Bývá to docela běžné. Dva mladí věřící lidé spolu chodí, milují se, povídají si a také se spolu nahlas modlí. Zažívají krásné obecenství s Bohem i spolu navzájem. Pak se vezmou, ještě nějakou dobu se spolu modlí, ale pak to jaksi přestane. Někdo z nich už nechce či nemůže pokračovat. Jaké jsou překážky společné modlitby?

První překážku způsobuje naše duše. To, co se nám před svatbou jevilo na partnerovi úžasné, nám po svatbě snadno zevšední. Z předností se může stát stereotyp, a dokonce i klady se začnou jevit jako zápory. Rozdílnost našeho chápání svěřování se Bohu, která nás dříve okouzlovala, začne jít pěkně na nervy. Ženy jsou většinou citové i v modlitbě. Tak jako v běžném životě i v modlitbě pláčí, smějí se a mnoho mluví. Muži jsou naopak střízlivější. A oba tyto styly, opakují-li se každý večer, se mohou stát až protivné. Zažila jsem i páry, které se v modlitbě dokázaly svatě hádat. „Pane Bože, dej, ať je Jeníček trpělivější a nekřičí tolik na děti,“ modlí se nahlas Mařenka. A Jeníček na to rychle odpovídá: „Ano, Pane Bože, pomoz Mařence, aby byla důslednější a děti nedělaly takový nepořádek.“ Navíc manželé se stále více poznávají, takže konfrontace modliteb s obyčejným životem je někdy dost tvrdá. „Už se s tebou nechci společně modlit. V modlitbě jsi svatý, ale tvůj život tomu vůbec neodpovídá.“ Tohle může být realita procesu zrání manželství – a nám opět nezbývá, než sáhnout po Písmu a zjistit, je-li pro partnerskou modlitbu nějaký řád.

Jestliže věříme, že modlitba je rozhovor člověka s Bohem, pak v Písmu objevíme, že Bůh chce v prvé řadě mluvit s muži. My pokládáme modlitbu za činnost dobrou tak pro důchodkyně nebo maminky na mateřské dovolené. Ale Nový zákon vůbec ne. Když v prvotní církvi přibývalo stále více učedníků, apoštolové již nestačili pečovat o všechny, a tu nastaly problémy:

• Apoštolové řekli: Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratři, vyberte si mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha svatého a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova. (Skutky 6,2-4)

Kazatel a farář, ten, kterému je svěřeno vedení sboru, není od Boha placen za údržbu církevních památek, ani za sociální práci nebo psychologické poradenství. Bůh si ho oddělil (a za to ho také zaopatřuje) k modlitbě a ke kázání slova. Teď si jistě řeknete: co to má co společného s manželskou modlitbou? Hodně. Stav církve a stav manželství jde totiž ruku v ruce. Je-li církev podřízena Kristu, má-li Ducha Kristova, pak také křesťanská manželství jsou propojena Duchem svatým. Pokud kazatel věnuje všechen svůj čas modlitbě a kázání Božího slova, začnou se modlit i jeho nejbližší spolupracovníci a Bůh je naplňuje Duchem svatým. Dává jim odvahu mluvit slovo Boží, ne jen nějaké filozofické úvahy. A své slovo začne potvrzovat činěním divů a zázraků (Sk 4, 23-32). Modlící se duchovní a bratři starší jsou pak strhujícím příkladem pro ostatní muže ve shromáždění. I ti, kteří nejsou placeni za modlitbu, protože musí živit své rodiny a z desátku i Božího služebníka, se začnou modliteb rádi zúčastňovat. Apoštol Pavel říká:

• Chci tedy, aby se muži všude ve shromážděních modlili, pozvedajíce ruce v čistotě, bez hněvu a hádek. (1 Timoteovi 2, 8)

Kraličtí hněv překládají jako roztržitost a jiný překlad mluví o pochybování. Tento verš bychom měli umět nazpaměť – muži i ženy – protože zde je jasně popsáno, co nám brání v modlitbách. Je to nečistota, hněv, hádky, či roztržitost a pochybování. Chápete už, proč tolik mluvím o modlitbě mužů? Existuje totiž jakési pravidlo duchovní posloupnosti. Pastor, který nemá vztah s Bohem (když se nemodlí nemůže ho mít) sám nedostává a tak se často stává překážkou druhým ve víře. Když se málo modlí vedoucí církve, těžko se modlí i těm, kteří mají mít vedoucí v úctě a respektovat je. Tato duchovní zákonitost platí jak pro muže, tak pro ženy.

Paul Johnson v knize Dějiny křesťanství nijak zvlášť nefandí Martinu Lutherovi, ale protože je objektivní, musel napsat: „Martin Luther nevynikal ani tak vahou intelektu, jako velkou silou – vlastně velkou duchovní silou. Věcí, která na něm byla snad nejpozoruhodnější, byla jeho mocná schopnost modlitby, pozůstatek jeho školení v dobrém klášteře. Luther s oblibou trávil tři hodiny denně na modlitbách, s rukama sevřenýma a u otevřeného okna. Některá z jeho kázání o modlitbě jsou úžasně prostá a opravdová. „Získávám něco velkého, když se modlím,“ řekl Luther. Důraz na modlitbu jako skutečnou alternativu formálního křesťanství byl tím nejmocnějším jednotlivým prvkem v Lutherově jasné a přesvědčivé přitažlivosti, kterou působil na laický lid… Luther možná nebyl nejcharakternější ani nejchytřejší muž své doby, ale modlil se, a proto ho Bůh použil i s chybami, které udělal.

Duchovní kvalita modlitby manželského páru je závislá na tom, jak se v církvi modlí pastor a jak motivuje k modlitbě své svěřené muže. Jestliže dnes ve většině modlitebních shromáždění vidíme hlavně ženy, pak si nedělejme naději na probuzení v národě. Duch svatý určitě chce odpovědět na zoufalé volání žen, ale pokud muži Ducha svatého neposlechnou, nestane se nic. Další překážku v modlitbách, a to už konkrétně i v modlitbách manželů, popisuje apoštol Petr:

• Stejně i vy muži, kteří žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší, a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet (1 Petrův 3,7)

Nemá-li muž porozumění pro svou ženu, neprokazuje-li ženě úctu, i když ona je tak jiná, je mezi ním a Bohem blok – modlitební překážka. Všimněte si, že odpovědnost za modlitbu je opět kladena na muže. V Kristu Ježíši jsou si muž a žena před Bohem rovni. Proto v Kristu Ježíši ženatý muž i vdaná žena má před Boha nejprve předstupovat samostatně a své hluboké osobní věci má s Bohem projednávat soukromě. Tak se vyhneme mnohým nedorozuměním. Společně se modlíme za to, v čem můžeme být stoprocentně zajedno. Jednota je hlavní síla společné modlitby. Nejednotná společná modlitba je ztráta času. Osobní modlitby potřebujeme denně, jinak duchovně zemřeme. Společná manželská modlitba má tryskat ze spontánní potřeby. Pokud se vám ještě denně nedaří, nezoufejte, ale hledejte jednotu. Pak poznáte Boží moc a modlitba – i ta společná – vás začne těšit. Už to nebude povinnost, ale radost. Hlavně si však dávejme pozor na nečistotu, hněv, hádky, pochybování a vzájemnou neúctu. A vyprošujme Ducha svatého všem mužům, především však těm, kteří nás vedou.

– Marie Frydrychová, TWR –