Naši milí čtenáři,

v minulém čísle jsme se zamýšleli nad otázkou, zda se v rámci Boží svrchovanosti a předurčení vlastně koná zápas o duši. Jak sami vidíte, na jedné straně nám přicházejí povzbudivé dopisy, na druhé straně přicházejí dopisy negativní. Ty představují řádově desítky ze stovek dopisů, ale věnujeme jim mnohem více místa. Jsou podnětné, motivují nás k objasňování a otevírání dalších zajímavých otázek. K našemu velkému smutku musíme říci, že někteří bratři, které osobně známe a jsou našimi osobními přáteli, se proti "Zápasu o duši" postavili a za své ovečky rozhodli, že musí chránit stádce. Opakovaně slyšíme, že otázky Boží svrchovanosti (vyvolení nebo předurčení) nejsou důležité, a že mohou být dokonce škodlivé. Své tvrzení pak dokládají příklady a vlastními pocity, jen zřídka hledají odpověď v Písmu. Otázka Boží svrchovanosti, jak výstižně napsal jeden z bratrů, je prubířským kamenem našeho vztahu k Bohu i našeho vzájemného vztahu jednoho k druhému.

Na kritické postoje jsme odpověděli krátce i obšírně. Citujeme ještě jeden rozšířený názor:

...Přemýšlení o Boží svrchovanosti (o Pánu Bohu vůbec) jako o filosofické disciplíně, o něčem, do čeho musím já proniknout a co musím přesně vědět a definovat, je velice nebezpečné... V celé řadě učení lze pozorovat, že se všetečně dotýkají věcí, které Pán Bůh přesně vymezil a určil, jak si s nimi počínat - takto, a dál s nimi nic nedělejte; ... Ta učení vyplývající z oné zvídavosti mají za následek, že ti, kteří spolu žili pohromadě, snášeli se a dlouho šli společnou cestou za Pánem, se rozdělí - jen proto, že jedni takovému názoru věří a druzí ne. ...Písma nám říkají všechno, co potřebujeme k životu, k poznání Pána Boha, jen je brát tak, jak jsou napsána, a nejít dál! ... (konec citace)

Čtenáři, posuďte sami, zda je následující verš nebezpečnou filozofií nebo jasným Ježíšovým evangeliem?

• A řekl (Ježíš): "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. (Jan 6:65)

Jak často slyšíme, prostě věř, o těžkostech nespekuluj = nejdi dál. Často se odvolávají na verše z Matouše 18:3:

• Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.

Většina dětí přichází na svět v porodnici, ale tam zůstávají jen velmi krátkou dobu. Pak následuje čtyřiadvacetihodinová péče starostlivých rodičů a odpovědnost za učednictví, které trvá následujících 18 let. Být jako děti neznamená, že se budeme oddávat jídlu, spánku, přebalování, broukání a žvatlání. Děti nemohou být celý život živeny jen kaší. Není divu, že ten, kdo neroste ve znalostech a dovednostech Písma a Boží moudrosti, zůstává v plenkách víry, místo aby oblékl plnou zbroj.

• Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit proti ďáblovým úkladům. Vždyť náš boj není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti mocnostem, proti světovládcům temnoty tohoto věku, proti duchovním silám zla v nebesích. Proto si vezměte celou Boží zbroj, abyste mohli odolat ve zlý den, všechno vykonat a zůstat stát. Stůjte tedy přepásáni na bedrech pravdou a oblečeni pancířem spravedlnosti; nohy mějte obuté připraveností kázat evangelium pokoje. Nade všechno si pak vezměte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého. Vezměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo, a v každý čas se každou modlitbou a prosbou modlete v Duchu, a právě proto bděte ve vší vytrvalosti a prošení za všechny svaté. (Ef 6:11-18)

Pro děti je typický růst a proměna. Ani Pán Ježíš nezůstal dítětem navždy. Děti se učí mluvit, chodit, jsou přirozeně zvědavé i zvídavé. Děti jsou upřímné a opravdové, jsou důvěřivé, houževnaté a odvážné. Jejich nekonečné otázky PROČ jsou opodstatněné. Máme povinnost na ně odpovídat, i když se mohou zdát zbytečné. Když vyrostou z plenek a dětských střevíčků, studují a připravují se na budoucí povolání. Proživot a zdravý růst v otázkách víry potřebují dobré učitele a hutnou stravu. Té se často ve sborech nedostává. Mnozí dospělí, učitelé a evangelisté jsou přesvědčeni, že jádrem evangelia je především pravda o smrti a zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista. Jistě, tato skutečnost je pro spásu člověka nezbytná, ale k růstu a dospívání potřebují evangeliem oslovované děti více. Potřebují vědět - Kdo je Stvořitel - poznat knihu Genesis a celou řadu následujících pravd, které Boží dítě dovedou až do knihy Zjevení:

• Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. (22:17)

Voda života proměňuje znovuzrozené v Boží služebníky. Boží děti se musí učit dovednostem, vědomostem a poslušnosti. Boží slovo, od začátku až do konce, je oním pevným základem víry, která vede do nebeského království. Instantní vývar z teologie o Boží sentimentální lásce a psychologické manipulace o našich potřebách, kdy slibujeme hladovým a žíznivým, aby přišli, protože Pán vyřeší všechna jejich trápení, není příčinou zdravého růstu. Nezanedbávejme výuku; dnešním dospívajícícm nestačí dětská kašička a "prosté věř". Tam, kde vládne "prosté věř", tam nutně nastupuje:

Povrchnost - vlažnost a tolerance

Nesnášenlivost - pevná ruka zákonictví a skutků

Individualismus - vládne anarchie a tolerance hříchu

Jak řekl Oswald Chambers: "když se znovu narodíme, Duch svatý v nás začne formovat nové stvoření, a jednou přijde doba, kdy z našeho starého života nezbyde vůbec nic", už nejsme děti, ale královské kněžstvo. Děti odchované mlékem nedělních besídek jsou snadnou obětí bezbožného světa a ateistického vzdělávacího procesu. Ve chvíli, kdy opustí rodinné a sborové zázemí, začínají projevovat svou nezávislost a vzdalují se od rodičů, církve, obecenství - pochybují o závaznosti Božího slova a přestávají následovat Boží cesty, protože nemají pevné základy víry.

Zamysleme se nad slovy Jindry K. z Liberce, která napsala do Bratrské rodiny následující slova:

Pozoruji, jak do církve přicházejí a z církve odcházejí mnozí lidé. Přicházejí, hledají a často odejdou zcela nedotčeni zvěstí evangelia. Mnoho se hovoří o výchově, tradici, trvalých hodnotách. Mnoho se hovoří a mnohdy jsou to jen prázdná slova. Často dáváme okoralý chléb těm, kteří zmírají žízní.

Přemýšlím o tom, jak mám vysvětlit a předat svou víru svým bližním. Jak se mám vyznat bez zbytečného patosu z toho, že slovo víra je v mém případě už zcela nevýstižný termín.

Věřit totiž můžeme kde komu a kde čemu. Já však po letech vnitřních zápasů už vím. Vyslovuji to s velikou pokorou a bázní, když se vyznávám slovy ztrápeného Jóba, který říká: "Já vím, že můj Vykupitel je živ ..." (Jób 19,25)

Okoralý chléb může člověka zachránit před smrtí hladem, ale pro zdravý růst těla nezajistí plnohodnotnou výživu. Boží dítě strádá a ti, kdo mají vydávat maximální výkon, jen přežívají. Podvýživa má zhoubné následky na zdraví celého těla - církve.

Z některých dopisů vane zdánlivá "ctnost" křesťanů vyhýbat se zvídavosti a následnému přemýšlení. Chtějí "zůstat chudí duchem", ale být chudý duchem znamená přestat spoléhat sám na sebe! Pak už nemůžeme obcházet hlubší pravdy Písma. Být chudý duchem znamená, že mne vysvobodil z hříchu Duch Boží a ne zotročené rozhodnutí mrtvého lidského ducha. Tyto a podobné argumenty by nám měly spíše připomenout podobenství o hřivnách, zda ti, kdo chtějí za každou cenu zachovat zjednodušené "prostě věř a nebuď všetečný", nejsou příčinou neduživosti jim svěřených oveček.

Nezapomínejme, že svět kolem nás se mění. Žili jsme v deformovaném světě a musíme mít odvahu i v církvi podívat se změnám přímo do tváře. Skončila éra plánovaného hospodářství a církevních tajemníků. Změnila se politika, zaměstnanost, ekonomie, zemědělství, školství, zdravotnictví, bankovnictví, cestování, nastoupily mobilní telefony, počítače, internet, jsme zaplaveni informacemi a pokud se nenaučíme podrobit se Boží svrchovanosti, bude nad námi "svrchovaně" vládnout někdo jiný. Svět a změny vstupují i do církve. Dnes jsou kladeny zcela nové požadavky na každého z nás. Ať se nám to líbí nebo ne, církev musí pokračovat v reformaci. Historické krédo reformátorů znělo: "Ecclesia reformata et semper reformanda - Církev reformovaná se neustále reformuje." Prosté věř a zakonzervovanost církve nemůže většinou nikomu nabídnout nic víc než okoralý chléb.

Jak odpovídáme na potřeby duchovního hledání a růstu mladých a inteligentních lidí kolem nás? Proč mladí lidé ze sborů odcházejí? Pečujeme o hřivny, které Bůh posílá do našich sborů? Jsme ochotni investovat do jejich růstu a vyučování více času a námahy?

Bylo nám doporučeno, abychom odpovídali mladým, kteří potřebují praktické rady a vedení, chtějí vědět, jak se mají chovat v zaměstnání, v osobním životě, jak žít v dnešní složité době..., abychom jim lépe rozuměli.

Není to snad právě to, co máme hledat v Božím slově a o co se snažíme? Nenutíme čtenáře přemýšlet? Nebojme se vyššího teologického poznání, jinak zůstane Boží slovo pro mnohé pouze starou zaprášenou knihou.

Tam, kde učíme, že o znovuzrození rozhoduje člověk na základě "svobod- né" vůle, a neučíme, že přirozená "svoboda" otročí tomu Zlému; tam kde učíme, že nejsme ani "roboti" ani "loutky", a neučíme, že v přirozenosti, před znovuzrozením z Ducha, jsme roboti hříchu, a loutky toho Zlého; tam bude ležet břemeno rozhodnutí na jednotlivci. Potom nutně existuje jistá možnost, že celá spása může být jen náboženská představa, která se předává z generace na generaci a prosté "věř" může někdy být jen prázdná víra ve víru. Není divu, že pevnost víry mladých je vrtkavá. Co jiného můžeme očekávat?

Mladí potom řeknou, že jejich představa o křesťanském životě je jiná, než jaké jsou představy rodičů a starších bratří. Mladí vám namítnou, že křesťanství není život nalinkovaný podle jízdního řádu. Nenastupujeme do vlaku, ani nejedeme po nějakých zaježděných osvědčených kolejích, které směřují do nebe, ale kráčíme po úzké cestě Pravdy našeho Pána a Spasitele. Neposuzujme duchovnost podle toho, jak máme ohmatané stránky Bible a kolik veršů je barevně označeno.

Není právě nepochopení otázek "svobodné" vůle - odpovědnost za vlastní rozhodnutí, příčinou, proč lidé do sborů přicházejí a odcházejí? Není to jeden z důvodů proč mladí z křesťanských rodin žijí podle svého rozumu, citu a "svobodné" vůle - v hříchu, na hromádce, vracejí se k rodičům rozvedení, rozčarovaní, často zatrpklí vůči církvi? Není právě kamenem úrazu nepochopení Boží svrchovanosti a lidské touhy žít podle svých představ? Kde se stala chyba? Řešíme jen generační problémy? Jsme ochotni plnit Boží vůli podle Písma, nebo podle představ, které nám našeptává svět?

Aby nás na cestě poznání provázel zdar, musíme se učit naslouchat a odpovídat nejen na vybrané otázky, na které často nejsou odpovědi jednoduché ani stručné. Jedno je však jisté; pokud o znovuzrození rozhoduje Bůh, můžeme mít jistotu, že spása je v rukou Božích, z nichž nás nikdo nevyrve.

Nezapomínejme, že v minulosti křesťanství měnilo svět, dnes svět mění křesťanství. Před staletími reformace změnila církev, která se svému poslání zpronevěřila. Pokud současná církev ustrne v sebezhlížení, pokud ustrne v reformaci sebe sama, jistě ztratí svoji přitažlivost. Reformace, ať v historické, či přítomné podobě, má co říci i dnešní církvi. Věříme, že seznámení se s řadou historických a současných teologických pohledů nikomu neublíží.

Znovu opakujeme, v žádném případě nechceme vnášet do sborů neklid, nechceme podrývat jednotlivé denominace, které mají svá specifická učení, ale pokud neklid do sborů vnáší jasné biblické Slovo a působení Ducha svatého, nemůžeme tomu bránit. Jestliže je otázka Boží svrchovanosti jen lidský výmysl, jistě se i tato problematika z církví brzo vytratí... Ať je nám Boží slovo soudcem.

Chceme zdůraznit, že forma ZODu se může v některých otázkách lišit od pohledů jednotlivých denominací a sborových publikací. Nechceme produkovat oddechovou četbu s křesťanským nádechem! Smyslem naší práce je sloužit mezidenominačně, budovat církev a jednotlivé věřící, aby měli solidní teologické základy, jež nejsou založeny na emocích, filozofii nebo psychologii, aby nekolísali ve víře a uměli se vypořádat s nejrůznějšími vlivy, které v křesťanském světě působí. Proto se účastníme nejrůznějších seminářů, konferencí, školení, křesťanských aktivit a hnutí, sledujeme množství publikací, s nimiž také osobně nesouhlasíme, ale pokud chceme porozumět jinému učení, musíme o něm nejdříve něco vědět. Chceme jít dál a podle nejlepšího svědomí sloužit věřícím i hledajícím. Proto čerpáme z literatury, která u nás ještě nebyla přeložena, a pečlivě vybíráme zajímavá témata, brouzdáme internetem teologického světa, abychom prohloubili osobní znalosti a získali informace, abychom mohli obohatit ty, kteří mají své zaměstnání a nemohou se věnovat z časových důvodů studiu Písma tak, jako my.

Snažíme se nehlásat osobní názory, ale doložit Písmem každé tvrzení v kontextu celé Bible, a předkládáme je k poučení a k zamyšlení. Nikdo z nás nevylučuje, že se můžeme mýlit. Kritické připomínky a negativní dopisy nám slouží k nápravě a inspiraci, jak přinášet Boží slovo ještě zřetelněji.

Chceme povzbuzovat a odhalovat některé příčiny problémů, které sužují společnost a téměř každé obecenství věřících, nezávisle na tom, zda se jedná o sbor u nás nebo na opačném konci světa. Zda se nám to daří, se dozvíme prostřednictvím vašich reakcí. Spolu s vámi chceme budovat dům na skále, ne na písku. Proto prožíváme společně s těmi, kdo přemýšlejí a hledají odpovědi na některé nejasnosti, intenzivní ZÁPAS. Děkujeme za něj Pánu a prosíme, aby se všichni, kterých se uvedené řádky týkají, zamysleli, zda právě ta "naše církev nebo denominace" nezakopala hřivny. Písmo nás vybízí, abychom nad Božím slovem meditovali dnem i nocí - to znamená přemýšleli, rozjímali a nebáli se teologických pojednání, která od nás vyžadují přemýšlení. Stále platí následující princip:

• Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. (Jozue 1:8)

Modlíme se, aby nás i vás Bůh ochraňoval, posiloval a ujišťoval, že On je neměnný, církev, na rozdíl od lidí a společnosti, nestárne, Bůh ji neustále reformuje a obnovuje. Modlíme se, aby nám všem bylo Boží slovo libou vůní a lahodným pokrmem. Modlíme se, aby starší bratři a pastýři byli ve vyučování moudří, trpěliví, aby Boží PRAVDU hledali, milovali, chránili a zvěstovali až do konce.

"Zápas o duši", podobně jako ostatní časopisy s křesťanskou tematikou, které u nás vycházejí nebo jsou překládány, mají svůj okruh čtenářů a pevně věříme, že každý z nich, tedy i ZOD, má své místo. V žádném případě nechceme usilovat o přízeň čtenářů. To ani není v našich silách, ale v silách Božích a těch, komu je časopis určen. "Zápas o duši" byl od počátku, a stále je, časopisem čtenářů, kteří se na jeho vydávání podílejí modlitbami a finančně. Bez nich, a především Boží vůle, zanikne. O tom, koho osloví nebo neosloví, nerozhodujeme my, ale Bůh sám.

-kas-