5. Pokračování - Vykoupení
Vykoupení není jen pojem, ale skutečnost, které budeme jednoho dne všichni čelit: jsme vykoupeni, spaseni nebo ne? Nikodém byl zaskočen Ježíšovými odpověďmi, protože nevěřil spásnou vírou. Ztichl a Ježíš mu v lásce vysvětlil znovuzrození v celé jeho jednoduchosti. Ježíš použil starozákonné znázornění spásy, snad aby Nikodéma pokáral, vždyť Nikodém, učitel Židů musel tento verš znát:

• Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. (Jan 3:14-15)

Ve čtvrté Mojžíšově knize, 21. kapitole se dočteme, jak Izraelité bloudili pouští a neustále reptali na jídlo, na Mojžíše a fňukali kvůli prý nesnestitelným podmínkám, ve kterých se nacházali. Když to Bůh nemohl déle snášet, seslal na ně stovky jedovatých hadů. Uštknutí vzbouřenci si uvědomili, že umírají a začali se kát. Bůh se smiloval, odpustil jim a řekl Mojžíšovi, aby zhotovil bronzového hada a připevnil jej na dlouhou tyč. Každý, kdo byl uštknut a podíval se na bronzového hada, byl zachráněn a žil. Bůh nepředepsal rituál. Vykoupení nepřichází skrze žádnou náboženskou ceremonii. To platilo na poušti pro Izraelity, to platilo pro Nikodéma, to platí dnes pro nás, pro všechny, bez ohledu ke které víře se hlásíme.

Předmětem vykoupení není víra v Boží nabídku, nýbrž víra v toho, kdo byl povýšen. Ježíš nenabídl Nikodémovi snadnou lehkověrnost. Ježíš ukázal Nikodémovi nutnost pokání.

Ježíš použil vědomě právě tuto ilustraci, poněvadž ta vyprovokovala Nikodémův arogantní farizeismus. Ježíš Nikodémovi ukázal, že se musí ztotožnit s hříšnými, rebelujícími Izraelity. To platí i pro nás. Nikodém dobře věděl, že Izraelité byli na poušti v bezmocném postavení. Izraelité byli hříšní, vzdorně rebelující proti Bohu. Někteří, když umírali z hadího jedu, přišli totálně pokořeni k Mojžíšovi a kajícně přiznávali:

• "Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě." (4.Moj 21:7)

Izraelité se před Bohem pokořili. Ovšem, nestačilo na bronzového hada jen mrknout a pak pokračovat v dalším hřešení. Izraelité se obrátili k Bohu ze zoufalství a s opravdovou kajícností. Ježíš žádal po Nikodémovi, a žádá i po nás, totéž. Všichni jsme uštktnuti Satanem, jedem hříchů, a všichni procházíme procesem umírání nejen fyzického, ale především duchovního. Jenom pohled na Ježíše a plné následování v pokorné kajícnosti a v duchovním rozložení starého člověka, je ta jediná cesta ke spáse.

Problém lidstva je hřích! Ježíš ukázal Nikodémovi velmi bolestivou pravdu. Nikodém i my se musíme zahrnout do hady uštknuté společnosti kajících se Izraelitů. Stejně jako Mojžíš vyvýšil hada na tyči, tak musí být vyvýšen Syn člověka na kříži. Ježíš musel zemřít. Bez prolití nevinné krve není odpuštění. Boží, obětní systém požaduje smrt, protože mzdou hříchu je smrt. Někdo nevinný musí zemřít, aby zaplatil a smyl všechny hříchy. Čistá voda se musí ušpinit, aby smyla, vsákla a rozpustila špínu. Špinavá voda by špínu jenom rozmazala. A tato pravda pokračuje snad nejznámějším veršem z celého Božího slova:

• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahhynul, ale měl život věčný. (Jan 3:16)

Věřit v Krista znamená víc než přijmout tuto pravdu. Vždyť i Satan tuto pravdu zná, chtě nechtě jí přijímá, vždyť proti ní neustále ve strachu válčí. Uvědomme si, že Ježíš Kristus je Bůh v lidském těle a proto skutečná víra nemůže jinak, než být úplně poslušná. Svoboda není anarchie. Svoboda je úplné podrobení se pravdě. Nesvoboda je naopak podrobení se poznané a lživé nutnosti. Ježíš nám nedává prostor k manévrování, pro upovídanou víru. Řeč se mluví a voda hříchu teče dál. Vždyť to Ježíš o čtyři verše níže potvrzuje:

• "Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu." (Jan 3:20-21)

A 36. verš jde ještě dále:

• "Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." (Jan 3:36)

Jestliže víra není poslušná, pak je to víra mrtvá a rozhodně to nemůže být víra spásná. Vždyť to náš jazyk krásně vyjadřuje. Po slyšení přijde poslušnost nebo neposlušnost. Ježíš osprchoval Nikodéma dalším výrokem:

• "Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen." (Jan 3:17)

Židé očekávali Mesiáše, který by jim přinesl slávu skrze zničení a podrobení všech ostatních, tedy pohanů. A stal se přesný opak. Bůh seslal svého Syna, aby spasil všechny, nejen Židy, ale i pohany. Sláva Židů se dodnes nedostavila! Starý zákon se však musí vyplnit. Teprve až přijde Ježíš podruhé, ve slávě, pak zachrání Izrael a zničí dnešní světový systém. A Ježíš pokračuje 18. veršem:

• "Kdo v něho věří (t.j. Ježíše) není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího."

Rozsudek není budoucnost. Konečný soud již začal:

• Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali tmu více než světlo, protože jejich skutky byly zlé. (Jan 3:19)

A tak náš Pán, Ježíš Kristus představil evangelium Nikodémovi i nám. Ježíšovo evangelium vylučuje všechny ostatní cesty. Kdo nevěří v jeho jméno, je vyloučen z věčného života, t.j. spojení s Bohem. Vůbec nezáleží jak upřímně, jak nábožně, jak hluboce je potopen v činění dobrých skutků za účelem spásy. Každý musí být regenerován, obnoven, znovuzrozen. Pro ty, kdo se ztotožňují s uštknutými, zmírajícími, nekajícími se Izraelity není žádný slib života, pouze záruka trvalé vědomí smrti, bolestivého odloučení od Boha. Pro ty, kdo se ztotožňují s hříšnými Izraelity a obrátí se od hříchu v poslušné víře k tomu jednomu, kdo byl vyvýšen na kříži, má Bůh připravený věčný život. Zamysleme se nad tím!

- pst -