V padesátém prvním žalmu se žalmista ptá:

• Hospodine, kdo smí přebývat ve tvém stanu, kdo mí bydlet na tvé svaté hoře?  

Jinými slovy, kdo má právo tě znát, mít s tebou obecenství a uctívat tě? Odpověď nalezneme ve druhém verši:

•  Ten, kdo žije bezúhonně (neporušeně, celistvě, integrálně), ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu.

Srdce člověka žijícího v integritě je v souladu s jeho jednáním.

Pojem integrita pochází z matematického termínu, který označuje celé číslo. Pamatuji si na rozhovor s jedním evangelistou e Švédska, který mi před mnoha lety řekl, že nejlepším znázorněním integrity je proces výroby chleba. Kdybyste do mísy nasypali všechny ingredience jen tak, dali je do trouby a upekli, ještě z toho nebude chléb, protože jste v postupu vynechali promíchání a vykynutí. Ty způsobí, že se každá složka nejen dotýká všech ostatních, ale je spojena v nový celek. To nám ukazuje, co to je integrita - když se každá část našeho života dotýká všech ostatních, nic není v rozporu ani v protikladu se zbytkem; pravda, které věříme, se stává vzorcem života.

To je velice široká definice, a tudíž okamžitě vzbuzuje otázku, jak mohu všechno sladit dohromady? Zde jsou některé jednoduché zásady, které by vám mohly pomoci.

Zásada první

Mám na paměti, kdo je mým vlastníkem. Ve skutečnosti nemohu jednat nezávisle, protože Někomu patřím, jsem totiž Božím otrokem. Když začnu zapomínat na to, že jsem byl vykoupen drahou krví Beránka bez poskvrny, když si přestanu uvědomovat tu vysokou cenu, kterou Bůh zaplatil za to, abych mu mohl patřit, tak to má obrovský vliv na mé myšlení a chování. Neexistuje pro sě možnost žít svůj život podle sebe. John MacArthur nepatří sám sobě. Nejsem svůj, jsem koupen za vysokou cenu a mám to na paměti. Vždy si musím klást otázku, co chce můj Pán, abych dělal. On je mým vlastníkem, zaplatil za mě, vykoupil mě, abych se stal Jeho věčným vlastnictvím s tím, že se podřídím Jeho svrchovanosti a budu dělat to, co se mu líbí.

Zásada druhá

Mám na paměti závazek, který jsem uzavřel při svém spasení. V 1. Petrově 1:2 Petr říká, že jsme byli vyvoleni podle předzvědění Boha Otce v posvěcení Ducha k poslušnosti Ježíše Krista. Když jste se stali křesťany a když jsem se jím stal já, stalo se to za účelem naší poslušnosti. To je nad slunce jasnější. V momentě našeho spasení do nás nebylo zabudováno nic, co by se dalo popsat jako smlouva. Pán řekl, já ti odpustím tvé hříchy, dám ti věčný život, poskytnu ti všechna požehnání spasení. Vše, co za to chci, je tvá poslušnost. Poslušnost pramení z víry. Když jsem přišel ke Kristu, Bůh mi dal odpuštění, věčný život, nebeskou naději, požehnání, Ducha svatého a požadoval po mně, abych Ho vyznal jako Pána a podřídil se mu. Dokud budu chtít žít v integritě, musím mít na paměti, že při mém spasení byla v mém tehdejším omezeném chápání podstatou mého odevzdání se Kristu poslušnost tj. odevzdal jsem svůj život Kristu. Pokud chci mít integritu, musím mít neustále na mysli, že nemohu jednat nezávisle, musím dělat to, co Bůh chce, protože mu patřím, a za druhé, chci být člověk, který drží své slovo. Složil jsem slib poslušnosti a nechci ho porušovat. 

Zásada třetí

Pokládám křesťanský život za vztah člověka s Bohem. Život křesťana podle mě není soubor pravidel, není to náboženství, není to program činností: "Každou neděli ráno a večer chodím do sboru. Chodím na nedělní školu a biblickou hodinu. Chodím a všechny tyto akce, takže jsem určitě křesťan!" Pokládám život křesťana za vztah, a tudíž nevidím hřích jako porušení přesvědčení nebo doktríny ani jako porušení stanovisek církve, ale jako porušení vztahu. David v žalmu 51:6 říká

• Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích.

Ano, David zhřešil proti spoustě lidí, ale vyjadřuje bezvýznamnost této skutečnosti proti tomu, že skutečně zhřešil proti Bohu. Davidův úhel pohledu na jeho duchovní život byl ten, že urazil Boha, a to byl hlavní zdroj jeho činy. Musíme si stále plně uvědomovat, že máme s Kristem osobní vztah, abychom viděli každý hřích jako porušení láskyplného vztahu.

 Zásada čtvrtá 

Vidím svůj život jako součást Božího plánu. Nejsem pouze jeden člověk osamoceně bloudící světem. Můj život má velice pevný, specifický a plánovaný účel, který měl v plánu Bůh už na počátku. Znal mě ještě dříve, než jsem se narodil, určil mě k věčnému životu a mé jméno bylo zapsáno v Beránkově knize života už před založením světa. Tak jako byl Jeremjáš povolán do služby už v matčině lůně, Bůh věděl předtím, než jsem se narodil, co budu v životě dělat. To je království, které se odhaluje. Svrchovaný Bůh vesmíru to tak určil. History is His Story - historie je skutečně jeho příběhem, který se postupně odhaluje, a já do tohoto plánu patřím přesným a významným způsobem. Jedinou možností, jak plně využít potenciál plánu, který Bůh připravil pro můj život, je zajistit, aby můj život byl v souladu s tím, o čem vím, že je Jeho vůle. To je důvod mé existence. Na život v integritě kladu důraz, protože nyní jsem součástí celku, který je mnohem větší než já, a můj život má vznešenou příčinu nepocházející ze mě. Nechci porušovat žádné Boží zásady; chci žít v integritě každým dnem, každou chvílí svého života, protože chci být vším, co Bůh chce a co pro mě připravil. Věřím, že jedině ak naleznu naplnění a uspokojení.

Zásada pátá

Pěstuji si zvyky, které mě duchovně upevňují. Vypěstovat si ty špatné nám opravdu nedá skoro žádnou práci. Není to úžasné, jak rychle do našeho života přicházejí, a naopak, jak je těžké vytvořit i dobré, duchovně posilující zvyky? Denně číst Boží slovo a přemýšlet nad ním, denně si udělat čas na modlitbu, pravidelně, věrně a důsledně se účastnit bohoslužeb (a ne čas od času se objevit, když máte možnost jistit, kdo bude ve sboru vystupovat) a věrně sloužit jsou zvyky, které se snažím dodržovat. Je to nutné. Když jsem začínal svou službu, rozhodl jsem se, že budu věnovat třicet až třicet pět hodin týdně studiu Božího Slova, a řekl jsem to tolika lidem, kolika jen bylo možné, abych si vytvořil co nejširší okruh lidí, kteří mě budou udržovat v odpovědnosti. Po šesti nebo sedmi letech jsem si myslel, že si mohu dát malou přestávku, ale nebyla to pravda.

Mnoho lidí se mne ptá, v čem spočívá klíč k plodnému životu a vyučování. Je to kázeň a rutina, které udržují pod kontrolou celý můj život. Můj život se skládá ze systematicky sestavené rutiny. Ve skutečnosti, když se tato rutina poruší, jsem velice nešťastný, protože vím, co potřebuji dělat se svým časem. V jakémkoli daru, v jakémkoli povolání ke službě, v jakékoli oblasti studia Bible, modlitbě, věrnosti v bohoslužbách s Božím lidem, potřebujete pěstovat tento druh skálopevné rutiny, protože nakonec se tato rutina přelije v duchovní sílu.

Zásada šestá

Systematicky si buduji své názory. Každý žije mimo základ svých názorů. Pokud věříte, že něco je pravda, má to rozhodující vliv na váš život. Pokud si nejste jisti, co je pravda, nemá vaše přesvědčení nad vámi žádnou moc. Pokud víte, co učí Bible o morálce, etice, rodinném životě, správném postoji k zaměstnání, je to přesvědčení, které má rozhodující vliv. Pokud nevíte, co učí, jste jen jako uvolněná hlaveň, protože nemáte nad sebou vládu. Člověk žijící v integritě je člověk, který má postaven systém svých názorů. Jak se to dělá? Staví se podle Božího slova. Lidé mi často vytýkají, že jsem dogmatický. Ale toto je jediný způsob, který znám, jak žít správně svůj život. Nechci být dogmatický tam, kde to není důležité, ale pokud existuje způsob, jak porozumět některé biblické zásadě, chci jí porozumět, protože tak se dostává můj život pod Boží kontrolu. A jakmile se vytvoří přesvědčení, objevuje se rozhodující vliv na můj život. Někdy se moje tělo vymkne poslušnosti, ale stále funguje vliv přesvědčení. Přeskočil jsem plot, ale vím, že ten plot tam je. Proto je nutné vyučovat věřící biblickým doktrínám. Nestačí jim říkat fráze, utěšovat jejich trápení, poplácat je po zádech, aby se cítili šťastně. Je nutné vyučovat doktríny, zásady Písma, aby podle nich mohli věřící uzpůsobit svůj život a odolat nástrahám.

Zásada sedmá

Zaměřuji se více na úsilí než na úspěch. Na konferenci vedoucích sborů v San Diegu se mě jeden muž zeptal, jestli je dobré si jako pastor stanovovat cíle.

"Myslíte si, že je dobré si říci, že tento rok chceme pro Krista získat 300 lidí? Tento rok že chceme přidat 200 lidí k našemu sboru? Myslíte si, že je dobré si stanovovat cíle?"

Moje odpověď byla: "Není to špatné, není o omyl, není to hříšné, je to v pořádku."

Pak se zeptal: "Vy si stanovujete cíle?"

Řekl jsem: "Ne, nedávám si žádné cíle. Někteří lidé to dělají a je to v pořádku."

Nedávám si žádné cíle ze zřejmého důvodu, protože nevím, jestli Bůh chce přidat 300 lidí. Nedávám si cíle, protože se nesoustřeďuji na výsledek. Nemohu se soustředit na výsledek, protože není v mých silách. Vše, co mám ve svých rukách, je mé nynější úsilí. Neovlivním, kolik lidí přijde do mého sboru. Neovlivním, kolik jich tu bude za půl roku nebo za pět let. Nic z toho není v mé moci, ale v mé moci je příprava a kvalita mého kázání tuto neděli. Nechci trávit svůj čas velkolepými sny, které jsou úplně mimo mou kontrolu. Nemám ve svých rukách, jak to dopadne. Dokonce ani není v mých silách konečný výsledek, co se týče mých dětí, ale mám v rukách nynější velké úsilí vštípit jim pravdu.

Vidím křesťany, kteří tráví většinu času zaobíráním se konečným výsledkem, ale chybí jim úsilí. Nakonec se nestane nic dobrého, pokud nyní chybí úsilí! Lidé se mě ptají, na jak dlouho dopředu si připravuji kázání. Na půl roku? Na týden? Na měsíc? Tento týden studuji na tuto neděli. Pouštím se do bezprostředního okamžiku s maximálním úsilím, abych vyzískal to, co budu vydávat tento týden. A příští týden začne všechno nanovo. A potom si sednu a sleduji, jak Bůh tuto službu používá. Nemohu ovlivnit její výsledek, ale mohu ovlivnit své úsilí. Pokud chceš jako křesťan žít v integritě a v celistvosti, nedělej si starosti, jak co dopadne. Nestarej se o výsledek, nestarej se o úspěch, tady a teď se starej o úsilí. Nech Pána Boha, ať se postará o to, jak to dopadne.

Nuže, chceme tedy, aby naše osobnosti měly integritu? Kdo vstupuje do Boží přítomnosti a raduje se z obecenství s Ním? Ten, kdo má integritu. Čí služba Ježíši Kristu bude účinná? Toho, kdo má integritu. Člověka, který pospojoval rozevláté konce svého života, určil si priority a svým životem to dotvrzuje. To jsou některé praktické zkušenosti, které mě Pán naučil v průběhu let a já opravdu přemýšlím o těchto zkušenostech jako o své životní rutině. Mám je neustále na mysli, protože i já si toto vedení musím neustále připomínat. Doufám, že mohou být užitečné i vám.

- John MacArthur, pastor a učitel -

Přeložila MaS