Pasáže, které v Bibli hovoří o této potopě, se jasně vyjadřují, že to byla potopa globální, celosvětová. Genesis 7,11 říká, že: „vytryskly všechny prameny veliké propasti a nebeské průduchy se otevřely“. Genesis 1,6-7 a 2,6 popisuje přírodní a životní prostředí před potopou a vypadá to, že bylo výrazně odlišné od toho dnešního. Na základě těchto a jiných biblických popisů se dá dojít k závěru, že zemi v té době obklopoval nějaký vodní baldachýn, vodní „nebesa“. Mohlo to znamenat vrstvu vodních par nebo i vodní prstence, podobně jako je má třeba planeta Saturn. Voda z atmosféry potom byla spolu s vrstvami podzemních vod uvolněna na zemi (Gn 2,6), což vedlo ke globální potopě.

Verše, které nejzřetelněji ukazují rozsah potopy, se nachází v Gn 7,19–23:

• Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, až přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem. A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů. Veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo – ptactvo i dobytek, zvěř i veškerá havěť hemžící se po zemi, i všichni lidé. Vše, co mělo v chřípí dech života, vše, co žilo na souši, pomřelo. Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno ze země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše. (Gn 7,19–23)

V uvedeném oddíle se nejen několikrát opakuje slovo „vše“, ale je zde také uvedeno, že voda „přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem“, „když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů“ a že „veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo.“ Tento popis zcela jasně odpovídá globální potopě, která pokryla celou zemi. Můžeme rovněž usoudit, že pokud by to byla pouze záplava místního rázu, proč by Bůh nařídil Noemovi postavit archu a neřekl mu prostě, aby se přestěhoval a aby zvířata jen migrovala? A proč by Bůh nařídil Noemovi, aby byla archa dostatečně velká, aby se do ní vešly všechny druhy zvířat? Kdyby nešlo o globální potopu, archy by nebylo vůbec třeba.

V 2 Petrovi 3,6–7 mluví o rozsahu potopy i Petr, když říká: „Tou vodou byl tehdejší svět zatopen a zničen. Totéž slovo udržuje a uchovává nynější nebe a zemi pro oheň, který je čeká v den soudu a záhuby bezbožných lidí.“ V těchto verších porovnává Petr „všeobecný“ soud s potopou z Noemových časů a říká, že tehdejší svět byl vodou celý zaplaven. Nadto potopu jako historickou skutečnost přijímala řada dalších biblických pisatelů (Iz 54,9; 1 Pt 3,20; 2 Pt 2,5; Žd 11,7). I Pán Ježíš Kristus věřil, že potopa byla celosvětová, a mluvil o ní jako o symbolu nadcházející zkázy světa, která nastane při Jeho návratu (Mt 24,37–39; Lk 17,26–27).

Existuje řada mimobiblických důkazů, které poukazují na celosvětovou katastrofu, jakou mohla být třeba globální potopa. Na každém kontinentu se našla velká naleziště zkamenělin a velké zásoby uhlí, k jehož vzniku je zapotřebí rychlé zanesení velkého množství vegetace. Na vrcholcích hor po celém světě se našly zkameněliny mořských tvorů. Různé kultury po celém světě vypráví legendy, v nichž se potopa vyskytuje. Všechny tyto skutečnosti, stejně jako řada dalších, jsou důkazem celosvětové potopy.                      

∎