BOŽÍ SLOVO KE KŘESŤANŮM!

"Kam se podít před řevem valícího se moře?" Povodeň je Božím varováním především pro nás křesťany. Kristus nám řekl, že bez Božího dopuštění ani vrabec nespadne na zem. (Matouš 10,29.) Tedy to, co se dělo v naší zemi, se dělo jistě z Božího dopuštění. Jako evangelický farář si i já kladu otázku, která dnes znepokojuje mnohé: Proč Bůh dopustil takovou zkázu? Ve světle Písma svatého přicházím k závěru, že Bůh dopustil toto neštěstí především kvůli nám křesťanům. Mám k tomu několik důvodů.

Pán Bůh nás burcuje z naší křesťanské lhostejnosti. Asi polovina našeho národa se hlásí k různým církvím, ale naše chrámy jsou poloprázdné. Do našich chrámů nepřichází ani desetina věřících. My jsme křesťany vlažnými jak k Bohu a k jeho Slovu, tak i k bližním. K vlažným křesťanům však Kristus praví:

• Že jsi vlažný, vyvrhnu tě ze svých úst. (Zjevení 3,16)

Než vykoná tento soud, přichází ke své církvi a klepe na její dveře. Mluvil k nám dlouho laskavým a tichým hlasem. My jsme však nebrali jeho napomínání vážně. Proto k nám nyní přichází a tluče. (Zjevení 3,20). Boží tlučení je pro nás velmi nepříjemné a šokující.

Pochopíme konečně a začneme brát Boží hlas vážně? Povodeň je pro křesťany výzvou k pokání. Naše láska k Pánu Bohu je velmi povrchní a slabá. Proto nás napomíná:

• Mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku. (Zjevení 2,4)

Láska křesťanů k Bohu se projevuje jednak obětavostí na Božím díle a jednak službou bližním. Korejští křesťané dávají pravidelně na Boží dílo 10 až 15 procent ze svých příjmů. Považují to za samozřejmost. Většina našich křesťanů nechce dát ani jedno procento. A láska k bližním? Snad se nyní trochu pohnulo naše svědomí. Kristus nám říká velmi tvrdá slova:

• Cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili. (Matouš 25,45)

Máme tedy velmi vážné důvody k pokání. Povodeň je pro křesťany vážným upozorněním, že se blíží konec doby milosti. Apoštol Pavel napsal:

• Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. (Římanům 11,25.)

A Kristus nás varuje:

• Po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí. Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. (Lukáš 21,24-26)

Každou neděli vyznáváme ve svých chrámech apoštolské vyznání víry a v něm větu: "Odkud přijde soudit živé i mrtvé." I my stojíme před naplněním tohoto vyznání. Kristus sám sděluje prorocká slova o svém příchodu:

• Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noe: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. (Matouš 24,36-39,44)

Hrůzami povodně nás Kristus varuje před daleko většími hrůzami, které čekají toho, kdo odmítne Boží milost a dar spasení.

• "Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu." (1. Timoteovi 2,4.)

Skrze Kristovu oběť a vzkříšení Bůh připravil dar spasení pro každého hříšníka. Když však člověk odmítá Boží pravdu i nabídku spasení, odsuzuje sám sebe k hroznému zoufalství. V Písmu čteme:

• A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zjevení 20,15)

Kristus potvrzuje vlažným křesťanům svá hrozná slova:

• Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!" (Matouš 25,41)

Tato slova v nás vzbuzují opravdovou hrůzou a jejich naplnění bude ještě děsivější. Povodní nás Kristus varuje:

• Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde zloději nevykopávají ani nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce." (Matouš 6,19-21)

Dostali jsme společně tvrdou lekci. Člověk může ztratit v jedné chvíli vše, co s velikou námahou budoval a na co celý život šetřil. Povodeň nám důrazně připomněla, že naše poklady nejsou na této zemi nikde stoprocentně zajištěny. Měli bychom tedy brát Kristovu radu vážně. Nemohu zakončit jinak, než voláním k Bohu: Bože, buď milostiv k nám hříšným. Pomoz nám, abychom se vzpamatovali, činili opravdové pokání, podřídili se Ti a naplňovali svůj život láskou k Tobě i k bližním. Bože, pomoz nám, ať bereme vážně Tvé varování, ať k nám nemusíš mluvit ještě důrazněji. Buď nám milostiv pro zásluhy Ježíše Krista. Amen.

- Stanislav Kaczmarczyk -