Do redakce nám často telefonuje jedna milá sestra, která miluje Pána Ježíše Krista tak moc, že mě to velmi povzbuzuje a vůbec mi její telefonáty přinášejí radost. Ráda bych se s vámi podělila o jeden krásný příběh, se kterým se mi svěřila:

Moje maminka se narodila v rodině s devíti dětmi. Jako jediná z nich měla od narození těžkou srdeční vadu, která se stala příčinou toho, že sama zvládala jen málo věcí. O to více se upnula na Pána Ježíše Krista a u něj hledala sílu a povzbuzení. Byla to postavou maličká žena (jen 150 cm), ale duchem byla veliká. Tak se stávalo, že když za ní přicházeli bratři a sestry, aby ji povzbudili v její nemoci a nemohoucnosti, nakonec sami odcházeli velmi povzbuzeni, a to skrze její hluboké porozumění Písmu, které tak dobře znala a stále používala.

Já sama jsem měla velmi šťastné dětství, protože maminka nemohla pracovat a zůstávala tedy stále doma. Takže pokaždé, když jsem přišla domů, bylo tam tolik lásky! I když někdy byly třeba jen brambory na loupačku, protože po válce nic jiného nebylo, byly podávány s velikou láskou. Vůbec mi nevadilo, že jsem doma musela prát, uklízet a pomáhat, protože mi maminka všechno vynahradila svou moudrostí, kterou nám předávala. Ukázala nám ty pravé hodnoty, které zůstávají navěky, a pomohla nám, abychom je sami přijali.

Jednou, když už byla maminka stará a upoutaná na lůžko, přišla jsem k ní a usedla na její posteli. Krásně a s láskou jsme se na sebe dívaly, protože jsme se měly moc rády, a maminka začala mluvit: „Člověk může buď zestárnout, nebo uzrát.“ „Jak to myslíš, maminko?“ zeptala jsem se. Maminka odpověděla: „Víš, když budeš žít po způsobu tohoto světa, honit se za věcmi, spěchat, hromadit peníze a majetek, tak jednou zestárneš a umřeš. Když ale budeš následovat Pána Ježíše Krista, přimkneš se k němu a budeš se od něj učit, porosteš ve svatosti a ve službě. Pak budeš zrát jako dobré ovoce a jednoho dne přijde Pán a to dobré ovoce utrhne a vezme si je k sobě domů. Píše se o tom i v Bibli: ‚Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není!‘ (Ž 92,14–16).“

Kéž bychom i my zůstávali v Pánu Ježíši. Vaše redakce