Dříve, než se začtete do dalšího příspěvku, přečtěte si, prosím, Nehemjáše 7:72 - 8:18. Pokuste se představit si situaci, kterou nám představuje osmá kapitola Nehemjáše. Jsme ve městě Jeruzalémě a je tišrí, sedmý měsíc náboženského roku (odpovídající našemu září - říjnu), roku 444 před Kristem. Židé z celého Judska přicestovali na velké shromáždění v obnoveném hlavním městě. Na rozsáhlém náměstí u Vodní brány na východní straně města bylo vztyčeno dřevěné lešení. Kněz Ezdráš, který odešel z veřejného života před nějakými třinácti lety, vstupuje na pódium a v rukou má svitek. Zahajuje setkání chválou Boha. Jak Ezdrášovy oči sledují zástup, vidí všude ruce pozvednuté k nebi a slyší sjednocené hlasy lidí, které volají: „Amen! Amen!“

Zanedlouho shromáždění klečí s tvářemi skloněnými k zemi. Ezdráš otevírá knihu a začíná číst. Čtení bez přerušení pokračuje od úsvitu až do poledne. Nikdo si nestěžuje! Horlivě se snaží zachytit každé slovo z knězových rtů. O tomto setkání se bude mluvit ještě mnoho let!

Naslouchání knize (7:72-8:12)

Ve chvíli, kdy byly základy Jeruzaléma znovu položeny a jeho hradby byly zbudovány, nastal čas, aby byl národ sám znovu postaven na pevný základ Božího slova. Dvě úzce spjaté události, dokončení hradeb a čtení Zákona, se staly v rozmezí několika dní (srovnej 6:15 s 8:2; elúl byl šestý měsíc a tišrí sedmý). Den popsaný v Nehemjáši 8 se „měl stát přelomem. Od teď budou Židé především „lidem knihy“.1 Tak i dnes jsme silní nebo slabí podle toho, jak moc se držíme bezchybného slova Božího. Byli to spíše řadoví občané než představitelé národa, kdo naléhal na Ezdráše, „aby přinesl knihu Mojžíšova zákona“ (8:1). Tato upřímná prosba byla bezpochyby výsledkem Ezdrášova mnohaletého věrného a vytrvalého vyučování, neboť „Ezdráš bádal s upřímným srdcem v Hospodinově zákoně, jednal podle něho a vyučoval v Izraeli nařízením a právům“ (Ezdráš 7:10). Příkladem tohoto pevného zakotvení v Božím slově byly zbožné životy Ezdráše a Nehemjáše. Sklon lidí k naslouchání Božímu zákonu má možná také spojitost s odmítnutím kněží, kteří „hledali svůj rodokmen v seznamu rodů, ale marně“ (7:64). Vyloučení těchto mužů zvýraznilo Boží požadavek svatosti, která je předpokladem uctívání a služby. Židé pociťovali potřebu vědět, co po nich Bůh požaduje, a takovou znalost mohli získat pouze z „Mojžíšova zákona, který vydal Hospodin Izraeli“ (8:1).

A tak Ezdráš vyšel z pozadí a stal se znovu středem pozornosti, když „stál na dřevěném lešení, které k tomu účelu zhotovili“, spolu s třinácti pomocníky (8:4). Možná že se tito muži střídali spolu s Ezdrášem ve čtení „knihy Zákona“. Smyslem toho, že tito Levité podporovali Ezdráše (8:4,7), bylo dát najevo, že ti, kteří mají v národě moc, se sami podvolují zákonu Božímu. „Nepřinesl … žádné nové prohlášení, ale základní články víry … ty byly podepřeny božskou autoritou“.2 Když se zdá, že naše církev má tak malý dopad na neobrácené lidi, zatímco nedaleký charismatický sbor je plný každou neděli, ocitáme se tváří v tvář pokušení pozměnit naše poselství nebo přizpůsobit naše metody tak, abychom lidi přitáhli. Poselství (Boží slovo) a metoda (šíření Božího slova pomocí kristocentrického kázání a Boha oslavující evangelizace) jsou ustanoveny Bohem, a proto přinesou duchovní ovoce.

Kněz Ezdráš četl Písma „[nahlas – NIV] od svítání až do poledne mužům i ženám“ (8:3). Boží slovo je příliš důležité na to, aby bylo čteno nebo kázáno apaticky nebo mumlavým hlasem, takže lidé musí napínat uši, aby slyšeli. Z toho, jak Ezdráš knihu zákona četl, se můžeme poučit stejně jako z místa, které si pro čtení zvolil. Shromáždění se sešlo před „Vodní branou“ (8:1). Aby lidé slyšeli Boží slovo, musí být přineseno tam, kde jsou. Dostali jsme tento úkol: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“ (Marek 16:15). Nemáme tedy čekat, až svět přijde k nám. Když jdeme, pro povzbuzení nám v uších zní Boží zaslíbení, například Izajáš 55:10-11!

1. Lidé poslouchali pospolu

   Shromáždili se jako národ – „Všechen lid se shromáždil“ (8:1) – a jako rodiny – „shromáždění mužů i žen, [KRAL] i všech, kteří byli schopni rozumět“ (8:2). Společnost jako celek těží z toho, že je Boží slovo ctěno národem a rodinami, které jej tvoří. Moudrý Šalomoun, třetí král Izraele, poznamenal: „Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu“ (Př 14:34). Naše vlastní země se víc a víc vzdaluje bibli a následkem toho ztratila mnoho ze své velikosti. Nárůst zločinu, dokonce i mezi dětmi, a úpadek morálky, jsou příklady potupy, kterou hřích národu přináší. V takovém ovzduší bychom měli brát vážně Pavlovu výzvu k modlitbám „za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc“ (1Tm 2:1-2).

   Je nutné, obzvláště ve dnech, kdy špatnost bují, abychom vychovávali děti „v kázni a napomenutích našeho Pána“ (Ef 6:4). Děti byly významnou částí tohoto pamětihodného setkání (8:2). Neměli bychom podceňovat duchovní vnímání dětí. V bibli (např. Jóšijáš, 2K 22-23) a v dějinách je mnoho příkladů obrácených dětí. Vypadá to tak, že Isaac Watts, známý skladatel duchovních písní, byl obrácen ve velmi nízkém věku.3

2. Poslouchali svorně

   V prvním verši čteme: „Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou…“ Tato slova připomínají slova z Ezdráše 3:1, kde čteme o Židech, kteří se shromáždili „jednomyslně do Jeruzaléma“ sedmého měsíce (jde o stejný měsíc jako u shromáždění v Nehemjáši 8) roku 537 před Kristem, aby položili základní kámen chrámu. Ezdráš byl v čele obou sněmů. Jejich národní identita byla posílena, když se spojili, aby jako jeden muž naslouchali Božímu zákonu. Opravdová křesťanská jednota není založena na subjektivních zážitcích, ale na objektivní pravdě Božího slova.

3. Poslouchali pozorně

   Nehemjáš dvakrát v osmé kapitole zmiňuje pozornost posluchačů. Židé poslouchali první den od „svítání až do poledne“ (8:3) a o dva týdny později o slavnosti stánků (který začal patnáctého dne sedmého měsíce) „den co den, od prvního až do posledního dne“ (8:18). „Od prvního až do posledního dne“ pokrývá sedm dní. Měli nenasytnou touhu po Písmu. Jsme stejně tak zapálení, kdykoliv máme možnost naslouchat Božímu slovu? Dáváme během kázání našim myšlenkám volnost, místo abychom ukáznili naši mysl k soustředění?

   Ve třináctém verši čteme, že „představitelé rodů ze všeho lidu, kněží a levité“ se ujali vedení v naslouchání slovům Zákona. Otcové v rodinách a duchovní vedoucí v církvi by svým příkladem měli vštěpovat dychtivost po bibli a kázání.

4. Poslouchali uctivě

   Modlitba a chvála namířená k „Bohu velikému“ (8:6) připravily srdce Židů k přijetí Božího slova. Než začal Ezdráš číst Zákon, dovolával se pro přítomné Božího požehnání. Reagovali horlivě sborovým „Amen, amen“. To znamená: „Ano, Hospodine, kéž je to tak“. Nadšení věřící pozvedli své ruce k nebi na znamení své naprosté závislosti na Božím slitování. „Padli na kolena a klaněli se Hospodinu tváří až k zemi“, a tak vyjádřili svou pokoru v přítomnosti všemocného Boha (8:6)

5. Poslouchali rozumně

   Ze sedmého a osmého verše je jasné, že reakce Židů na čtení Zákona nebyla pouhým vzplanutím masové hysterie, ale byla spíše odpovědí na jeho poselství. Při svém pohybu mezi lidmi druhá skupina levitů pečlivě vysvětlovala Boží slovo, aby „lid rozuměl tomu, co četli“ (8:8). Možná, že se velké shromáždění rozdělilo na menší skupiny. Bible není kouzelným elixírem, který nás zázračně promění ve světce, aniž bychom pochopili její pravdy. Učení bible můžeme uvést ve skutečnost pouze tehdy, pokud porozumíme tomu, co po nás toto učení žádá. Zmínění levité poskytují vynikající vzor pro všechny, kteří jsou zapojeni do jakéhokoli druhu náboženské výchovy. Výsledkem tohoto rozumového poslouchání Zákona byl zármutek, protože nebyli poslušní. Po něm následovala radost, jakmile „porozuměli slovům, která jim byla zvěstována“ (8:12). Dalším důsledkem byla ochota změnit své chybné jednání (8:13-18). Posloucháme i my Boží slovo bez odkladů?

Ukázka z knihy autora Stana Everse „Velkolepé dílo“ – komentář k biblickým knihám Ezdráš a Nehemjáš, 216 stran

Čtivý komentář k biblickým knihám Ezdráš a Nehemjáš. Mocně promlouvá do situace nově vznikajících sborů. Vyzývá a prakticky vede k duchovní obnově církve. Knihy Ezdráše a Nehemjáše přinášejí pokračování příběhu Božího lidu v době po babylónském zajetí. Historické události, které zaznamenávají, jsou pro nás důležité, protože jsou součástí Božího plánu přípravy na příchod Spasitele a zachování Jeho lidu k ustavení Kristova království.

V době jásavého uctívání zaměřeného na prožitky a na zábavně orientovanou evangelizaci směřují knihy Ezdráše a Nehemjáše naše myšlenky ke svatému Bohu, který od svého lidu vyžaduje uctivou bohoslužbu a věrnost bez kompromisů. Kromě toho nás tito dva autoři volají zpět k obnovené poslušnosti Božího Slova, k novému rozpoznání síly modlitby a k tomu, abychom se cele odevzdali práci na Božím díle ve společenství Božího lidu.

Poutníkova četba, tel.: 472 741 623
Internet: www.poutnikovacetba.cz
e-mail: poutnik@poutnikovacetba.cz