Peter Hammond, Frontline Fellowship

• Hostu nebudeš škodit ani ho utlačovat, neboť i vy jste byli hosty v egyptské zemi. (Ex 22,20)

Jaká jsou fakta ohledně současné uprchlické krize a jaké síly za ní stojí? Co přinese budoucnost? Jak bychom měli jako křesťané reagovat?

Priority

Nejdůležitější je, aby hlavní priorita byla trvale prioritou hlavní. Naší největší prioritou na zemi je přikázání milovat Boha celým svým srdcem, duší, myslí a silou, a milovat bližního jako sebe sama. „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Mt 6,33). Naše nejvyšší ambice je shrnuta ve slovech Velkého poslání, kde nám Pán Ježíš Kristus říká: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,18-20). Kristovo poslední přikázání musí být naším prvořadým cílem.

Modlitba a akce

Z Písma je zřejmé, že křesťané mají na situaci přistěhovalců reagovat s láskou a soucitem a snažit se jim ukázat nejen praktickou lásku v akci, ale být nápomocní v tom, jak uspokojit bezprostřední potřeby těch, kteří přišli o všechno. Současně je máme účinně evangelizovat a národy vést k učednictví. Všechny národy. Jak je psáno: „Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy, je výrok Panovníka Hospodina“ (Iz 56,7-8).

Rozumět době

Jsme povinni zajímat se a „rozumět času“ (1Pa 12,12 a dále), abychom věděli, co v dané situaci máme dělat a jak máme jednat. V prostoduché důvěřivosti není skryta žádná křesťanská ctnost. Musíme být moudrými správci toho, co nám Pán svěřil, což znamená, že opatrnosti není nikdy nazbyt. Ne všichni hosté, přistěhovalci a uprchlíci mají čisté úmysly. Na dav diváků během tradičního maratonu v Bostonu zaútočili bombami uprchlíci. Nicméně pohostinnost k cizincům je biblický příkaz:

• Když tvůj bratr zchudne a nebude moci vedle tebe obstát, ujmeš se ho jako hosta a přistěhovalce a bude žít s tebou. (Lv 25,35)

Láska v akci

Pán jasně říká učedníkům, že mají být Jeho svědky v Jeruzalémě a celém Judsku (jim blízká kultura), Samařsku (jiná kultura, jež není příliš daleko) a až na sám konec země (na místech s odlišnou kulturou) – Skutky 1,8. Stejný úkol byl svěřen i nám. Máme překročit hranice, aby země mohly slyšet Jeho hlas, máme hlásat Boží slovo národům, nohy a ruce naší víry mají ukázat a vyjádřit Kristovu lásku v praktických činech těm, kdo se octli v zoufalé a bezvýchodné situaci.

Ujmout se nepatrných

Pán popisuje den soudu, kdy poukáže na neužitečné služebníky, kteří nesytili hladové, nedali napít žíznivým, nenavštívili bratry ve vězení, neujali se pocestného, neoblékli nahého, nenavštívili nemocného, … a potom jim řekne: „Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!“ (Mt 25,41). Neužiteční služebníci nejsou souzeni za zlo, které napáchali, i když i to je vážné, ale jsou souzeni za dobro, které neprokázali. Vědět, co máme dělat, a při tom zůstat neteční, je hřích: „Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích“ (Jk 4,17).

Víra má řídit naše kroky

Z Boží milosti máme stovky tisíc křesťanských misionářů, kteří působí po celém světě. Žijí v odlehlých končinách, slouží v uprchlických táborech, v konfliktních oblastech, na ulicích a slumech. Existuje obrovské množství odvážných a biblických iniciativ k dosažení těch, kteří ještě dobrou novinu neslyšeli, a těch, kteří pečují o potřeby nuzných. Křesťané docházejí do věznic, nemocnic, slouží nemocným, osamělým, starým, utlačovaným, těm, kdo propadli alkoholu a drogové závislosti, i těm, kdo prchají před násilím a útlakem. Naše víra musí mít nohy a ruce ochotné pomoci. Nejúčinnější kázání je životní integrita křesťanského soužití, přátelství, zájmu o druhé, jejíž nedílnou součástí je obětavá služba v obtížných situacích a praktická pomoc v uspokojování naléhavých potřeb. Svými slovy a skutky tak ukazují Kristovu lásku v praxi.

Péče o nemocné a potřebné

Svět před Kristem byl svět bez nemocnic, svět bez charity a svět bez úcty k životu. Nemocnice byly inovace křesťanství. Proto je symbol uzdravení – kříž – na každé nemocnici i dnes. Ošetřovatelské profese byly založeny křesťany, jakou byla např. Florence Nightingale – z čisté oddanosti Kristu. Jedno z historicky největších humanitárních hnutí, Mezinárodní červený kříž, založili evangelikální křesťané jako reakci na výzvy Písma, abychom pečovali o nemocné a trpící. Celá koncepce charity byla křesťanská iniciativa. Laskavost k cizím lidem byla před Kristem neznámá. Učení a příklad Ježíše Krista inspiroval věřící k největším činům štědrosti, pohostinnosti, obětavosti a službě chudým, nemocným a potřebným po více než 2000 let.

Pomoc trpícím

Například Velká Británie vydala od roku 2012 více než 900 miliónů liber na podporu syrských uprchlíků, pro něž nakoupila potraviny, stany, léky a další humanitární pomoc. Křesťanské mise poskytly obrovské množství praktické pomoci uprchlíkům z Iráku a Sýrie, kteří prchají před teroristy ISIS. Za loňský rok dodala organizace „Samaritan Purse“ (Samaritánův měšec) uprchlíkům v Iráku 20 000 přikrývek, 3 800 košů potravin, 5 000 polštářů, 7 500 matrací, 4 500 párů bot a spoustu dalších potřeb.

Obezřetnost je nutná

Ti, kdo někdy přijali do svých domovů narkomany, alkoholiky, bezdomovce nebo dívky a ženy, které procházely existenční krizí během těhotenství, byli až příliš často odměněni krádeží a poškozováním majetku, dokonce i zneužitím dětí. Opatrnost a uvážlivost je tedy na místě.

Všimněme si, že osoby poskytující první pomoc nosí masky a rukavice, aby se ochránili před infekcí. V letadlech během bezpečnostních instrukcí připomínají, že v případě nutnosti si máme nejdříve nasadit kyslíkovou masku sami, teprve potom pomoci dětem nebo ostatním cestujícím. Sotva můžete pomoci někomu jinému, pokud sami upadnete do bezvědomí nedostatkem kyslíku.

Skandální pokrytectví

Dánský ministr financí Claus Frederiksen řekl: „Jsem velmi rozhořčen postojem arabských zemí, které se samy topí v penězích, ale 57 islámských států přijímá jen velmi málo uprchlíků. To je naprosto skandální.“ Mnozí poukazují na to, že Saúdská Arábie má dobře organizované stanové městečko, 100.000 klimatizovaných a ohnivzdorných stanů, v nichž lze pohodlně ubytovat až 3 miliony lidí, které jsou využity jen na pár týdnů pro poutníky přicházející každoročně na hadždž do Mekky. Tři miliony uprchlíků by mohly být snadno umístěny ve stanovém městečku mimo Mekku. Nicméně k dnešku není známo, že by Saúdská Arábie přijala jediného uprchlíka ze Sýrie.

Hidžra – náboženská emigrace

Je přirozené, že křesťané chtějí pomoci lidem v krizi. To je to, co křesťané vždy dělali. Snažíme se být dobrými Samaritány a oslovovat ty, kdo pomoc potřebují. Nicméně jsme také varováni, že s uprchlickou krizí čelíme tomu, co se nazývá hidžra. Hidžra není nic jiného než migrační džihád. Migranti se přesouvají do nové země, aby tam šířili islám. V islámu je hidžra považována za velmi záslužný čin. Korán prohlašuje: „A kdo emigroval pro Alláha, najde na mnoha místech zemi hojnosti.“ Hidžra je emigrace pro Alláha.

Rozmnožovat se a dobýt Evropu

Senior imám šejk Muhammad Ayed prohlásil ve svém projevu v mešitě Al-Aksa v Jeruzalémě, že muslimové musí využít migrační krize, aby se „v Evropě a s Evropany mísili a rozmnožovali“, a tak „ovládli nová území“. „Budeme s nimi plodit děti, protože chceme země dobývat pro sebe“ a je „zašlapeme do země, dá-li Alláh!“

Kolik muslimů je v Evropě?

Podle MuslimPopulation.com má Evropa již tři země s většinovou muslimskou populací: jsou to Albánie (79 %), Bosna (60 %) a Kosovo (90 %). Francie má 6 milionů muslimů (9,6 %), Německo 4 milionů muslimů (5 %), 13 % obyvatel Bulharska jsou muslimové, 34 % jich je v Makedonii, 4,9 % ve Švédsku a 5,7 % ve Švýcarsku. Ve Velké Británii je 4,6 % muslimů. V současné době žije v Evropě 56 milionů muslimů, což je 7,6 % celkové populace. Tento počet nezahrnuje Turecko, které usiluje o přijetí do Evropské unie.

Historické pozadí

Poprvé získal islám v Evropě oporu v r. 711, kdy Umajjad dobyl Španělsko. Odtud pokračoval do Francie, ale ve velkolepé bitvě u Tours byl v r. 732 poražen Karlem Martellem (přezdívaným kladivo), byl zahnán na jih a zpět přes Pyreneje. Trvalo 800 let, než bylo Španělsko osvobozeno ze sevření islámu. Islám vstoupil do východní a jihovýchodní Evropy ve 13. století. Osmanská říše si porobila a po celá staletí utlačovala Albánii, Kosovo, Makedonii, Bulharsko, Bosnu, Rumunsko, Maďarsko, Řecko, části Ukrajiny a Ruska. V roce 1526 Turci dobyli a vyplenili Budapešť. Tehdy zajali 200 000 maďarských křesťanů a odvlekli je jako otroky do Turecka. Je pochopitelné, že Východoevropané vyjadřují hlasitý odpor nové invazi v podobě islámského trojského koně. Jejich země trpěly staletí útlaku a zotročení muslimskými Turky.

Egypťané jsou nyní ve své vlastní zemi v menšině

Abychom pochopili, co je v sázce, je třeba vzít v úvahu osud Egypta a Byzantské říše. Po mnoho staletí byl Egypt největší ekonomickou a vojenskou velmocí světa. Nicméně v 7. století si Egypt podmanili a kolonizovali muslimští Arabové. Dnes tvoří egyptští Koptové sotva 12 % z celkového počtu obyvatel. Křesťanství je menšinovým náboženstvím v zemi, kde byli křesťané po tisíciletí většinou. Arabové utlačovali křesťanské Kopty po celá staletí.

Vyhlazení křesťanství v Turecku

Po tisíc let byla Byzantská říše největší ekonomickou, vojenskou a politickou velmocí světa. Přesto 29. května 1453 padlo největší město na světě. Konstantinopol padla do rukou muslimských Turků. Ti přemohli město ostřím meče, zmasakrovali desítky tisíc civilistů, včetně 12 000 těch, kteří se ukryli v největší křesťanské církevní stavbě na světě, v chrámu Hagia Sophia. Dnes se Konstantinopol nazývá Istanbul a území, kde byla po tisíciletí soustředěna křesťanská civilizace plná života, je územím dnešního Turecka. Dodnes jsou křesťané v Turecku nepatrnou a pronásledovanou menšinou. Naopak Turci jsou největší skupinou lidí na světě, která nebyla zasažena evangeliem.

Jak křesťanství vymřelo v severním Súdánu

Po 1000 let převládalo v severním Súdánu křesťanství. Od 6. století do 15. století bylo křesťanství oficiálním náboženstvím tří severních království – Nubia, Alwa a Makuria (později Datawo). Černí křesťané v Súdánu 900 let úspěšně čelili expanzi islámu na jih. Je to historický fakt, že křesťanská království severního Súdánu nepadla vojensky, ale skrze kontinuální migraci a příliv arabských obchodníků a řemeslníků do Súdánu, čímž křesťanská civilizace upadala, zatímco vliv islámu narůstal. Arabové uzavírali sňatky místními, a postupně ovládli místní tržnice a obchodní cesty. Křesťanství severního Súdánu bylo ekonomicky a nábožensky vyhubeno.

•  „Budeš pomáhat svévolnému a milovat ty, kdo nenávidí Hospodina? Kvůli tomu se na tebe Hospodin rozhněval“ (2Pa 19,2)

Saúdské úsilí islamizovat Německo

Saúdská Arábie nabídla pomoc Německu tím, že pro uprchlíky postaví 200 mešit. Nicméně sami nejsou ochotni přijímat žádné uprchlíky. Migrantům nedodávají potravinovou pomoc, neposkytují lékařskou péči ani jim nenabízí pracovní místa. Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt, Bahrajn, Spojené arabské emiráty jsou všechny v blízkosti válkou zpustošené Sýrie, ale zatím nejsou ochotné poskytnout alespoň dočasné přístřeší a bezpečí syrským uprchlíkům, kteří prchají před konfliktem, který právě oni sponzorují.

Reformace nebo islamizace

Evropa je v nebezpečí pádu do islámu. Existuje naléhavá a vážná potřeba obrody biblické reformace, nové a živé duchovní probuzení. Pouze křesťanství – pravda biblického křesťanství – dokáže čelit radikálnímu islámu. Sekulární humanismus a hedonismus nejsou pro islámský džihád rovným soupeřem.

Sebevražda evropského kontinentu

Odmítnutím křesťanství spáchala Evropa duchovní sebevraždu. Přijetím světského humanismu a přijetím tak početné islámské imigrace páchá sebevraždu kulturní a hospodářskou – sňatky s muslimy, výstavba mešit a madras (školy organizované islámskými obcemi) na celém kontinentu. Evropa zrazuje svoji minulost a vydává budoucí generace do muslimského otroctví. Odmítnutím Božího zákona může Evropa brzy padnout do područí islámského práva šaría.

Neznalost dějin má katastrofální důsledky

Ti, kdo zapomenou na poučení z historie, jsou odsouzeni opakovat své vlastní selhání. Pocit viny, manipulace a indoktrinace Evropu neutralizovala. Potřebujeme znovu poznat naši historii. Karl Marx prohlásil: „První bojiště je přepisování historie.“ Alexandr Solženicyn řekl na stranu Ruska o roce 1917: „Zapomněli jsme Boha!“

• Po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal. Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích… (Sd 2,10-11)

Přerušení budoucnosti

Sekularismus, humanismus, pohanství a hedonismus vykuchal Evropu – morálně, duchovně a eticky – vůči islámskému převzetí se stala bezbranná a bezmocná. Evropa sekularizovala vlastní školy a vydala budoucnost svých národů napospas. Její pohanské obyvatelstvo změnilo celou společnost. Evropa sama sobě přerušila právo na život a ukončila svou budoucnost. Přerušením těhotenství západní svět zabíjí vlastní děti. Tím, že životy, které byly zmařeny potratem, nahradí importem milionů muslimských migrantů, páchá Evropa demografickou sebevraždu.

Vyváženost pohledu

Existují dva extrémy, před nimiž chceme varovat: Existují lidé, kteří odmítají migrační krizi vidět. Jsou přesvědčeni, že nejde o žádný problém! Pak jsou tu ti, kteří panicky šíří strach a beznaděj! Oba tyto extrémy jsou falešné. Problémy musíme řešit poctivě a střízlivě. Vycházíme z toho, že člověk je zkažený a většina lidí žije ve vzpouře vůči Bohu a Jeho slovu. Za hřích nevíry nevyhnutelně sklízíme to, co sami rozséváme. Znovu bychom měli vyznat, že Bůh je svrchovaný a všemohoucí. V modlitbě je moc. Evangelium je Boží moc pro spásu všech, kdo věří. Jak tedy může křesťan říkat, že nemáme žádnou naději?

Probuďte se!

Musíme se probudit a čelit naléhavé a vážné krizi. Většina církví spí nebo v duchu odpadlictví skomírá. Náš svět se řítí do záhuby. Aniž si to kdo uvědomuje, bezbožníci jsou na cestě do pekla. Naše modlitební setkání se konají zřídka a postrádají zájem a zápal pro věc. Většina evangelikálních církví se do evangelizace zapojuje málo nebo vůbec. Misijní vize jsou neurčité a mnohé, co se ve jménu misí odehrává, má málo co do činění s naplněním Velkého poslání. Máme jít ke všem národům a získávat učedníky, učit je poslušnosti, ne jim slibovat to, co se jim líbí. Musíme rozumět tomu, co je to islám, a měli bychom také muslimy evangelizovat.

Bojuj dobrý boj víry

• Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy. Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu … K tomu ti dá sílu Bůh… (2Tm 1,7-8)

O co v tomto duchovním zápolení jde? O vlastní přežití: Buď zvítězí Boží zákon, nebo zákon šaría. Křesťanství, nebo islám. Reformace, nebo islamizace. Dokud máme čas, volejme k Bohu, jinak budeme slyšet modlitby k Alláhovi 5x denně. Chceme-li přežít, musí se Evropa vrátit zpět ke Kristu. Evropa potřebuje biblickou reformaci a duchovní probuzení:

• Pro sousedy jsme předmětem sváru, nepřátelům pro smích. Bože zástupů, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budeme zachráněni! (Ž 80,7-8)

Musíme s Boží pomocí získat Evropu a její obyvatele zpět pro Krista! 

Chceš se na nás hněvat věčně? Stíhat hněvem všechna pokolení? Což nám nenavrátíš život, aby se tvůj lid z tebe radoval? Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, uděl nám svou spásu! (Ž 85,6-8)

Redakčně zkráceno. Celý článek včetně obrázků najdete na stránkách Reformace.