Již delší dobu mi leží na srdci téma, které s událostmi letošního léta úzce souvisejí. V době budování socialismu jsme si zvykli, že almužny a dobročinnost je něco společensky nedůstojného. Státní sociální "zabezpečení" od kolébky po hrob pohřbilo dobročinnost a většinu filantropických vlastností jednotlivce. Nedostatek možností konat dobročinné skutky ochromovalo charakter občanů po celá desetiletí a přispělo k lidské lhostejnosti a vypočítavosti. Místo potěšení z dobrého skutku lásky k bližnímu, vládne závist, která má stejně hluboké kořeny jako rostlina bolševičníku.

Protože jsme byli dříve zvyklí jako národ čerpat ze státních zásob aniž bychom uvažovali o tom, že se žádná pokladnička sama nenaplní, nacházíme se ve stavu, kde není z čeho brát a rozdávat. Minulá i současná vláda lidskou solidaritu a obětavost svých občanů značně podceňuje. Přesto vznikla celá řada nadací, dobročinných aktivit, humanitárních akcí a vznikají stále nové. V minulých týdnech jsme na vlastní kůži poznali jejich akceschopnost a důležitost. Události minulých dnů názorně ukázaly, že ve chvílích, kdy občané nemohou spoléhat na všezajišťující péči státu dovedou zmobilizovat obrovskou pomoc nevídaných rozměrů. Poprvé po mnoha letech má celá země možnost prokázat aktivním způsobem solidaritu a obětavou pomoc těm, kteří jsou postiženi přírodní katastrofou.

Dobročinnost je ohromná hnací síla, která motivuje občany k obětavým výkonům a osobní zodpovědnosti, i bez přírodních katastrof. Pomoc potřebují dětské domovy, vesničky SOS, soukromé školy, shromažďujeme prostředky na nákup zdravotnického zařízení, zajištění zdravotních pomůcek potřebným, rozvíjí se péče o zdravotně postižené, léčebné a rehabilitační pobyty. K nim patří křesťanské akce, projekty, evangelizace, tiskoviny, misijní práce a pobyty, atd.

Až do nedávna jsme si mysleli, že dobročinnost je povinností sponzorů a podnikatelů. Mnohokrát jsme slyšeli, co všechno u nás nejde, že lidé nemají tolik peněz aby mohli financovat, podporovat, sponzorovat, vysílat a dávat. S mnoha souhlasím. Jsme malá země, malý národ, naše ekonomická situace a hrubý národní produkt není nic mimořádného. V minulosti nebyla situace o nic lepší, přesto jsme dokázali z drobných darů postavit Národní divadlo a to dokonce dvakrát.

Nedostatek dobročinné iniciativy nemůžeme omlouvat vlastní chudobou. Nezapomínejme, že je řada zemí, kde lidé umírají hladem, jejíž obyvatele mají mnohonásobně méně, než máme u nás. Ještě nikdy v historii neměla část lidstva tak vysokou životní úroveň jako dnes. Boží slovo nás nabádá, abychom milovali své bližní, to neznamená pouze vlastní rodinu, ale ty, o nichž víme, že mají nějaký nedostatek. Lásku k bližnímu můžeme vyjádřit nejen finančně, ale i praktickou pomocí potřebným.

Až do červencových dnů jsme netušili, jaké bohatství a míra možného požehnání se u nás skrývá. Naše reservy dobročinných skutků jsou nedotčené, nevyčerpané a nevyužité. Celá desetiletí jsme žili krédem "ať se postará stát, však platím dost vysoké daně". Pokud se nevzpamatujeme budeme platit daně ještě vyšší. Státní sociální vymoženosti mohou být velkolepé, ale v konci konců jsou prokletí. Nadiktovaná povinnost a dobrovolná láska jsou neslučitelné pojmy. V dobročinnosti netrénovaný občan je náchylný podlehnout sobectví a závisti. Tam, kde je humanitární pomoc neosobní, zůstává lhostejnost k lidskému utrpení. Apoštol Pavel říká:

• ... mějte na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: Blaze tomu kdo dává, ne tomu kdo bere. (Skutky 28:30)

Tomu, kdo dává dobrovolně z lásky, Bůh žehná. Těm, za které to dělá stát, i když sami povinně platí daně, jsou o požehnání připraveni. V demokratické společnosti by měly jít zákony sociální ochrany a dobročinnosti ruku v ruce, aby i jednotlivci pamatovali na důstojnost ostatních. Občanská iniciativa, dobročinnost, láska a soucit k bližnímu, touha konat dobro z vlastní iniciativy, o své vlastní vůli, může být ohromnou devízou každého národa.

Vyspělost demokracie neposuzujeme jen podle ekonomických údajů a pevnosti měny, ale bohatství a kultivovanost společnosti poznáme především z mezilidských vztahů. Jednotlivci i církev mají jedinečnou příležitost, aby znovu objevili radost vzájemné soudržnosti, pomoci a dobrovolné péče o potřeby bližních. Křesťanská služba bližnímu není zaměřena pouze na fyzické potřeby člověka, ale měla by neúnavně pečovat o duchovní chudobu těch, kteří trpí skrytě.

Nebojme se dobročinnosti a DARŮ, není to nic nedůstojného, i když se octneme na straně obdarovaných. Obdarovaný je často v rozpacích, jak dar přijmout, jak za něj poděkovat a jak se odvděčit. Vzniká nejistota, co ode mne dárce očekává. Pro mnoho lidí, pokud nejsou ve stavu nejvyšší nouze a ohrožení, je mnohem těžší dar přijmout, než dát.

Na téma dárce najdeme v Bibli pouze čtyři odkazy a ty se týkají samotného Boha. Jen On je dárcem spásy, milosti, slávy a úspěchu. Slova radostný dárce známe snad všichni, ale ten se v Bibli vyskytuje jen jednou. Výraz dar najdeme v Bibli 329 x, a jen jednou se setkáme s výrazem štědrý dar. Zamysleme se nad následujícími slovy Písma. Cituji:

• Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť "radostného dárce miluje Bůh". Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, jak je psáno: ,Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.' Ten, který ,dává semeno k setbě i chléb k jídlu', dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží plody vaši spravedlnosti'. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. (2. list Korintským 9:6-11)

Toto není lákavé evangelium prosperity. To je selský rozum, který dobře ví, že bohatou úrodu předchází příprava polí a rozsévání. Drobné dary jednotlivců jsou stejně důležité jako drobná semínka. V jejich malosti se skrývá obrovská síla, která může přinést bohatou úrodu - když Bůh požehná.

I dnes u nás panuje mylná představa, že dary mají přicházet především od bohatých podnikatelů a sponzorů. Ti jsou zde proto, abychom všichni měli z čeho rozsévat a dávat. Podnikatelé vytvářejí pracovní příležitosti, zajišťují obživu pro další a prostřednictvím daní plní státní pokladnu, aby nikdo nebyl bez prostředků. Nemějme podnikatelům za zlé, že nejsou přímou nosnou silou dobročinnosti; buďme vděčni, že jejich přičiněním můžeme dávat i my.

Skutečnost i statistiky ukazují, že podstatu většiny dobročinných aktivit a akcí tvoří drobné dary. Křesťané znají dobře groš chudé vdovy, který má v Božích očí větší hodnotu, než okázalost bohatců. Bůh zkoumá srdce a motivy, ne výšku darů a míru obětavosti. Pozorujte, kdo dá almužnu žebrákům. Často jsou to chudší lidé, kteří se podělí o své málo, ale mají radost v srdci, že nikoho neurazili, ale potěšili. Před nimi neklopí zrak ani chudák.

A tak ve smutku a bolesti obrovských ztrát, které postihly naši část Evropy, můžeme vidět nejen lidskou závislost na Boží ochraně před pohromami, ale i požehnání, které odhalilo rezervy skrytého potenciálu solidarity.

Naše země má před sebou těžké chvíle, které budou vyžadovat hodně sebezapření a zamyšlení nad hodnotami života. Budeme mít víc než dost příležitostí, abychom se naučili nejen dávat, ale i umění přijímat s vděčností a bez ponížení. Nikdo z nás totiž neví, kdy se naše postavení obrátí. Jak lépe zakončit toto zamyšlení než slovy Bible:

• Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.

- kas -