D. H. Lawrence napsal: "Kdybych mohl žít dva životy, pak bych chtěl žít nejdříve život, ve kterém bych dělal chyby, které se zdají být nevyhnutelné, a ten druhý bych chtěl prožít tak, abych z předchozích chyb měl užitek." Nemáme možnost žít dva životy, ale můžeme přemýšlet o tom, jak nakládáme s tím, který právě žijeme. Pokud člověk zapomíná napravovat chyby, kterých se dopustil, není zpravidla ochoten ani zjistit, co je jejich příčinou. Zůstává uzavřen v bludném kruhu svých omylů.

Každá prohra se však může obrátit ve vítězství. Mnohé, nejen biblické události, líčí příklady neúspěchů, které nakonec dostaly nečekaný spád a proměnily se v pravý opak. Je to příliš snadné plakat nad svou minulostí a vymlouvat se, že nemůžeme nic změnit. Tím podvádíme sami sebe. Člověk může vždycky začít znovu. Z trosek může znovu povstat obnovené město. Ze všech vlastních chyb můžeme nakonec vytěžit osobní prospěch.

Jeden populární autor kdysi řekl: "Negativní zkušenost není neúspěch, když v ní najdeme poučení". Životní osudy lidí i biblické události nás neustále vedou k užitečnému srovnávání. Jednou jsme varováni, jindy vybízeni k  napodobení. Často nám taková příhoda poslouží k osobnímu povzbuzení.

Mnozí úspěšní lidé se museli probít celou řadou krizí a pádů. Slyšel jsem vyprávět jednoho mladého muže o    tom, kolik let svého života zmařil prodejem i užíváním drog. Jeho život pozvolna vyhasínal. Potom odevzdal svůj život Ježíši Kristu. Kristus mu vrátil dokonce i radost ze života. Ten muž dříve každého nenáviděl, ale teď bylo zřejmé, že láska v jeho životě potlačila nenávist. Dříve byl vždy přichystán k  rvačce, nyní je jeho největší radostí lidem pomáhat a mluvit s nimi o Kristu.

Jiní lidé žili spořádaně a přestože dosáhli vysokého ocenění, na dně jejich vědomí ležel pocit prázdnoty a zbytečnosti. Teprve když otevřeli své srdce Kristu, objevili skutečnou radost.

Podobenství o marnotratném synu z  Lukášova evangelia je příběhem člověka, který ztroskotal, ale prodělal užitečné sebepoznání. Poznal, že se chová pošetile, že jeho život je marný a zbytečný. V zoufalém stavu se vrátil domů ke svému otci - to znamená na začátek. Bůh dopouští, že v životě uděláme nejeden přemet a jsou věci, za které se pak dlouho stydíme, ale to všechno může být nástrojem výchovy. Boží škola je velmi praktická:

• Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. (Židům 12:5-6)

Kázeň a zápas jsou nedílnou součástí našich životů. Pavel přirovnává život k  závodu běžců (1. Korintským 9:24) a v Efezským 6 k bitevnímu poli. Bůh očekává, že budeme čelit životním situacím s vírou v Jeho prozřetelnost a v Jeho dobrotu. To způsobí, že se naše srdce obměkčí a náš duch se stane pokornější. Potom budou naše činy i jejich motivy průzračnější a budeme mít soucit a trpělivost s ostatními, kteří také chybují.

Někdy se nám zdá situace neřešitelná a máme chuť to vzdát. Život nám připadá jako dar, který je nad naše síly. Pak však objevíme, že v naší blízkosti je někdo, komu můžeme pomoci, i  když se na to sami zrovna moc necítíme. Do našeho života se pozvolna vrací radost a optimismus. Někdo moudrý řekl: "Upadnout není hanba, ale hanba je zůstat ležet". Kristus v  nás, "naděje slávy", způsobí, že se znovu postavíme na nohy. Podobná byla i zkušenost apoštola Pavla:

• Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradní, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k  zemi, ale nejsme poraženi.  (2.  Korintským 4:8-9)

- J.D.J. -