Devatenácté století přineslo viktoriánské Anglii celou řadu vynikajících křesťanů. Mezi postavy známé i v naší zemi patří například jeden z otců bratrského hnutí, zakladatel sirotčinců a modlitebník, misionář německého původu George Müller (1805-1898), nebo baptistický pastor známý jako „kníže kazatelů“, Charles Haddon Spurgeon (1834-1892).

Dalším, u nás ovšem prakticky neznámým baptistou, je muž nazývaný „kníže vykladačů“, Alexander MacLaren. Narodil se v roce 1826 ve skotském Glasgow do baptistické rodiny. Jako teenager uvěřil a ve svých čtrnácti letech byl pokřtěn. Již brzy získal jistotu ohledně povolání ke kazatelské službě a tato jistota ho provázela celý život. Protože byl baptista, nemohl získat univerzitní vzdělání na žádné z historických univerzit (např. v Oxfordu to bylo ne-anglikánům umožněno až v r. 1854), takže již v šestnácti letech začal studovat na baptistickém semináři ve Stepney ve východním Londýně. Ředitel tohoto semináře mladého MacLarena ovlivnil na celý život. Vtiskl mu lásku ke starověkým biblickým jazykům – řečtině a hebrejštině. Od dob studií tak patřilo k MacLarenovým každodenním zvykům trávit ranní hodinku nad Písmem z poloviny v řeckém Novém zákoně a z druhé poloviny v hebrejském Starém zákoně. 

Před dovršením dvacátého roku získal na semináři bakalářský titul, ale ještě předtím byl pozván skomírajícím baptistickým sborem v Southamptonu, aby zde tři měsíce kázal. Tyto tři měsíce se nakonec protáhly na celých dvanáct let a z dvaceti členů, kteří stáli za jeho pozváním a scházeli se v modlitebně pro osm set lidí, vyrostl silný a zdravý sbor. Členové sboru byli nadšeni jeho kázáním a MacLaren byl vděčný za nekomplikovanou, byť zprvu nelehkou službu v tomto sboru, což zahrnovalo dvě kázání v neděli, pondělní modlitební shromáždění a čtvrteční biblická hodinu.

V roce 1858 MacLaren přijal nabídku rostoucího sboru v průmyslovém Manchesteru a na dalších 45 let se stal jejich kazatelem. Pod jeho vedením církev rostla a brzo bylo potřeba postavit novou modlitebnu. Měla 1500 míst k sezení, a během MacLarenových kázání žádné z nich nezůstávalo prázdné. Právě zde si MacLaren získal pověst „knížete vykladačů Písma“. Podobně jako pro jeho přítele Spurgeona existovala i pro MacLarena jenom jedna jediná služba – kázání. Jedinou zodpovědností, kterou kdy přijal mimo rámec místní církve, bylo předsednictví v Baptistické unii po dvě funkční období. Kromě toho se v roce 1905 (kdy byl již na odpočinku) stal předsedou světové baptistické aliance.

Přestože jeho kázání byla mocná a zasahovala lidská srdce, tak v soukromí byl MacLaren ostýchavý a ne příliš společenský člověk. Svou přirozeností byl učenec, což nezahrnovalo jenom řečtinu a hebrejštinu, ale záběr jeho četby byl nesmírně široký – od starověkých autorů po moderní básníky. Ve svých kázáních nepředváděl svou znalost biblických jazyků, ale vždy je v nich patrné hluboké porozumění textu vyplývající z této znalosti.

Nikdy svá kázání nepsal doslova, ale používal jednoduchou osnovu, podle které kázal. Těsnopisné záznamy těchto kázání ukazují na jeho bohatou jazykovou výbavu, vytříbenost a mistrovské používání jazyka, kterou dokázal využít i při tomto způsobu přípravy kázání.

Obvykle používal tříbodovou osnovu kázání. Když ho jednou jeho švagr upozornil na to, že většina jeho kázání má tři body, odpověděl: „Vidlička s třemi hroty mi přijde jako velmi užitečný nástroj.“ Body osnovy vycházely přímo z textu Písma a často mířily přímo k aplikaci.

Jen málokdy vyprávěl v kázání příběhy nebo citoval nějaké autory či poukazoval na tehdejší události, přesto byla jeho kázání plná života, metafor a podobenství, které dávaly vyniknout biblickým pravdám a pomáhaly posluchačům porozumět textu Písma a aplikovat ho do svého života.

Od svého prvního kázání v sedmnácti letech si začal vést evidenci a psal si číslo kázání, místo, kde kázal, text a datum. V roce 1903, ve svých sedmdesáti sedmi letech a po čtyřiceti pěti letech služby ve sboru v Manchesteru odešel na odpočinek. Jeho poslední záznam v kartotéce, kázání č. 6860, je z 21. listopadu 1904 a bylo kázáno skoro přesně šedesát jedna let po tom prvním.

Díky pečlivému studiu a výkladu Písma mohl MacLaren na svém odpočinku připravit komentář k celému Písmu. Tento komentář vyšel v jednatřiceti svazcích v letech 1904–1910 a je sestaven z 1500 MacLarenových kázání. Ukázku z tohoto komentáře naleznete v následujícím článku.