Jednou se učitel náboženství zeptal malého žáka: "Co je to víra?" Chlapec odpověděl: "Víra znamená věřit něčemu, co není pravda."

Překvapilo by nás, kolik dospělých, vážených a uznávaných osobností přijalo podobnou představu o víře. Takovéto prohlášení ukazuje paradox typický pro dnešní intelektuální, teologickou a nábožensky založenou společnost, obzvláště je-li chápáno tak, že se něco stane pravdou teprve tehdy, když tomu člověk uvěří. Jen malý názorný příklad:

Reverend Anthony Freeman, farář ve Stapelfordu v západním Sussexu, napsal knihu, ze které vyplývá, že Freeman nevěří, že existuje Stvořitel, že Bůh je trojjediný, že Ježíš Kristus je Syn Boží, který zemřel za naše hříchy, prostě nevěří, že "tam někde nahoře někdo je". Toto prohlášení vyvolalo rozruch i disciplinární řízení. Asi stovka anglikánských teologů se postavila na jeho stranu a vikář cambridžského St. Jamese veřejně prohlásil, že Freeman představuje názory dnešních členů sborů. (The Evangelical Times, září 1994)

Ten, kdo popírá či zpochybňuje Ježíšovo Božství, jeho panenské početí, ukřižování a zmrtvýchvstání, a většina těch, kteří mají o pravdivosti Bible pochyby, mohou sami sebe stále považovat za křesťany, ale jejich skutečný postoj by lépe vyjadřovalo členství v organizacích s názvy jako např. Náboženští badatelé, Církev uceleného světového názoru, Společenství duchovní obrody nebo Jednota korigující věrohodnost Bible. Biblické komise zkoumají Písmo prý historicko-kritickou metodou. Varují před jednostrannými výklady a jejich humanitně vědecký přístup k Bibli používá sociologickou, kulturně-antropologickou, psychologickou a psychoanalytickou interpretaci. Aplikuje i lingvistické, literární a společensko-kulturní historické metody. Nakonec vše okoření špetkou tradice a etnického folklóru. Řada církevních prohlášení označuje věřící, kteří lpí na věrohodnosti Bible za úzkoprsé fundamentalisty. Smysl Písma rozdělují na "doslovný, duchovní a plný". Někteří zastánci křesťanství nemají dostatečně hluboké teologické ani vědecké znalosti, a proto se důležitým otázkám raději vyhýbají. Přesto je často jejich hlas slyšet nad všechny ostatní. Většina lidí získává své znalosti o křesťanství všude jinde, jen ne v Bibli. Svoji nemalou úlohu hraje tradice a samotná zkušenost s křesťany. Někteří křesťané mají více zápalu pro věc než moudrosti či lásky k bližnímu. Proto se stává, že věřící jsou považováni za podivíny nebo za intelektuální a vědecké nedouky.

Ten, kdo byl v úzkém styku s křesťany a biblickým křesťanstvím, může bez váhání prohlásit, že evangelium Ježíše Krista obstojí ve světle světských i osvícených kritiků. Málokdo si uvědomuje, že křesťanské vyznání náleží většinou těm, kteří rozumem přijali věrohodnost Písma a vírou Pána Ježíše Krista za svého osobního Spasitele. Musíme si plně uvědomit, že autorita Bible, která tvoří základ našeho postoje, je napadána s drtivou silou. Možná, že vy sami jste se ve svém úzkém okruhu známých nesetkali s takovým bojovným odporem, ale ve vědeckých a výchovných kruzích zuří neúnavný boj. Dnes, víc než kdy jindy, je biblická víra společensky, intelektuálně, teologicky a vědecky zpochybňována. Bývaly doby, kdy osobní svědectví spolu s výběrem vhodných veršů z Písma přivedly mnohé k víře v Krista, ale tento způsob už většinou ztratil účinnost. Těm, kdo o křesťanství jen zavadili, nevyvrátí nadšený přednes verše z Jana 3:16 nebo veřejné vyvolávání "Bůh tě miluje!" na městských prostranstvích "intelektuální" námitky, které v sobě nosí. Evangelizace bez síly a autority Bible je jako házení hrachu na stěnu. Rozhodně nepodceňujeme moc jednotlivých veršů Božího slova, ale kdo pomine ucelené působení mocné autority Bible, přináší slabé a bezmocné poselství.

Neklid a nepokoj v duši každému dosvědčuje Boží přítomnost. Je pravdou, že hledání víry je dnes obtížnější. Vzdělávací ústavy všech stupňů se přímo vyžívají ve snaze napadnout víru intelektuálně i "vědecky". Na první pohled by se zdálo, že dnešní vzdělavatelé objevili nějaké nové důkazy, které křesťanství jednou a provždy znemožní, ale není tomu tak. Bůh se nedá dokázat, ale také Ho nelze vyhladit z vědomí a srdcí minulých i přítomných generací. Jen po zvážení všech faktů, především po posouzení dokonalého systému a vzájemné závislosti živé a neživé přírody, můžeme volit mezi vírou v náhodný vznik života, nebo připustit existenci vyšší inteligence - Stvořitele. Žáci, studenti i učitelé jsou vystaveni jednostrannému učení, aniž by kdy uvažovali o jiné možnosti. Je na křesťanech, aby byli připraveni zodpovědět otázky o vzniku světa a minulosti i budoucnosti lidstva stejně dobře a ještě lépe než učitelé různých ideologií. Křesťané si nemohou dovolit opomenout pravdu, kterou hlásal apoštol Pavel:

• Přirozený člověk nepřijímá věci Božího Ducha, protože jsou mu bláznovstvím. (1 Kor. 2:14)

Po mnoha zkušenostech docházíme k závěru, že teprve rozumné a logické vysvětlení otevře dveře porozumění. Petr nás napomíná:

• Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. (1 Pt. 3:15-16)

Evangelizace není pouhá technika nebo naučená metoda opakování biblických veršů. Prvním krokem úspěšné komunikace věřícího člověka s nevěřícím je možnost rozumného dialogu dříve, než přistoupíme k biblickým citátům. Následující verš může dosáhnout pravého opaku, není-li člověk řádně připraven. Nemůžeme hlásat evangelium od konce:

• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3:16)

Pomyšlení, že by milující otec obětoval svého syna a dovolil jeho zabití, je pro většinu lidí přímo hrozné a odpudivé. Vmetou vám do tváře, že je pro ně nepřijatelné, aby za jakýkoliv čin byl trestán někdo jiný než viník sám. Světsky smýšlející člověk neví, proč by odplatou za hřích měla být smrt. Lidé si všeobecně myslí, že trest smrti uplatňují pouze diktatury a podivné režimy, které demokracií zrovna neoplývají. Věří, že "civilizovaný svět" by se nikdy nesnížil k takovému barbarství, jakým je trest smrti, ani pro vrahy, natož vyhrožovat smrtí obyčejným hříšníkům. Povíme-li někomu, že Pán Ježíš Kristus dobrovolně zemřel za naše hříchy, nepochopí smysl této oběti. Milující a spravedlivý Bůh by podle nich sám zasáhl, aby svého Syna ochránil před jeho vlastní nerozumností. Obraty "tak praví Hospodin" nebo "Bůh mi řekl" pro nevěřící neznamenají vůbec nic.

Podle statistik účinnosti různých evangelizačních metod, nejvíce lidí přijme víru na základě osobního přátelského příkladu. Nejméně oslovených lidí uvěří během hromadného náboru do nebe, na masových evangelizacích. Písmo říká: získávejte mi učedníky... a učte je. Jenom získávat učedníky je polovina Božího příkazu. Duchovní péče evangelistů, stejně jako rodičovství, nekončí oslovením posluchače, nebo vystavením rodného listu. Je pravda, že mnozí hledající mohou přijít v touze odevzdat svůj život Kristu, ale protože se jim nemá kdo osobně věnovat, brzy na svoji touhu zapomenou. Opravdová a účinná evangelizace je dlouhodobé budování bratrského vztahu k jednotlivcům. Statisticky přivádět "na svět" nové věřící a nechat je napospas sobě samým způsobuje mnohé škody. Na povrchně oslovené číhá všude nebezpečí. Řada z nich jsou jako uměle oplodněná vajíčka, která pokud nejsou vsazena do místního sboru, zahynou. Mimo církev živoří duchovní sirotci a bezdomovci. Jejich duchovní strádání a smrt je přímým důsledkem naší zbrklosti.

Křesťané zapomínají, že právě Boží slovo dává rozumu čestné místo. Proto je třeba nejdříve zvážit věrohodnost nejen Bible, ale každého učení. Lidé často neberou evangelium vážně jen proto, že jim je nikdo nepodal přesvědčivě, ale jenom citově a dogmaticky. Víra v Boha nemá nic společného se stupněm inteligence, ale vždy se jedná o morální postoj. Rozdíl nevězí ve stavu mysli, ale ve stavu vůle. Každého jistě napadne otázka: "Proč mnozí lidé odmítají křesťanství?" Vzdělaní lidé odmítají víru ze stejného důvodu, jako lidé nevzdělaní, prostě se nechtějí změnit. Avšak víra zahrnuje víc než morální nebo intelektuální cvičení.

Tvrdí-li někdo, že nalezl pokoj mysli nebo úplně uspokojující zážitek v jiné než křesťanské víře, je našim úkolem upozornit, že existuje také falešný pokoj, který je založen na omylu. Mnozí hledají smysl života v učení Nového věku, které přináší duchovní i citový klid prostřednictvím víry ve vlastní JÁ, které je prý v dokonalé harmonii s přírodou i vesmírem, ale Bůh říká:

• Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. (Římanům 8:6,7)

Byly doby, že skoro každý považoval Bibli za dobrou knihu a vážil si jí, i když se podle ní neřídil. Dnes je situace jiná. Milióny lidí jsou systematicky vychovávány k pochybám o dokonalosti Bible dokonce i samotnou církví a jsou naočkováni proti všemu, co křesťanství představuje.

Dalším důvodem je neochota církve odpovídat na otázky a používat Písmo v jeho celistvosti. Okleštěná Bible neodstraní intelektuální problémy, které musí být uspokojivě zodpovězeny nejen skeptikům. Teprve potřeba nápravy v životě jedince může vést k obrácení a k víře. Bez Božího Ducha se nedostaví obvinění z hříchu, bez vědomí hříchu nepřijde touha po odpuštění.

Je pravda, že věřící nemá odpověď na každou otázku, ale rozhodně má víc odpovědí a naděje než nevěřící. Křesťan chápe, proč lidé jednají tak, jak jednají. Ví, proč jsou kolem nás války, zločin a nevěra. Přesto nepropadá beznaději, i když vidí nezadržitelný proud hříchu, vedoucí k sociální neukázněnosti a společenskému chaosu. Své obavy vyjadřují ekologové, ekonomové, lékaři, prognostici, statistici, filozofové i intelektuálové. Téměř všichni si uvědomují, že lidstvo stojí na pokraji sebezničení. Mimo ně stojí hrstka věřících, kteří si uvědomují, že mimo Krista leží jenom beznaděj. V sobě najde lidstvo jen nepokoj, ale v Kristu může najít řadu odpovědí, které nám nedá žádná moudrost světa. Křesťan se modlí ve víře, protože ví, že Ten, s nímž má intimní společenství, odpovídá na jeho modlitby. Ví, že znovuzrození existuje, protože se sám znovuzrodil. Písmo říká:

• Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. (Žalm 34:9)

Kdo rozumově přijme mnohé důkazy o existenci Stvořitele a o Kristově zmrtvýchvstání, nebude pochybovat o nesmrtelnosti duše a dovolí svému Spasiteli, aby vstoupil do jeho srdce a zachránil ho pro věčný život ve společenství s Bohem.

-J. D. J. -