Jsou biblická?

Co kdyby se chtěl oženit Číňan s Polynésankou, nebo by si africký černoch měl vzít za ženu Japonku, nebo osoba z Indie by se chtěla provdat nebo oženit s někým ze severní Ameriky, kdo je bílé pleti? Jsou podobné manželské svazky v souladu s biblickými principy?

Mezi křesťany, obzvláště v severní Americe, je poměrně mnoho těch, kteří budou tvrdit, že mezirasové sňatky jsou v přímém protikladu s principy jež jsou určeny Biblí a proto nemají být povoleny. Jak se tedy Boží slovo dívá na mezirasové sňatky? Existuje vůbec něco takového jako mezirasové sňatky?

Co je to rasa?

Před tím, než byla zpopularizována Darwinova evoluce, měla většina lidí, když hovořila o rasách, na mysli národnostní skupiny jako anglická rasa, irská rasa atd. To se však změnilo v roce 1859, kdy Charles Darwin publikoval svoji knihu O vzniku druhů přirozeným výběrem aneb Udržování vyspělých ras v boji o zachování života.

Darwinismus byl, a stále je, ve své podstatě rasistická filozofie, která učí, že jednotlivé rasové skupiny se vyvíjely v různých dobách a nestejnou rychlostí, takže se některé skupiny podobají svým nelidským předkům více než jiné. Například australští aboriginálové (původní obyvatelé Austrálie) byli považováni za chybějící článek mezi opopředky a zbytkem lidstva. To vedlo v Austrálii k hrozným předsudkům a nepravosti vůči aboriginálům.

Vedoucí mluvčí evolucionistů, Stephen Jay Gould, prohlásil, že biologické argumenty pro rasismus byly běžné již před rokem 1850, ale skutečností zůstává, že se nejvíce prohloubily právě s přijetím evoluční teorie. Rasistické postoje podněcované evolučním myšlením jsou z velké míry odpovědné za skutečnost, že např. byl v kleci zoologické zahrady v Bronxu vystavován člověk z afrického kmene Pygmejů společně s orangutanem.

Následkem Darwinova učení začalo mnoho lidí v kontextu evoluční filozofie vnímat různé lidské skupiny jako "rasy". To vedlo k tomu, že mnozí lidé i dnes, vědomě či nevědomě, mají v mysli zatvrzelé předsudky vůči určitým skupinám lidí, přestože jsou všechny lidské bytosti světa klasifikovány jako Homo sapiens sapiens.

Antropologové dnes přiznávají, že biologicky existuje pouze jediná rasa, jeden druh lidí. Například účastník sympozia Rozvoj vědy v Atlantě prohlásil: "Rasa je společensko-sociologický výtvor odvozený z pohledu podmíněného především událostmi historie, a nejde o žádnou biologickou realitu." Ve své zprávě o výzkumu na téma "co představuje rasu" prohlašuje americké zpravodajství vědeckých poznatků televize ABC: "Stále více vědců dokazuje, že rozdíly, které lidstvo rozdělují, jsou kulturní (hodnotové), nikoliv rasové. Někteří dokonce navrhují, aby termín 'rasa' byl odstraněn jako neopodstatněná terminologie." Článek pokračoval, "že rozdělování lidí podle ras je pohodlná cesta, jak etnika dělit do různých kategorií, často proto, aby mohly být tyto kategorie odděleny a potlačeny... Nejotřesnějším příkladem je Hitlerovo Německo, ale rasové předsudky přežívají po celém světě dodnes."

V článku z časopisu "Poradenství a vývoj" vědečtí pracovníci dokazují, že termín "rasa" je v podstatě nesmyslný a měl by být zcela vyloučen. Osobně jsem přesvědčen, že by každý člověk (a obzvláště křesťan) měl, kvůli vlivu učení darwinistické evoluce a z ní plynoucích předsudků, termín "rasa" také opustit. Raději bychom měli hovořit o různých "skupinách lidí" celého světa.

Bible a rasa

Bible vůbec termín rasa nepoužívá, ale hovoří o všech lidech jako o bytostech "jedné krve" (Skutky apoštolů 17:26). To samozřejmě podtrhuje skutečnost, že jsme všichni pokrevně spřízněni, příbuzní, všichni jsme potomky prvního člověka, Adama (1. Korintským 15:45). Jelikož se Ježíš Kristus také stal Adamovým potomkem, jsa nazván posledním Adamem (1. Korintským 14:45), může být evangelium zvěstováno všem skupinám lidí a všem národům. Každý Adamův potomek může být spasen, protože náš "podle krve" společný příbuzný (Ježíš Kristus) zemřel a byl opět vzkříšen.

"Rasové" rozdíly

Mnoho lidí zastává názor, že rozdílné rasy existují, protože jsou mezi různými skupinami viditelné rozdíly, jako je například barva pleti nebo tvar očí. Ve skutečnosti jsou tyto "charakteristické znaky ras" pouze malými odlišnostmi mezi jednotlivými skupinami. Vědci objevili, že základní genetické odlišnosti mezi libovolnými dvěma lidmi na světě budou v normálních případech tvořit kolem 0,2 %, i když tito jedinci pocházejí ze stejné skupiny. Avšak tzv. charakteristické znaky ras, o nichž se lidé domnívají, že jsou právě oněmi odlišnými rysy, tvoří pouze 0,012 % biologických odchylek. Jinými slovy, takzvané charakteristické znaky ras jsou naprosto triviální záležitosti, protože v souhrnu je mnohem více odlišností mezi lidmi z jedné skupiny než mezi různými skupinami. Pokud například osoba s bílou pletí hledá vhodného dárce pro transplantaci orgánu, může tato tkáň pocházet od osoby s pletí černou a naopak. Vědecká stránka zpravodajství ABC uvádí, že "tyto skutečnosti ukazují, že rozdíly, které mezi námi jsou, vnímáme z kulturních odlišností, nikoliv z rozdílu rasy". Jediný důvod, proč se mnoho lidí domnívá, že tyto rasové rozdíly jsou dominantní, je ten, že byli vychováváni v kultuře, která je naučila tyto rozdíly vnímat. Skutečná věda v současné době souhlasí s biblickým pohledem, že všichni lidé jsou blízce příbuzní, že biologicky se jedná o jednu "rasu". Proto v podstatě neexistuje cosi jako "mezirasové manželství". Nyní se můžeme ptát, zda najdeme něco v Písmu, co hovoří jasně proti manželským svazkům jednotlivců z rozdílných skupin.

Původ lidských skupin

V 11. kapitole Genesis čteme o vzpouře a stavbě věže v Bábel, jejímž výsledkem bylo Boží rozhodnutí rozptýlit lidstvo po celé zemi. Kvůli tomuto rozptýlení společného genetického fon- du do menších skupin, vznikly rozličné kultury, v nichž určité rysy získaly převahu. Některé z nich (např. barva pleti, tvar očí aj.) se staly pro jednotlivé skupiny charakteristickými.

Všimněte si, že v kontextu Genesis 11 je jasně uveden důvod, proč Bůh rozptýlil lidstvo po celé zemi. Důvodem byla jejich jednota vzpoury proti němu. Někteří křesťané poukazují právě na tuto událost, když hledají opěrný bod argumentace proti takzvaným mezirasovým svazkům. Jsou přesvědčeni, že tato událost je dostatečným důvodem, aby jednotlivé skupiny lidí zůstaly odděleny, protože Bůh vyhlásil, aby jednotlivci z odlišných skupin spolu nevstupovali do manželství. Nicméně tato pasáž neobsahuje ani náznak toho, že by něco podobného, co se dnes nazývá "mezirasový sňatek", bylo zakázáno. Ostatně během historie došlo k takovému míšení lidských rodů, že je dnes pro kohokoliv nemožné vysledovat linii předků zpět, aby zjistil, z jaké lidské skupiny vlastně pochází.

Je třeba, abychom pochopili, že svrchovaný Bůh a Stvořitel má pod kontrolou všechny národy světa. Pavel to objasňuje ve Skutcích 17:26. Někteří lidé mylně zastávají názor, že právě tento verš znamená, že by lidé z různých národů neměli vstupovat do manželských svazků. Tento oddíl ovšem s manželstvím nemá nic společného. John Gill ve svém klasickém komentáři objasňuje, že z kontextu vyplývá, že Bůh má pod svrchovanou kontrolou všechny záležitosti týkající se toho, kde, jak a jak dlouho bude konkrétní člověk, skupina nebo národ žít, vládnout, prosperovat a vymírat.

V tom všem Bůh jedná, aby pro sebe vykoupil lid, který bude jednotný v Kristu. Bible objasňuje v Galatským 3:28, Koloským 3:11 a Římanům 10:12-13, že v otázce spasení není rozdíl mezi mužem a ženou nebo mezi Židem a Řekem. V Kristu je jakékoliv oddělování zrušeno. Jako křesťané jsme jedno v Kristu, a tak máme společný cíl - žít pro slávu Toho, který nás stvořil. Proto je jednota v Kristu životně důležitá pro pochopení smyslu manželství.

Smysl manželství

Malachiáš 2:15 nás informuje, že důležitou funkcí manželství je zplodit zbožné potomky, kteří budou vychováváni tak, aby chodili po Božích cestách. Ježíš (Matouš 19) a Pavel (Efezským 5) objasňují, že vstupem do manželství se muž a žena stávají jedno tělo. I z historického hlediska a podle Božího záměru byli stvořeni z jednoho těla - Eva byla vzata z těla Adamova. Podmínkou pro to, aby mohli naplnit Boží příkaz a plodit zbožné potomstvo, je zachování duchovní jednoty. To je důvod, proč Pavel říká ve 2. Korintským 6:14:

• Netáhněte jho s nevěřícími. Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou?

Do jakého manželství, podle Bible, nemáme v souladu s Božím záměrem vstupovat? Odpověď je zřejmá - podle Bible je prioritou, aby křesťan vstupoval do manželství pouze s věřícím partnerem. Je smutné, že existují křesťanské rodiny, kde rodiče kladou daleko větší důraz na to, aby si jejich děti nevzaly někoho z "jiné rasy", než na to, aby uzavřely manželství s věřícím člověkem. Když věřící vstupují do manželství s nevěřícími, narušuje to duchovní (nikoli tělesnou) jednotu manželství, což vede k negativním důsledkům pro manželský pár a výchovu jejich dětí.

Rachab a Rút

Dobrou ilustrací k tomu, abychom porozuměli, jak Bůh nahlíží na případy manželských svazků mezi těmi, kteří pocházejí z rozdílných národů, ale věří v pravého Boha, může být příklad Rachab a Rút.

Rachab byla Kenaanka. Kenaanci měli bezbožnou kulturu a byli potomky Kenaana, Chámova syna. Vzpomeňte si, že Kenaan byl proklet pro svou očividně vzpurnou povahu. Bohužel mnoho křesťanů zastává názor, že proklet byl Chám, to však není pravda. Někteří dokonce tvrdí, že Chámovo (neexis- tující) prokletí mělo za následek vznik černé "rasy". Tento názor je absurdní. Jde o typ falešného učení, které má posílit a ospravedlnit předsudky vůči lidem s tmavou barvou pleti. V rodokmenu v 1. kapitole Matoušova evan- gelia, jak je tradičně vykládáno, je uvedena táž Rachab v linii vedoucí ke Kristu. Rachab si tedy, jakožto Chámův potomek, musela vzít za manžela Izraelitu, potomka Šémova. Jelikož to bylo spojení schválené Bohem, podtrhuje to fakt, že její příslušnost k určité "lidské skupině" byla nepodstatná. Důležité bylo, že Rachab věřila v pravého Boha Izraelců.

Totéž je možno říci o Rút, Moábce, která se rovněž provdala za Izraelce a je také uvedena v Kristově rodokmenu u Matouše. Důležité pro toto manželství bylo její vyznání víry v pravého Boha (Rút 1:16).

Když se Rachab a Rút staly Božími dětmi, nebyla již žádná překážka, jež by Izraelcům bránila se s nimi oženit, přestože pocházely z jiných "lidských skupin".

Mezirasové manželství z pohledu Bible

Chce-li někdo používat termín "mezirasový", pak skutečně mezirasové manželství, do nějž nám Bůh zakazuje vstupovat, je sňatek dítěte posledního Adama (jenž je novým stvořením v Kristu tj. křesťanem) s neobráceným potomkem prvního Adama (jenž je mrtev v proviněních a hříchu tj. nekřesťanem).

Mezikulturní problémy

Jelikož byly od dob věže v Bábel mnohé lidské skupiny od sebe odděleny jazykem a vzhledem, vyvinuly se mezi nimi četné kulturní odlišnosti. Pokud do manželství vstoupí dvojice z velmi odlišných kultur a společenských poměrů, bude čelit mnoha praktickým a komunikačním problémům, i když budou oba věřící.

Například očekávání týkající se vztahů a povinností samotných členů širší rodiny mohou být odlišná. I lidé z různých anglicky hovořících zemí mají komunikační problémy kvůli rozdílnému významu slov. Předmanželští poradci by měli těmto skutečnostem věnovat zvýšenou pozornost a upozornit na možné konflikty a problémy, měli by uvést konkrétní příklady, jak některá manželství selhala kvůli kulturním rozdílnostem. Podobné problémy však nemají nic společného s genetikou nebo "rasou" člověka.

Závěr

Neexistuje biblické ospravedlnění, že by neměli vstupovat do manželství lidé různých ras (jež je lépe charakterizovat jako "lidské skupiny").

Biblický základ manželství stojí na skutečnosti, že křesťané mají uzavírat manželství pouze s křesťany.

Pokud křesťané zákonicky zavádějí do své kultury nebiblické myšlenky, jako například "odpor k mezirasovým sňatkům", pomáhají udržovat předsudky, které mají často svůj původ v evoluční teorii. Budeme-li opravdu upřímní, v zemích, jako je Amerika, kde žije celá řada etnicky a jazykově odlišných kultur, je hlavním důvodem odmítavého postoje křesťanů proti "mezirasovým manželstvím" především barva pleti. Mimochodem, každý člověk má stejné barvivo, které určuje tón jeho pleti, záleží jen na tom, jaké množství barviva má.

Církev se může zbavit rasového napětí (konkrétně v zemích podobných Americe s velkou imigrací obyvatel) jen tehdy, když budou odpovědní vedoucí vyučovat základy křesťanské víry, že všichni lidé jsou potomky jednoho muže a ženy, že všichni lidé jsou si rovni před Bohem, že všichni jsou hříšníci, kteří potřebují spasení, že všichni potřebují formovat své názory a myšlení na základech Božího slova a posuzovat podle něj všechny aspekty své kultury s vědomím, že všichni lidé, bez rozdílu svého původu, potřebují ukončit svou vzpouru proti svému Stvořiteli a být jedno v Kristu.

Ken Ham, Creation 21(3) June-August, 1999, přeložil R. Hart