Zeptejte se mých čtyř dětí, jaké jsou lásky jejich otce a hned po „Ježíši, naší mamince, baseballu a týmu Georgia Bulldogs,“ by byli „mrtví lidé“. Proč? Nehledě na to, že učím historii církve, myslím si, že je důležité, aby moje děti už od útlého věku rozuměli plnosti víry, kterou jim ukazuji v Písmu. (A ony vědí, že hrdina té knihy vstal z mrtvých.)

Pokud se spolehnu na to, že mě mé děti poslouchaly, pak by měly být schopny říct vám něco o Lutherovi, 95 tezích a dveřích kostela ve Wittenbergu. (Dokonce umí vyslovit „W“ jako „V“, protože si myslí, že to zní jako hmyz.) Řeknou vám něco o Kalvínovi a jeho nepříjemném konfliktu s Williamem Farelem. Řeknou vám, že William Carey je otec dnešní misie (a nejspíš vám připomenou, že to byl baptista). Řeknou vám, že Spurgeon občas kouřil doutník a že pán s vtipným jménem Atanáš přesvědčil účastníky sjezdu nazvaného Nicejský koncil (pravděpodobně trefí i datum – je to rok 325 po Kristu). Vědí, že na Milvijském mostě se odehrála důležitá bitva. Dokonce vědí, že ti lidé, kteří se v určité soboty zastavují na naší verandě s časopisem Strážná věž v rukou, jsou ariáni dnešní doby. Mně bylo třicet, když jsem se to všechno dozvěděl.

V žádném případě by historie církve neměla nahradit vaše rodinné vyučování Bible. Rodinná pobožnost a Boží slovo musí být u vás doma na prvním místě. Když je navíc naučíte alespoň něco o významných osobnostech a událostech z bohatého dědictví církve, přinese to obrovský užitek. Zde je sedm důvodů, proč bychom měli učit své děti o historii církve.

1. Protože musí vědět, že křesťanství je víra založená na historických událostech. Ježíš doopravdy žil. Zemřel. Vstal z mrtvých. Vstoupil do nebe. Buduje svou církev, jak slíbil. Historie církve svědčí o tom, že se všechny tyto události skutečně staly – a stále se dějí – v čase a  v prostoru a v minulosti. Nechci, aby popletli příběh spasení s Hobitem, Letopisy Narnie, Robinsonem Crusoe nebo Locikou.

2. Protože chceme, aby se vyvarovaly chronologického snobství. Jak říká C. S. Lewis, nové nutně neznamená lepší (nebo naopak). Stejně jako jejich rodiče, jsou i naše děti neustále zaplavovány zprávami o „novém“ a „lepším“ – verze 1.1, 1.2, 1.3 a tak podobně. Chci, aby moje děti věděly, že evangelium není nové, nemůže být vylepšeno a nikdy se nezmění. Musí také vědět, že i když při pohledu do historie člověka nenajdeme žádný „zlatý věk“, jsou zde velká probuzení, za jejichž opakování bychom se měli modlit.

3. Protože musí vědět, že pro Bibli stojí za to zemřít. Jedna z definic církevní historie, kterou učím své studenty, jednoduše zní „bitva o Bibli“. To znamená, že historie církve je zpráva o dva tisíce let trvající válce mezi kacířstvím a pravověrností, mezi konkurenčními výklady svatého Božího slova. Chci, aby moje děti věděly, že naše Bible – s tím, že prakticky  v každé místnosti našeho domu máme jedno vydání – nebyla zadarmo. Muži a ženy byli vězněni, obtěžováni, biti a zabíjeni pro to, abychom my mohli číst Bibli ve svém rodném jazyce. Také diskutovali, bojovali, byli pronásledováni, a dokonce i umírali, když zastávali její správný výklad.

4. Protože musí vědět, že teologie je důležitá. Chci, aby věděly o Augustinovi a Pelagiovi, Kalvínovi a Arminiovi, Wesleym a Whitfieldovi a teologických rozdílech, které je rozdělily, a především, proč bylo takové rozdělení důležité. Chci, aby moje děti byly dobrými teology a byly si vědomy toho, že každý zastává nějakou teologii, ale ne všichni se drží Písma. Chci, aby věděly, že názory a myšlenky mají své důsledky, jak dobré, tak špatné. Apoštol Pavel měl svůj pohled na svět. Stejně tak ho měl i Hitler.

5. Protože musí vidět, že jsme částí Kristovy církve, která trvá po staletí. Nejsme první křesťané. A i když moje jižanská výchova (vedená především písněmi) může napovídat opaku, ani má babička nebyla první křesťanka. Chci, aby věděly o odvaze Atanáše, mučení Justina a Polykarpa, brilantnosti Kalvína, nezapomenutelných slovech Luthera a bitvě za Bibli v mé vlastní denominaci (Jižní baptisté). Poslední kapitoly životů našich hrdinů jsou sepsány a my víme, jak úspěšné bylo jejich chození s Bohem. Významní muži a ženy církve představují výborné příklady vytrvalé víry (viz Žd 11).

6. Protože chceme, aby věděly, že i velcí muži mají závažné chyby. Namalujte velký, trojrozměrný obraz svých hrdinů z minulosti církve – to dobré, to špatné i to ošklivé, abyste připomněli svým dětem, že Ježíš byl/je jediný dokonalý muž. Řekněte jim, že někteří velcí duchovní vůdci jako král David v Starém zákoně dělali hloupé věci, a připomeňte jim, že hříšníci jsou spaseni díky spravedlnosti někoho jiného. Bůh kreslí rovné čáry polámanými klacky. Snad tato perspektiva pomůže ochránit vaše děti před zhoubnými trny farizejství a perfekcionismu.

7. Protože je to povzbuzuje k poslouchání devátého přikázání. Překrucovat teologii nebo myšlenky někoho jiného znamená přinášet proti nim falešná svědectví. Kalvín nevynalezl předurčení. Svobodná vůle nebyla výhradním dílem Arminia. Wesley (vlastně oba Wesleyovi) a Whitefield se často dohadovali jak v dopisech, tak i v kázáních, ne vždycky dodržovali pravidla při proslovech a v jejich vztahu nevládl až tak úplně „jemný nesouhlas“, jak se obvykle tvrdí. Tím pádem zesměšňovat znamená překrucovat. A úmyslně překrucovat znamená porušovat Boží přikázání. Nechte je, aby si na tuto myšlenku zvykli již v útlém věku. A pokud bude Bůh milostivý, může jim to pomoct, aby byli zbožnými členy církve.

www.thegospelcoalition.org/article/7-reasons-to-teach-our-children-church-history