Většina z nás zná politiky, kteří zamlžují jednoduché otázky komplexními po­li­tic­kými odpověďmi. Kdo by si nevzpomněl na výrok Billa Clintona: „To záleží na vý­znamu slova ‚je‘.“ Zamlžování naneštěstí existuje i v oblasti teologie. Bůh sice ne­­musí být „Bohem zmatku“ (1K 14,33), ale existují akademici, teologové a pas­to­ři, kteří zavádějí spousty zmatků do několika prvních kapitol knihy Genesis.

Evangelikalismus oplývá teology, kteří neznají význam slova „den“. Židovské slovo pro den, yom, se objevuje ve Starém zákoně více než dvoutisíckrát a v žád­ném případě by nevyvolalo debatu, kdyby nebylo šesti konkrétních výs­ky­tů v Ge­nesis 1. Těchto šest dní stvoření je však nyní v rozporu s moderními vě­dec­kými datovacími metodami. Než aby církevní vedoucí stáli pevně na bib­lic­kém zá­zna­mu, přistupují na neprokazatelné teorie a matou jasné a soudržné biblické vyu­čo­vání o původu.

Dějiny skepticismu

Comte de Buffon, francouzský naturalista počátku 18. století, se vysmíval šesti dnům stvoření a přímočarým biblickým rodokmenům, podle kterých je věk ze­mě okolo šesti tisíc let. Řekl, že musí být daleko starší, kolem 75 tisíc let. Od té do­by sledují výsledky vědeckého datování stejnou dráhu jako strop amerického dluhu. Kolem roku 1862 to bylo 100 milionů let, kolem 1913 1,6 miliard let. Dneš­ní odhad říká 4,5 miliard, ale to se jistě změní, jakmile přijde někdo s lep­ším, přesvědčivějším odhadem.

Pravdou je, že věda nám nemůže nabídnout jednu úplnou odpověď na to, jak jsme se sem dostali. Existuje spousta přijatelných teorií – samozřejmě kromě jasného znění textu zaznamenaného v Genesis.

Bájná střední cesta

Bez ohledu na neschopnost historické vědy přijít na odpověď se jejím různým domněnkám dostává nesporné autority, a vyvíjejí tak obrovský akademický a ideo­logický tlak. A tváří v tvář tomuto tlaku se mnozí teologové a bibličtí aka­de­mici pokoušejí sladit stvoření a evoluci  v naději, že si zachovají svoji akade­mic­kou důvěryhodnost i svou ortodoxnost.

Dobrým příkladem je populární autor a teolog Tim Keller. Používá mylnou di­cho­tomii, aby ospravedlnil svůj pokus sladit evoluční teorii s biblickým textem, když říká, že naším jediným východiskem by neměla být „volba mezi anti-vě­dec­kým náboženstvím a anti-náboženskou vědou“

Stojí za to si připomenout, že pravá empirická věda je měřitelná, obhajitelná, opakovatelná a pozorovatelná. Proto evoluční teorie vyžaduje alespoň tolik sle­pé víry jako záznam v Genesis, pokud ne víc. A přesto vykonala viklavá ná­bo­žen­ství kosmologie velkého třesku a Darwinovy evoluce úžasnou práci, když teology vystrašila masou pseudovědeckého důkazu.

Teologové, kteří se odmítají dopouštět kompromisu a dloubají do té fasády, nejsou „anti-vědečtí“. Jsou proti špatné vědě. Pokud je vědecká teorie v rozporu s Božím neomylným slovem, pak je třeba podrobit revizi onu teorii, ne Písmo. Pravá biblická učenost usiluje o  výkladové závěry v souladu s biblickým textem, ne o aplikaci lidských závěrů na text, a tím o změnu jeho významu. Ti, kdo trvají na míchání oleje s vodou, spojují pseudovědu s pseudovýkladem a přicházejí se spletitými řešeními, se kterými nemohou souhlasit vědci ani akademici.

Vstřícná lež

Oslavovaný teolog N. T. Wright tvrdí, že když čte úvodní kapitoly Genesis, vidí „vznik hominidů“: „V první, druhé a třetí kapitole Genesis se vyskytuje nádherný obrazný jazyk a já si myslím, že na světě existoval první pár vznikajících ho­mi­ni­dů, tak to zkrátka čtu... Chápu to tak, že Bůh si povolal jeden pár hominidů a řekl: ‚Dobře, toto místo je trochu chaotické, vy a já se pustíme do projektu. Za­sa­díme tuto zahradu a odtud vyjdeme a takto to bude.‘“

N. T. Wright je hrdým podpůrcem BioLogos, organizace, kterou Phil Johnson trefně přejmenoval na „Evangelikálové a ateisté spolu“ (narážka na dohodu ECT, Evangelikálové a katolíci spolu, pozn. překl.). BioLogos je organizace s posláním zvát „církev a svět, aby uviděli soulad mezi vědou a biblickou vírou v naší pre­zen­ta­ci evolučního chápání Božího stvoření“. To je jako mít poslání nakreslit kulatý čtverec. Pokouší se sjednotit evoluci s Biblí, když není slučitelná ani s vědou.

Phil Johnson ukazuje, že BioLogos je evangelikální synkretizmus v úplně jiné ro­vině, a označuje ho za „evangelikálního trojského koně“: „V každém konfliktu, který prohlubuje současný ‚vědecký‘ skepticismus vůči historické víře církve, za­stá­val BioLogos skeptický názor. Přispěvatelé BioLogos dávají ustavičně přednost mo­der­ní ideologii před biblickým zjevením. I když jejich PR mašina neúnavně vykresluje organizaci jako rovnocenně oddanou vědě i Písmu (a hodně se zde mluví o ‚stavění mostů‘ a usmíření), organizace jednoznačně míří jen jedním směrem. To by mělo být zřejmé každému, kdo ignoruje pečlivě vyumělkované PR této organizace a jed­no­duše se soustředí na to, o čem BioLogos a její přispěvatelé vlastně blogují.“

Tim Keller, i když ve svých vlastních názorech zůstává nejednoznačný, je ochot­­ným mluvčím BioLogos. Na jejich webových stránkách Keller vyznává svou otev­ře­nost teorii Dereka Kidnera, že Bůh tvořící člověka z prachu země by mohl být popisem evoluce: „Inteligentní bytosti vzdálené minulosti, jejichž tě­les­né a kul­tur­ní pozůstatky jim připisují jasný status ‚moderního člověka‘, mohli přesto roz­hod­ně být pod úrovní života, která byla ustanovena při stvoření Ada­ma ... Nic se nestaví proti tomu, že by stvoření, do kterého Bůh vdechl lidský život, nemělo být druhem připraveným v každém ohledu k lidství.“

V tomto modelu bylo tedy v evoluci lidských bytostí místo, kdy Bůh vzal jed­no­ho z populace výrobců nástrojů a obdařil ho „Boží podobou“. To ho vyneslo na zcela novou „úroveň života“.

Uznávaný židovský akademik Bruce Waltke věří, že církev musí přijmout evo­luč­ní podmínky kapitulace, aby si zachovala svou důvěryhodnost: „Myslím si, že pokud pře­vládají fakta ve prospěch evoluce, popírat tuto skutečnost nás učiní sek­tou, ně­ja­kou divnou skupinou, která ve skutečnosti nespolupracuje se skutečným světem... a popírat skutečnost by znamenalo popírat pravdu o Bohu ve světě a ta­ké popírat pravdu. Takže si myslím, že by to byla naše duchovní smrt, kdy­by­chom přestali mi­lo­vat Boha celou svou myslí. A když o tom pře­mýš­lím, myslím si, že je to naše duchovní smrt. Jsme také duchovně mrtví ve svě­dectví světu, protože jsme ztratili dů­vě­ry­hod­nost, jsme netolerantní a máme slepou víru – a z toho nás ob­vi­ňují... A myslím si, že je to pro nás nezbytné nebo skončíme jako nějaká malá sekta kdesi, která si ponechala určité oblečení a určitý jazyk. A oni skončí tak... vy­těs­­něni na okraji, úplně vytěsněni. Myslím, že by to byla obrovská tragédie pro církev, pro nás, kdyby nás takto vytěsnili.“

Doktrína neomylnosti se stane nepoužitelnou, když nechají lidé jako Wright, Keller a Waltke ateisty, aby sami zvážili, které části Bible jsou pro víru přijatelné. A i když výslovně nepopírají Písmo, jejich reinterpretace jej snižuje na bez­výz­namný text. Je pravda, že ne všichni akademici, kteří zastávají podobnou pozici, se počítají k evangelikálům, ale  v evangelikálních kruzích se těší veliké autoritě a jejich kapitulace se šíří jako nemoc.

Jasnost vs. zmatek

Genesis 1 by nemohla být přímočařejší ve svém popisu Božího stvořitelského týdne, jak vysvětluje John MacArthur: „Jednoduchou, docela zřejmou sku­teč­nos­tí je, že z prostého čtení Bible a z výkladu Bible Biblí by nikoho nenapadlo, že by stvoření mohlo trvat jakýkoli jiný časový úsek než normální týden o sedmi dnech. Čtvrté přikázání nedává smysl, pokud nejdou dny Božího stvořitelského díla ruku v ruce s normálním lidským pracovním týdnem.“

MacArthur dodává: „Kdyby nás Pán chtěl učit, že stvoření proběhlo v šesti doslovných dnech, mohl by to nechat napsat jasněji, než to stojí v Genesis? Délka dní je určena trváním dne a noci, které jsou po čtvrtém dnu ovládány sluncem a měsícem. Týden sám o sobě určuje vzorec lidské práce a odpočinku. Dny jsou ohraničeny ránem a večerem. Jak by nemohly označovat chronologický postup Božího stvořitelského díla?“

Existují jen dva způsoby, jak popřít šestidenní stvoření: ignorovat text nebo ho odmítnout. Akademici ignorují text, když zavírají oči před žánrem, gramatikou a dispozicí, aby sem vložili své vlastní. Skeptikové odmítají text jako mylný. V každém případě je výsledek stejný – jasný text se stává textem zmateným.

Proč na tom záleží

Někteří lidé rádi zavrhují tento problém jako druhotnou otázku, která se pří­mo nevztahuje k evangeliu. Ale je jasné, že tato otázka se týká autority Písma. A navíc, jak MacArthur správně upozorňuje, má to masivní dopad na evan­ge­lium: „Pokud Adam nebyl skutečný předek celé lidské rasy, potom biblické vy­svět­lení toho, jak hřích vstoupil do světa, nedává žádný smysl. Navíc pokud jsme nepadli v Adamovi, nemůžeme být zachráněni v Kristu, protože Kristova pozice coby Hlavy vykoupené rasy přesně koresponduje s Adamovým postavením hla­vy padlé rasy: ‚Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života‘ (1K 15,22). A tak tedy: ‚Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i je­di­ný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život. Jako se ne­po­sluš­ností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho je­di­né­ho mnozí se stanou spravedlivými‘ (Ř 5,18–19). ‚Jak je psáno: ‚První člověk Adam se stal duší živou‘ – poslední Adam je však Duchem oživujícím‘ (1K 15,45, srov. 1Tm 2,13–14 a Ju 14). Je tedy důležité uvědomit si, že všechno, co Písmo říká o spasení skrze Ježíše Krista, závisí na doslovné pravdě o Adamově stvoření a pádu, kterou vyučuje Genesis 1–3. Neexistuje stěžejnější text Písma.“

Úvodní kapitoly Genesis nejsou tématem k diskuzi ani k vyjednávání. Aka­de­mická důvěryhodnost naší víry je bezvýznamná, pokud jsme schopni tak rychle obětovat význam Písma na oltáři veřejného mínění. Lepší je být považován za blázna kvůli Božímu slovu než být přijat pro svou ochotu ho zkompromitovat.

Grace to you

Přeložila Julie Petrecká.