1. část

Pro křesťany je důležité zabývat se nejrůznějšími otázkami a námitkami, které vznášejí lidé neznající Boha, aby byli schopni uspokojivě a fundovaně odpovědět. Oponenti křesťanství jsou totiž přesvědčeni, že jde o prostoduchou nebo slepou víru. Opak je pravdou. Jestliže se nepostavíme humanistickým interpretům na jejich myšlenkové rovině, budou i nadále ovlivňovat miliony lidí svou naturalistickou nebo pohansko-náboženskou filozofií v jakoby vědeckém balení. Je na čase, abychom my, bibličtí křesťané spoléhající jen na Boží milost skrze Kristův kříž, odhalili slova Písma:

• Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. (1. Korintským 3:18)

Neboť je psáno:

• Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu. Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. (1. Korintským 1:18-23)

Přirozený člověk je přesvědčen, že zázraky nejsou, nebyly a nikdy nebudou, zatímco Bible je plná zázraků.

Prvním a největším zázrakem bylo stvoření v šesti dnech, počátek církve byl předem ohlášen snad nejneuvěřitelnějším zázrakem, totiž vzkříšením Pána Ježíše Krista. Další zázraky, které si můžeme jen namátkově připomenout, jsou třeba panenské početí Ježíše Krista nebo nakrmení tisíců několika rybičkami a chleby. Pro křesťany jsou biblické zázraky potvrzením, že Bůh je všemocný a že v budoucnosti nadpřirozenou cestou ukončí tento světový systém a přijde si pro ty, kdo mu patří. Pro nevěřícího zázraky naopak dokazují, že Bible je plná podobenství, protože ve světě, v němž žijeme, nevidí žádné vybočení z normálu, vidí jen přirozený řád světa a přírody. Za stvořením nevidí zázrak, ale přirozený vývoj. Pokud víme ze zkušenosti, mrtví nikdy nevstávají z hrobů, žena otěhotní, jen když je oplodněna mužskou spermií, a pečené chleby a rybky se ještě nikdy nerozmnožily. Jinými slovy, biblické zázraky jsou pro ně stejně věrohodné jako hastrman.

Naším cílem není podrobně vysvětlit, jak se zázraky - tj. fenomény vybočující z přírodních zákonů - dějí, ani se nebudeme snažit vysvětlit zázraky přirozenými pochody světa. Naším cílem je ukázat, že naturalistický přístup k zázrakům propagovaný po více než dvě stě let je v rozporu s normálním lidským uvažováním a vědou. Naturalistické uvažování je založeno na chybné logice a předpojatém myšlení, které dělá závěry dříve, než shromáždí důkazy. Nejprve si ujasněme terminologii.

Co je to zázrak?

Zázrak je nadpřirozený zásah do běžného chodu světa, zásah, který způsobí neobvyklý jev, jenž má svůj účel a který by se jinak nestal. Z toho vyplývá, že přírodní zákony chápeme jako normální, podle nichž se řídí celá příroda. Zázrak je však neobvyklý a nečekaný Boží zásah do přirozeného chodu dění. To samo o sobě neznamená, že by zázraky musely být v rozporu s přírodními zákony. Slavný fyzik Sir George Stokes řekl:

"Je pravděpodobné, že jevy, které nazýváme zázraky, nebyly způsobeny popřením nebo vypuštěním běžných přírodních zákonů, ale vzbuzením té části přírodního zákona, která je v běžných podmínkách vypnuta. Zázraky tedy neobcházejí princip příčiny a účinku. Zázraky jsou jenom způsobeny takovou příčinou, která přesahuje běžnou přírodu, a tou příčinou je Bůh, jenž zasahuje zvenčí."

Jsou zázraky možné?

Jestliže zázraky nejsou možné, potom je zbytečné se s nimi dál zabývat. Pokud možné jsou, potom musíme odpovědět na námitky, které se je snaží vyvrátit. Benedict de Spinoza argumentoval proti zázrakům následovně:

• Zázraky odporují přírodním zákonům.
• Přírodní zákony jsou nezměnitelné.
• Nezměnitelné přírodní zákony nemohou být překročeny.
• Proto jsou zázraky nemožné.

Jsou však přírodní zákony skutečně nezměnitelné? Má Spinoza správnou definici zázraku? Problém Spinozova uvažování vězí v tom, že vestavěl do svých předpokladů svůj osobní pohled na svět, totiž, že nic neexistuje mimo viditelný vesmír, a tak Bůh je vesmír. Nejprve určil, že přírodní zákony jsou pevné a neměnné, a proto logicky prohlásil, že zázraky jsou nemožné. Neměnnost zákonů znal Spinoza z Newtonovy fyziky. Dnešní vědci však chápou, že přírodní zákony nám nepopisují, co se musí stát, ale co se obyčejně stává. Přírodní zákony jsou dnes chápány jako statistické pravděpodobnosti, a ne jako absolutně pevné a neměnné skutečnosti. Spinozovo chápání zázraku v sobě zahrnuje předpojatost vůči nadpřirozenému. Pokud je Bůh vetknutý do přírody nebo vůbec neexistuje, potom by byl zázrak přestupek vůči přirozenému pořádku a tedy nemožný. Jestliže však Bůh existuje mimo vesmír, potom zázraky jsou nejen možné, ale i nejvýše pravděpodobné. Boží příčina z vnějšku stvoření může zapříčinit neobvyklý důsledek v rámci platnosti přírodního zákona.

Jsou zázraky věrohodné?

Někteří lidé nepopírají možnost zázraků. Zázrak pro ně není absurdní, je jenom neuvěřitelný. Významný anglický skeptik David Hume rozvinul známou námitku týkající se uvěřitelnosti zázraků následovně:

• Zázrak je přestupek vůči zákonům přírody.
• Pevná nezměnitelná zkušenost ustanovila tyto zákony.
• Moudrý člověk tvární svůj pohled na svět podle zkušenosti.
• Neměnná zkušenost z přírody dokazuje skutečnost, že neexistují žádné zázraky.

Krátce řečeno, Hume tvrdí, že zázraky neexistují, protože s nimi nemáme žádnou zkušenost. Zázraky nejsou, protože jsem žádný nezažil. To je nejběžnější námitka skeptiků.

Hume je předpojatý podobně jako Spinoza, ale v jiném bodu. Předpokládá, že jistě ví, že veškeré zkušenosti všech lidí se zázraky jsou nulové, a proto zázraky neexistují. Jak ale může vědět, že všichni lidé v minulosti neměli a v budoucnosti nebudou mít žádné zkušenosti se zázraky? Jak si může být jistý, že minulost nepopřela nebo budoucnost nepopře jeho naturalismus? Hume v podstatě říká, že zná zkušenosti se zázraky všech lidí všech věků, minulých i budoucích. Jak se však vypořádá se svědectvím třeba apoštolů a těch, kteří prožili a viděli zázraky na vlastní oči? Hume vybírá jen tu evidenci, která se mu hodí. V každém případě se dopouští základního logického omylu tvrzením, že "moudrý člověk tvární svůj pohled na svět podle zkušenosti." S tím nemůžeme souhlasit. Podle Huma "větší zkušenost" znamená to, co se častěji opakuje, ale jakýkoliv mimořádný jev je většinou ojedinělý. Pravda, prakticky všichni lidé zemřeli a zemřou. Těch několik, kdo však byli oživeni, je tak zanedbatelný počet, že je Hume považuje za neplatné. Je to stejné uvažování, jako by někdo o loterii řekl, že jakákoliv výhra je nemožná, protože vyhraje jen jeden z milionu. Hume ztotožňuje zkušenost s pravděpodobností a tvrdí, že by nikdo neměl věřit ve výhru.

Tento myslitel argumentuje proti zázrakům s průměrnou logikou, která vlastně popírá všechny vědecké metody. Kdyby jakýkoliv vědec předem věděl - na základě přírodních zákonů (podobně jako věděl Hume, že se zázraky nekonaly a konat nebudou) - jak mu vyjde určitý pokus, pak by se ani neobtěžoval jakékoliv pokusy uskutečňovat. Jenže vědci podnikají nekonečné pokusy, aby se dopracovali k porozumění přírodním zákonům a k jejich vytříbení. Kdyby aplikovali Humeův princip popření zázraků na základě zkušenosti, veškeré systematické pokusy a bádání by ani nezačaly. Vědci by věřili v neměnné uniformní výsledky na základě počtu pravděpodobnosti, kde by náhoda, dlouhé časové údobí a evoluční vývoj neměly šanci.

Jsou zázraky vědecky obhajitelné?

Mnozí intelektuálně založení lidé odmítají zázraky, protože nemohou přijmout koncepci Božího zásahu do přírodního jednotného běhu, čímž by prý byly zpochybněny všechny vědecké metody. Zastávají uniformní postoj k přírodním vědám a tvrdí, že jakákoliv nepravidelnost, jakékoliv vybočení z normálu by znemožnilo vědecké bádání, příroda by byla potom nepředvídatelná. Dr. Allan Bloom napsal: "Vědci jsou do posledního muže proti kreacionismu, protože pravdivě rozpoznali, že jestliže je na něm něco pravdy, potom je jejich věda chybná a nepotřebná .... Buď má příroda zákonitý pořádek, nebo nemá; zázraky buď mohou být, nebo nemohou. Vědci nedokazují, že zázraky nejsou, oni to předpokládají, protože bez tohoto předpokladu není přírodní vědy."

Existuje několik námitek dokazujících, že zázraky odporují vědeckým výzkumným metodám. Prostudujme jednu, kterou vypracoval Patrick Nowell-Smith. Nowell-Smith namítá supernaturalistovi, tedy tomu, kdo v zázraky věří, že tzv. zázraky budou postupně vědou objasněny ne nadpřirozeným zásahem, ale přirozeným zákonitým pochodem. Jeho námitku můžeme shrnout takto:

• Pouze to, co lze předpovědět, se může kvalifikovat jako vysvětlení nějakého děje. Je to něco jako přírodní zákon.
• Zázrak nemůže být předpovězen, je nahodilý.
• Proto se zázrak nemůže kvalifikovat jako vysvětlení jakéhokoliv děje.

Jednoduše řečeno, pouze "vědecká" vysvětlení platí, ostatní vysvětlení se musí podřídit vědě, nebo musí být umlčena.

Zatím co Nowell-Smith požaduje, aby vědci měli otevřenou mysl a neodmítali důkazy, které boří jejich předpojaté teorie, sám uzavřel svou mysl možnosti, která by některé události vysvětlila nadpřirozeně, zásahem z vnějšku. Svévolně trvá na tom, že všechna vysvětlení musí být naturalistická, jinak nemohou být brána v úvahu. Domnívá se, že všechny děje budou nakonec vysvětleny přirozenou cestou, ale tuto domněnku dál nedokazuje. Žije v iluzi, že se zázraky nevyskytují. Toto je skok do tmy víry v naturalismus!

Vědci požadují, aby vysvětlení dějů mělo hodnotu pravděpodobnosti, ale všude kolem nás je mnoho dějů nepředpověditelných. Nikdo nemůže předpovědět, zda a kdy se stane letecké neštěstí nebo kdy bude vykraden dům. A když se taková událost stane, nikdo ji nepovažuje za zázrak. Sami naturalisté připouštějí, že nemohou vždy předpovědět děje v praxi, ale pouze v principu. Supernaturalista, ten, kdo věří, že se zázraky vyskytují, prohlašuje totéž: Zázrak se stane, kdykoliv Bůh z vnějšku považuje za nutné zasáhnout. Kdybychom znali všechny souvislosti a okolnosti, kdybychom věděli, co ví Bůh, pak by byly všechny děje předpověditelné a podle vědců tedy i přirozené. Co se nám jeví jako nadpřirozené v důsledku naší omezené znalosti, to je pro Boha přirozená záležitost. I zázraky mohou být částečně vysvětleny přirozeně, vědeckou metodou. Je zřejmé, že při potopě, což byl Boží zásah zvenčí, a obzvláště po ní, působily i přirozené síly vodní a větrné eroze nebo horotvorné pochody způsobené narušenou rovnováhou v plášti Země. Zamyslíme-li se nad přirozenými přírodními zákony. Ty také nefungují samy od sebe z nějaké vnitřní přirozenosti. Každý atom Bůh drží svojí mocí v rovnováze. Stvoření není svébytné ani autonomní, ale je spojitě udržováno v existenci Boží mocí. Vesmír a celá existence, celé bytí a chod světa viditelného i neviditelného, což nazýváme pouhou přirozeností, je jeden grandiózní zázrak. To, že nám Bůh obnažuje jen část své moci, rozhodně neznamená, že nám odhalil svou veškerou moc. Kdyby Bůh povolil, aby nám např. po vytržení zubu narostl zub nový, potom bychom i páté zuby považovali za přirozené.

V současných podmínkách by to byl zázrak, protože vybočuje z normálu.Vše, co vybočuje ze zaběhaných norem, má svůj účel. Bůh nezasahuje do svých "přirozených" zaběhaných zázraků, aby je narušil a nás zmátl. Bůh má vždy na mysli svůj důvod. Každým zázrakem nám chce něco sdělit. Mojžíšovy zázraky potvrzovaly, že jej Bůh skutečně poslal, a měly ukázat nulovou moc egyptských bohů. Jestliže se vyskytne zázrak, který slouží určitému účelu, jako třeba rozestoupení Rudého moře, aby Izraelité mohli uprchnout před faraonem, potom nám vědecká metoda říká, že nemáme hledat příčinu tohoto jevu v přirozených příčinách, ale máme hledat příčinu v Inteligenci.

Zázraky vědu neboří. Vysvětlení účelových zázraků přirozeným způsobem je zaručeně nevědecké! V těchto a podobných případech věda ve skutečnosti ukazuje na inteligentní příčinu.

Mají zázraky historickou platnost?

Přírodní vědy nejsou jediným oborem, který odmítá zázraky. I historici vyžadují, aby zázraky byly vyloučeny z jejich badatelských metod. Antony Flew rozvinul tuto námitku následovně:

Veškerá kritická historie je závislá na platnosti dvou pravidel:

• Pozůstatky minulosti mohou být použity jako doklad k rekonstrukci dějin jen tehdy, jestliže předpokládáme totéž základní pravidelné chování přírody tehdy i dnes.
• Kritický dějepisec musí užívat svoji současnou zkušenost s možným a pravděpodobným jako měřítko ke zkoumání minulosti.

Víra v zázraky však odporuje oběma bodům, proto víra v zázraky odporuje kritické historii. Historik musí odmítnout všechny zázraky. Kdokoliv, kdo věří v zázraky, je naivní a nekritický ve svém myšlení. Všimněme si - tyto námitky netvrdí, že zázraky jsou nemožné, tvrdí jen, že jsou nepoznatelné jakýmkoliv objektivním studiem historie.

Podobně jako David Hume, i Anthony Flew chybuje v tom, že důkazy přidává, místo aby je zvažoval. Nepřipouští žádné zvláštní svědectví, připouští pouze důkazy všeobecné. Tedy cokoliv, co je běžné a opakovatelné, je uvěřitelné, ale cokoliv, co se vymyká stereotypu a je jedinečné, musí být odmítnuto. Vzato doslovně, máme věřit tomu, že žena prala v potoce, ačkoliv nemáme žádné přímé důkazy, protože je to běžné a opakovatelné. Měli bychom však odmítnout objevení Ameriky Kolumbem, protože to není všeobecný a opakovatelný jev, přestože přímých důkazů je dostatek.

Flew neudělal nic jiného, než že aplikoval Humeovy závěry na historii. Co je běžné, to platí, a zkušeností si moudrý člověk utváří světonázor. Co se vymyká statistické pravděpodobnosti, odmítá. Výhru v loterii by určitě neodmítl, ačkoliv se normálu také vymyká. Rozumní lidé však nemohou odmítnout neobyčejné události. Podívejme se do Bible, jak Petr popisuje uniformní myšlení lidí těsně před druhým Kristovým příchodem:

• Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. (2. Petrův 3:3-7)

Tento záznam musí být vědecky odmítnut, protože potopa celého světa je dnes nepravděpodobná, a proto historicky prý neplatná. Takové myšlení se stalo základem evoluční domněnky.

Zamyslíme-li se nad Flewovými závěry, uvidíme, že zkoumání zázraků právě historickým bádáním odstraňuje předpojatost, kterou dnešní věda trpí, a zavírá dveře k zvážení faktů. Zázraky popsané v Bibli jsou stejně otevřené kritickému historickému bádání jako jakýkoliv jiný historický záznam.

Jsou zázraky jen mytologií?

Jeden z nejvlivnějších teologů tohoto století Rudolf Bultman řekl:

Znalost člověka o světě dosáhla skrze vědu a technologii takového rozměru, že je nemožné dívat se na svět očima Nového zákona. Ve skutečnosti byste těžko hledali někoho, kdo tak na svět pohlíží. Jediný čestný způsob, jak přednést učení Nového zákona, je svléknout jej z jeho mytologického pláště, a tak uchovat pravdu, kterou uschovává.

Tedy - biblickou víru bez zázraků lze udržet jen tak, že zázraky vyplejeme jako mytologický plevel. Jestliže se prý vžijeme do myšlení prvních křesťanů, pochopíme i okolnosti, které způsobily vznik těchto mýtů. Vykořenění mýtů z Bible nás uvede na jinou hladinu pravdy, kterou pak můžeme přijmout vírou:

• Mýty jsou ve své podstatě více než objektivní pravda.
• Co ale není objektivní, nemůže být součástí ověřitelného časoprostorového světa.
• Proto zázraky a mýty nepatří do objektivního časoprostorového světa.

Jsou Bultmanovy námitky oprávněné? Jsou zázraky jen mýtem? Jestliže jsou zázraky více než objektivní pravdou a více faktické, potom musí být o to více objektivní události, které proběhly historicky v prostoru a čase.

Bultman předem udělal závěr, že zázraky nemohou existovat. Jistě by učinil tentýž závěr bez ohledu na důkazy. O zázracích tento teolog říká, že jsou neuvěřitelné, nerozumné, nemožné, nesmyslné a nepředstavitelné. Takto nehovoří člověk, který je otevřen zvážení důkazů. Tohle je jazyk člověka, který nechce být zmaten fakty.

Jenom objektivní a historické jevy se dají zpochybnit, ověřit a padělat. Jenom skutečný objektivní úkaz může být předmětem vědeckého bádání. Jestliže však jisté jevy, osoby nebo zázraky nejsou objektivní a historické, potom jsou nezpochybnitelné, neověřitelné a nepadělatelné. Nemůžeme potom ani dokázat, že jsou nebo, že se staly. Nikdo je také nemůže ani vyvrátit. Tohle se hodí mnohým křesťanům, protože když se něco nedá ani dokázat, ani vyvrátit (třeba zázrak nebo existence Boha), už se dále nenamáhají s obhajobou své víry a nabádají druhé k slepé víře bez důkazů. Věřit slepě se dá čemukoliv. Zde však Flewova argumentace pokládá tyto křesťany na lopatky, protože jsou-li Bůh a zázraky nedokazatelní a nevyvratitelní, pak ani objektivně neexistují, protože dokázat a vyvrátit se dá jen to co objektivně a historicky bylo nebo je.

Jednoduše řečeno je to takto: Kdyby nějaká víra nemohla být nikdy, za žádných okolností zpochybněna, jak bychom potom mohli říci, že je skutečně pravdivá? To by totiž opustila rámec platnosti a neplatnosti a byla by jen osobním názorem. I kdybychom teologovi Bultmanovi dodali mrtvé tělo Ježíše Krista, ani tento důkaz by nezpochybnil jeho slepou víru v Kristovo zmrtvýchvstání. A to je absurdní! Naše víra není slepá, protože v historický zázrak zmrtvýchvstání Ježíše Krista věříme. Naše víra musí být teoreticky zpochybnitelná, aby zůstala realitou. Pavel to potvrdil:

• Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších. (1. Korintským 15:17)

Pavel ukázal možnost zpochybnění naší víry, aby nás ujistil, že naše víra je platná a pravdivá. Naše náboženské pokusy uchránit křesťanství před pochybnostmi moderních filozofií a vědou nás zanechávají s prázdnou vírou, s vírou v náboženství, které nám zabraňuje, abychom nazývali Bibli a naši víru se vším všudy pravdou.

Volně zpracoval -pst- podle knihy Otázky skeptiků, Norman Geisler