Křesťan, na rozdíl od následovníků mnoha náboženských systémů, koná dobro, nese ovoce a žije spravedlivě ne proto aby byl spasen, ale proto, že už spasen je:

• Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Efezským 2:9)

V biblickém křesťanství je spása příčinou dobrých skutků. Skutky jsou důsledek spásy. Spasený žije spravedlivě tj. správně!

• Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Efezským 2:10)

Dobré skutky samy o sobě nemohou nikoho vykoupit, protože za naši spásu bylo zaplaceno životem Ježíše Krista. Bůh s námi neprovozuje směnný obchod:

• ,Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?' Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen. (Římanům 11:35-36)

Žijeme-li spravedlivě tedy správně, není to naše zásluha, je to Boží dar. Spravedlivý život je výsledek osobní víry:

• Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. (2. Petrův 1:5-7)

Jaký je smysl duchovního daru, který k víře připojí ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, k zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku? Petr nám odpoví:

• Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce. Komu však scházejí, je slepý, krátkozraký a zapomněl na to, že byl očištěn od svých starých hříchů. Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. (2. Petrův 1:8-10)

Ctnostným, spravedlivým a příkladným životem nezískáme spásu, ta je plně v Boží svrchované ruce. Petr však říká, budeme-li žít poslušně a spravedlivě, naplňujeme své povolání, vyvolení, v podstatě předurčení. Skutky dávají spasenému jistotu, záruku a odvahu hlásat evangelium. Skutky jsou nedílným důsledkem vstupu do Božího království. Zanedbejme poslušnost, správnost žití, a ztratíme ujištění. Ztráta Božího ujištění znamená ztrátu vnitřní křesťanské radosti, nebo hůře, poznání, že dotyčný křesťanem nikdy nebyl.

Máte jistotu spasení? Předstoupili jste před Pána Ježíše Krista s pláčem nad svým hříchem? Předstoupili jste před něj se svým zlomeným a rozbitým JÁ? Vidí svět že jste jiní? Toužíte, žízníte, hladovíte po Boží vůli? Posloucháte Boha? Činíte Jeho vůli? Potom i vám dá nový život:

• A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. (Ezechiel 36:26-27)

Kdo je opravdu obrácen, má nové srdce a ducha. Ježíš svými výroky potvrdil, že náš fundamentální problém vychází z našeho srdce. Nenávist má kořeny v srdci:

• Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ,Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.' Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. (Matouš 5:21-22)

Nenávist je podle váhy Ježíšových měřítek totožná s vraždou. Bez nenávisti a proradného srdce by nebylo vražd. Podobně, Ježíš řekl:

• Slyšeli jste, že bylo řečeno: ,Nezcizoložíš.' Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. (Matouš 5:27-28)

Chtivý pohled na cizí ženu, ve skutečnosti nebo zprostředkovaně, prostřednictvím obrazovky či prohlížením pornografie, se rovná dokonanému cizoložství. Ať se na problém našeho srdce díváme z jakékoli stránky, jsme nebožáci:

• Což nevíte, že nespravedliví (ti co nežijí správně) nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení (Kral. samcoložníci), ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. (1. Korintským 6:9-10)

Jestliže někdo tvrdí, že je křesťan a má předmanželské pohlavní styky, nebo relativně lépe, žije na hromádce, pak je smilník, stejně jako ten, kdo chtivě okukuje ženy, nebo se dopouští manželské nevěry. Jestliže má křesťan "boha" v čemkoliv jiném než v pravém Bohu - Ježíši Kristu, a může to být i ušlechtilý bůžek - jako vlastní rodina, zaměstnání, péče o bližní a sebe, ušlechtilá zábava a sport, není nic jiného než modlář. Dobré chování je totiž od Boha, ne z těla. Jestliže se křesťan obohacuje drobnými krádežemi na pracovišti, je zloděj a lupič. Jestliže je upřen na svůj majetek, je lakomec. Jestliže je alkoholik, je opilec. Jestliže žije s homosexuálem, je nemravný. Jestliže křesťan lže, je utrhač. Nikomu z nich Písmo neslibuje účast v Božím království, i kdyby své křesťanství hlásal satelitem.

Kdo může mít účast na Božím království? Sami vidíme, že ani jeden člověk neprojde vlastní silou. Všichni jsme bez Pána Ježíše Krista ztraceni. Nemáme Mu co nabídnout. Před Boha předstupujeme jako žebráci, nazí, bez jakéhokoliv vlastnictví, kromě osobní duchovní bídy. Jestliže i po tomto setkání se světlem živého Boha neučiníme pokání, (což je odvrat od smilnění, cizoložství, modlářství, nemravnosti, krádeží, lhaní, lakomství a opilství), zůstává naše srdce kamenné. Nemáme nové srdce, Bůh v nás nepůsobí dobro; nejsme Jeho dílo v Kristu Ježíši, stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám připravil. Toto poznání je závažné nejen pro pohany, ale i pro mnohé křesťany.

Křesťana poznáme nejen podle činů, ale i podle toho, co vychází z jeho úst a co vychází z úst, to má svůj původ v srdci:

• Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků. (Jeremjáš 17:10)

Nikdo z nás nevidí do srdce druhého člověka tak jako Bůh. Proto zkoumáme vnější projevy slov a činů - produkty srdce. Ústa vynesou na povrch to, co je skryto v srdci. Bůh vidí do srdce a jen On jej může změnit. Jak řekla jedna žena v osobním svědectví: "Jen On může z hnoje udělat hnojivo". Bůh zná i ta slova, která nikdy nevyšla z úst.

Jestliže tvé srdce hladoví po spravedlnosti, potom budeš poslušný. Poslušnost Bohu znamená, že přemýšlíš správně a když otevřeš ústa, vyjdou z nich slova pravdy. Potom jednáš správně, konáš dobré skutky, žiješ spravedlivě, jsi laskavý a neoplácíš zlo zlem.

• Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, ... (Matouš 5:44)

Ale to je proti naší přirozenosti! Milovat bližního i svého nepřítele není vůbec snadné. Víte kolik sebezapření a úsilí jsem musel vynaložit, než jsem se začal modlit za tuto zemi a milovat ty, kdo učinili tolik příkoří naší rodině? Vše se k dobrému obrátilo, jizvy zůstaly, ale dnes děkuji Bohu, že pro mne takovou zkoušku připravil. Podstata křesťanského chování vrcholí v následujícím verši:

• Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Matouš 5:48)

Tuto poziční, právní dokonalost dosáhneme jenom tehdy, jsme-li uschováni v Něm - Bohu. Vždyť můžeme cestovat i tisíckilometrovou rychlostí, ale jenom tehdy, když zaujmeme pozici v letadle. Tento verš neučí, že dosáhneme dokonalosti Boha na tomto světě, přesto, správné chování, je neustálá touha a nikdy nekončící vzestup k Bohu.

Nenazývejme se křesťany jen proto, že jsme byli pokřtěni a občas si zajdeme do kostela nebo shromáždění. Někdy nestačí ani to, že jsme projednali naši víru s pastorem nebo farářem. Nejsme křesťany jen proto, že nás o tom někdo ze starších ujistil. Jsme křesťany proto, že v nás přebývá Duch svatý - Duch Boží, který nám vnitřně dosvědčuje:

• A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. (Římanům 8:12-13)

Hříšné činy neusmrtíme vlastní vůlí, ale Boží mocí. Dobré skutky nejsou z nás. Kdo je spasen bude produkovat ovoce:

• Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. ... Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? (Jakubův 2:18-20)

Víra a následné skutky tvoří jeden nedílný celek. Jakub to přirovnal ke spojení těla a ducha.

• Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. (Jakubův 2:26)

Víra musí produkovat akci. Protože Noe věřil že přijde potopa, stavěl koráb. Kdybych věřil, že banka v níž mám úspory padne, okamžitě bych vybral úspory.

• Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. (Jan 8:31)

Být učedníkem znamená spravedlivě žít, správně myslet, mluvit, činit a poslouchat Boží nařízení s radostí. Pán Ježíš dále říká, že ten, kdo je synem Jeho království, bude uctívat Boha. Nebude okázale svatouškovat a prokazovat divadelní dobrodiní:

• Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. (Matouš 6:1-8)

Spravedlivý křesťan bude mít správný vztah k dobrodiní, penězům a světu. Kořenem zla je láska k penězům. Jestiže hýbeme s penězi je to v pořádku a můžeme mít i miliony. Jestliže však peníze hýbají s námi, pak je to katastrofa i když jde jen o stovky. Peníze jsou jen prostředek a nástroj směny práce za zboží. Potřebujeme je k životu, podnikání, investicím a vytváření hodnot.

• Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. (Matouš 6:19-20)

Láska k penězům odhaluje hlubší problém našeho srdce, totiž tělesnost, kterou uspokojujeme penězi. Subjektivní láska k vezdejšímu tělesnému bytí, je v protikladu k objektivní lásce k Bohu. Buď milujeme jedno, nebo druhé. Člověku, který není obrácen k Bohu, nezbývá nic jiného, než se soustředit sám na sebe. Potom uspokojuje svých pět smyslů. Za peníze můžeme koupit hmotné statky, ALE NE duchovní rovnováhu. Za peníze si můžeme koupit postel, ALE NE spánek, knihy, ALE NE moudrost, jídlo, ALE NE chuť k jídlu, dům, ALE NE domov, kosmetiku, ALE NE krásu, léky, ALE NE zdraví, luxus, ALE NE kultivovanost, zábavu, ALE NE štěstí, kříž, ALE NE Spasitele, kostelní lavici, ALE NE nebe.

Peníze jsou nutné pro šíření Božího slova. Vždyť i výroba a vysílání rozhlasových pořadů, tisk časopisů nebo traktátů a poštovné stojí nemalé peníze. Bez obětavých sponzorů by nebylo možné ani jedno ani druhé.

Život spravedlivého, správně žijícího křesťana překypuje hladem a žízní po spravedlnosti, jež navodí správné myšlení, správnou mluvu, správné chování, správné uctívaní Boha, správný vztah k bližnímu, k penězům a ke světu.

Židé věřili, že bohatí vstoupí do Božího království snadněji než chudí, protože mohou přinést Bohu více obětí, více desátků a dát více chudým. Právě proto si vzal Ježíš na mušku bohaté:

• Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království." (Matouš 19:23-24)

Může velbloud projít uchem jehly? To je nemyslitelné. Ježíš tím říká, že ten, o němž si Židé mysleli, že má spásu zajištěnu množstvím svých darů, nemusí být spasen, protože spravedlnost není příčina, ale důsledek spásy. Učedníci Ježíšova slova dobře pochopili a podle toho reagovali:

• Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: "Kdo potom může být spasen?" Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko." (Matouš 19:25-26)

Bohatý ani chudý nemůže být spasen na základě svých skutků a prostředků. Nestačí bohatství, talent, ani chudoba, ani nejlepší úmysly.

První, co si potřebujeme uvědomit je, že si vlastními silami a vlastními zásluhami můžeme prošlapat cestu jen do pekla. K Bohu vede úzká cesta a je třeba odložit vše, otevřít srdce, vyprázdnit dlaně, roztříštit na padrť své JÁ a nechat se vést. Ve zlomeném duchu, s pláčem, s hladovou a žíznivou touhou hledáme spravedlnost, kterou nikdy nikdo z lidí nemůže dosáhnout vlastními silami.

• Kdo nalezne svůj život (tj. tělesný), ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej (duchovní). (Matouš 10:39)

Ten, kdo nalezl spojení s Pánem Ježíšem Kristem, koho Bůh propojil se Sebou, ten získá veškeré prostředky, které potřebuje k tělesnému životu a své službě Pánu. Každý je předurčen k jiné službě.

• ... že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. (Římanům 8:28)

Cestu k Bohu blokuje pracovní nasazení, zábava, honba za materiálními hodnotami a požitky. To vše musí ustoupit. Ani "opičí láska" k partnerovi, dětem a rodičům nesmí být překážkou osobnímu vztahu k Bohu.

• Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. (Matouš 10:37)

Za příbuzné dosaďte kohokoliv a cokoliv; je-li to pro vás důležitější než Pán Ježíš Kristus, a to poznáte snadno, když zpytujete svědomí, pak vás Ježíš Kristus usvědčí, že stojíte mimo Boží království a může se stát, že nemáte věčný život. Kdo miluje především Boha, o to opravdověji bude milovat své blízké a bližní.

Stejně jako dříve, i dnes, mnoho lidí nemá na Boha čas, protože se věnují vlastním zájmům. Často zanedbávají nejen Boha, ale i duchovní službu v rodině. Většině lidí se Boží podmínky vůbec nezamlouvají, chtějí nastoupit na palubu záchranné lodi se svými miláčky, kufry, batohy a zavazadly. Obyčejně životem vláčí nejméně čtyři břemena: světskost (světovost), hříšnost, jařmo Satana, sami sebe V podstatě říkají - Ježíši, chci štěstí, které nabízíš, nechci jít do pekla, proto se přicházím poradit co mám dělat. Tuto situaci představuje mladík, který chtěl také konat dobro, měl touhu Pána Ježíše následovat:

• ... přišel k němu a zeptal se ho: "Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?" On mu řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl: "Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe." Mladík mu řekl: "To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?" Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne." Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. (Matouš 19:16-22)

Víte kde vězí problém mladíkova uvažování? Trosečník musí mít prázdné ruce. Jde mu o holý život. Mladík nepochopil, že ten, kdo spoléhá na své zdroje, je v tomto světě trosečník. Na sebe soustředěný člověk chce uplatnit vlastní spravedlnost. "Co dobrého mám dělat?" A Ježíš mu naznačil, že dobrotou se ke spáse nepropracuje, protože nikdo není dostatečně dobrý. To mladík nechápal a dokonce namyšleně prohlašoval, že všechna přikázání dodržuje!? Pán Ježíš ho usvědčil: Jestliže si myslíš, že jsi dobrý a spravedlivý, že žiješ správně, prodej vše co máš a rozdej svůj majetek. Ježíš znal mladíkovu slabost - břemeno majetku, které by neopustil. Jestliže naše ruka opatruje jen peníze, nemůže se držet ruky Ježíšovy. Tento verš vůbec neučí, že se musíme zbavit veškerého majetku, vždyť známe podobenství o nehodném služebníku. Někdo musí upustit láhev alkoholu, někdo televizor, jiný chatu nebo zahrádku. Kdyby měl mladík slabost pro ženy, Ježíš by řekl, jdi a nehřeš více, jako Samařské ženě. Cokoliv co stojí mezi námi a Kristem, to musíme upustit.

Pán Ježíš Kristus je nad námi a nade vším co nás zaměstnává a co vlastníme. Vše co v životě získáme a čeho dosáhneme máme jen z Boží milosti a rozhodnutí. Ježíš nepatří do sbírky pozemského vlastnictví, které nás ochrání před věčným zatracením. Má-li takové postavení v naší stupnici hodnot, potom Jej snižujeme na úroveň vlastních světských, rodinných, občanských, intelektuálních a dalších zájmů, starostí a zábav. Následující slova jsou jasná a plná naděje:

• Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude vhozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. (Matouš 6:27-33)

- pst -