* dopis č. 1273

Vážení manželé Steigerovi,

chci Vám poděkovat za rychlé zasílání časopisů Zápas o duši. Jsem velice vděčná Bohu, že Vám dává dostatek síly probudit lidi ze spánku. Vůbec není na škodu, že často tnete do živého. A pokud to někoho uráží, či se to někomu nelíbí, má možnost rozhlas vypnout. Ovšem je to velká škoda pro něj. Nutíte lidi přemýšlet a zkoumat Bibli - dopis od Boha - a to je víc než dobré. Je třeba studovat Písmo a zamýšlet se nad tím, co nám Pán chce sdělit. Jsem vždy velmi šťastná, když uslyším Vaši znělku. Rovněž ráda poslouchám Světem Bible v podání podmanivého hlasu bratra Vožeha. Kéž by se lidé probrali a nehnali se stále za věcmi, které pominou a člověku natropí jen spousty starostí. Kéž by lidé měli jiný žebříček hodnot.... Nahrávám Vaše promluvy a půjčuji kazety těm, kteří už Vás též poznali a nemohou rádio PROGLAS chytit nebo jej špatně slyší. Už Vás známe, jste nám blízcí, i moje sestra ze sboru si napsala o časopisy. Půjčuji je též lidem, kterým mají co říci. Děkuji Vám i všem pracovníkům TWR za záslužnou práci. Věřte, není zbytečná. Věřím, že naše modlitby Bůh vyslyší a dá nám sílu k tomu, k čemu jsme povoláni.

- Daniela S., Zábřeh na Moravě -

* dopis č. 1071

Vážení, rozhodl jsem se Vám napsat a tímto Vás požádat o pravidelné zasílání časopisu Zápas o duši. Byl jsem po celý život, až do 42 let odpůrcem všeho, co se týkalo Boha. 3. 1. 1989 jsem byl postižen silným infarktem zadní stěny srdce. Lékaři manželce řekli, že naděje na mé přežití je mizivá. V této době jsem si vzpomněl, že je Bůh a volal jsem: "Pane Ježíši, Bože, pomoz mi." Zde, v této pro mne těžké době, jsem si dokonce vzpomněl na Boha. S hrůzou jsem zjistil, že neumím ani tu obyčejnou modlitbu. kterou mne jako dítě učila maminka. Po odchodu z nemocnice jsem však zase na Boha zapomněl. Manželka byla v roce 1991 pozvána svou matkou (já také) na shromáždění letniční církve do Havířova. Já jsem tvrdil, že nevím, co bych tam dělal. Vozil jsem manželku s dětmi pravidelně do Havířova, ale čekal jsem venku. Manželka měla velkou touhu, abych byl také osloven a uvěřil. V létě 1991 se můj stav zhoršil, oslabením srdce se mi začala tvořit voda. Z 85 kg jsem přibral (natekl) na 110 kg, nemohl jsem dýchat. Znovu jsem si vzpomenul na Boha. Jednou mi manželka při návštěvě řekla: "Já věřím, že tě Pán uzdraví." Řekla, že má pro mne dopis. Byl jsem překvapený, poněvadž mi nikdo nepsával. Dala mi brožurku Dopis Tobě. Nevím, kdo ji vydal. Doslova jsem ji hltal a mnohdy přes slzy neviděl. Byla zde i modlitba, byl jsem nadšen. Při příští návštěvě jsem manželce řekl, že pokud mne z pokoje nepřevezou do márnice, tak hned první neděli s ní půjdu do shromáždění. Během modliteb jsem získával klid a svůj stav snášel líp. První neděle jsem se již nemohl dočkat. Manželka měla strach jet (necítil jsem se nejlíp), ale pak si řekla, když je to Boží vůle, nic se nestane. Byl jsem unešen a nadšen, jak se k sobě chovají lidé od dětí do vysokého věku. Nepocítil jsem to v běžném životě. Pán mne oslovil, uvěřil jsem a jsem šťastný.

- Jaroslav Š., Frýdek-Místek -

* dopis č. 437

Je mi 28 let, stejně jako mému manželovi Petrovi a mám dva klučíky ve věku 6 a 4 roky. Manžel a já patříme Pánu Ježíši již téměř 3 roky, není to mnoho, ale Pán nás stále vyučuje. Manžel i já pocházíme z nevěřících rodin a přesto si nás Pán našel.

Od svých šestnácti let jsem často trpívala depresemi, stavy úzkosti, strachu (já vím, těmi dnes trpí skoro každý člověk) a stále jsem se snažila hledat smysl života. Přestože mám velmi hodného, moudrého, statečného manžela a dva krásné uličníky, stále mi ještě něco chybělo. Když člověk vidí dnešní svět, tak mu to optimismu nepřidá a právě před třemi lety, kdy jsem si už vůbec nevěděla rady, jsem si řekla, že snad zkusím víru, že nevím, co to je, ale že jestli mi někdo může pomoci, tak jedině Bůh. V té době jsem našla ve schránce lístek od karlovarského sboru, zda bych si chtěla objednat nějakou křesťanskou literaturu. Objednala jsem si Nový zákon, ale vůbec jsem mu nerozuměla a tak jsem si nechala posílat lekce z Křesťanství pro začátečníky i pokročilé od J. Gibsona. Snažila jsem se, ale moc mi to nešlo, až jsem se setkala s Láďou a Martou M. z Nejdku. Tehdy mi začalo svítat. Znovu jsem začala číst Nový zákon a najednou jako kdyby písmo přede mnou ožilo. Pán mne osvobodil i od mých depresí. Toužila jsem patřit Pánu, ale zároveň jsem se bála zkoušek, které mohou přijít. Málo jsem Pánu důvěřovala, ale pak mi Pán ukázal, že se nemusím bát, že mne miloval dávno, než jsem se narodila a miluje stále a co je vlastně nejúžasnější, že zemřel i za moje hříchy, abych nemusela zemřít já. Není důvod, proč bych mu neměla důvěřovat a bát se dát svůj život do Jeho rukou. Tehdy jsem prožila znovuzrození a za půl roku poté i můj manžel. V roce 1994 jsme toužili mít miminko a Bůh nám ho dal. Celé mé těhotenství bylo dost svízelné, ale Pán Ježíš mě tím učil, že bez Něho nemůžeme nic, že potřebujeme Jeho milost na každý den, že my jsme slabí, ale On je silný a může nás pronést všemi bolestmi a trápeními, že nás zná a rozumí nám ve všem, čím procházíme. Pán mne začal učit trpělivosti, lásce, soucitu, milosrdenství, naučil mne povzbuzovat a potěšovat druhé, přestože já sama jsem na tom nebyla nejlépe. A já jsem věděla, že ta moc je z Něho a ne ze mne. Když jsem byla už na konci 8. měsíce těhotenství a my se těšili, že vše dobře dopadne, můj zdravotní stav se zhoršil. Přestože lékaři říkali, že vše je pod kontrolou, naše maličká Evička ve mně zemřela. Krátce na to mi začaly prudce stoupat jaterní testy, takže mi hrozilo akutní selhání jater.

Pán Ježíš však vložil do mého srdce pokoj a lásku. Děkuji Mu, že v těchto chvílích mohl být manžel se mnou i při porodu. Oba jsme cítili, jak nás Pán doslova nese na svých rukou, věděli jsme, že i tento úsek našeho života má Pán pod svou kontrolou. Nevíme, proč naše Evička zemřela, ale Pán to ví a Jeho vůle je ta nejlepší. On se nemýlí a jestliže se nám někdy zdá, že nám Bůh něco "bere", druhou rukou nám dává mnohem více. A pak, dost máme na Jeho milosti, jak říká apoštol Pavel.

Tehdy se ozvala také věta, že by byla třeba Evička postižená a že je to lepší, že zemřela. Ale já vím, že bychom ji milovali stejně. Dítě je dar od Boha a narodí-li se postižené miminko věřícím manželům, je to vlastně veliká důvěra Boha v ty rodiče, že se o ně postarají, že třeba alespoň jedno dítě nebude v ústavu, ale v milující rodině. Vždycky je to výzva, jak se zachováme.

- Eva M., Abertamy -

* dopis č. 1516

Milí sourozenci v Kristu,

srdečně Vás zdravím a chci Vám poděkovat za radost, kterou jste mně udělali, když jste poslali knihu "Zápas o duši". Už několik roků od Vás dostává má dcera Mirka časopis "Zápas o duši". Když jste jí tenkrát časopis začali posílat, byla jsem naprostý ateista a hleděla jsem na tento časopis s velkou nedůvěrou. Byla jsem tenkrát tzv. soběstačná žena, co si umí ve všem poradit a hlavně všemu rozumí. Tenkrát se mně také dostala do ruky knížka "Zápas o duši" a vzpomínám si, že jsem se opravdu zděsila, že by to všechno mohlo být pravda, kdeže bych asi skončila. Do té doby jsem vlastně nevěděla nic o Bohu, jen, že někteří lidé věří v Jeho existenci. Také jsem nikdy nečetla Bibli, ani nechodila do kostela. Po přečtení té knihy moje zděšení netrvalo dlouho a já si řekla, že přece "mám zdravý rozum". Jenže za nějaký čas bylo všechno jinak. Pán Bůh mi dal svoji milost, dal se mi poznat a já prožívala neskutečnou radost, že Bůh je, že Pán Ježíš také pro mě vykonal tu velikou oběť. Poznala jsem svoji bídu, ty roky bez Něj, když jsem si žila podle svých představ. Při představě, kam jsem se hnala, se stále s vděčností a pokorou skláním před Pánem Ježíšem. Bůh ke mně mluvil skrze mnohé lidi nebo okolnosti a věřím, že také prostřednictvím té knížky.

Dnes je to tak, že dcera dostává časopis a já ho s radostí čtu, často ho používám při evangelizaci a také mně má mnoho co říci. A tak jsem za něj Vám i Bohu moc vděčná. Moje dcera Mirka ještě neuvěřila, ale prosím, zatím ji z databáze neškrtejte. Modlím se za ni a věřím Bohu.

Ještě jednou Vám moc děkuji a věřím, že tahle knížka zase poslouží někomu dalšímu. Ať Vám Bůh v té práci i v životě moc požehná.

- A. M., Brno -

* dopis. č. 1115

Vážení manželé Steigerovi,

jeden můj kamarád z Ostravy mně poslal balíček křesťanské literatury a v tomto balíku tiskovin jsem našel i dvě čísla časopisu Zápas o duši, č. 38 a 43. Velice pozorně jsem si obě čísla přečetl a neobyčejně mě zaujala. Zároveň jsem k Vám pocítil silnou úctu, že jste vzali na svá bedra velice nelehký úkol - šířit v této době, která není nakloněna Bohu, pravdu našeho Pána Ježíše.

Pár slov o sobě: doposud mě nezlomil Duch svatý, ale pod vlivem několika dobrých přátel jsem také pocítil touhu přiblížit se k Bohu a Jeho Synu, Ježíši Kristu. Vzdal jsem se některých svých každodenních hříchů a částečně se změnil k lepšímu (aspoň doufám). Možná, že má víra není ještě zcela pevná, možná jsem dosud v pozici Tomáše před tím, než měl možnost dotknout se Pánových ran. Založením jsem spíše katolík, ale jak říká jeden z mých evangelických přátel, "na denominaci nezáleží, záleží na upřímném vztahu k Bohu." Myslím, že Váš časopis by mně mohl mnohé vysvětlit a pomoci mi postoupit výše. Kupříkladu článek "Mimozemšťané místo Boha" mi pomohl poznat, kdo jsou vlastně ti záhadní ufouni, tušil jsem to sice i před tím a bylo mi to i z několika stran potvrzeno, ale nikdy jsem nečetl na toto téma natolik fundovaný článek s tolika argumenty, podporujícími stanovisko o démonickém původu létajících talířů.

Chtěl bych Vás poprosit, jestli byste mě nemohli zařadit do seznamu odběratelů a pokud byste ještě našli nějaká starší čísla, pošlete mi je prosím též.

- Roman J., Starý Kolín -

* dopis č. 1112

Milý pane Steiger,

posílám Vám mnoho srdečných pozdravů z Třince. Jsem stálou Vaší posluchačkou a děkuji Bohu, že Vám dává tolik moudrosti hlásat Boží Slovo nefalšovaně. Nic si nedělejte z ďábelských útoků na Vaši práci pro Pána a hynoucím duším! Modlíme se za všechny Boží služebníky.

- Anna P., Třinec -

* dopis č. 1128

Vážená redakce,

četl jsem několik vydání časopisu Zápas o duši a stejnojmennou knihu a vždy na mne velice zapůsobil Váš způsob sdělování pravdy a Váš výklad Bible mně osvítil řadu témat, o kterých jsem dříve pochyboval, nebo se o ně nezajímal. Přiznám se, že jsem přijímal Bibli spíše jako historický zápis skutečností a teprve přečtení Vašich knih mne přivedlo k hlubším úvahám nejen o Bibli, ale především o sobě a mém vztahu k našemu Pánu. Díky za to. Myslím, že je hodně lidí, kteří také hledají cestu a Vaše řádky jsou silným vodítkem. Kéž by se všem dostaly do rukou.

- Slavomír M., Náchod -

* dopis č. 1353

Drazí Steigerovi,

asi před pěti lety jsem v antikvariátě objevil knihu "Zápas od duši". Byl jsem nadšen jejím obsahem. Dostalo se mi mnoho odpovědí na mé otázky, ujasnění mých domněnek a slovních formulací mých myšlenek. Bylo to v době, kdy jsem začal vážně brát existenci Boha, našeho Pána a Stvořitele a sebe a vzájemný vztah z toho vyplývající. Bůh mi dal poznat, co to znamená, že je můj Otec.

- Tomáš Z., 33 let, Hradec Králové -

* dopis č. 1442

Vážení a milí přátelé, již dlouho se připravuji napsat Vám dopis a poděkovat Vám za Vaše sobotní vysílání, ještě žádný pořad mě neoslovil, jako tento.

Narodila jsem se v r. 1927 jako druhá ze sedmi dětí. S manželem žiji už 47 roků, máme dva syny a dceru a tři vnučky. Až do konce války jsme bydleli v pošumavské vesnici Hrádek u Su- šice. Moc ráda na tu dobu vzpomínám. Poznali jsme tam tolik hodných lidí, prožili přátelství a mohu říci, že jsme nepoznali faleš, násilí, hrubost a tolik nectností, kterými je prosycen dnešní svět. Je mi z toho velmi smutno a proto se tolik těším na Váš pořad. Obdivuji manžele Steigerovy, ještě nikdy jsem neslyšela tak krásně mluvit o Bibli a o výchově. Dnešní vychovatelé dávají mladým návody, jak a kdy začít pohlavně žít, ve kterém časopise se dozví více o všem, co je o tom zajímá. Krásně tyto problémy vysvětlila paní Steigerová, poslouchala jsem bez dechu, co vše měla zjištěno o různých zemích. Od ní jsem v dnešní době poprvé slyšela, co dříve bylo samozřejmé, že mladí mají žít životem bezúhonným, to je jediná spolehlivá ochrana. Před časem byl v regionu Plzeň rozhovor s dr. Rad. Uzlem, byla jsem otřesena. Hned jsem se za něj pomodlila, aby podobných rozhovorů neměl víc. Jistě neví, že Pán Ježíš řekl: Běda člověku tomu, skrze něhož vzniklo pohoršení..." Nevím, čeho se dočká dnešní svět, jestli se nevrátí k Pánu Bohu. Takhle si představuji svět před potopou světa. Proto Vám tolik děkuji za Vaše krásné pořady a modlím se, aby přibývalo hodně posluchačů.

- Žofie P., Chotěšov -

* dopis č. 1387

Moji drazí Steigrovi,

hned zpočátku Vás prosím o odpuštění toho písma. Mám zelený zákal očí a už se s tím nedá nic dělat. Jestli mi Bůh, Otec můj nebeský, připravuje oslepnutí, vezmu to z Jeho dobrotivé ruky a budu Mu za to děkovat. On ví lépe než já, co je pro mě dobré. Stále mi přidává dnů, už mi minulo 86 roků a dosud mohu číst i psát. Chválím Jej, neb jsem nikdy nečekala, že mne tu tak dlouho nechá a ještě k tomu nemám žádné bolesti. Moc Vám za ty knihy děkuji. Pošlu je synovci ze Železného Brodu, moc mi záleží na tom, aby se obrátil k Pánu Ježíši. On mi napsal, že ho Bůh nemůže odsoudit, když bude slušně žít. To víte, že jsem mu hned napsala, že se velice mýlí a že naše dobrota Bohu nijak neprospívá.... Denně se za Vás modlím, prosím za Vaši práci. Časopis přečtu vždy od A do Z a obdivuji Vás oba, že se někdy nebojíte napsat pravdu, jaká opravdu je. Začíná mi paměť slábnout, někdy si nemohu na něco vzpomenout, ale během pár minut si vzpomenu. Prosím mého Otce nebeského, aby mi zachoval jasnou mysl až do konce. Přeji Vám hodně milosti a zdraví k Vaší práci pro Pána Ježíše.

- Anna K., Ostrava -

* dopis č. 1592

Svědectví

Před tím, než jsem uvěřil v Pána Ježíše Krista, jako svého Spasitele, jsem si žil "pokojným" životem v našem městě Rožnově pod Radhoštěm. O Boha jsem se prakticky vůbec nezajímal a když k nám do školy přišel pan farář s dotazníkem, jestli si myslím, že je Bůh, tak jsem napsal, že nevím, že možná ano nebo ne, prostě jsem si šel tou svojí střední cestou. Po gymnasiu jsem se rozhodl pro vyšší pedagogickou školu v Kroměříži, kde jsem úspě- šně složil přijímací zkoušky a tak jsem se stěhoval do Kroměříže. Tam jsem se seznámil s kamarádem a bydleli jsme spolu na internátě. Hned další týden si kamarád dovezl na internát Bibli. Já jsem na něho hleděl jako opařený a hned jsem se začal vyptávat, ale v duchu jsem si myslel, že je nějaký divný. Tak šel den po dni a my jsme s kamarádem hodně diskutovali o Bo- hu, Bibli, ale ne pořád. Před koncem školního roku mi kamarád Renda půjčil knížku Zápas o duši, ve které jsem si začal číst, ovšem nedočetl jsem ji. Ne že by byla tak špatná, ale byly prázdniny a mně se nechtělo číst to, nad čím bych musel přemýšlet. Asi v polovině prázdnin mně přišel od Rendy dopis, ve kterém byly obsaženy i dva verše, které jsem si hned v naší domácí Bibli přečetl. Od té chvíle jsem si řekl, že tedy začnu tu Bibli číst. Začal jsem ovšem Starým zákonem a opět brzy skončil, protože jsem tomu vůbec nerozuměl. A tak na začátku školního roku jsem si začal vozit Bibli, že si budu číst s mým kamarádem. Četli jsme Janovo evangelium a já jsem musel nad tímto textem moc přemýšlet, abych to pochopil. Po nějaké době jsme šli s kamarádem do školy a on se mě zeptal, co bych dělal nebo spíše co bych řekl Bohu před Božím soudem. Přemýšlel jsem a vůbec nic mě nenapadlo. Pořád jsem na tu otázku musel myslet, ale vůbec nic jsem nevymyslel a mně se rozjasnilo, že jsem vlastně úplně ztracený. Hned jsem se ptal kamaráda, co mám udělat, abych nebyl ztracený a on mi řekl, že musím vyznat své hříchy a přijmout Pána Ježíše za svého Spasitele, protože on se stal člověkem a zaplatil za mé hříchy. Konečně jsem pochopil tu pravdu. Pán Ježíš přišel na tento svět, aby mě svou krví vykoupil z mých hříchů a provinění. Pak přišel ten večer, kdy jsem opět přemýšlel nad tím, co bych opravdu řekl Bohu a už jsem věděl, že jedině musím vyznat Pána Ježíše jako svého Pána Spasitele. Musím se přiznat, že tu noc mi bylo opravdu moc špatně a tak jsem se začal modlit a prosit Pána Ježíše o odpuštění svých hříchů a že věřím, že zemřel za mě na kříži. Po svém znovuzrození jsem si hned neuvědomil, že jsem Boží dítě, ale můj život se začal pomalu, ale jistě měnit. Začal jsem číst Bibli nejprve 1/4 hod. a po čase jsem zjistil, že už mi to nestačí a tak se mé ztišení začalo protahovat. Stalo se to před necelými dvěma roky, co jsem uvěřil v Pána Ježíše Krista a jsem rád, že jsem to mohl napsat i Vám.

- Marek U., Rožnov p. Radhoštěm -

* dopis č. 1590

Milý bratře Pavle,

chci Tobě i Tvé manželce poděkovat za Vaši práci a vydávání ZOD. Díky bratru Vlčkovi mám uschována všechna čísla od č. 10. V tu dobu, začátkem roku 1991 jsme i s manželkou a dcerou poznali Pána Ježíše Krista a mohli mu dát své životy. jako dítě jsem sice rostl v evangelické rodině, ale později jsem odpadl a byl úplný ateista. Jako potvrzení Tvých slov mohu říci, že značnou měrou k tomu přispělo "vysvětlování" našeho pana faráře, kterého si jinak dodnes vážím. Asi jako 14-ti letý ptal na různé věci, které byly rozdílné v Bibli a ve školním učení. Jeho odpovědi typu: "...víš, každý den stvoření je vlastně celá geologická epocha...! a "...víš, když Mojžíš viděl hořící keř, tak to se tam uvolňují nějaké silice a v horku začnou hořet..." a podobné výroky zpochybňující Boží zázraky jsou zlomkem, které mi uvízly v paměti.

I když jsem již uvěřil, přece mi určitou dobu trvalo, než jsem se s evolucí vyrovnal. Přispělo k tomu i to, že můj tatínek byl geolog, odborník na křídu v ÚÚG, takže jsem byl v letech ztrávených doma obklopen zkamenělinami, miliony let atd. Proto mi Tvoje články a knížka "Tajemství stvoření" od Ing. Balcara, která tehdy vyšla, hodně pomohly. Dnes už se tomu mohu smát, ale bylo to pro mne přece jen těžší, než pro manželku, které mohla být evoluce a další teorie ukradené. A tak ještě jednou díky za všechny články, které pomáhají lidem otevírat oči. Máme vždy radost, když přijde nový Zápas.

- Radim S., Ostrava -

* dopis č. 1019

... Pocházím z katolické rodiny, ale před více jak šesti lety jsem prožila v krizové životní situaci setkání s živým Bohem. Můj život se úplně změnil. Začala jsem se seznamovat s Biblí a již několik let chodím mezi biblické křesťany. Moje zkušenost ovlivnila i celou moji rodinu a některé mé známé. Vaši knihu Zápas o duši jsem četla a mnoho dalších knih, které dál půjčuji, nebo dávám. Děkuji za splnění mého přání dostávat Váš časopis.

- Jana S., Brno -

* dopis č.1670

při své návštěvě u paní Dany S. jsem se seznámila s Vaším skvostným časopisem "Zápas o duši". Jsem povoláním dětská sestra, dále dětský psycholog, jako středoškolská profesorka jsem působila léta na zdravotnických školách, pracovala s postiženými dětmi a s jejich rodiči. Jaká úleva při čtení článků ve vašem čísle, které se mi náhodou dostalo do ruky! Je sice z minulého roku, ale to nevadí, to je ono!

Prosím Vás proto o pravidelné zasílání čísel, jež budu v okruhu svých známých rozšiřovat dál. Vím o rodičích a jejich svízelné výchově postpubertální problémové generace, kterým by to velice pomohlo. Prosím též o zbylou literaturu, zda-li Vám něco přebývá. Vděčná čekatelka na zprávu.

- PhDr. Helena H., Praha -

* dopis č.1637

Milí Steigerovi, milá sestro Suchomelová,

srdečně Vás všechny pozdravuji a přeji hojnost Božího požehnání v životě i v práci.... Moc děkuji za zaslaná starší čísla ZOD. Udělali jste mi tím velikou radost. Opět jsou v nich věci, které přečteme nejen s užitkem a velkým potěšením, ale které mohu použít i při svědectvích a pod. Aby se nezdálo, že se chci líbit lidem a proto ZOD jen chválím, tak samozřejmě jsou i články a zmínky, které se mi tak nelíbí, ale to je myslím v pořádku, protože jiné názory než mám já, mohou pomoci k zamyšlení, zda mám já ve všem pravdu. ... Tak jen pište dál tak, jak píšete, je to perfektní....

- Radim S., Ostrava -

* dopis č. 1636

Milý bratře Pavle,

na úvod jedna příjemná zpráva, ten chlapec, kterému jste vydával svědectví na konferenci v Ostravě, již odevzdal svůj život Bohu. Dále mám několik nahrávek s Vším slovem, které jsou velmi žádané, hlavně od nevěřících. Jsou v jednom kuse půjčovány a když mi je někdo vrátí, už je další, který má o ně zájem. Mám vytvořen takový okruh známých a kolegů, kteří si tyto kazety půjčují. Např. jeden kolega, který rok studoval se SJ mně po vyslechnutí kazet "O sedmi obdobích lidstva" řekl, že si ještě nikdy neuvědomil, že spasení je z milosti - zadarmo a že se o to nikdo vlastní snahou nemůže přičinit (Ef. 2:8).

Další kolega, který se mnou pracuje na dílně, když jsme četli Boží slovo zjistil, že byl 25 let klamán. Když slyšel jakou logiku má Bible a jak vše do sebe zapadá, že celá Bible je Boží slovo, žasl. Tak bych mohl pokračovat dále. Doufám, že mi v tom pomůžete, když Vás poprosím o nějaké nahrávky, mohou být i z rádia, ale nejlepší jsou přednášky ze shromáždění.

- Michal K., Modra -

* dopis č. 1417

Dobrý den!

Milá redakce brněnského TWR, poslouchám Vaše vysílání už rok. 14 ledna 1995 jsem náhodou hledala nějakou slovenskou stanici a zachytila jsem posledních pět minut, když říkali, že druhý den budou vysílat ve stejném čase na této frekvenci. Od toho večera vděčně poslouchám a všechny pořady se mi velmi líbí. Nejvíce mi však leží na srdci Zápas o duši, který připravuje každé pondělí Pavel Steiger. Proto bych si přála, abyste mi ho posílali ve slovenské řeči. Předem velmi pěkně děkuji a přeji hodně Božího požehnání. Všechny Vás pozdravuji a denně se nemohu dočkat večera, až Vás zase uslyším.

- Zuzana J., 55 let, Jugoslávie -

* dopis č. 1683

Vážení a milí,

děkuji za časopisy, které jsem v pořádku obdržel. Zaujmou jedno z čestných míst v knihovničce, poněvadž to není časopis - přečíst a dát do sběru. K článkům se budu stále vracet. Je to nepřeberná studnice moudrosti, když při různých rozpravách nevím kudy kam. Také mi to dává obrázek o tom, jak tato práce vzniká.

- Alois N., Týnec n. Sázavou -

* Vážení přátelé,

v pondělí 14.10. jsem zachytil vaše večerní vysílání. Chtěl bych Vás poprosit o zaslání vlnových rozsahů, vysílacích časů a časopis Zápas o duši. Předem děkuji. Boží pokoj a požehnání přeje

- Marek Verner, Francie -