Rozhovor s veleknězem Církve Satanovy Jiřím Valterem, hudebníkem a zpěvákem skupiny Root:

Zavzpomínej nejdříve na své mládí, na rodiče a sourozence. Napadlo mě totiž, zda tvé satanistické vyznání nemá kořeny v nějakém traumatu z dětství.

Co blbneš? Moje dětství bylo krásný, šťastný a hlavně svobodný, jak jen to v bývalém režimu šlo. Jediný trauma, o kterém vím, jsou komunisti.

Jakou školu jsi studoval?

Po gymplu dva ročníky sociálně-právní nástavby.

Na vysokou jsi nepomýšlel?

Věděl jsem, že jsem dostatečně inteligentní a že bych vejšku zvládl, ale nezajímalo mě to. Já jsem hlavně nechtěl pracovat, což se mi povedlo.

Něčím ses ale živit musel.

Čas od času jo, třeba jako dělník nebo pracovník v krematoriu, ale vždycky jsem byl dost vyčůranej, abych si našel klidné a dobře placené místečko. Ostatně, takovou oázou byl i kriminál ...

Byli tví rodiče věřící nebo aspoň "hledající"?

Myslím, že - aniž by to tušili - vlastně mě vychovávali v intencích satanismu a já byl už v dětství sám sobě pánem. Ale jinak byli zapřisáhlí ateisté, a pokud vím, nikdy se o náboženství ani o filozofii nezajímali.

Jak jsi pokračoval v duchovní cestě?

Několik let jsem stagnoval. Byla šedesátá léta, doba hippies, kdy jsme kašlali na všechno a užívali si mejdanů, bigbeatu a života na plný pecky. Až zpětně jsem pochopil, že jsem byl vlastně satanista odjakživa, aniž bych znal ono známé heslo Aleistera Crowleyho:

"Dělej si co chceš, neboť to je zákon." A my jsme si dělali, co jsme chtěli, byli jsme mladý a žili jsme svobodně.

Zkráceno - DINGIR 3/98