození Spasitele.

Co říká Zachariáš o Spasiteli? Mluví o původu Spasitele. Kdo je tento Spasitel? Narodí se z ženy, bude to malé dítě, stejné jako každé jiné. Lukáš ve druhé kapitole mluví o tom, jak byl Ježíš osmého dne po narození obřezán stejně jako každý jiný židovský chlapec. Opravdu nemáme více informací o původu Krista? Co říká náš text?

II. Původ Spasitele

• … pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti. (Lk 1,78)

Samotná gramatika tohoto verše dosvědčuje božský původ Ježíše Krista. Je to Bůh sám, kdo navštíví svůj lid jako „Vycházející z výsosti“. Bůh se stane člověkem a na lidském těle odsoudí hřích. Druhá osoba Boží Trojice, Boží Syn, kterého můžeme před jeho vtělením vidět na mnoha místech Starého zákona, přijde v těle. Apoštol Jan píše, že Boží Syn je Slovo, které věčně vychází z Otcových úst. Jan o něm dosvědčuje, že to Slovo bylo u Boha, že to Slovo bylo Bůh a že se stalo tělem a přebývalo mezi námi (J 1,14). A dodává:

• Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (J 1,14)

Slovy plnými vznešenosti a nádhery popisuje Jan Božího Syna. Podobně se vyjadřuje také Lukáš slovy „Vycházející z výsosti“. Je velmi obtížné přeložit tato dvě slova, protože jsou to slova nabitá významem. Musíme se u nich zastavit, protože nám odhalují původ Mesiáše. Zachariáš velmi dobře porozuměl tomu, kdo je Boží syn, pochopil podstatu a původ svého Spasitele.

Slovo „vycházející“ se obvykle překládá jako východ ve smyslu světové strany. Když se Kristus narodil, přišli mudrci z východu (je tam stejné slovo), kteří na východě (totéž slovo) uviděli jeho hvězdu. Je to slovo, které se dá použít o okamžiku východu slunce, takže Žilka je překládá jako „slunce vycházející z výsosti“, jiné překlady mluví o „rozbřesku z výsosti“ (Pavlík, Žilka), „svítání shůry“ (B21), „úsvit z výsosti“ (ČSP). Zdůrazňuje to bezprostřední kontext, protože následující verš říká, že zazáří těm, kdo jsou v temnotě a ve stínu smrti. Kristus je světlo světa (J 8,12), a kdo ho následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. On je světlo, které vzchází v temnotách.

• Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. (Iz 9,1)

Tato slova použil Zachariáš v následujícím verši. Ježíš je veliké světlo, které přišlo na svět. Ježíš zazáří každému, koho Bůh probudí z mrtvých svou mocí, kterou i Krista vzkřísil z mrtvých. Každý, kdo činí pokání a věří v Ježíše Krista, už nemusí bloudit ani tápat v temnotě světa a ve tmě hříchu, protože má světlo života. Ježíš Kristus je září samotného Boha. Autor listu Židům (dost možná právě Lukáš) napsal, že Kristus je:

• … odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty… (Žd 1,3)

Je vznešenější než andělé, které převyšuje už jenom jménem, které mu bylo dáno – Ježíš znamená „Bůh zachraňuje“, a kromě toho je také Immanuel, což znamená „Bůh je s námi“ (Mt 1,21–23). V Ježíši Kristu je Bůh s námi. Odložil slávu nebe a stal se jedním z nás, stal se člověkem – do tmy lidského života zazářilo světlo.

Ale Lukáš jde ještě dále. V řeckém překladu Starého zákona se toto slovo používá na několika místech, když se mluví o zaslíbení Mesiáše. Mesiáš je nazván „Výhonkem“.

• Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. (Jr 23,5)
• … přivedu svého služebníka, zvaného Výhonek. (Za 3,8)
• Hle, přijde muž jménem Výhonek, vyraší odspodu; ten zbuduje Hospodinův chrám. (Za 6,12)
• V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou, plod země důstojností a okrasou pro ty z Izraele, kdo vyvázli. (Iz 4,2)

Zachariáš odkazuje na slova proroků. Mluví o zaslíbeném služebníkovi, o králi, který bude kralovat prozíravě a bude uplatňovat spravedlnost a právo. Zachariášovi prospělo dlouhé mlčení, kdy byl jeho jazyk svázán. Mohl v tichosti přemýšlet nad slovy anděla, který mu oznámil narození syna, i nad příběhem Marie, která se sešla s jeho ženou. Zachariáš byl kněz, potomek Árona, znal Boží slovo a jistě promýšlel všechna ta místa, která mluvila o Hospodinovu služebníkovi, o Davidovu synovi, o synu člověka, o záchraně Božího lidu, o odpuštění hříchů. Když se mu rozvázala ústa, přetéká chválou, která je naplněná zjevením.

 Přichází výhonek, který vychází jako „proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů“ (Iz 11,1). Vycházející z výsosti. Tento výhonek se sice narodí Marii, ale jeho původ je nebeský, přichází z výsosti. Anděl oznámil Marii, že ji zastíní sláva Nejvyššího, počne a její dítě bude svaté. Ježíš je člověk podle těla, pochází z Marie, je to Davidův potomek, ale jeho původ je od věčnosti, protože k nám přišel z nebe. Sestoupil ze slávy a stal se jedním z lidí (Fp 2,6–11).

Zachariáš oslavuje Krista ještě před jeho narozením. Přesto velmi dobře rozuměl tomu, kdo je Kristus. Je to Výhonek z výsosti, tedy z nebe, ze slávy, z nejvyšších míst. Hned dvojím způsobem tak ukazuje na původ Spasitele. Je to zaslíbený Výhonek a přichází z nebe. Zachariáš chválil Boha a vyvyšoval Krista jako Božího syna, jako Boha, který se stal člověkem a v lidském těle za nás zaplatil cenu za hřích. Mluví o slávě, která přichází do světa, o Boží slávě, která bude zářit a která září i nám až dodnes. Ježíš Kristus nás stále zve, abychom přišli k němu, abychom se před ním sklonili jako před Spasitelem a králem, abychom ho vyznali jako Pána svého života a uvěřili, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých. To je skutečné poselství Vánoc a důvod, proč se Ježíš Kristus narodil.

III. Poslání Spasitele

Proč se ale Boží syn stal člověkem?

• … aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Lk 1,79)

Ježíš přišel proto, aby se zjevil, aby se dal poznat některým lidem. Nepřišel se zjevit všem, ale přišel pro svůj lid. Je spasitelem svého lidu (Mt 1,21). Mnozí se setkali s Kristem, ale zdaleka ne všichni poznali, koho mají před sebou. Poznali ho jenom ti, kterým se dal poznat. Tak veliká je temnota, ve které se kvůli svým hříchům nacházíme. I když přijde světlo na svět, nejsme schopni to světlo poznat a vydáváme ho za tmu. Jan napsal:

• Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. (J 1,10–11)
• Světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. (J 3,19)

Ježíš přišel, aby se dal poznat, aby se zjevil těm, kdo jsou v temnotě a ve stínu smrti. Ježíš září, on se zjevuje lidem, dává se jim poznat, probouzí mrtvé a kamenné lidské srdce a naplňuje ho svou láskou. Jenom ti, kterým se Kristus dal poznat, jenom ti, kterým zazářil, přicházejí ke světlu a jsou zachraňováni. Září Kristus i tobě? Znáš Ježíše Krista? Zazářil do tvého života jako jasná hvězda jitřní, jak je také nazván (Zj 22,16)? Probudil ses z temnoty hříchu a smrti a povstal jsi k životu skrze víru v Ježíše Krista? Září ti jako světlo, které vede tvoje kroky? Je Ježíš Pánem tvého života?

Každý z nás se narodil do temnoty a stínu smrti. Smrt vládne nad každým člověkem a je důkazem toho, že člověk zhřešil proti Bohu. Kdyby žil někdo, kdo by nezhřešil, pak by ani nezemřel. Ale v každé generaci na celém světě po celou dobu jeho existence vždycky zemřelo sto procent všech lidí. Z Bible víme jenom o dvou výjimkách, o dvou lidech, kteří nezemřeli, protože Bůh si je vzal k sobě ještě za jejich života – jedním z nich byl Henoch a druhým Elijáš. A potom je tady ještě zaslíbený syn Davidův, Mesiáš, o němž dnes mluvíme, který zemřel na kříži a byl pohřben, ale třetího dne vstal z mrtvých. Ve svém zmrtvýchvstání porazil smrt a vyhlásil nad ní vítězství. Proto mohl říci už za svého života:

• Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (J 5,24)

Ježíš přišel, aby dal věčný život těm, kdo v něj uvěří. Jsou to lidé, kteří se narodili ve stínu smrti, kteří nešli cestou pokoje, ale cestou nepřátelství vůči Bohu i vůči lidem. I my všichni jsme byli Božími nepřáteli, dokud se Bůh nad námi neslitoval a nezjevil nám svého Syna, dokud Kristus nezazářil do našich životů. Tehdy naplnil naše srdce pokoj, který převyšuje každé lidské pomyšlení. Obětí Ježíše Krista jsme byli usmířeni s Bohem i s lidmi. Ježíš Kristus uvedl naše kroky na cestu pokoje. Nyní Boží pokoj vládne v životech Božích dětí (Ř 5,1).

Ježíš přišel udělat z Božích nepřátel Boží děti. Narodil se, aby nás vykoupil z otroctví hříchu a smrti. Byli jsme otroky hříchu a celé naše životy o tom svědčily. Nechtěli jsme žít v podřízenosti Bohu, ale chtěli jsme sami vládnout nad svými životy, chtěli jsme být jako Bůh. Ale tato hříšná touha naprosto zaslepila naše chápání i náš zrak, takže jsme neviděli, že jsme ovládáni vlastními žádostmi a touhami, že jsme ovládáni ďáblem, který vládne v tomto světě, a že milujeme hřích víc než cokoliv jiného v tomto světě. Ale Bůh nás zachránil.

Poslal svého jediného Syna, aby se stal spasitelem světa. V tom je celé kouzlo Vánoc, že Ježíš přišel zachránit svůj lid a přivést ho na cestu pokoje. Přišel, aby se stal obětí smíření za naše hříchy. Každý lidský hřích je ve své podstatě namířen proti Bohu, proto je mzdou hříchu smrt. Protože se jedná o urážku nekonečného Boha, musí cena za hřích odpovídat tomu, co bylo dotčeno. A to znamená, že cena za hřích je nekonečnou cenou. Proto Bible mluví o věčném zatracení, které čeká všechny, kdo nečiní pokání a nevěří v Ježíše Krista, všechny, kterým Kristus nezáří jako světlo. Proto také zvířecí oběti nemohly usmířit Boží hněv a být plnohodnotnou cenou za vykoupení. Sám nekonečný Bůh musel zaplatit cenu za vykoupení, protože jenom taková oběť je dostatečnou cenou za hřích.

Milí přátelé, máte pokoj s Bohem? Jste smířeni skrze víru v dokonalou a dokonanou oběť Pána Ježíše Krista? Pojďte k němu. Kéž vám září jako světlo, kéž osvěcuje celý váš život a vede vaše kroky cestou pokoje. Proto se Ježíš narodil! Proto i dnes volá každého z nás, abychom za ním šli, abychom k němu volali svými slovy: „Pane, smiluje se nade mnou hříšným a zachraň mou ubohou duši.“ Volejte tak dlouho, dokud nedostanete odpověď, dokud Boží láska nezaplaví vaše srdce a nepřinese usmíření s Bohem, a tedy pokoj.

Bůh je dobrý. Ze svého slitování a milosrdenství nám poslal Spasitele, abychom skrze něj došli pokoje a měli cestu k Bohu otevřenou dokořán. Proto by nikdo z nás neměl otálet, ale měl by spěchat k Ježíši, který se sice narodil v Betlémě, ale přišel k nám jako Výhonek vycházející z výsosti, aby nám přinesl spasení v odpuštění hříchů.