Má křesťan jistotu věčného života? Jistota věčného života ve společenství milujícího Boha a nebeská naděje jsou podstatnou známkou křesťana. Apoštol Pavel říká: "..vím komu jsem uvěřil a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil až do onoho dne." (2. Timoteovi 1:12). Jób ač sužován velkou zkouškou řekl: "Já vím, že můj Vykupitel je živ... a kdyby mi i kůži sedřeli ač zbaven masa uzřím Boha." (Jób 19:25-26) Bible je plná důvěry Bohu (Žalmy, 2 K 4:14, 5:1,6; atd.). Tato důvěra není doufáním v  člověka a jeho kvality (např. morální) či zásluhy, ale pramení z poznání Boha a Jeho charakteru. "Bůh zůstává věrný, jsme-li my nevěrní, nenechá nás zkusit více než sneseme." (2 Tm 2:11; 1K 10:13, 1:8, 5:5; 1 Pt 1:3-7; 1 Te 5:9; 2 Pt 2:9; Ju 24; 2 Pt 2:9) Bůh se stává jedinou zárukou našeho vykoupení, apoštol Pavel říká "Vím komu jsem uvěřil...". Víra v tento velkolepý Boží charakter není přehnanou troufalostí, ale naopak korunuje Boha na velikého a mocného zachránce, jímž On skutečně je.

 K čemu nám je v životě jistota spasení?

11. kapitola listu Židům říká, že starozákonní věřící díky očekávání lepší vlasti, to jest nebeské (v.16) a vzkříšení (v.35) byli schopni trpět, snést posměch, bičování, a dokonce se nechat zabít. Tedy z nebeské naděje pramení způsob jakým žijeme tady na zemi. Naděje věčného života je "kotvou" naší duše (Žd 6:19), zdroj pokoje a Boží lásky ve všedním životě.

 Proč žije mnoho křesťanů v nejistotě?

Nejnepříznivějším, ale možná nejčastějším důvodem je prostá nevíra Bohu. Bůh po nás žádá jediné - abychom mu věřili. "Věřit Bohu znamená spolehnout se na to v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme." (Židům 11:1 ekum. překlad). Nejistoty je ve světě kolem nás dost. Živý Bůh nenechává v nejistotě. Milost v Pánu Ježíši Kristu je dostatečným důkazem toho, že to Bůh myslí se záchranou hříšného člověka vážně a nic nenechává náhodě nebo na nás. Naše nevěra v přijetí Bohem a odpuštění hříchů snižuje, ne-li popírá to, co pro nás Bůh udělal.

Důvodem toho, že nemáme jistotu spasení může být také to, že příliš obracíme pozornost na sebe. Vidíme svoji špatnost, nehodnost, hříchy a zapomínáme na Boha, na jeho odpouštějící milost. Nezapomínejme, že křesťanství je odklon od sebe sama k    Pánu Ježíši Kristu

• Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. (1 K 6:19-20a)

Jak získat jistotu spasení?

Neobracejme se k sobě, ke svým skutkům a charakteru, ale zabývejme se Bohem. Chtějme více poznávat jaký je Bůh a jak jedná s člověkem. Kéž by naše srdce zatoužila po bližším kontaktu s Ním skrze modlitby a čtení Bible. Naše důvěra Bohu se prohloubí skrze poznávání Jeho milosti a dobroty. Začněme Boha více poznávat hned, třeba přečtením 23. žalmu.

Je možné nabýt falešnou jistotu?

Nahradíme-li ujištění vycházející z  úzkého osobního vztahu s Bohem, rozumovým ujištěním od člověka, můžeme se dostat do klamu. Když vás ostatní v církvi považují za křesťany, ač jimi nejste, jste klamně ujišťováni o    tom, že máte jistotu spasení. Nejprve se dostanete do rozporu s vlastním svědomím, ale časem toto ujišťování začne být příjemné. Opakováním lze manipulovat s lidským podvědomím a přesvědčit někoho i o naprostém nesmyslu. Dnešní způsob "masové výroby křesťanů" k tomu přímo svádí. Proto nechoďme pro jistotu spasení za člověkem, ani nespoléhejme na doktríny zapečetění Duchem Svatým apod. Spoléhejme pouze na Boha, Jeho se ptejme a věřme mu celým srdcem a budeme si jisti tak jako si byl jist apoštol Pavel: "Jsem si jist právě tím, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Krista Ježíše." (Filipským 1:6)

- Béďa Novák -