Věc: Ukončení odběru Zápasu o duši

Myslím, že patřím mezi ty již velmi staré – první moje číslo Zápasu o duši má č. 14 a je z ledna 1991, se vzpomínkami na Indii, Kašmír a Nepál. Mnoho těch Zápasů stále ještě mám a stále je v nich možno mnoho pravd nalézat.

Ale i mně se léta navršila (88 r.) a nemoci přibývají, takže nezvládám vše jako dřív, a tak mi odpusťte a další čísla Zápasu mně již neposílejte. Sice synovi a jeho rodině též nabízím, ale jen někdy uspěji. 

Snad se mohu přiznat, že jsem osobně poznala p. Pavla Steigera i jeho ženu Kláru, a to 12. 11. 2000 na shromáždění v BJB v Pardubicích. Lituji, že jsem více pochopila až po smrti manžela. Ale značku –pst– jsem vždy vyhledávala a četla. 

Dík našemu Pánu za celou mou pražskou rodinu, dík za to, že všichni jsou věřící křesťané. Přeji Vám všem i rodině Pavla Steigera dobré zdraví a Boží požehnání k Vaší práci i žití. 

Emílie Z.

Co je to katechismus? (Dopis z vězení)

Zdravím Vás, pane Kernale,

děkuji Vám za balíček s křesťanskou literaturou. Hodně se mi líbí brožurka „Jedině milostí“ od p. Spurgeona. A ten „Katechismus“ podle p. Spurgeona je moc dobře napsán. V jedné věci se nevyznám, jak je tam v úvodu napsáno: „Proto jsem připravil tento výtah ze dvou stávajících katechismů – Westminsterského a Baptistického…“ – já měl za to, že katechismus mají jenom katolíci. Jak jsem četl na obálce „Katechismus“, tak jsem měl za to, že to je od katolíků. Dříve jsem byl upozorněn na to, že katolický katechismus jsou převážně lidská učení (názory), tady to, co jste mi poslal, je dobře zpracované. 

Chtěl bych se Vás zeptat, co to je ten Baptistický a Westminsterský katechismus? Já to slyším poprvé.

Ty brožury z knihy Genesis máte dobře zpracované. Já si čtu pomalu, přemýšlím nad čteným, k něčemu se vracím, co mi „leze pomalu do hlavy“, někdy také proto, že když přemýšlím o těchto křesťanských tématech, tak mě někdo nebo něco ruší, buď na mě někdo mluví a tím mi „trhá myšlenky“, nebo je někde puštěné rádio (nahlas) nebo televize. S Boží pomocí to zvládnu i tak. 

„Zápas o duši“, co jste mi poslal, ty čtyři sešitky, tak ty stejné mám, tak jsem je dal jednomu člověku, co se to tyhle věci částečně zajímá. Děkuji Vám za pomoc, která se mi od Vás dostala. Zatím mám křesťanské literatury dost, tak až si to prostuduji (k něčemu se vracím), tak Vám napíšu o další, když budete ochotný mi poslat. 

Nechci Vás zbytečně moc zatěžovat, protože jak jsem se z Vašich dopisů dovtípil, máte hodně práce po duchovní stránce. 

Prozatím na shledanou, ať se Vám daří, ať Vám Bůh žehná i nadále v duchovní práci i v osobním životě. 

Josef G. 

*******

Pokoj Vám a milost, Josefe,

děkuji Vám za povzbuzující dopis. Jsem rád, že nacházíte užitek v zaslaných materiálech. Pokud budete chtít další, tak se ozvěte. Knihu Genesis mám takto zpracovanou od patnácté kapitoly až do konce. 

Katechismus rozhodně není pouze katolická záležitost. Katechismus je vlastně vysvětlení víry dalším lidem. Po sepsání Nového zákona čelili generace křesťanů výzvám ze strany Římanů a dalších pohanů ohledně obsahu své víry. Jejich odpovědí byla krátká shrnutí obsahu víry. Slovo krédo je z latinského slova „credo“, což znamená „věřím“. Dnes používáme toto slovo jako krátké shrnutí základních článků víry. Některá místa v Novém zákoně obsahují podobné myšlenky (1Tm 3,16). Nejstarší pobiblické vyznání víry je známé jako Apoštolské vyznání víry a pochází ze 2. století. Ovšem nebylo vypracováno apoštoly, ale jedná se o shrnutí učení apoštolů. Nikájské vyznání víry (z poč. 4. st.) se potýká s konkrétním problémem, a proto zdůrazňuje Božství Ježíše Krista. Třetí a nejdelší rané vyznání víry je Athanasiovo vyznání víry a je založené na učení Athanasia ze 4. století. Zabývá se především otázkou Trojice. Každý křesťan by měl být schopný zformulovat své vlastní vyznání víry. 

Později křesťané rozvinuli svá krátká vyznání a začlenili do nich další články učení. Některé se soustředily na specifické pravdy, které byly v daném čase aktuální. Další byly více teologické, jiné více praktické nebo zaměřené na církev. Zatímco krédo se soustředí na hlavní body učení, vyznání víry ho rozvíjí a začleňuje další doktríny. Většina církví má své vyznání víry. Mezi nejlepší a nejznámější patří Westminsterské vyznání víry, Baptistické vyznání víry z roku 1689 nebo Belgické vyznání víry. V naší zemi sepisovali vyznání víry především bratří ze staré Jednoty bratrské, což byla první reformační církev vůbec. Nejznámější pak je Bratrské vyznání víry z r. 1535, které bylo určené králi Ferdinandovi, nebo dílo novoutrakvistů a Jednoty bratrské, tzv. České vyznání víry z 1609. 

Různé katechismy byly napsány jako vysvětlení víry dalším lidem, dětem (např. Karafiátův reformovaný katechismus) nebo nově obráceným lidem. Často mají formu otázek a odpovědí, což je dobrá pomůcka pro zapamatování si. Různá kréda, vyznání víry a katechismy jsou dobrými pomůckami pro studium, ale vždycky musí být prověřovány Božím slovem. Protože je to jedině Písmo, které přináší skutečně ortodoxní učení. 

Historicky se církve většinou hlásily k nějakému katechismu, protože to jasně ukazovalo, kde stojí teologicky. V naší zemi však byla tato praxe přervána po Bílé hoře a už se na ni nikdy důsledně nenavázalo. Když Josef II. povolil svým tolerančním patentem v roce 1781 kromě katolické církve také církev luterskou a reformovanou, tak obě tyto víry byly ještě identifikovány podle vyznání víry a katechismu. O necelých sto let později byla Františkem Josefem umožněna svoboda vyznání v mnohem širším měřítku. Přišli zahraniční misionáři, do roku 1918 vzniklo několik denominací, ale žádná z nich a v té době již ani obě toleranční církve, které se v roce 1918 sloučily do jedné, nestavěla na vyznání víry a katechismu. 

Komunisté se pak snažili křesťanství odstranit úplně, a v tom jim staré katechismy vyhovovaly, protože tak mohli tvrdit, že církev patří do dob dávno minulých. Ale tak to není. Katechismus může být velmi užitečnou pomůckou při vyučování (proto jsme vydali onen Spurgeonův). Jedním z důsledků nepoužívání katechismu je, že křesťané pořádně nevědí, čemu vlastně věří, a své vyznání víry jsou schopni jen obtížně zformulovat. Když potom dojde na nějaké těžší teologické otázky, jako je například otázka Boží svrchovanosti a lidské zodpovědnosti, nevědí, jak se s tím vyrovnat, a vracejí se ke starým, v minulosti již vyřešeným chybám. Na tomto místě vidím užitek katechismu a vyznání víry. Na druhé straně je vždy potřeba mít na paměti, co jsem napsal výše – že všechny katechismy i vyznání víry jsou lidským dílem a je nutné je neustále poměřovat Božím slovem. Jenom samotné Boží slovo musí být opravdovým východiskem každého našeho učení. Přikládám Vám první článek ze zmiňovaného Londýnského baptistického vyznání víry z r. 1689 – je o Božím slovu. 

S pozdravem pokoje a přáním Božího požehnání

Jaroslav Kernal