Pokračování z minulého čísla

Manželé, dávejte svým ženám TULIPány. Někteří víte, že tato zkratka má i jiný význam (zkratka pro pět bodů kalvinismu, pozn. překl.), ale pro naši potřebu to bude znamenat toto:

T = Totálně se jí odevzdej

U = Úplně se pro ni obětuj

L = Lásku soustřeď jen na ni

I = Neodolatelně (angl. irresistibly) ji přitahuj láskou, která očišťuje

P = Potřeby své ženy naplňuj vytrvale

Těchto několik bodů by vám mělo pomoct najít odpověď na otázku, zda své ženě dáváte tulipány, či ne.

T = Totálně se jí odevzdej

„Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval“ (Ef 5,25). Pán chce, abyste se zcela odevzdali milování své ženy, to znamená lásce, která odráží lásku Kristovu. Láska není tím, co slovo „láska“ znamená ve světě. Když jdu do posilovny a hrají tam populární písničky, velmi často slyším slovo láska, ale to, co oni nazývají láskou, není láska. Říkají něco jako: „Miluji tě, chci tě dneska v noci, ale už se možná nikdy neuvidíme.“ To není láska.

Ve 2. Samuelově 13. kapitole, v tragickém příběhu o Amnónovi a Támar, Amnón říká: „Miluji Támaru, sestru svého bratra Abšalóma.“ Mluví o lásce, ale ve skutečnosti jde o chtíč, o vášeň. A poté, co dojde k znásilnění, je o Amnónovi řečeno: „Nenávist, kterou k ní pociťoval, byla větší než láska, kterou ji miloval.“ Přesně tak nakládá s láskou svět. Žádost nazývají láskou. „Chci tvoje tělo. Cítím se s tebou dobře. Něco mi přinášíš.“ Ale když zeslábne žádost, z lásky nic nezbyde.

My však máme milovat své ženy, jako Kristus miluje církev. A jeho láska je milostivá. Nás Kristus miloval, když jsme toho nebyli hodni. „Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní“ (Ř 5,8). My jsme ještě byli jeho nepřáteli a on nás se sebou usmířil smrtí svého Syna.

Tak tedy milovat manželku, jako Kristus miloval vás, církev, znamená, že jste oddáni jejímu dobru bez ohledu na to, jestli si myslíte, že si to zaslouží, nebo ne. Když jste si vybírali manželku, zvolili jste si to nejlepší, co se nabízelo, že? Nikdo vás nevyzval, abyste si našli tu nejtvrdší a nejkrutější ženu. To jenom Ozeáš si musel vzít Gomeru. Nikdo vám neřekl, vezmi si někoho odpudivého, pak se budeš více podobat Kristu. Když jste si vybrali manželku, byla to ta nejlepší možná volba, která se nabízela. Hledali jste rozumnou osobu, ideálně co nejzbožnější. A když jste si vybrali svou lásku, musíte svou volbu milovat, protože jste se k tomu zavázali před Bohem. Teď už nemáte výběr. Nemůžete teď říct: „Budu s tebou jednat tak, jak ty budeš jednat se mnou.“

Je třeba si uvědomit, a to říkám pro vás svobodné, že až se oženíte, zjistíte, že jste si vzali hříšníka. Nehledě na to, jak krásné to bylo, než jste se vzali, dokud nebudete nějakou chvíli spolu a nebudete žít bok po boku, nepoznáte, jak moc hříšná je osoba, kterou jste si vzali, ani jak hříšní jste vy sami. Aby bylo manželství úspěšné, potřebujete milost. Svou volbu jste provedli na základě domněnky, že si právě tuto ženu zasloužíte, ale vytrvat musíte na základě smluvní lásky, která odráží lásku Kristovu k vám. Nebuďte tedy překvapení, když vaše žena hřeší, když nenaplňuje všechny vaše potřeby.

Jak Ježíš mění vás? Římanům 2,4 říká, že „dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání“. Bůh nás přivedl k pokání milostí, ukázal nám svou laskavost, kterou si nezasloužíme. Povoláním manžela tedy je uvést svou manželku v úžas milostí, jednat s ní lépe, než si zaslouží, protože přesně tak Bůh jedná s vámi. Pavel v listu Filipským 3 říká, že v Kristu nemáme vlastní spravedlnost, ale spravedlnost, která je z Boha, založenou na víře. Evangelium říká, že Bůh se na vás dívá jako na oblečené do Kristovy spravedlnosti. Bůh se na vás dívá, jako kdybyste dokonale dodržovali jeho zákon, protože ho Kristus dodržel za vás. Bůh vám proto prokazuje náklonnost a žehná vám ne na základě zákona, ale na základě toho, co pro vás vydobyl Kristus. A tak vaše povolání milovat svou manželku tak, jako Kristus miluje vás, znamená, že se k ní máte chovat, jako kdyby byla dokonalá, i když moc dobře víte, že není. Vždyť právě tak Kristus jedná s vámi. Jednejte s ní tak, jak Bůh chce, abyste s ní jednali.

Bůh chce, abys byl iniciátorem v lásce. Spousta mužů se stáhne, obzvláště v konfliktech čekají, že se manželka přijde usmířit jako první. V 1. Janově 4,19 se píše: „My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.“ Ježíš inicioval lásku a my jsme pouze reagovali. Právě proto bychom my, manželé, měli dělat první krok v usmiřování, v projevování citů, ve vztahu, v konverzaci. Tato láska má být láskou ze srdce. Zítra ráno budu kázat z listu Židům 12. Tam se mluví o tom, že Ježíš podstoupil kříž pro radost, která byla před ním. Když šel Ježíš na kříž, ačkoliv to pro něho bylo strašlivě bolestivé, hleděl na radost před sebou. A co bylo tou radostí před ním? Jeho láska k nám. Stála mu za to, aby šel na kříž, aby poslechl svého Otce a aby z nás udělal svou nevěstu. Nejde tedy o to, abyste začali dělat nějaké skutky, ale abyste ji milovali ze srdce a abyste se radovali i z toho dobrého, co pro ni můžete udělat, tak jako to pro vás dělá Kristus. Máte tedy milovat způsobem, který se velmi liší od způsobu, jakým miluje tento svět.

U = Úplně se pro ni obětuj

Máte být zcela oddáni tomu, že jí budete projevovat lásku. Máte bezpodmínečně obětovat své vlastní potřeby, abyste naplnili ty její. Opět 25. verš: „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval.“ Ježíšova láska byla drahá. Projevila se na kříži. Nám mužům byl dán neuvěřitelný standard, že? Ale jsme povoláni k jeho naplňování. Pojďme do Efezským 5,2: „A žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.“

Text, který miluji a který říká, že se k sobě máme chovat laskavě, je v listu Filipským 2,3–8: „V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.“ To zní jako hezký návod k morálnímu životu, ale až do té chvíle, kdy se tam říká, že máme pokládat jeden druhého za přednějšího než sami sebe. Jak to máme dělat? Čtěme dál:

• Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Pavel tedy říká: „Když jste se oženili, slíbili jste tím, že se za ni obětujete. Tady nejde o nějaký nepravděpodobný scénář, že ona bude přivázaná ke kolejím a vy se jí budete snažit na poslední chvíli odvázat, aby ji nepřejel vlak. To se asi nikdy nestane. Nebo že se k vám vloupá zloděj a vy se postavíte mezi ni a jeho zbraň. Bude dobře, když to uděláte, ale ten skutečný scénář je jiný. Vy vstáváte každé ráno v pět hodin a jdete do práce. Ve tři hodiny ráno se probudí vaše dítě a pláče a vy jste v pokušení říct: „Postaráš se o něj, prosím?“ Místo toho obětujete svůj spánek, vstanete, vezmete dítě a dáte ho své ženě do náručí.

Nebo to znamená, že ona by si přála, abyste dali do pořádku věci kolem domu, jenže vy tak rád hrajete o sobotách golf. A tak se vzdáte své sobotní hry a začnete pracovat na seznamu, který sepsala. Nebo se prostě zúčastníte manželské konference. Vím, že svou účastí zde se někteří z vás vlastně obětují, to si uvědomuji. Nebo čekáte další rok, než si budete moci koupit nový mobil, protože ona potřebuje pořídit dětem nové oblečení, když už z toho starého vyrostly. Vzdáváte se svých práv. Ježíš se vzdal svých práv, aby sloužil nám.

Jedním z největších problémů, se kterým se při biblickém poradenství setkávám, je velké množství mužů, kteří jsou experti na výklad 22. verše, ale nikdy se nedostali k verši 25. A tak když začne manžel při sezení biblického poradenství citovat mně a své ženě: „Ženy, podřizujte se svým mužům,“ vím, že mám problém. Takoví muži totiž někde záhadně získali představu, že je Bůh ustanovil králem a teď mají autoritu, což pro ně znamená, že: peníze budeme utrácet tak, jak chci já, budeme dělat to, co chci já, budeme sledovat v televizi, co já chci sledovat, a všichni v domě se budou starat o moje potřeby, protože já jsem tady král.

To je odporné, hnusné překroucení vůdcovské role, která byla muži svěřena. Jestli chcete vědět, jak má vypadat vůdcovství, podívejte se do Janova evangelia 13. kapitoly, kde Ježíš umývá nohy svým učedníkům.

• Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. (J 13,3–5)

Ten příběh všichni znáte. Úchvatné na něm je, že nám Jan odhaluje, o čem Ježíš přemýšlel, než začal mýt učedníkům nohy. A o čem přemýšlel? O tom, jak je veliký, že je Boží Syn, který přišel od Otce a zase se k němu vrátí a posadí se po Boží pravici. A tak navzdory autoritě, kterou má, a své velikosti, které si je vědom, neřekne: „Hej, ty, umyj mi nohy. Já jsem tady ten důležitý.“ Ne, dělá přesný opak. Používá svou autoritu ke službě. Přesně takový obraz by měl mít každý muž na mysli.

Budu konkrétní: Je za vámi dlouhý den v práci, domů se vracíte později, než jste doufal, a myslíte na to, jak se doma natáhnete. Byl byste rád, kdyby vás nechali všichni v klidu, abyste se mohl podívat na nějaký sportovní přenos, zahrát si videohru, prostě byste si přál chvíli klidu a ticha. Ale pak si vzpomenete na Ježíše, jak umýval svým učedníkům nohy nedlouho předtím, než šel na kříž, a zeptáte se sám sebe: „Jak bych dneska mohl posloužit své rodině?“ Pomodlíte se: „Pane, dovol mi, abych mohl přispět k tomu, aby byl dnešní večer pro mou ženu hezký a příjemný, taky měla celý den hodně práce s domácností a dětmi. Pomoz mi, aby to byl hezký večer i pro děti. Pomoz mi, abych byl jako Ježíš, abych obětoval svá práva a své touhy.“ To je obrázek, který bychom měli mít na mysli.

Ježíš také nepřišel, aby si nechal sloužit, ale přišel, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. Myslím tím tedy, že budete dělat víc než jen svůj díl. Někteří muži jsou výborní v matematice a v tom, co je spravedlivé a co už ne, co je fér a co ne. „Já dělám tohle a ona tohle. Já už teď dělám 60 %, tak mi neříkej, že bych měl dělat víc, to ona by měla dělat víc, ona by měla pomáhat mně, ne já jí.“ Možná že nejsou v té matematice tak dobří, jak si myslí, protože asi vůbec netuší, kolik toho ona ve skutečnosti dělá. Pokud máte milovat podle Kristova vzoru, pak Ježíš vás nemiloval proto, že to bylo fér. Nejste rádi? On vzal na sebe vaši vinu, vaše břemeno a nesl je ochotně za vás.

Když jsem vyrůstal, měl na mě největší vliv můj dědeček. Pracoval ve Washingtonu a domů jezdil na předměstí Washingtonu, což znamenalo spoustu času v obrovských dopravních zácpách. Byl to unavený muž a myslím, že mu bylo stejně, jako je teď mně. Byl to tedy starý muž. Občas jsem u nich býval a pamatuji si, že když jsme dojedli večeři, děda se zvedl od stolu a šel umýt nádobí. Říkal jsem si, že je to nespravedlivé. Babička už neměla žádné děti, o které by se musela starat, dneska jenom hrála bridge, to není fér. Ale on ji tolik miloval! Nepropočítával si v hlavě cestou domů, co by dneska asi tak bylo fér! Chtěl jí prokázat lásku a já si pamatuji, jak moc ho obdivovala. To je způsob, jak získáte srdce své ženy. Mám na mysli přesně takový způsob milování.

My milujeme, protože on první miloval nás. A pokud chcete, aby se vám vaše žena podřizovala, milujte ji stejně obětavým způsobem jako Kristus, do takové míry, až bude mít pocit, že si nezaslouží, aby s ní někdo takto jednal, nebo si možná pomyslí: „To, jak on mě miluje, mi připomíná, jak moc mě miluje Kristus.“ Milujte ji tak, že bezpodmínečně obětujete své zájmy, abyste naplnili její potřeby.

L = Lásku soustřeď pouze na ni

Vraťme se k Efezským 5,25: „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval.“

Za koho se Ježíš obětoval? Za církev. Ježíš má zvláštní lásku ke své nevěstě, k církvi. Zemřel za nás, dává nám mnoho výsad a výhod. Stejným způsobem musí být muž věrný své manželce. Jeho výhradní věrnost se týká samozřejmě jak jeho těla, tak jeho očí, které jsou součástí těla. Na co se manžel dívá? Pornografie, ostatní ženy? Jsem přesvědčen, že si muži neuvědomují, jak zničující je pro ženu, když jde se svým mužem na nákup a musí přihlížet tomu, jak on očima sjíždí tu ne příliš oblečenou slečnu, co kolem nich právě prošla. Nebo hůř, když prochází kolem manžela sedícího v obývacím pokoji a on rychle zaklapne notebook a ona si uvědomí, že zase sledoval pornografii. To je pohrdání její osobou. Je to porušení sexuálního vztahu v manželství. Ženu to vede k pocitům ponížení a nejistoty. Tělo bojuje. A to, že jste ženatý, vám to neulehčuje. Ale tohle je duchovní bitva a Bůh vám může pomoct.

Co se týče projevování citů – existují muži, kteří rádi flirtují. A to dokonce i ve sborech. Jsou muži, kteří se rádi objímají, až moc pevně. Jsou muži, kteří navazují oční kontakt, jsou vtipní a chytří a svým pohledem ulpívají na jiných ženách. Jeho žena sedí poblíž a říká si: „Přála bych si, aby se takhle díval na mě.“ Je jí všechno jasné. To není nevinná záležitost, ji to velmi zraňuje.

Další způsob, jak byste měli omezovat svou lásku jen na ni – nemusí to být jen jiné ženy, které uvedou vaši ženu do pokušení, aby žárlila, může to být vaše láska ke sportu, vaše posedlost videohrami, vaše kariéra, nebo dokonce vaše služba ve sboru. Tolik žen má pocit, že jsou zanedbávané. Moje manželka Caroline s nimi komunikuje na své webové stránce s názvem Osamělé ženy. Tam si ženy stěžují, jak je obtížné získat čas a pozornost jejich manžela. Omezit svou lásku pouze na ni neznamená jen to, že ji nebudete věnovat jiným ženám, ale také to, že budete své ženě oddáni a nedovolíte méně důležitým věcem, aby vám v tom bránily. Znal jsem před pár lety jeden pár. Ta žena se na svého muže tak rozhněvala, že mu hodila počítač do bazénu. Neříkám, že to lze ospravedlnit. Ale říkám, že žárlila na manželův počítač tak, jak to žena dokáže. Svou lásku musíte omezit jen na svou ženu, musíte se jí oddat.

I = neodolatelně (angl. irresistibly) ji přitahujte láskou, která očišťuje

• … sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. (Ef 5,26–27)

Ježíš se pro vás učinil neodolatelným, že? On vás k sobě přitáhl, vy sami byste nikdy nepřišli. „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy… Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy“ (Ef 2,1–5). Když jste byli mrtví pro své hříchy, dal vám Ježíš nový život. Učinil se pro vás přitažlivým a přitáhl vás k sobě. Nepřitáhl si vás na počátku jen k víře, ale je plně odhodlán dovést vás do stavu svatosti. Pavel v listu Filipským říká: „… jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista“ (1,6). A to odpovídá veršům z Efezským 5,27. Bůh chce mít církev svatou a bez poskvrny. A zde je způsob, jakým to provádí, popsán jako očistný proces.

Při obrácení jste získali ospravedlnění a byli jste prohlášeni spravedlivými. Víte, že nejste ještě tak svatí, jak budete a možná jak byste měli být. Je to pokračující proces. Boží slovo, kázání, zkoušky, to všechno je součástí neustávající Boží snahy, aby vás více připodobnil Ježíši, protože chce krásnou a slavnou nevěstu. On říká, že takhle máš měnit i svou ženu.

Existuje mnoho mužů, kteří chtějí změnit svou ženu tím, že ji kritizují, mají na ni sobecké požadavky. Tady nejde tak úplně o vás. Cílem by mělo především být, abyste ji učinili krásnější pro Ježíše, i když vy budete samozřejmě těžit z toho, jak ona bude růst ve zbožnosti. Jak vypadá taková zkrášlovací procedura? Tou je Boží slovo a vy ji v něm máte omývat. Jako manžela vás Bůh povolává k tomu, abyste aktivně usilovali o duchovní růst své manželky. Jak to provést? Modlete se s ní, čtěte s ní Bibli a diskutujte s ní o tom. Nepředstavujte si, že to musí být něco velkého jako třeba hodina a půl každý večer. Stačí pět minut, a to je daleko více, než kolik tomu muži obvykle věnují a kolik tomu možná věnujete i vy sám.

Ujistěte se, že má vaše žena dost volného času na čtení Písma a na modlitby, že není zavalená prací. Udržujte ji v čistotě, aby se nezamazala špínou světa, myslím v souvislosti se způsobem zábavy, věci, které by ji mohly znesvětit, věci, které mohou jít proti jejímu svědomí. Nikdy ji nenuťte, aby dělala něco proti svému svědomí. Písmo říká, že to, co neděláme z víry, je hřích, takže pokud její svědomí říká ne, nesnažte se jí do té situace natlačit.

Podporujte ji, aby v sobě rozvíjela potenciál, který do ní vložil Bůh, a to doma i mimo domov. Jedna smutná věc, kterou vídám, je sobecký manžel, který nechce, aby žena používala své duchovní dary a aby byla požehnáním pro ostatní v církvi. Zlobí se, když se žena zdrží ve sboru o deset minut déle nebo tam musí být o patnáct minut dřív, aby s něčím pomohla. V Přísloví 31, ve slavné kapitole o statečné ženě, se ve 21. verši říká: „Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.“ Její manžel jí dává svobodu užívat své schopnosti, dary, a dokonce i rodinné zdroje, aby pomohla potřebným. Vy ji taky chcete podporovat a někdy to pro vás bude oběť, protože vy byste radši, aby ona sloužila pořád jen vám. Ale měli byste jí dát šanci soužit Bohu a duchovně růst. Bůh vás činí zodpovědné za duchovní růst vaší manželky.

Třicet pět let po svatbě jsem přemýšlel o tom, že mi při svatebním obřadu svěřil Caroline do péče její otec, ale svěřil mi ji v té chvíli i Bůh a mojí úlohou je vrátit ji zpátky lepší, než jaká byla, když jsem ji dostal. Mojí úlohou je být duchovní vůdce, který ji bude omývat slovem, modlit se za ni. Neříkám, že jsem to dělal vždycky dokonale, ale Bůh mi prokazoval veliké milosrdenství. Jednoho dne ji budu muset vrátit. Jeden z nás zemře a já ji chci vrátit v takovém stavu, že bude vidět, že z našeho vztahu duchovně těžila a díky němu vyrostla.

Někteří muži potřebují odvahu, aby udělali rozhodnutí bez ohledu na to, co si přeje jejich žena. Je smutné, že je mnoho mužů sobeckých a prosazují svá rozhodnutí ve chvíli, kdy by měli ustoupit, a naopak, když by měli svá rozhodnutí prosadit, vzdávají se jich. Když podala Eva v zahradě Eden Adamovi ovoce, Adam si ho neměl vzít. Poslechl svou ženu, když ji neměl poslechnout. Později, když Sára s Abrahamem nemohli mít děti, dala Sára Abrahamovi svou služku, ale Abraham ji neměl poslechnout. Poslechl ji, když se jí měl postavit.

Mnoho mužů si tolik váží svého pohodlí a pokoje, že nemají odvahu, aby se ve jménu svatosti postavili své ženě, když se mýlí. Vaše žena chce například něco, co si nemůžete dovolit. Nepočítáte s tím v rozpočtu a významně se zadlužíte jen proto, aby byla šťastná. Nebo to může souviset s volbou toho, kam budete chodit do církve, nebo s jinými důležitými rozhodnutími. „Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad“ (Př 29,25). Radil jsem mnoha mužům, kteří v tom opakovaně hřeší. Bojí se své ženy a nejsou ochotni udělat zbožné rozhodnutí, protože by tím mohli vzbudit hněv své ženy, její nelibost či nesouhlas. Avšak součástí jejího očišťování je postavit se jejímu mylnému názoru. Samozřejmě to musíte dělat laskavě a něžně. Věřím tomu, že jen málo žen dokáže respektovat muže, kterého ovládají. Většina žen chce silného muže.

P (poslední písmenko) = Potřeby své ženy naplňuj vytrvale

• Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla. (Ef 5,28–30)

Začalo to už v Genesis, kde Adam o Evě prohlásil: „Toto je tělo z mého těla!“ A Pavel říká: Když se vezmete, stáváte se jedním, jste jedno se svou ženou, ona je součástí vás samotných a vy ji máte milovat jako své vlastní tělo. Máte milovat jako Kristus církev, a to je ta nejvyšší motivace. Jako kdyby tím říkal: I kdybys nesplňoval tuhle část, tak ona je součástí tebe samého.

Muž, který špatně zachází s částí svého těla, je blázen. Pavel také říká, že ví, že sám sebe miluješ. Možná ztrácíš vlasy, možná přibýváš v pase, ale pořád své tělo živíš a chodíš k doktorovi, je to jediné tělo, které kdy budeš mít, tak se o něj staráš. Tvoje žena je také jediná žena, kterou kdy dostaneš, a i když třeba není dokonalá fyzicky, duchovně, emočně, miluješ ji bezpodmínečně, stejně jako se staráš sám o sebe.

Zajišťuj ji finančně. Pavel říká: „Nikdo nemá v nenávisti své tělo, ale živí je.“ Stejně jako je církev tělem Kristovým a on se o ni stará. Kdybychom měli čas, projdeme se prvních pět kapitol epištoly Efezským. Co pro nás všechno udělal? Vykoupil nás, dal nám dědictví, které nám nikdo nevezme, byli jsme adoptováni, jsme údy jeho těla, jsme jeho spoludědicové, posadil nás na nebesích, jsme spoluúčastníky zaslíbení, máme smělý přístup k Bohu, dostali jsme dary, dostali jsme novou přirozenost. Ježíš nám dal všechno, co potřebujeme, štědře se o nás stará. A my muži musíme smýšlet stejně.

Syťte svou ženu, to znamená, starejte se o ni ve všech směrech. Jedním z aspektů této péče je, že bychom měli být ochotní udělat všechno, co je třeba k zaopatření své rodiny. To znamená, že když bude třeba, vezmete další práci, dovzděláte se, budete pracovat přesčasy. Jednou z věcí, které se podle mého názoru v naší společnosti zhoršují, je, že je stále méně mužů ochotných si na sebe tuto zodpovědnost za rodinu vzít. Postrádají motivaci. Někdy se chtějí oženit, tedy spíše chtějí ženu, ale když ji mají, musí být ochotni se o ni postarat a udělat všechno, co je třeba. Také potkávám muže, kteří na svou ženu nadmíru tlačí, aby ona byla tím, kdo bude zaopatřovat rodinu. Jsou muži, kteří nechtějí děti, protože nechtějí přijít o její plat. Neříkám tím, že žena nemůže pracovat mimo domov. I v Přísloví 31 se hovoří o tom, že žena domů přináší nějaký výdělek, ale muž si musí uvědomit, že jeho povoláním je, aby byl hlavním zdrojem peněz pro rodinu. V listu Titovi 2 se píše, že žena má být tím, kdo pracuje doma, a úkolem manžela je jí zajistit svobodu, aby mohla toto povolání naplňovat. V současnosti provádím dohled nad poradcem v jiné kultuře a na jiném kontinentu, tisíce kilometrů odsud, a minulý týden jsem četl jeden z jeho případů. Jde o rodinu, kde žena je tím, kdo vydělává, mají jedno dítě, druhé na cestě a ta žena řekla manželovi, že už nebude pracovat a že musí začít pracovat on. Jeho výmluva je, že slouží v církvi. Jenže nevydělává. Je to na dobré cestě, je vyučován a veden k tomu, aby tyto zodpovědnosti vzal na sebe. Ani vaše touha pracovat pro církev není omluvou k tomu, abyste se nepostaral o svou rodinu. Když si vaše žena přeje zůstat doma s dětmi, umožněte jí to.

Zajištovat manželku znamená, že budete štědří. Někteří manželé jsou finančně velmi lakomí. Některé ženy se bojí utratit peníze za sebe, chodí s tak řídkými ponožkami, že byste skrze ně mohli číst knihu, a mají pocit, že musí nejdřív dostat svolení k tomu, aby si něco koupili. Je dobré si udělat rozpočet a je dobré ho plnit, abyste byli schopni platit nájem a jídlo, ale je také dobré být štědrý, samozřejmě do té míry, do které si to můžete dovolit. Na začátku manželství jsme si s Caroline v našem rozpočtu vytvořili kategorii, kterou jsme nazvali „bláznivé peníze pro Caroline“, což byla trocha peněz, se kterými si moje žena mohla dělat, co chtěla. Pokračovali jsme v tom celé roky. A hádejte, co udělá moje žena, když dostane bláznivé peníze! Koupí dárky ostatním a dělá pro ně různé věci. Ale i kdyby ne, tak tohle je prevencí napětí v manželství, protože jsou to peníze, se kterými si může dělat, co chce, a nemusí jít o můj nápad, jak s nimi naložit.

Další způsob, jak se o ni staráte, je, že děláte věci, které je třeba udělat. Nemarníte čas. Vaše ženy se skutečně potýkají s tím, že je třeba určité věci kolem domu opravit, a možná v tom hřeší, protože vás kvůli tomu sekýrují. Vy to nevidíte jako ona, protože přemýšlíte následovně: „Tohle není třeba dělat hned, může se to udělat příští týden, příští měsíc.“ Ale ona přemýšlí jinak a říká si: „Kdyby mě miloval, tak by ty dveře od koupelny spravil nebo by opravil tohle a tohle by zařídil.“ Ona vám v těchto věcech také musí prokazovat milost, ale na druhé straně si pamatujte, že si tím ukládáte do banky lásky, když děláte věci, které jí leží na srdci a řešíte je rychle a bez otálení.

Důležité také je naplňování jejích emočních potřeb. Máte muže, kteří říkají: Proč si moje žena stěžuje? Máme hezké auto, hezký dům, bankovní kartu může používat, jak chce. Ona si ale nechtěla vzít kreditku a bankomat, chtěla vztah, přátelství. Někdy muži, kteří dobře zabezpečují svou rodinu, nejsou dobří přátelé. Ona má možná vyšší potřebu přátelství než vy. Potřebuje se napojit, komunikovat, potřebuje vědět, co se odehrává ve vašem srdci, chce, abyste se s ní sdílel, touží po vysoké úrovni intimity. Nechcete, aby byla vaše žena osamělá, chcete, aby byla emočně naplněná. Žena touží po romantice. Jak je smutné, když se ta romantická část odehraje před uzavřením manželství a pak už nic. Chce se cítit milovaná.

Máte také naplňovat její sexuální potřeby. 1. Korintským 7,4 říká, že vaše tělo patří jí. Věřím tomu, že vaše žena má právo mít děti, když po nich touží. To je součástí dohody. Je to součástí naplňování role ženy, kterou jí Bůh určil. To možná znamená, že se budete muset obětovat, abyste mohl tyto potřeby naplnit. Žena má potřebu sexuální blízkosti. Poslední roky mě udivuje, že jsou to spíše ženy, kdo si stěžují, že se jim muži sexuálně nevěnují. Pro vaši ženu je to důležitá oblast, ve které se chce cítit přitažlivá, chce vědět, že směřujete veškerý svůj sexuální zájem na ni. Je pro ni důležité, aby nebyla opomíjena. Také by mohla mít tendenci se bát, že chodíte jinam.

Musíte naplňovat její duchovní potřeby. Jak už jsem řekl, modlete se s ní, za ni, nabídněte jí verš k povzbuzení. V Efezským 5,29 se říká: „… živí je a stará se o ně.“ To znamená, že se budete snažit ji pochopit, je jiná než vy. „Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet“ (1Pt 3,7). Někteří muži žertují o tom, že je velmi těžké ženám porozumět, a já nepopírám, že to tak je. Moje žena si ze mě někdy utahuje: „Která Caroline se zítra probudí?“ Ony jsou všechny dobré, ale některé jsou lepší. Neexistuje způsob, jak bych mohl předpovědět, kterou z nich ten den dostanu, ale i to je součástí vzrušení, které přináší život v manželství. Uvědomte si však, že s ní nemůžete jednat jako s dalším chlápkem. Ona se od vás velmi liší a úkolem vašeho života je ji studovat. My v IBCD máme padesát otázek, které byste měli položit své ženě. Jsou mezi nimi takové zkoumavé otázky jako např. Co by podle tebe naše manželství hodně vylepšilo? Uveď jednu nebo dvě věci v mém smýšlení, jednání, které bys ráda změnila? O které věci by sis přála, abych se staral? Pamatuji si, že když jsem to četl poprvé, vzal jsem Caroline na večeři a třásl jsem se. Byli jsme spolu dvacet let a ona ke mně byla velmi laskavá. Jsou to věci, které potřebujete vědět.

Také to znamená, že budete vůči ní všeobecně trpěliví. „Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně“ (Ko 3,19). Spousta mužů chová vůči svým ženám hořkost a hněv v srdci. To však není Kristův způsob a není to milostivé. Soudí své ženy, protože jsou jejich ženy hříšnice a nejsou dokonalé. Nejsi rád, že s tebou Ježíš takovým způsobem nejedná? Jedná s námi lépe, než si zaslouží naše hříchy. Ale jestli je ve tvém srdci hořkost, neobelhávej sám sebe. Není to tím, že se tvoje žena potřebuje změnit. Máš v srdci hořkost, protože ses pro ni rozhodl, a sám si ji způsobuješ, když se svou ženou jednáš na základě zákona, a ne na základě milosti. Když ji budeš milovat jako Kristus, hořkost odejde.

Pro mnohé muže je to veliký problém. Někteří manželé jsou netrpěliví, nadávají a zastrašují tak svou ženu, ale my musíme být jemní, něžní, ona je křehčí nádoba. Ne, že by byla snad méně hodnotná. Ona je křišťál a ty jsi něco jako plastový kelímek. S křišťálem se zachází jemně. Jednej s ní s úctou. V Přísloví 31 je toho také mnoho o manželovi: „Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist“ (v. 11). 1. list Petrův 3,7 říká, že jsou ženy spoludědičkami daru života. Když ti dal Bůh autoritu, neznamená to, že jsi lepší než ona. Duchovně jste si zcela rovní.

Někteří muži, odborníci na Efezským 5,22, tedy na poddanost žen, kteří nikdy nestudovali Efezským 5,25, dokážou své ženy velmi ponižovat a kontrolovat i v těch nejmenších detailech. Láme mi to srdce. Před třiceti lety nám byl jeden manželský pár velmi blízký. Když jsme však byli pohromadě, vnímal jsem, jak se manžel snažil své ženě zasahovat i do úplných maličkostí, ponižoval ji a jednal s ní, jako kdyby byla hloupá. Ona si potom našla muže, který si nemyslel, že je tak hloupá. Pro to, co udělala, neexistuje omluva, ale můj přítel nese velikou zodpovědnost za to, že nectil svou manželku a jednal s ní ponižujícím způsobem.

Mimochodem, to, že jste její hlavou, neznamená, že o všem rozhodujete a ona jen dělá, co jí poručíte. Když se v Přísloví 31 píše, že srdce manžela na jeho ženu spoléhá, znamená to, že při činění určitých rozhodnutí si můžete říct, že vám Bůh dal rovnocennou pomocnici a že by vám mohla pomoct uvidět věci, které vy nevidíte. Zjistěte, co si myslí. Ano, budete muset udělat konečné rozhodnutí, a to je už tak dost těžké.

Shrnutí

Chovejte se k manželce láskyplně, projevujte jí city. Nejde jen o sex, držte se za ruce, promlouvejte k ní laskavě, noste jí květiny, bonboniéry, cokoliv, co má ráda. Vyjadřujte jí chválu. V Přísloví 31 se říká: „Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí: ‚Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.‘“ Nezapomeňte, že v 1. Petrově 3,7 je napsáno, že když se svou ženou nebudete jednat, jak se patří, bude to překážkou vašim modlitbám. Pokud nejednáte se svou ženou s pochopením, nejste k ní milostivý a laskavý, ovlivní to váš život s Bohem. Děje se to proto, že se odpojujete od evangelia, stáváte se nemilosrdným služebníkem. Bůh vám odpustil dluh mnoha desetitisíců dolarů a vy ji teď odsuzujete pro pár dolarů, které vám dluží. Takhle s vámi Kristus nejedná.

Vytrvejte pevně i ve chvílích, kdy je manželství těžké. Někteří muži se ptají: „A co když je těžké mou ženu milovat?“ Ale my milujeme, protože on první miloval nás. Je to Boží dobrotivost, co nás vede k pokání. Čím těžší je ji milovat, tím větší možnost máš být jako Ježíš. Pamatuji si, jak jsem radil jednomu muži ohledně jeho ženy. Ona měla velmi těžký život, těžké dětství, zákonické rodiče. Řekl jsem mu: „Uvědomuješ si, že tvoji ženu nikdy nikdo nemiloval Kristovou bezpodmínečnou láskou?“ Byla neustále odsuzována, špatně s ní zacházeli, nadávali jí. Nikdo jí nikdy neřekl: „Rozhodl jsem se, že tě budu milovat, ať se děje cokoliv.“ A kdo ví, jakou proměnu to v ní může spustit. A právě takovým způsobem ji máš měnit – biblicky –, milovat ji daleko více, než si zaslouží, a modlit se, aby Bůh tvou lásku k ní použil proměňujícím způsobem.

A co když ke své manželce necítíš žádnou náklonnost? Existuje příběh o páru, který šel k biblickému poradci. Řekli mu: „My se nemilujeme.“ A poradce jim správně odpověděl: „Tak se to budete muset naučit.“ Pokud ke své ženě nemáš lásku, není to tím, že kdyby se víc snažila, budeš ji milovat. Vrať se k Efezským 5,25: „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev…“, ne jako ona miluje tebe. Pokud nemiluji svou ženu, nic k ní necítím, musím jít do Bible a přemýšlet o Kristově lásce ke mně. Musím si připomínat Boží milost vůči sobě. Musím si v  Kristově lásce libovat, vychutnávat si ji, těšit se z ní. A to naplní mou nádrž, takže ji budu moci milovat tak, jak si to možná ani nezaslouží.

A co když vaše žena odmítá následovat vaše vedení? To je opravdu těžké. Pokud děti žijící ve tvém domě nenásledují tvé vedení, máš na to nějaké zbraně. Můžeš je potrestat, plácnout, vzít mobil, zakázat počítač. Avšak Bible ti nikde neuděluje stejnou autoritu vůči tvé manželce. Někteří manželé prosazují své vůdčí postavení odporným způsobem. Jsou krutí, panovační, násilní. Muži se mě ptají: „Já opravdu chci, aby mě moje manželka následovala a udělala jistou věc, jenže ona nechce. Co můžu dělat?“ Odpovídám: „Téměř nic.“ Nemůžeš ji popadnout za vlasy a vtáhnout ji do auta, aby s tebou jela do sboru, do kterého chceš chodit ty, nebo aby s tebou šla na seminář, kterého se chceš zúčastnit, nebo cokoliv jiného. Možná rozumíš tomu, proč tě nechce následovat, a musíš nejdříve vyjmout trám ze svého vlastního oka, ale někdy prostě manžel musí říct své manželce: „Opravdu chci, abys to udělala, ale pokud nechceš, je to mezi tebou a Bohem. Já tě nutit nemůžu.“ Pokud vyznává, že je křesťanka, může to dojít až tak daleko, že budeš muset požádat o pomoc někoho v církvi. Mám na mysli postup v Matoušovi 18,15–17. To už záleží na závažnosti problému, např. přehnané utrácení atd.

Pár slov na závěr

Máme mezi sebou i svobodné muže. Chcete-li se oženit, protože si myslíte, že o vás někdo bude pečovat – v tom případě ještě nejste připraveni. Pochopte, co to znamená manželství. Je mezi námi příliš mnoho chlapců v tělech mužů, kteří nejsou připraveni na manželství. Manželství je o životě obětavém pro druhého a péči o něj, jako se Bůh stará o vás. A ne vždycky to bude jednoduché.

Pro svobodné ženy: Zní to tak romanticky, že si vezmete oslnivého prince, který vám vezme dech. Ale já jsem už poskytoval poradenství párům, kdy už oslnivý princ nebyl tak oslnivý, a to pouhých pár měsíců po svatbě. Musíte hledat zbožnost, musíte si najít muže, který vám bude nosit TULIPány, který zná Kristovu lásku, miluje Krista a je unesen Kristovou láskou. Studujte, co říká Písmo o tom, jak by měl vypadat manžel, a rozhodně své nároky nesnižujte.

Vdaným ženám chci říct: Modlete se za své muže. Nekritizujte je. Jakékoliv sebemenší úsilí o TULIPány oceňte. Jakmile se objeví úplně malinkatý tulipánek, rychle ho co nejrychleji zalijte velkým množstvím vody a pohnojte. A rozhodně neříkejte, že není tak hezký jako ten u sousedů.

Nám, ženatým mužům, bych ještě rád řekl: Než budete schopni milovat svou ženu Kristovou láskou, musíte být sami poddáni své hlavě, Ježíši. Pokud jste pod jeho autoritou a vaše životy jsou pohlcené jeho velkou láskou k vám, najdete radost v tom, že ji budete milovat a že se pro ni budete vydávat.