Letos v létě jsme byli v Londýně, abychom se zúčastnili teologického semináře společně s 350 kazateli z nejrůznějších konců světa. Naše první kroky vedly jako obvykle do knihkupectví. Tam, kde jsou do pyramid yrovnány bestsellery, byla tentokrát vystavena celá řada knih, v jejichž názvech se objevovalo slovo genetika, evoluce a Darwin ve všech gramatických podobách.

Otázky vzniku života jsou v popředí zájmu laické i ědecké veřejnosti. To, co se dnes děje v laboratořích vědců, je nazýváno revolucí na molekulární úrovni. Díky vyspělé informatice nezůstávají nejnovější poznatky skryté v laboratořích jako doména odborníků, ale jsou ředávány srozumitelným způsobem všem zájemcům, tedy i laikům. Na internetu se objevují stále nové zajímavé informace o nejrůznějších konferencích a diskusních fórech. Podívejme se společně, co je nového na poli enetiky, evoluce a Darwinova učení.

Genetika je často nazývána řečí života. Každá řeč se skládá z konkrétního sledu písmen, jazykových konvencí slov, větné skladby a gramatických a pravopisných pravidel. avíc, aby řeč měla nějaký smysl, musí vycházet z oblasti intelektu, jinak by neměla smysl a nemohla vyjadřovat určité sdělení ani předávat informace.

Dnes víme, že genetické informace jsou skryty v ukleových kyselinách a kopírováním jsou předávány dalším generacím buněk. V buňce jsou dva miliony proteinových molekul a každá molekula se skládá z milionů atomů. Takto uspořádaný systém přesahuje veškeré technické ožnosti miniaturizace, které doposud známe.

Pro ilustraci si řekněme, že počítače pracují na základě dvojkové soustavy, zatímco genetické informace na základě čtyř znaků uspořádaných do tzv. tripletů a dvaceti minokyselin! Všechny živé organismy - ať se jedná o jednobuněčné, nebo mnohobuněčné - každá bakterie, červ, ryba, obojživelník, plaz, savec, opice nebo člověk mají svůj specifický a nezaměnitelný genetický informační ystém. Každý živočich patří do určitého kmene, třídy, řádu podle svého druhu a proto nikdo neobjevil přesvědčivé paleontologické ani genetické mezičlánky evoluce.

Snad nikomu neunikne skutečnost, že za vším, co ytvořil člověk, je skryta inteligence a tvořivost. Ani v přírodě nebyl nikdy pozorován proces, kterým by vznikl účelový systém nebo informace ve hmotě sama od sebe. To, co můžeme pozorovat v přírodě, by nemělo echat nikoho na pochybách, že genetické informace jsou důmyslně uspořádaný systém. Přesto i dnes věda připisuje vznik života dlouhým érám náhodného uspořádání hmoty oživené náhodným působením funkcí fyziky a chemie. naha vysvětlit složitost genetického kódu na základě vývojového uspořádání atomů, molekul a chemických či fyzikálních reakcí je stejně pravděpodobná, jako kdybychom chtěli tvrdit, že za vznikem všech knih je náhodné hemické uspořádání molekul tiskařské černi a molekul papíru. Je to stejně neuvěřitelné, jako kdybychom tvrdili, že pouze elektrický výboj je dostatečná příčina zpracování informací v našem počítači, nebo dnešního ysílání. Známý evolucionista Fred Hoyle řekl: Představa, že by funkční program živé buňky mohl vzniknout jen náhodou v prehistorické "polévce", je nesmysl nejvyššího stupně. Jiný evolucionista, Dr. enton, považuje náhodný vznik i té nejjednodušší buňky za nemožný, a pokud by se to stalo, byla by taková událost zázrak. Věda na zázraky nevěří, a proto záměrně ignoruje tuto vědeckou, a samotnými evolucionisty tvrzenou skutečnost. Oč rozumnější je vysvětlení Božího písma o stvoření světa prostřednictvím Inteligentní příčiny; tedy tím, že Bůh stvořil bezpočet rozmanitých živočichů, mnoho již hotových ruhů a pokolení, mezi nimiž existuje komplementarita, podobnost a vzájemná závislost, ale nikoliv genetická příbuznost. Cožpak neinteligentní bezpříčinný anonymní Velký třesk, nahodilé chemické procesy v praoceánech a louhověký evoluční proces mohou vyprodukovat biologické systémy a inteligenci?

Většina vzdělaných lidí přijala evoluční domněnku vírou jako vědecké vysvětlení vzniku života. V Bibli čteme, že Bůh stvořil u>rozličné druhy ryb, stromoví rozmanitého druhu, dobytek všeho druhu a současně přikazuje člověku - nesmíš křížit dvojí druh dobytka ani osívat pole dvojím druhem semene. Dnes se snažíme geneticky křížit kde co a budoucnost ukáže, zda biblické varování patří nejen chovatelům, ale i vědcům a genetikům.

Znovu a znovu se bude lidské poznání vracet k otázce vzniku života. A právě dnes genetika hraje klíčovou roli ledání prvotní příčiny. Unikátní genetická charakteristika každého jedince a rodu nás spojuje s minulostí, s našimi předky, ano i s biblickou pramáti Evou, ženou Bohem stvořenou, nikoliv dcerou lidoopů. I tuto možnost enetika zcela vyvrací. Je pozoruhodné, že šimpanz a člověk se liší pouze v jednom procentu genů, zatímco 99 % je jich shodných, přesto toto jedno procento vylučuje "příbuznost" člověka s jinými než lidskými předky. impanz i tzv. opočlověk zůstane opicí a nevěřícím Tomášům zbývá hledat dál gen, který dělá člověka člověkem.

Poznání vědců nikdy nepřesáhne znalosti a záměry samotného Stvořitele. Pan docent Anton Markoš to v asopise Vesmír (12/96, 685-686) vyjádřil následovně: Člověk se evidentně liší od svého nejbližšího příbuzného - šimpanze. Na úrovni jednotlivých genových sekvencí však rozdílů téměř není. Tedy: příčina rozdílu usí spočívat ve struktuře celé genomové knihy.

Díky obrovskému rozvoji molekulární biologie a genetiky používají vědci ke svým pokusům genetické manipulace zvíře mimořádně blízké člověku. Kdyby byla hodnější nám evolučně příbuzná opice, evolucionisté by jistě triumfovali, ale jaký div, tento příbuzný není opicím ani podobný. Největší naději vkládají vědci do vepříka domácího. Kdo by si v této souvislosti nevzpomněl a Orwellovu Farmu zvířat? A tak mě napadá, zda naši vnuci nebudou v hodinách přírodních věd používat místo Darwinových klasických děl, jako je Podíl práce na polidštění opice, nové poznatky o podílu enetiky na polidštění prasat. Naše nejmenší můžeme naučit následující básničku. Jistě se jim bude líbit. Cituji:

Jednou přijde slavná chvíle, kdy bez lidí budem žít, rodnou hroudu vlasti drahé jen pro sebe budem mít. ... Přiložíme nohu k dílu, pro tu naši svobodu, volněji se bude dýchat zvířecímu národu. ... Já jsem zvíře, ty jsi zvíře, my jsme všichni zvířata, budoucnost jak zlato září, veselá a bohatá.

Podobenství o společnosti, v níž "si jsou všichni rovni", ale většina rovných je ovládána hrstkou ještě "rovnějších", je velmi výstižné, ba geniální. George Orwell končí své dílo následujícími slovy: Dvanáct rozčilených hlasů na sebe křičelo, a všechny si byly podobné. Teď už nebylo pochyb o tom, že s tvářemi prasat se něco stalo. Zvenčí pohlížela zvířata na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.

Genetika a současné pokusy vědců ukazují, že klíč k rozluštění tajemství života stále nemáme, a naděje, že nalezneme odpověď s vyloučením prvotní příčiny a nteligence, je tím pádem ještě menší. Dnes víme, že geny neurčují pouze naši podobu, barvu očí, vlasů, pleti, zda se narodíme jako muž, či žena, ale i naše jedinečné vlastnosti. Každá buňka obsahuje komplexní soubor jedinečných a originálních informací. Nepotopitelný Titanic evoluce narazil na ledovec molekulární biologie. Přesto každý, kdo v akademickém světě vysloví pochybnosti o evoluci a navrhne kreační model, je odstaven. Tomu se v moderní době říká tyranie vědy. Ale vraťme se od Orwellovy bajky a vědců k tomu, co nám říká Boží slovo.

• Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.' Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. (1K 1,19-21)

James Lovelock ve své knize Gaia - živá planeta ironizuje, že biologové tři sta let vypracovávali seznamy živých tvorů a nevybyl jim proto čas na důležité otázky, takže dodnes třeba nedovedou odpovědět na otázku Co je život?

- kas -