"Zajímají mne učení různých sekt a ráda bych si o nich něco přečetla, nebo se o nich něco víc dozvěděla a konfrontovala s Biblí, v čem mají a nemají pravdu. Mám ale strach, že bych některé z nich mohla díky tomu zájmu propadnout. Co si o tom myslíte vy?".

Chceme-li odpovědně zorientovat tazatelku, musíme si nejprve odpovědět na otázku, co vlastně je sekta. Samo vymezení pojmu není jednoduché. Ronald Enroth, jeden z autorů knihy "Za novými světy" (s podtitulem "Průvodce sektami a novými náboženstvími" vydal Návrat domů) definuje sektu ze tří hledisek:

1. populární hledisko

2. sociologické hledisko

3. křesťanské hledisko

ad 1. Populární hledisko

je hledisko obyčejných lidí, tak jak se průměrný člověk, především na Západě, staví k jednotlivým náboženstvím a k jednotlivým náboženským skupinám. Toto hledisko je ovlivněno tím, že v západní společnosti jsou ustáleny především židovsko-křesťanské normy a hodnoty. A tak srovnávají obyčejní lidé nové náboženské skupiny právě s těmito normami a s těmito skupinami.

ad 2. Sociologické hledisko

zkoumá sekty z trochu jiných pozic. Přemýšlí nad vztahem náboženských skupin či společností k převažujícím kulturním a společenským skutečnostem, tedy k tomu, jak se staví tyto skupiny ke společnosti. Definice vypadá asi tak, že tyto malé skupiny se od společnosti oddělují, oddělují se od společností přijatých konvencí a přiklánějí se ke zcela odlišným pojetím toho, co je skutečné, možné a morální.

ad 3. Křesťanské hledisko

neboli křesťanské hodnocení pojmu "sekta" je odlišné od těchto dvou předchozích. Většina teologických definicí sekty je založena na tradiční křesťanské věrouce. Definice z knihy "Za novými světy" říká, že "sekta je jakékoliv náboženské hnutí, které je organizačně odlišné a má učení či praktiky, které odporují učení a praktikám zjeveným v Písmu, jak ho vykládá tradiční křesťanství, reprezentované katolickým a hlavními protestantskými denominacemi, a jak je vyjádřeno v prohlášeních typu ,Apoštolské vyznání'."

Zkusme však přemýšlet nad významem pojmu sekta z hlediska zcela netradičního, totiž z hlediska biblického. Slovo "sekta" je totiž slovo, které se vyskytuje v Bibli. Je překladem řeckého slova hairesis, což znamená určitou výběrovou skupinu, náboženskou nebo filozofickou školu, stranu, frakci, názor a teprve později sektu či kacířství.

Je velice zajímavé sledovat výskyt tohoto slova v Novém zákoně. Ve Skutcích 5,17; 15,5 a 26,5 je tímto slovem označena strana saducejů a farizejů, což byly v té době částečně politické a částečně náboženské strany. Vidíme, že význam tohoto slova je zcela neutrální a věcný.

Ve Sk 24,5 je apoštol Pavel označen za vůdce sekty Nazarejců. Zde už cítíme ve významu slova hanlivý přídech. Pavel prý vyvolává nepokoje a pokusil se dokonce znesvětit chrám. Apoštol polemizuje s tímto názorem ve 14. verši a říká, že co Židé nazývají sektou, tedy co definují negativně, je ve skutečnosti službou Bohu a potvrzuje Zákon a Proroky. Slovem hairesis označili Židé křesťany v knize Skutků ještě v 28,22: římští Židé se ptají Pavla, jaké je jeho smýšlení, neboť o jeho straně (sektě) už mnoho slyšeli. Jak vidíme, křesťané a následovníci Krista byli Židy označováni za sektu.

Slovo hairesis se ovšem vyskytuje v Novém zákonu ještě třikrát: v listech apoštola Pavla a Petra. Je to v 1K 11,17-19; Ga 5,20 a v 2Pt 2,1. Je zajímavé, že při čtení textů v tom pořadí, v němž jsme je uvedli, můžeme sledovat vznik a vývoj sekt.

- 1K 11,17-19:

Apoštol Pavel zde mluví o roztržkách ve sboru:

• "Když toto přikazuji, nechválím, že se scházíte spíše k horšímu než k lepšímu. Především slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se scházíte ve sboru, a z části tomu věřím. Neboť musí být mezi vámi i různé skupiny (sekty, hairesis), aby se ti osvědčení stali mezi vámi známými."

Z uvedeného textu je jasné, že sekty mají původ v osobních vztazích, jak o tom vlastně píše značná část 1. listu Korintským. Osobní problém nějakého člověka se může stát příčinou vzniku sekty. A pokud známe životopisy např. Ch.T. Russella, Smithe, Moona nebo paní Whiteové, vidíme, jak Bůh ve svém slově velmi dobře předpověděl budoucí události. Jak Pavel píše, Bůh dopouští vznik sekt, aby se stali zjevnými ti, kteří jsou věrní.

- Ga 5,19-21:

Pátá kapitola má dva seznamy: prvním seznamem jsou skutky těla, druhým seznamem je ovoce Ducha. Ve skutcích těla je uvedeno mj. modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, stranictví, rozdělení a sekty. Je to zajímavé, zvláště když přemýšlíme nad významem slova "tělo". Podle listů Koloským a Galatským je tělo nejen oním "tělem hříchů", jež je nepřátelské Bohu a Božímu myšlení, ale je to i jakákoli aktivita a snaha člověka, která pramení v domněnce, že je schopen se polepšit, hřích v sobě potlačit, nějakou svou činností se Bohu přiblížit, stát se svatější, čistší a pod. Pojem "tělo" v sobě tedy skrývá i lidskou pýchu a domýšlivost. Sekty jsou důsledkem takového myšlení, myšlení těla. Jakmile člověk zapojí sebe a své JÁ, nese jeho činnost pečeť hříchu a jeho hříšné individuality. Sklon k vytváření sekt nalézáme všude tam, kde není na prvním místě Bůh, kde nevládne Duch Boží, ale kde se chce uplatnit člověk a kde tím má mnoho prostoru Satan.

- 2Pt 2,1-3:

Tento text nám ukazuje ve velmi důkladném prorockém pohledu podstatu sekt:

• "V lidu se však také objevovali lživí proroci, jako i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět zhoubná kacířství (neboli hairesis) a Panovníka, který je vykoupil, budou zapírat. Tím na sebe uvedou rychlou záhubu. A mnozí budou následovat jejich výstřednosti a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení. Z hrabivosti budou z vás těžit podvodnými slovy. Ale jejich odsouzení odedávna nezahálí a jejich zhouba nespí."

Tento text ještě odhaluje něco o zakladatelích sekt - falešných učitelích. Jde jim o jedno: chtějí na svých svedených následovnících vydělat. Žel, že to ubohým obětem těchto svůdců zřídkakdy dojde. V tomto textu jsou sekty označeny jako zhoubné; vedou do věčného zahynutí. Vůdci sekt zapírají Pána, který je vykoupil. Neuznávají jeho jedinečnost, neuznávají jedinečnost jeho oběti. Sekty budou populární. Mnozí budou následovat falešné učitele, takže do sekt se pohrne řada lidí a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení.

Nepopisuje tento text dnešní situaci? Není to přesná charakteristika onoho obrovského podvodu, jehož hlavním motorem jsou peníze a sebeuplatnění?

Jak odpovědět na otázku ženy, kterou jsem uvedl na začátku? Má smysl zabývat se sektami, zkoumat jejich učení? Odpovídám jednoznačným NE! Proč bych se měl zabývat dílem Božího nepřítele? Nejsem-li specialista, duchovní pastýř, který do kontaktu s učením sekt přichází v rámci své "pracovní náplně" na Božím díle, zbytečně bych se špinil.

Možná, že ale stojí za to se místo sektami zabývat něčím jiným: Pánem Ježíšem Kristem. Proč? Především proto, že Ježíš Kristus je stálý, neproměnný, nezávislý na čase. Ježíš Kristus je osobnost, která se nerealizuje pro sebe a kvůli sobě, kvůli vlastní slávě, kvůli penězům. Ježíš Kristus je osobnost, která přišla na tento svět především proto, aby splnila Boží vůli. A touto Boží vůlí bylo vykoupení, záchrana hříšníků. A mezi tyto hříšníky jsem patřil i já, patřil mezi ně každý z našich čtenářů - i ona tazatelka. Jestliže nebudeme očištěni Kristovou krví, jestliže nepřijmeme jeho samého jako svého osobního Spasitele, potom bude naše cesta stejná jako cesta těch, kteří uvádějí na světlo "sekty zatracení". Čeká nás Boží soud a spravedlivý trest. Boží slovo ale říká, že jsme z milosti spaseni skrze oběť Pána Ježíše Krista.

Je mi líto, že mnozí lidé upadli do spárů sekt. Existuje dnes řada aktivit (světských i církevních), které se snaží lidem v zhoubných kultech a sektách pomoci. Žel, velmi často tito "zachránění" lidé sice vyváznou ze spárů sekty, ale k živému Kristu je už nikdo nevede. A tak tyto společnosti pro výzkum sekt - přes všechnu pozitivní práci, kterou dělají - vlastně převádějí lidi z jedné Satanovy přihrádky do druhé. Upřímně řečeno: je to úplně jedno, jestli půjde člověk do pekla jako člen sekty nebo jako dobrý a ctihodný občan. Pouze krev Krista Ježíše dává opravdovou svobodu, neboť pouze ona nás očišťuje od každého hříchu. I od hříchu zvaného hairesis.

Petr Vaďura