Biblický recept

Steve Lehrer, II. část

Tím, že vám lékař předepíše pestrobarevné pilulky, aby vás zbavil depresivních stavů, ve vás sice může dočasně vyvolat lepší pocit, ale stejně tak může být příjemných i pár hltů whisky. Jen proto, že se chvilkově cítíte lépe, svůj problém ještě nemáte vyřešený.

Je to podobné jako alarm, který vás upozorní uprostřed noci houkáním na dým v domě.¹ Každopádně je to nepříjemný zážitek. Ale hlavním problémem tu není nesnesitelný zvuk, který alarm vydává. Ten, kdo alarm jenom vypne a vrátí se do postele, bude mít potíže ještě větší. Léčit depresi pilulkami nebo whisky je stejné jako vypnout alarm a doufat, že je všechno v pořádku jen proto, že nic neslyšíme. Je třeba brát varování alarmu vážně, zjistit, kde oheň je, a udělat vše pro jeho likvidaci. Pocity jsou jako požární alarm. Varují nás, že něco není v pořádku. Nevypínejte je, ale naopak snažte se zjistit, jak a proč začaly a proč jsou tak nepříjemné. V lékařském slangu bychom to mohli vyjádřit slovy jako „nezačínejte s léčbou dříve, než budete znát příčinu!“

V současné době je obtížné vyhnout se lékařské terminologii a tak navrhuji, abychom používali lékařskou terminologii v otázkách léčby deprese. Biblický předpis vám pomůže léčit příčiny deprese a během procesu většinou dojde i k odstranění příznaků.²

1. Spolkněte dávku realismu.³
2. Okamžitě podejte plnou lžíci Boží svrchovanosti (pokud spolu s dávkou realismu nevezmete plnou dávku svrchovanosti, vystavujete se ne- bezpečí žaludečních potíží).
3. Okamžitě začněte terapii díkuvzdání.
4. Denně užívejte několik dávek z Písma.

1. Biblické léčení deprese začíná tím, co je na prvním místě receptu: spolkněte dávku realismu. Nejdříve je nutné, abychom správně chápali, jak funguje křesťanský život. Setkáváme se s různým učením jako je „Vyšší život“ nebo „Vítězný křesťanský život“, jehož autoři zastávají názor, že existuje klíč, který má moc odemknout dveře křesťanského života a vy pak budete mít život bez překážek. Ten „klíč“ dostává různá pojmenování: odevzdání se Duchu; nestarat se a nechat věci na Bohu; vytrvat v určité modlitbě; důslednost ve zbožnosti; mít dostatek víry; atd. Problémem všech těchto zaslíbení je, že život takového věřícího může být bez překážek a zápasů, ale to nikde v Písmu nenajdeme. Právě naopak; věřící může najít příslib, že bude vždycky zápasit s hřích- em a s důsledky života v hříchem prokletém světě. A to až do své smrti.

Bezproblémový a poklidný život bez zkoušek a zápasů není realitou tohoto světa. Přesně to píše Pavel Galatským. Zápasí s hříchem, jak v doktrinálním, tak morálním smyslu. Pavel jim říká, že křesťanský život je boj:

• Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem. (Galatským 5:16-18)

Pavel vybízí Galatské, aby bojovali za život v Duchu. V kontextu této pasáže to znamená boj za porozumění (a za život, který z něj vychází), že spasení je pouze z milosti a nikdo si ho nemůže zasloužit dodržováním zákona. Pavel Galatským říká, aby jejich motivací byla láska k Bohu kvůli milosti, kterou od Něj dostali, a novému srdci, které jim stvořil. Důvod, proč Galatští potřebovali slyšet právě tuto výzvu, se dozvídáme v 17. verši. Na věřící číhá všude nějaké pokušení a náš život je každodenní duchovní boj. Hřích a pokušení jsou stále přitažlivé; zdání příjemných zážitků je nade vše. Musíme proti nim bojovat neustálým udržováním ohně naší lásky k Bohu, aby plameny hořely výše a jasněji, než naše potřeba hřešit.

Podle verše 18 se nemusíme strachovat, zda boj proti hříchu vyhrajeme. Pavel říká „dáte-li se vést Duchem“, což znamená „jestliže věříte“, pak „už nejste pod zákonem“ nebo „nejste nevěřící, kteří se nechtějí ani nemohou podřídit Božímu zákonu.“⁴ Jestliže se necháte vést Duchem, jste zcela proměněni a vaše láska k Bohu je určitě větší než láska ke světu a hříchu. Zvítězíte. Nic to však nemění na tom, že „tělo bojuje proti Duchu“ a my víme, že křesťanův život je zápas. Pokud jste skutečně věřící a ocitnete se v situaci, kdy bojujete za život v Bohu a zápasíte se svým hříchem, nepropadejte malomyslnosti, že děláte něco špatně nebo že už byste to měli vzdát! Uvědomte si, že děláte přesně to, co vám Bůh přikazuje, abyste dělali, a to je bojovat proti hříchu a zápasit o lásku k Němu.

Jedna neodmyslitelná součást života každého věřícího je schopnost podívat se do zrcadla a porozumět hloubce své hříšnosti a uvědomit si, že si zasloužíme Boží hněv. Když někdo uvěří, poznání nehodnosti zůstává. Věřící bu- de prožívat stále větší vědomí vlastní hříšnosti. Když jsem uvěřil, musel jsem bojovat s klením, opilstvím a nemravností. Ale nyní, po mnoha letech, je můj boj spíše vnitřní a svým způsobem intenzivnější. Už nezápasím s hříchy, které jsou viditelné. Podívejte se na můj hřích klení – nezápasím s tím, že bych klel nahlas, ale místo toho zápasím s tím, že často v různých situacích ve svém srdci reptám. Teď lépe rozumím tomu, jak vážný hřích je reptání⁵, a to více, než když jsem uvěřil a začal si uvědomovat vážnost původního hříchu. Jestliže si nedám pozor, moje stále rostoucí vědomí vlastní hříšnosti může způsobit, že budu zklamaný a začnu si myslet (chybně), že nerostu. To vede k tomu, co nazývám „efekt zklamání“. Čím více vidíte a rozumíte své hříšnosti, tím zklamanější můžete být.

Je několik možností, jak efektu zklamání předcházet: Za prvé, když se začnete cítit zklamaně, promluvte si s ji- nými věřícími, kteří vás dobře znají a zeptejte se jich, zda je ve vašem životě viditelný růst. Často jsou to právě lidé kolem mě, kteří mohou lépe a objektivněji posoudit, jak v Kristu rostu. Jestliže změny nevidí, pak máte důvod cítit zklamání. Možná, že stojí v cestě nějaký nevyznaný hřích. Za druhé, podívejte se na množství příslibů, které nám Bůh v Písmu dává, když mluví o tom, co uskuteční v životech svých dětí:.

• a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. (Filipským 1:6)
• Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. (Římanům 8:29-30)
• Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. (Jan 6:44)
• Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Je- žíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.(Efezským 2:4-10)

Vždy si musíme pamatovat, že žijeme na této „straně nebe“. Spasení, které nyní prožíváme, je jen malý závdavek toho, co obdržíme v nebi. Doposud žijeme v hříchem prokletém světě, kde musíme pracovat v potu tváře a přebývat v nemocných tělech. Slzy, bolest a zármutek jsou nedílnou součástí tohoto života, a to i v případě, že nám v cestě nestojí náš hřích! V Písmu je spasení, které prožíváme nyní, nazýváno „záv- davek“. Jinými slovy – máme jistotu úplného spasení. Nyní jsme jako děti, které mohou cítit báječnou vůni koláče, který se v troubě teprve peče, ale ještě se do něj nemůžeme zakousnout:

• V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy.(Efezským 1:13,14)

Apoštolové zažívali chudobu, nebezpečí a urážky.⁶ Timoteus trpěl chronickou nemocí žaludku.⁷ Zdraví a bohatství jsou výjimkou, která potvrzuje pravidlo, že osudem člověka, tedy i křesťana, je pozemské trápení.⁸ Nezapomínejte, že žijete ve světě, kde se dá očekávat utrpení. Těšte se na dobu, kdy Bůh odstraní každou vaši bolest a utrpení … „přijď pane Ježíši, přijď!“⁹

2. Ve snaze vyrovnat se s bolestivou realitou života hříšníka v hříchem prokletém světě nezapomeňte, že je třeba užít i druhý lék podle receptu – plná lžíce svrchovanosti, abyste měli správný postoj. Mějte na paměti, že vše, co se stane, se děje s Božím vědomím a dopuštěním. O tom není nejmenší pochybnosti. Bůh ve svém Písmu říká, že má vše, co se děje ve vesmíru, pod kontrolou. Od obyčejných událostí až po ty, které otřásají mocnostmi tohoto světa:

• Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě. (Matouš 10:29-30)
• Když uplynuly ty dny, pozdvihl jsem já Nebúkadnesar své oči k nebi a rozum se mi vrátil. Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení. Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: „Co to děláš?“(Daniel 4:31-32).
• On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, (Efezským 1:11)

Dokonce i zlo, které nemůžeme pochopit, je součástí Jeho předem určeného plánu:

• Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.(Přísloví 16:4)
• Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s po- hany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; (Skutky 4:27-29)

Ve výše citovaném oddíle ze Skutků čteme o jedné z nejstrašnějších událostí v dějinách světa. Šlo o chladnokrevnou vraždu, která byla spáchána na jediném skutečně nevinném člověku, Ježíši Kristu. Byl to současně zločin, kterého se dopustili hříšní lidé, hříšného světa, kteří se „spikli“, aby konali zlo, a tak došlo k události, o které bylo „předem rozhodnuto“ a bylo uskutečněno Boží „mocí“. Proto tak, jak se v životě setkáváme s různě obtížnými situacemi, musíme mít vždy na mysli, že za vším stojí Bůh. Nikdy Ho nemůžeme obviňovat za zlo¹⁰, ale ve skutečnosti je jasné, že je to On, kdo vše zapříčiňuje. Dopustil se někdo proti vám hříchu, ztratili jste práci, byli jste zranění, postihla vás nevyléčitelná nemoc, nebo jste ztratili někoho blízkého? Zapletli jste se do pavučin hříchů? Jste zahořklí, rozzlobení nebo deprimovaní z takových situací? Pak si uvědomte, že Bůh je nadpřirozeným autorem scénáře každé situace.

K té někdy tvrdé pravdě Boží svrchovanosti patří i příjemnější stránka. Nevěřícímu (Božímu nepříteli¹¹) by skutečnost, že všechny události jsou pod Boží kontrolou, měla nahánět hrůzu. Bůh řídí ve vesmíru úplně všechno tak, aby zasadil smrtelnou ránu do žeber nepřítele! To by měl být dostačující dů- vod pro nevěřícího, aby činil pokání a podřídil svůj život Bohu. Ale pro věřícího je vše, co Otec přináší do jeho života, motivováno láskou k Bohu. Dokonce i hřích, kterého se věřící někdy dopouští a je za něj plně odpovědný, bude Bohem použit k dobru:

• Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. (Římanům 8:28)

Bůh řídí úplně všechno tak, aby i ten nejmenší detail vašeho života byl ušit přímo na míru. Od potíží, které máte se svým manželem nebo manželkou, po určitý hřích, se kterým vedete marný boj, nebo až po zhoubný druh rakoviny, který vás pomalu zabíjí – to vše je součástí Božího plánu a vše bylo určeno právě pro vás přemoudrým Bohem, který vás miluje. Dávka realismu a Boží svrchovanosti je medicína pro naše duchovní zažívání.

3. Třetí, nutný krok, jak se zbavit deprese, je: terapie díkuvzdání. Jakmile máte jasno o Boží svrchovanosti, můžete porozumět tomu, jak je důležité vzdávat díky. Věřící není nikdy oběť okolností. Pavel říká:

• Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. (1. Tesalonickým 5:18).

Protože již víme, že se nic nestane náhodou, ale všechno v životě věřícího slouží k jeho dobru, pak všechny okolnosti, které nás povedou k Božímu cíli, jsou dobrými dary, za které bychom měli vzdávat díky. Takové učení a vidění světa má pro život velký význam.

Mé matce je 65 let a před dvěma lety u ní bylo zjištěno poněkud vzácné onemocnění mozku. Prvotní příznaky jsou velmi podobné Alzheimerově chorobě. Během několika měsíců od diagnózy ztratila svoji osobnost. Dnes je jako dítě, ale už nemůže růst a učit se. Je nevěřící, a v tomto stavu je neschopna pochopit základní pojmy evangelia. Za daných okolností je to pro mě z citového hlediska velmi obtížná realita. Vzdávat díky neznamená jen vyslovit ta pravá slova, ale je to namáhavá práce na změně myšlení¹², tak, abychom viděli skutečnost z Božího úhlu. Nezáleží na tom, jak „nespravedlivé“ mi může připadat to, co se stalo s mou matkou, musím tuto skutečnost přijímat tak, že i to je dar od Boha z Jeho nepřeberného bohatství a moudrosti. Žádný jiný dar by pro mě nemohl být hodnotnější, než právě tento. Teprve až se s touto realitou smířím, mohu Bohu skutečně děkovat i za ty nejobtížnější okolnosti.

Všimněte si, jak jsme nuceni podřídit naše pocity Písmu. Pocity jsou v na- šem životě velmi důležité. Jsou to vzácné Boží dary, které proměňují jinak nudný černobílý svět do nádherných živých barev. Ale pocity nikdy nesmějí řídit naše rozhodnutí, tak nám to zcela jasně říká i Šalamoun:

• Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. (Přísloví 3:5-6)

Věřící člověk hodnotí své pocity v souladu s Božím slovem tak, že je hodnotí na základě toho, co o nich říká Bůh. Podívejme se, co k tomu dodává Pavel:

• a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista. (2. Korintským 10:5).

Jestliže propadnu myšlence, že život je příliš těžký, nebo že životní okolnosti nezvládnu, začnu se „cítit“ v pasti. Začnu se „cítit“ životem unavený. Upřímně řečeno, začnu se „cítit“ jako nemocný. V tuto chvíli je na mně, abych si připomněl skutečnost Písma, že můj život není příliš těžký¹³, a že Bůh, který mě miluje, mi dal jisté vítězství¹⁴. Někdy to vyžaduje značné úsilí, abychom si tuto pravdu uvědomili a nezbytně potřebujeme ostatní, kteří také patří do Kristova těla, aby nám pomohli vidět zkoušky z Boží perspektivy.¹⁵ Jakmile si připomenu Boží svrchovanost, Jeho úžasnou lásku k mé osobě a začnu Ho poslouchat, i když jsem vyčerpaný a mám strach. Téměř vždy to přinese úlevu a příjemnější pocity.

4. Poslední a možná nejdůležitější krok k léčbě deprese podle našeho receptu je – denně užívejte několik dávek Písma. Depresivní člověk potřebuje zoufale „proměnu a obnovu mysli“. Potřebuje vidět svůj problém z Boží perspektivy. Potřebuje porozumět, jak Bůh pracuje v jeho životě a v určité situaci. Musí pochopit duchovní nebezpečí, které mu hrozí, pokud na svou situaci zareaguje tím, že se uzavře do sebe. Způsob, kterým jsme proměňováni, je četba a rozjímání nad Božím slovem.¹⁶ Svět lékařů nám nabízí, abychom na duchovní problémy užívali různobarevné pilulky. Ale Bůh nám dal něco mnohem lepšího, než je barevná pilulka. V první řadě nám dal svého Syna, Ježíše Krista, který nám dává jistotu v naději, že naše duše jsou v něm zakotveny.¹⁷ Zjevil nám Ježíše a celé Jeho učení na stránkách Písma. Pavel píše:

• Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2. Timoteovi 3:16-17)

Písmo nám dává vše, co potřebujeme k tomu, abychom Boha uspokojili. Dokonce nám zjevuje, jak můžeme bojovat proti depresi a vybojovat si v každé situaci radost v Kristu!

(1) Tuto analogii jsem poprvé slyšel v rozhlase v pořadu nazvaném Family Life Today.
(2) Pouhé řízení se těmito předepsanými kroky vás nemusí nutně vyléčit z deprese. Deprese je duchovní problém a pouze Duch Boží může skutečně uzdravit. Musíte spoléhat na Boha, že vám pomůže zvládnout vaše problémy. Ale přístup „nesnažit se, ale nechat věci na Bohu“, není biblický způsob přístupu ke křesťanskému životu. Musíte se modlit, aby vám Bůh dal pokání a radost, pak musíte začít žít život „v potu tváře pro Ježíše“. To znamená, že musíte usilovat o život ve víře a v poslušnosti. Bůh může pohnout horou, ale vy musíte vzít do ruky lopatu a začít pracovat! Tento článek je zaměřený na vaší část práce v Božím díle, které horou pohne.
(3) Nezahrnul jsem do tohoto receptu pokání. Ale pro věřící je to vždy první krok v procesu vyrovnávání se s hříchem v našich životech.
(4) Římanům 7:5, 8:7. Římanům 7:14-25 podle mého názoru nepopisuje boj křesťana s hříchem. Zde jde o popis toho, co zákon může a nemůže učinit v životě nevěřícího. Zákon nemůže poskytnout změnu života. Jestliže máte zájem si přečíst výklad Římanům 7, který tento pohled zastává, viz Douglas J. Moo, Epištola Římanům, NICNT, W.B. Eerdmans Publishing: Grand Rapids, Michigan, 1996, str. 410-477. (Viz ZOD 79, str.30)
(5) 1. Korintským 10:1-11
(6) 1. Korintským 4:8-13
(7) 1. Timoteovi 5:23
(8) Skutky 14:22, 1. Petrův 2:21
(9) 1. Korintským 15:50-58, Zjevení 21:4
(10) 1. Jan 1:5
(11) Koloským 1:21
(12) Římanům 12:1-2
(13) 1. Korintským 10:13
(14) Římanům 8:28
(15) Židům 3:12-14
(16) Zde je nutný předpoklad, že jde o věřícího člověka. Proměna je Boží dílo, ale my jsme zodpovědní za aktivní spolupráci v procesu proměňování. Všimněte si, že v Římanům 12:2 jde o příkaz věřícím.
(17) Židům 6:19. Tou nadějí je jistota, že nás Bůh přijímá kvůli tomu, co pro nás Ježíš vykonal, a proto je Bůh na naší straně. Věřící tak může mít jistotu, že ho nic neoddělí od Boží lásky (Římanům 8:35-39).

Celý náš život se utváří mezi tím,
co chceme a co musíme.
(Čapek)