Skutečně věříte, že je Pán Ježíš dokonalý Zachránce?

Věříte v Pána Ježíše Krista? Je pro vás skutečně dokonalý Zachránce? Násle­du­jí­cí text se zabývá dvěma body, které popisují biblické učení o Pánu Ježíši jako do­ko­nalém Zachránci hříšníků. A prověří, jestli jsou vaše myšlenky o Pánu v sou­­la­du i s Pánovým slovem.

1. Pán Ježíš Kristus je dokonalý Zachránce, a proto je jeho oběť dokončena a plně efektivní. 

Výrazem dokončena je míněn fakt, že jí nelze v žádném slova smyslu opa­ko­vat ani k ní nic přidat. Výrazem efektivní je míněno, že plně zabezpečila a úspěš­ně vykonala veškerý svůj záměr. Písmo hovoří o věčném a dokonaném spasení. V listě Židům čteme následující slova:

• Ale když přišel Kristus jako velekněz budoucího dobra skrze větší a doko­na­lej­ší stánek, ne rukama udělaný, to jest ne z tohoto stvoření, vešel ne skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev jednou provždy do svatyně, když získal věčné vykoupení. Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel z ja­lo­vi­ce kropením posvěcuje znečištěné k čistotě těla, čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu? (Žd 9,11–14)

Pán Ježíš Kristus vešel do svatyně v nebesích skrze svou vlastní krev jako Ve­le­kněz. Povšimněme si, že jeho velekněžský úřad vyplývá z jeho oběti. Jeho doko­na­lá oběť určuje tedy i rozsah jeho velekněžské služby. Pán Ježíš se tedy při­mlou­vá za každého hříšníka, za kterého bylo zaplaceno na kříži. Dále zde čteme, že získal věčné vykoupení. Jeho oběť tedy dokonale uspo­ko­ji­la veškeré nároky na ospra­ve­dl­nění všech hříšníků, za které byla učiněna. Ne­mu­sí se proto znovu opakovat tak jako neefektivní starozákonní oběti, které jsou pouhým stínem té jediné a do­ko­na­lé smírčí oběti Pána Ježíše Krista. Musí tedy nutně zahrnovat a uspokojovat ná­hra­du za všechny hříchy, které kdy člověk spá­chal nebo spáchá. Proto také autor listu Židům používá tak výrazná ubezpečení týkající se spolehlivosti Pánovy oběti.

• Jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni. (Žd 10,14)

Na základě této slavné skutečnosti by bylo velikým rouháním přidávat k Pá­no­vě oběti jakékoliv lidské skutky. Bylo by to nekonečněkrát horší a bláznivější, než kdyby někdo chtěl vylepšovat krásu českých korunovačních kleno­tů hro­mád­kou myšího trusu.

2. Pán Ježíš Kristus je dokonalý Zachránce, a proto k jeho oběti nelze nic přidat. (Spasení je jedině milostí a jedině vírou!)

Navazujeme na předchozí bod, ze kterého vyplývá, že k oběti Pána Ježíše nelze nic přidat. Z toho přirozeným a nádherným způsobem vyvěrají dvě úžasné biblické doktríny, které tolik zazářily během církevní reformace v 16. století. Sola gratia (jedině milostí) a Sola fide (jedině vírou), když se postaví vedle sebe, volají hlasitě a jednotně: Jedině Kristem (Solus Christus). Pakliže skutečně věříte, že Pán Ježíš je vaším dokonalým Zachráncem, musíte nutně věřit, že k jeho do­ko­na­lé oběti nelze nic přidat. Písmo nám nedává jinou alternativu a konzistentně zavrhuje veškeré lidské úsilí k získání spasení. Proto také Pavel napsal tato slova:

• ... člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. (Ř 3,28)
• Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospra­ve­dl­ňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. (Ř 3,22–24)
• My jsme od narození Židé a ne ‚hříšní pohané‘, víme však, že člověk se nestá­vá spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spra­ve­dl­nosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona ‚nebude nikdo ospravedlněn‘. (Ga 2,15–16)

O horlivých židech, kteří se snažili získat si spasení zachováváním zákona (svý­mi skutky), napsal Pavel následující:

• Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého po­zná­ní. Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. Vždyť Kristus je konec zákona, aby spra­ve­dl­nosti došel každý, kdo věří.  (Ř 10,1–4)

Proto se vás táži obdobně: Spočinuli jste plně v milosti Pána Ježíše Krista? Nebo, stejně jako židé, ještě usilujete o to, abyste si vybudovali vlastní spravedlnost? Něk­te­ří možná namítnou: „My ale neděláme to, co dělali židé. My víme, že jsme spaseni vírou. Ne však samotnou vírou. Ještě je třeba našich skutků lásky… Je to tedy víra a skut­ky, ne pouhá víra…“ Podobné myšlenky se v zásadě neliší od toho, co dělali židé. Protože jakýkoliv přídavek  k evangeliu je vždy jedině totálním zne­svě­cením, zne­­platněním a pro­kle­tím! Vezmeme si příklad velmi malého skutku, který Pavel od­su­zuje tak sil­ný­mi výrazy; říká, že lidé, kdo přidají, byť tak malý sku­tek k evan­ge­liu, jsou stále pod prokletím zákona. Ano, bavíme se o obřízce. List Ga­latským se zabývá do hloubky smrtelnou chy­bou, která vyplývá z jakékoliv syn­té­zy mezi evan­ge­liem a Mojžíšovým zákonem, byť by šlo třeba jen o obřízku. Řek­ne­me-li totiž, že nám Pán Ježíš Kristus nestačí ke spasení, ale že se musíme ještě ob­řezat (nebo činit skutky lás­ky), jsme, slovy apoštola Pavla, prokletí a nemáme žád­nou naději spa­se­ní. Pavel ­píše:

• Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtě­jí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet! (Ga 1,7–9).

To je moc hezký úvod ke knize Galatským, není-liž pravda? O čem Pavel hovoří? Doporučuji knihu přečíst do hloubky, ale podívejte se na následující verše, které Pavel adresuje lidem, kteří chtěli k evangeliu přidávat nutnost obřízky.

• Hle, já, Pavel, vám pravím, že dáváte-li se obřezávat, Kristus vám nic ne­pro­spě­je. A znova dosvědčuji každému člověku, který se dává obřezat, že je po­vi­nen zachovat celý Zákon. Zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospra­ve­dl­nění v Zákoně; vypadli jste z milosti. (Ga 5,2–4 ČSP)

Aby někdo nepřekroutil naše slova, musíme jasně zdůraznit, že se bavíme o ospra­vedlnění na základě pouhé milosti (Sola gratia) a pouhé víry (Sola fide). To vše je důsledkem dokonalé Kristovy oběti na kříži. Nicméně Bible a s ní i re­for­má­toři učí, že víra je vždy následovaná skutky. A jak píše třeba i Jakub ve své epiš­tole v 2. kapitole, pravost víry se pozná podle skutků. Pán Ježíš obdobně říká, že „strom se pozná podle ovoce“ (Mt 12,33). To je ovšem něco jiného než spasení z víry a skutků! Písmo nás učí, že jsme zachráněni  k dobrým skutkům, ne však dobrými skutky! Uvažte následující verše:

• Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z va­šich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kris­tu Ježíši stvo­řeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh při­pra­vil. (Ef 2,8–10)

Jeden ze znaků pravého obrácení a pravé víry jsou právě dobré skutky, které pře­dem připravil Bůh. Všimněte si ovšem, že nejprve je člověk zachráněn mi­los­tí skrze víru (verše 8–9), naše skutky zde nehrají žádnou roli (aby se člověk ne­chlu­bil), a te­prve po obrácení následují dobré skutky, které také nejsou nakonec z na­še­ho auto­nom­ní­ho podnětu, poněvadž jsou předem připraveny Pánem. Veš­ke­ré chtění a čině­ní pů­so­bí totiž on, jak učí Písmo. „Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i či­ní­te, co se mu líbí“ (Fp 2,13). Vidíme, jak intimně je v Písmu spojena myšlenka do­ko­na­lé Kristovy oběti s mi­lostí a vírou. Je tu ještě další věc. Víra není něco, co je přiro­zeně z nás. Víra je podle Písma dar, který nás uschopňuje dosáhnout na Boží milost. Uvažte následující verše: „Neboť vám je z milosti pro Krista dáno, abyste nejen v něj vě­ři­li, ale i pro něho trpěli“ (Fp 1,29 ČSP). A také: „Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýš­lejte o so­bě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh“ (Ř 12,3). A Petr píše:

• Šimon Petr, otrok a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dostali stejně vzácnou víru jako my spravedlností našeho Boha a Zachránce Ježíše Krista. (2Pt 1,1 ČSP)

Nejen víra, ale i pokání je dar (2Tm 2,25; Sk 5,31; 11,18). Zkrátka Písmo hovoří jedině o dokonalém Zachránci, a proto je vše, co je potřeba k vašemu du­chov­ní­mu životu, plně zajištěno Pánem Ježíšem Kristem. Abychom mohli k Boží slávě říct:

• Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. (2K 5,17–18)