Dodnes si rád přehrávám Ježkovy melodie. Teprve když jsem uvěřil bibli, Božímu slovu, pochopil jsem texty Voskovce a Wericha, kterým jsem vlastně dříve ani nerozuměl: Na Olymp a na nirvánu, na nebe nevěřím, když někdo svět pomlouvá, vždycky láteřím. Nestojím o nekonečno s hvězdami všemi, stačí mi pár krásných let někde na Zemi. Když já vám povídám, že je nebe na Zemi, pravdu mám, věřte mi.

Tohle je plnokrevný, nebebudující humanizmus, a jak přitažlivý! Problém vězí v tom, že tomuto humanizmu, náhrady Boha člověkem, propadli, propadají a budou propadat i mnozí "věřící", ačkoliv biblické evangelium učí pravý opak. Bible ve své podstatě říká, že se BůhKristus vrátí pro své vyvolené, aby je vytrhnul z pozemského kvazinebe. My, bibličtí křesťané, máme bez ustání očekávat a těšit se, kdy si nás Ježíš vezme k sobě. Já vím, zní to fantasticky, ale je tomu tak. Mnoho křesťanů, všech denominací a národností, uhýbá z bible do humanizmu jakoby říkali: Studuj si pravověrně bibli do extrému, těš se na nebe a na vytržení jestli ti to dělá dobře. My chceme studovat bibli proto, abychom se naučili žít a milovat, abychom zbudovali nebe zde na Zemi dříve než přijde Kristus.

Tato tendence je překotná a celosvětová, na Západě i na Východě. Věřící hledají ekumenické principy všech náboženství, začínají se angažovat v politice a sociálních hnutích. Církev, tím myslím věřící, ne hierarchii hodnostářů, si zpívá "Nebe na Zemi". Ten, kdo buduje, třeba i v "Kristově jménu", nebe na Zemi a očekává Jeho druhý příchod s chodidly pevně zapušťenými do pozemského světa, bude zklamán. Naše pozemské nebe je totiž připraveno pro Antikrista, tak to učí bible:

• Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale v jedinou hodinu přijmou královskou moc spolu se šelmou (Antikristem). Budou zajedno ve svých úmyslech a svou sílu a moc dají té šelmě. (Zj 17:13)

I my věřící, v naší hříšné přirozenosti, se cítíme více doma na tomto světě než bychom měli. A dnešní, často nebiblická teologie v nás pozemské nebe jenom posiluje. Náš cíl nespočívá v tom, abychom převzali politické otěže tohoto světa a budovali nebe na Zemi. Naše biblická naděje je, aby nás Ježíš vzal k sobě do svého nebe. Nemysleme si, že my, hříšní smrtelníci, třeba i věřící, můžeme zbudovat něco, co může stvořit pouze nesmrtelný a bezhříšný BůhKristus. Můžeme tak promeškat to nejlepší jenom proto, protože odmítáme vážný pohled do budoucnosti. Odmítáme pevné a pravé biblické učení. Nikdy nebudeme schopni postavit nebe zde dole, ani pro sebe, ani pro Krista. Skutečné nebe je nahoře. Nestrhávejme nebe dolů na Zem. Ať nás raději Kristus vynese do svého nebe. Nebe je jeho výsada, ne naše.

• ... Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. (1 Te 4:16-17)

Stav dnešních křesťanských shromáždění je na pováženou. Svět je prý v nesnázích, protože křesťané neplní Bohem nařízenou vůdčí úlohu. Křesťané prý ještě světu neukázali jak má být svět veden podle Božích biblických zásad a zákonů. Pravdy na tom něco je, ale svět byl vždy v nesnázích protože člověk je hříšník a rebel a dává přednost bezbohé kultuře, tradicím, humanistickému náboženství a světské společnosti. Svět je v nesnázích díky člověku. Svět není v nesnázích protože se křesťané ještě nezapojili do světskopolitických záležitostí. Až se zapojí, bude to katastrofa pro ně i pro svět jako v minulosti.

Křesťan má hlásat a žít evangelium Ježíše Krista, aby byl příkladem ostatním, aby se od ostatních lišil a především oslavoval Pána Boha. Zemím, v kterých bylo evangelium opravdu hlásáno a přijato do srdce národa, Bůh přidal svobodu a blahobyt. Tam, kde opravdové evangelium hlásáno není, nebo přestává být hlásáno, tam, kde Ježíšovo evangelium nikdy nezakořenilo do srdcí, nebo se vytrácí ze srdcí národa, tam může být nastolen pouze humanistický přelud s náznaky demokracie. Svoboda a z ní vyplývající blahobyt není na vývoz protože svobodu člověk nemůže vyrobit. Svoboda je Boží dar, Jeho dovoz. Proto demokracie přežívá jen setrvačností v několika málo zemích, kde se jí dařilo jen krátce. Historie nám ukazuje pouze autokratické totality. Bez evangelia si lidé nejsou a nebudou schopni vládnout sami sobě.

Biblický Bůh nám nařizuje pokání, abychom se odvrátili od světa k Bohu. Proč se musíme kát? Abychom zachránili světovou nebo naši ekonomii, abychom zabezpečili peněžní stabilitu a mír mezi národy? V žádném případě! My činíme pokání:

• Neboť (Bůh) ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých. (Sk 17:31)

Kdo se domnívá, že nás, biblické věřící, Bůh pověřil abychom vyvedli svět z jeho sociálních, hospodářských a politických těžkostí, ten překrucuje evangelium. Bůh nás pověřil abychom sloužili, ne vedli. Pravda, Bůh vede a kázeňsky potahuje své, ať Izrael nebo věřící církev, ale v žádném případě ještě neustanovuje politický, sociální a hospodářský světový systém podle svých pravidel. Bůh si k vybudování svého pozemského pořádku vyhradil čas v budoucnosti, kdy na konci velkého světového a především židovského soužení nastolí své království. My věřící budeme v jeho nebi, až se zdejší nebe na zemi začne hroutit. Úkol věřících není přímá náprava a vylepšování světských systémů. V bibli nenajdeme ani jeden verš, který by tuto myšlenku jen v nejmenším podpořil. Tam, kde je hlásáno opravdové evangelium, tam bude i "malinkaté nebíčko", svoboda provázená blahobytem, v rámci naší hříšnosti, protože povstane ze srdcí lidí a nebude diktována ani světsky ani církevně, nýbrž bude požehnána Bohem.

Pravda, starozákonní proroci kárali krále za jejich hříchy, ale jejich kárání se vztahovalo převážně na krále Izraele. Proroci napomínali ostatní hlavy národů, kvůli jejich veřejnému vzdoru vůči Bohu nebo jejich pronásledování Božího lidu.

A Kristus? Ten nikdy nekázal, ani neučil o nápravě politického nebo sociálního zřízení. Pouze nevěřící Židé, tedy zase jen lidé, očekávali "Mesiáše", který by je vedl proti Římu. Někteří farizeové varovali Ježíše, že jej chce Herodes zabít a Ježíš řekl:

• Jděte a vyřiďte té lišce: Hle já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra a třetího dne dojdu svého cíle. (Lk 13:32)

Pokud víme, tohle bylo jediné Ježíšovo uznání Herodovy politické svrchovanosti. A Ježíš rozhodně Herodovou vládou nadšen nebyl, jinak by jej nenazval liškou. A když Ježíš konečně stál před Herodem, tak mlčel. Na druhé straně však Ježíš velmi často a ostře kritizoval náboženské vůdce Izraele. Ježíš také napomínal obyčejné hříšníky, ale k těm byl mírnější.

Kdybychom se řídili písmem, měli bychom napomínat naše vládce za to, že nevěří v Boha, že pronásledují věřící, nebo že věří astrologii a okultním vědám. Jestliže církev začne usilovat o politickou moc, stane se politickou mocí a přestane být církví, Kristovým tělem. Tolik dějepisu snad známe všichni. Křesťané se dnes vzdalují Kristovu příkladu. Kráčí opačným směrem. Ježíš úplně pomlčel o Césarově zlovládě a o zkorumpovaném a utlačujícím římském politickém a sociálním systému v Palestině. Jak je Ježíšova mlčenlivost v rozporu s jeho stálým slovním bičováním náboženských vůdců! Náš Pán, náš Bůh dobře ví, že se každá krutovláda bojí víc skutečné mravní síly občanů, než revolučního převratu.

A co Pavel? Ten se obhajoval následovně:

• Neprovinil jsem se ničím, ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři. (Sk 25:8)

A co Petr?

• Milovaní, v tomto světě jste jako příchozí a cizinci. Prosím vás, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu, v den navštívení. Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení, ať už králi jako svrchovanému vládci, ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře. Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. Jste svobodní, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží. Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte. Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým. V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. Jaká však sláva, jestliže budeme trpělivě snášet rány za to, že hřešíte. Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. (1 P 2:11-20)

Je to těžké pochopit a nutím se, abych pochopil a přijal následující verše:

• Každý, ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře a dostane se ti od ní pochvaly. Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo (trest smrti); je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. Dávejte každému, co jste povini: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. (Ř 13:1-8)

Z bible vyplývá, že poslušnost, svatost a příkladný život, sebeobětování, milování bližního jako sebe sama, rozšiřování evangelia Ježíše Krista, používání Božího meče Bible a modlitba jsou zbraně, kterými biblický křesťan bojuje proti systému tohoto světa. Budou-li křesťané bojovat světskými způsoby, i těmi nejšlechtnějšími, nikdo je od pohanů nerozezná.

Snad každý křesťan zná tato Ježíšova slova:

• Pověz nám tedy co myslíš: "Je dovoleno dávat daň císaři nebo ne?" Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: "Co mě pokoušíte pokrytci? Ukažte mi peníz daně!" Podali mu denár. On jim řekl: "Čí je tento obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův." Tu jim řekl: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu." Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli. (Mt 22:17-22)

Zdá se, že Ježíšova slova "Odevzdejte tedy co je císařovo, císaři, a co je Boží Bohu" kladou zodpovědnost na naši křesťanskou znalost a vyspělost. Křesťan nemůže poslechnout žádnou moc, která by mu přikazovala jednat proti Božímu biblickému nařízení. Samozřejmě, křesťané mohou být politicky činní, bible to nezakazuje. Ať máme co nejvíce křesťanů ve veřejných funkcích a službách. Vězte však, že dříve nebo později, budou muset učinit biblické ústupky. Křesťan není z tohoto světa. Navíc, skutečného křesťana by svět do vedoucí funkce ani nezvolil, vždyť Bůh vyvolil bláznovství a to jsme my. Byl jsem svědkem toho, kdy v našem křesťanském shromáždění nesměli skuteční křesťané ani kázat, ani vyučovat jen proto, že stáli nekompromisně za biblí. Tato situace se opakuje ve sborech dnes a denně. Jak by nás potom mohl zvolit a následovat svět?

Pamatujme, že osud našich duší je nekonečně důležitější než pozemský stav našich těl. Věčnost a nebe musí mít přednost i před tou nejtvrdší krutovládou. Naše přirozená touha po spravedlivém řádu nás nutí učinit něco konkrétního, abychom přispěli k vylepšení tohoto špatného světa. Tyto akce mohou vést k dočasnému vylepšení světského plitického a sociálního stavu, ale ve skutečnosti nemusí být z dlouhodobého hlediska ani prospěšné. Vžyť se ukonejšíme humanizmem a ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše přehlédneme k naší nekonečné a věčné škodě. Písmo nás nabádá ke křesťanské dobročinnosti vždy a ke každému. Bible však nehovoří o světském organizovaném úsilí křesťanů ovlivnit vlády států. Ježíš, apoštolové i proroci se ztotožňovali s dobročinností vyvěrající z Boží lásky, nikdy ne s revolučními nebo protivládními akcemi. Přemýšlejme o tom. Jak tedy dosáhnout politickou a sociální spravedlnost?

• Hledejte především Jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. (Mt 6:33)

Nebyla-li nám dána dobrá vláda, tak je to proto, že jsme jako národ nehledali Jeho království a spravedlnost. Bible nemůže lhát.

• Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví. (Ž 33:12)

Není-li našemu národu blaze, je to proto, že Hospodin není naším Bohem a my nejsme jeho vyvolené dědictví.

Bůh je prvotní příčina všeho dobrého. Bez příčíny budeme marně čekat na účinek. Ráj ani nebe na Zemi člověk nezbuduje, i kdyby se namáhal sebevíc.

- pst -