III. TŘETÍ MESIÁŠSKÝ ZÁZRAK

Uzdravení slepého od narození

A. Úvod

Třetím mesiášským zázrakem bylo uzdravení slepého od narození. Něco jiného je uzdravit někoho, kdo viděl a pak oslepl. Uzdravit někoho, kdo se narodil slepý, je mesiášský zázrak. Jan nás o tomto mesiášském zázraku informuje podrobně (9,1-42). Tuto kapitolu je možno rozdělit na pět částí.

B. Tělesné uzdravení slepého od narození (J 9,1-12)

• Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa." (J 9,1-5)

Tato událost se odehrála v sobotu. A nebyla to obyčejná sobota. V ten den byla slavnost stánků, tedy zvláštní, svatá sobota.

Velmi zajímavá byla otázka apoštolů: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" Kdo se dopustil tak hrozného hříchu, že se v jeho důsledku narodil slepý člověk? Otázka na hřích rodičů, který by případně způsobil slepotu syna, nebyla ničím nezvyklým. V Ex 34,6-7 je napsáno, že Bůh trestá za hřích otců děti do třetího až čtvrtého pokolení. Bylo tedy možné, že se rodiče dopustili hříchu, za nějž je Bůh potrestal slepotou syna.

Učedníci však šli ještě dále. Zeptali se, zda snad on sám nezhřešil, a proto se narodil slepý. Je to velmi zvláštní otázka. Jak může zhřešit někdo ještě před narozením? Judaismus nikdy neučil o reinkarnaci. Jak tedy může někdo zhřešit před svým narozením?

Podle rabínského judaismu byla vrozená vada, například slepota, důsledkem konkrétního hříchu rodičů nebo postižené osoby. Znovu se ptám: jak může někdo zhřešit před narozením? Podle tohoto učení má plod při početí dvojí sklony. Hebrejsky se nazývají jecer hara a jecer hatov. První označuje sklon ke zlému a druhý k dobrému. Během devíti měsíců probíhá v matce zápas mezi dobrem a zlem. Může se stát, že v plodu během vývoje zesílí sklon ke zlému a v hněvu matku kopne. Pro tento hřích se dítě může narodit slepé. Otázka učedníků tak prakticky odrážela učení rabínského judaismu: "Zhřešil tento člověk ještě v těle matky, anebo zhřešili jeho rodiče, a proto se narodil slepý?"

Učedníci se mýlili ve dvou věcech. Za prvé, že přijali učení farizeů, podle něhož plod mohl zhřešit ještě v těle matky. Druhým omylem byla víra, že vrozená vada, jako například slepota, je nutným důsledkem mimořádně velkého hříchu. Pán Ježíš oba omyly rázně odmítl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží." (J 9,3) Samozřejmě, každé tělesné postižení je důsledkem Adamova hříchu a celkového pádu lidstva. Lidé musí zemřít, protože jsou hříšní. Jsou Adamovými potomky. Ale je velký omyl tvrdit o konkrétní vrozené vadě, nemoci nebo úrazu, že je důsledkem hříchu nebo posedlosti. Pán Ježíš toto učení vyvrátil prohlášením, že ani tento člověk, ani jeho rodiče nezhřešili. Naopak. To, že se ten člověk narodil slepý, zařídil Bůh. On učiní něco velikého, aby byl oslaven.

Pán Ježíš opravil nesprávné názory svých učedníků. Potom zvolil takový způsob uzdravení, kterým by se slepý nikdy neuzdravil. Co udělal? Plivl na zem a ze slin a prachu udělal bláto, kterým slepému potřel oči. Potom mu přikázal, aby šel k rybníku Siloe a umyl si bláto z očí.

Je důležité, že si Pán Ježíš z několika jeruzalémských rybníků vybral právě Siloe. Z centra Jeruzaléma k němu byl těžký přístup a kdo se k němu chtěl dostat, musel sestoupit po strmém svahu. Byla právě slavnost stánků. Její součástí byl obřad zvaný vylévání vody. Během něj kněží z chrámu sestoupili po svahu k rybníku Siloe, naplnili svoje džbány vodou a opět vystoupili do chrámu, aby vylili vodu do umyvadla na chrámovém nádvoří. Tento obřad byl provázen radostným pokřikováním. Během slavnosti stánků byla tedy pozornost Židů soustředěna na rybník - shromáždili se kolem něj a stali se svědky třetího mesiášského zázraku.

Slepec tedy sestoupil k rybníku Siloe, umyl si oči a když je otevřel, poprvé v životě viděl. Jelikož ho lidé znali, věděli, že je od narození slepý, takže nastal velký rozruch.

• Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, kdo tu sedával a žebral?" Jedni říkali: "Je to on." Jiní pak: "Není, ale je mu podoben." (J 9,8-9)

Jedni ho poznali a druzí nemohli uvěřit, že by slepý od narození viděl. Proto vznikl velký rozruch. Nakonec se ozval uzdravený: "Jsem to já." Na otázku "Jak to, že se ti otevřely oči?" odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím." Řekli mu: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím." (J 9,11-12)

Nezapomeňme, že když ho Pán Ježíš poslal k rybníku, byl ještě slepý, takže ho neviděl. A nyní, i když už viděl, stále ještě nevěděl, kdo je Ježíš a jak vypadá.

C. První výslech uzdraveného (J 9,13-17)

Jelikož se stal mesiášský zázrak, přivedli uzdraveného k výslechu k farizeům, aby jim vyprávěl, co se stalo. Pán Ježíš učinil tento zázrak v sobotu, což vyvolalo rozruch. Farizeové velmi dobře věděli, že musí něco udělat. Když jim člověk od narození slepý vyprávěl, jak byl uzdraven, došlo mezi nimi k roztržce.

• Někteří z farizeů říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." (J 9,16)

Podle jejich názoru bylo uzdravení v sobotu jejím porušením. Proto nevěřili, že by Ježíš mohl pocházet od Boha, natož aby byl Božím Mesiášem. Ale i mezi farizeji se našli tací, kteří si položili otázku:

• Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení? (J 9,16)

Všimněme si, že důraz je na slovech taková znamení. Tedy ne běžná, která dokáží učinit i falešní proroci, ale pravý mesiášský zázrak. Když se zeptali uzdraveného člověka, co si myslí o tom, kdo Ježíš je, odpověděl, že "je prorok" (J 9,17). Jenže podle učení farizeů proroci sice uměli činit zázraky (Eliáš, Elíša), ale ne mesiášské. Ty byly výsadou Mesiáše. Proto byl první výslech neúspěšný!

D. Vyslechnutí rodičů (J 9,18-23)

Farizeové měli pochybnosti. Co když je to všechno podvod? Co když se vůbec nenarodil slepý a celé je to jen trik? Rozhodli se proto vyslechnout jeho rodiče. Ti dosvědčili dvě věci. Za prvé, že tento muž je jejich syn, a za druhé, že se narodil slepý. Tak rodiče vyloučili možnost podvodu jak ze strany syna, tak i ze strany farizeů. Když se jich farizeové i nadále ptali, jak je možné, že jejich syn nyní vidí, rozhodli se, že nic neřeknou. Ať to poví on sám. Jaký k tomu měli důvod?

• To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se usnesli, aby ten, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy." (J 9,22)

Došlo k rozhodnutí: pokud někdo vyzná Ježíše jako Mesiáše, bude vyloučen ze synagogy. Je zřejmé, že rodiče měli strach. Chtěli věřit Ježíšovi (pravdě- podobně také věřili), protože viděli mesiášský zázrak právě na svém synovi, ale báli se.

V rabínském judaismu mělo vyloučení tři stupně. První, nejnižší, byl hezipak, což bylo jednoduché pokárání, které trvalo 7 až 30 dní. Mělo výlučně výchovný cíl a mohlo být realizováno pouze na základě jednotného rozhodnutí tří rabínů. Příklad můžeme najít v 1. Tm 5,1. Druhý stupeň se jmenoval nidduj, který znamenal vyloučení. Trval 30 i více dní a měl rovněž disciplinární charakter. Nidduj mělo vypovědět deset rabínů, příklad najdeme v 2. Te 3,14-15 a Tt 3,10. Třetím, nejpřísnějším stupněm vyloučení byl cherem, t.j. vyloučení ze synagogy. Kdo byl takto potrestán, toho považovali za mrtvého a proklatého. Nikdo se s ním nesměl stýkat - příklad: 1. K 5,1-7; Mt 18,15-20.

V tomto případě se farizeové museli rozhodnout, který stupeň vyloučení zvolí. Zvolili ten nejpřísnější: cherem. Farizeové tedy Žida věřícího v Pána Ježíše nejen napomenuli nebo na čas vyloučili, ale vyloučili ho definitivně. Jelikož rodiče o tomto rozhodnutí farizeů věděli, rozhodli se víc neříkat. A tak byl i výslech rodičů neúspěšný.

E. Druhý výslech uzdraveného (J 9,24-33)

Při tomto výslechu začali farizeové ztrácet smysl pro logiku. Uzdraveného pozvali podruhé a řekli mu: "Vzdej Bohu slávu! Víme, že ten člověk je hříšník." (J 9,24) Všimněme si, jak je to nelogické. Těžko se totiž najde člověk, který by řekl: "Sláva Bohu, víme, že XY je hříšník." To přece není důvod k oslavě. To, že se někdo dopustí hříchu, je smutné. Ale farizeové už nedokázali střízlivě uvažovat. A do toho uzdravený slepec klidně prohlásí:

• Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím. (J 9,25)

Toto jednoduché prohlášení bylo pro farizeje výzvou, na kterou museli reagovat. Neboť to, co jim tento člověk pověděl, znamenalo asi toto: "Narodil jsem se slepý, neoslepl jsem později; vy sami jste mě učili, že pouze Mesiáš bude schopen uzdravit slepého od narození. Člověk jménem Ježíš mě uzdravil. Myslím si, že byste na základě své teologie měli vyhlásit, že On je Mesiášem Izraele. Místo toho ho prohlašujete za hříšníka. Prosím, vysvětlete mi to." Farizeové přijali výzvu a zeptali se ho:

• Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči? (J 9,26)

Uzdravený člověk to již několikrát farizeům vyprávěl, proto nyní odpověděl takto:

• Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky? (J 9,27)

Přirozeně to nebylo velmi moudré. "Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?" To bylo to poslední, co by udělali. Uzdravený už na ně nebral ohled a odpověď, kterou dostal, také podle toho vypadala:

• Osopili se na něho: "Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je." (J 9,28-29)

Farizeové mu s posměchem řekli: "Asi jsi Ježíšovým učedníkem." Viděli, že není ochoten přijmout jejich tvrzení, že Ježíš je hříšník. Připustili, že se stal Jeho stoupencem, ale oni se od něj oddělili: "Když chceš, buď si Jeho učedníkem, ale my jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je." Tím vyhlásili, že k Ježíšovi Bůh nemluvil, a proto je správné být Mojžíšovým učedníkem, nikoliv Ježíšovým. Ale uzdravený nemlčel.

• To je právě divné: Vy nevíte odkud je - a otevřel mi oči! (J 9,30)

Vy jste náboženští vůdci Izraele. Vy jste mě učili, že jen Mesiáš může otevřít mé slepé oči - nyní vidím, a vy, duchovní vůdci Izraele, to neumíte vysvětlit. Potom jim připomněl jejich teologii.

• Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ho ctí a činí jeho vůli. Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. (J 9,31-32)

Jsou záznamy o uzdravení slepých, ale ani jeden o uzdravení slepého od narození. Poprvé v historii lidstva někdo učinil takový zázrak. Byl to mesiášský zázrak. Neměli tedy žádný důvod popírat Ježíšovo mesiášství. Odpověď farizeů čteme v 34. verši:

• Celý ses narodil v hříchu a nás chceš poučovat?

Proč to řekli? Už jsme připomněli, že podle jejich teologie byla vrozená slepota trestem za nějaký velký hřích spáchaný ještě v těle matky, nebo za hřích rodičů. Jejich odpověď znamenala asi toto: "Ty ses narodil v hříchu, my ne, protože jsme se nenarodili slepí."

• A vyhnali ho.

Udělali to, o čem čteme ve 22. verši. To znamená, že ho vyloučili ze společenství synagogy.

F. Duchovní uzdravení (J 9,35-41)

Ježíš se doslechl, že uzdraveného slepce vyloučili ze synagogy. Přišel k němu a zeptal se ho: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" (J 9,35-36) Musíme si uvědomit, že tento člověk Pána Ježíše ještě neviděl. Proto mu Ježíš řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví." Na to člověk odpověděl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena. Když viděl Pána Ježíše, padl před ním na kolena. Tak vyznal, že Ježíš je Bůh. Uzdravený slepec přijal tělesné i duchovní uzdravení...

Výsledkem:

1. mesiášského zázraku bylo zahájení intenzivního získávání informací o Ježíšově mesiášství.

2. mesiášského zázraku bylo prohlášení, že Ježíš nemůže být Mesiáš, protože je posedlý démony.

3. mesiášského zázraku bylo rozhodnutí vyloučit ze synagogy každého, kdo nazve Ježíše Mesiášem.

IV. POSLEDNÍ SVĚDECTVÍ O MESIÁŠSTVÍ

Pán Ježíš učinil ještě jeden mesiášský zázrak, kterým podal vůdcům Izraele o sobě jasný důkaz. Když po druhém mesiášském zázraku odmítli Jeho mesiášské poslání, vyřkl nad jejich pokolením soud, protože zhřešili neodpustitelným hříchem - hříchem proti Duchu svatému. Pro toto odmítnutí odmítl dát další znamení, kromě znamení Jonášova, jež je symbolem zmrtvýchvstání. A toto znamení poskytl vzkříšením Lazara. To, že Lazar byl čtyři dny mrtvý, bylo velmi důležité. Podle rabínského judaismu byl duch mrtvého ještě tři dny v blízkosti jeho těla. Během těchto tří dnů byla ještě možnost vzkříšení, ale čtvrtý den sestoupil duch mrtvého do Šeolu neboli Hádu, takže již nebylo možné ho vzkřísit. Leda zázrakem. To, že Pán Ježíš čekal čtyři dny, bylo důkazem, že Lazar byl skutečně mrtvý. Proto jeho vzkříšení vyvolalo tak velký rozruch. Farizeové a zákoníci svolali veleradu, aby se poradili.

Podle evangelisty Jana (J 11,45-54) posunuli odmítnutí Ježíšova mesiášství o další krok. Už předtím Ježíšovo mesiášství odmítli, ale na Lazarovo vzkříšení zareagovali tím, že odsoudili Pána Ježíše na smrt. Veleradě předsedal velekněz Kaifáš. On navedl sanhedrin, aby Pána Ježíše odsoudili na smrt.

Co následovalo po této události, popisuje Lukáš (17,11-19). Při jedné příležitosti přišlo k Ježíšovi deset malomocných (ne jen jeden) a prosili ho, aby je uzdravil.

• Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím!" A když tam šli, byli očištěni. (Lk 17,14)

Poslal je právě k těm kněžím, kteří ho pod Kaifášovým vedením odsoudili na smrt. To znamená, že místo jednoho mesiášského zázraku jich učinil deset. První mesiášský zázrak se zdesateronásobil. Kaifáš s kněžími museli sedm dní pozorovat deset lidí. Museli vynést deset rozhodnutí. Museli o deseti lidech jednotlivě vyhlásit, že jsou čistí a uzdravení z malomocenství. Desetkrát museli uznat, že Ježíš učinil zázrak. Můžeme to od Pána Ježíše brát jako určitý druh židovského humoru. Jen co nad ním židovští vůdci vyřkli rozsudek smrti, poslal k nim deset uzdravených malomocných. Jeho mesiášství nepotvrdili jen tři svědci v průběhu určité doby, ale deset svědků najednou. Tak znovu dokázal, že vůdcové Izraele neměli žádný důvod ani podklady k popření Jeho mesiášství.

S laskavým svolením původního vydavatele a Misijní společnosti evangelia Ježíše Krista, Púpavova 4, 841 04 Bratislava