Úvodník Miloše Hejzlara v Bratrské rodině (říjen 2004) mě zaujal a tak se v tomto duchu zamýšlím nad stavem sboru, kam již šest let sama patřím.

Mám za to, že církev je podobna letadlu, jehož start se udál o letnicích (Skutky 2) a jehož přistání je naplánováno v novém Jeruzalémě. (Zjevení 21) Má-li letadlo letět, musí letět – měnit svou polohu. Pokud letět přestane, pak spadne. Proměny současného světa nesmí církev minout. Máme-li jako církev přinášet evangelium o Pánu Ježíši dnešnímu světu, musíme v dnešním světě žít, snažit se dnešnímu světu porozumět a ukazovat na řešení problémů, které je v Kristu nabízeno. Je třeba změny a „letět" s dobou, ne-li, pak podobně jako letadlo spadneme. (1. citace)

Z výročního členského shromáždění

Téměř polovina členů sboru je zapojena do pravidelné služby, počínaje zajištěním chodu bohoslužeb a konče nenápadnou službou někde v zákulisí. Děkuji všem vám, kteří myslíte na sbor ve svých modlitbách a kterým záleží na tom, aby mezi námi Bůh působil. Sbor žije a slouží dovnitř i navenek díky Boží milosti, která v nás probouzí touhu dát se Bohu k dispozici.

Sborová statistika

K 31.12. 2004 měl náš sbor 170 plnoprávných členů (k 31.12. 2003 – 160 členů) a 28 přípravných členů. V roce 2004 bylo přijato 9 nových členů, 6 členů přišlo z jiných sborů CB, 2 členové přišli z jiných sborů, 2 členové byli vyloučeni, 1 člen zemřel.

Výroční zprávu jsem četla se zájmem a skutečnost, že ve sboru slouží téměř polovina členů je na první pohled mimořádné sborové pozitivum. Vzápětí jsem byla překvapena, kolik bylo ve zprávě uvedeno jmen, které vůbec neznám. Vzala jsem si tedy list papíru a začala psát dva sloupce – dvě křídla těch, kteří náš sbor nesou. Ve zprávě bylo vyjmenováno celkem 75 osob, z toho jsem jich znala 32. Není to poprvé, kdy jsem byla zasažena skutečností, jak málo se známe. V době, kdy jsme byli ve sboru sami noví, jsme spolu s americkými misionáři navrhli staršovstvu, že by pro snadnější orientaci, modlitby, možnost seznámení a obecenství, pomohl sborový adresář. Tento návrh neprošel.

Bývá dobrým zvykem, aby na začátku bohoslužby byli přivítáni, případně představeni hosté. Do našeho sboru přichází mnoho návštěvníků, někteří se rozhlížejí, kde by mohli zakotvit, ale protože si jich nikdo nevšimne, odcházejí a už se nevrátí. V našich řadách je mnoho dlouhodobě „nových", které nikdo nezná a nikdo se o ně nezajímá. To jsem si osobně ověřila, když jsem vypomáhala v počátcích nové služby nedělního vítání. S každým, kdo přicházel, jsem prohodila pár slov a objevila jsem řadu lidí, kteří chodí do našeho sboru více než tři roky – přesto zůstávají dlouhodobě noví. V minulosti byl tento problém otevřen během sborového setkání, které mělo hledat cesty, jak vylepšit sborový život. Setkání bylo sice podnětné, ale od té doby se toho moc nezměnilo. Jen několik příkladů z minulých dnů. Před dvěma týdny jsem byla překvapena, že jedna z členek sboru se podrobuje již několik týdnů chemoterapii. Většina z nás o tom neví.

O týden později jsem se dozvěděla, že otec tří dětí pracoval dočasně na poloviční úvazek, protože manželka musela pečovat o svého otce, který byl po operaci a maminka po mrtvici. To vše jsem se dozvěděla během spěšného odchodu dotyčného ze sboru. Kdo z nás zná, nebo koho vlastně zajímají potřeby jednotlivců? Jak můžeme nést břemena jedni druhých, když o jejich břemenech nic nevíme a vlastně jeden druhého ani neznáme.

Ano, máme ve sboru modlitební strom, máme diakonii, bohatý program pro děti a mládež, ale určitě máme rezervy mezi těmi, kteří by rádi pomohli právě ve chvíli krize, ale neznají potřeby. Na koho se obrátíme sami, přijde-li krize? Jsme na takové situace jako sbor připraveni?

A znovu mám před očima ten sborový obraz (nejen toho našeho) letadla. Při nedávné návštěvě jednoho dynamického a rostoucího sboru v USA, který by s naším sborem rád navázal spolupráci, jsme prožili nádherný let v kabině první třídy. Vítací služba byla i na parkovišti a radostně zdravila a směrovala přijíždějící. U každého vchodu do modlitebny byla usměvavá vítací služba. Před bohoslužbou byli představeni a přivítáni noví zájemci o službu ve sboru. Každou neděli po skončení bohoslužeb se mohou přítomní vydat na levé křídlo auditoria – to je pro ty, kteří potřebují modlitbu, pomoc, radu, … na pravé křídlo se vydávají ti, kdo by se rádi zapojili do sborové služby. Každý se pak cítí ve sboru nejen vítaný, ale i potřebný. Noví lidé přicházejí a nacházejí svůj domov. Po zvážení jejich obdarování a přidělení a zapojení do služby, jsou pak představeni celému sboru. Jejich příklad je vzorem pro další nově příchozí. A sbor roste, slouží a je požehnáním nejen dovnitř, ale i navenek. A na závěr 2. citace:

Na straně druhé však církev nikdy nesmí zapomínat na kurz, který je našemu „letu" předepsán. Nedrží-li se letadlo předepsaného kurzu a pokynů z centra řídícího letový provoz, pak se nejen dostává do značného nebezpečí srážky, ale je tu i vysoké riziko, že mine cílové letiště. Výpadek motorů během letu znamená, že se letadlo dříve či později zřítí. Změní-li církev kurz, který jí byl určen, pád na sebe nedá dlouho čekat. Mnozí lidé vidí místo církve pouze v sociální a charitativní oblasti, jiní by z ní rádi učinili morální apel naší společnosti. To vše v sobě práce církve jistě zahrnuje, ale církev tu má být především pro Boží oslavu, aby se Bůh mohl radovat z lidí, kteří jsou proměněni v srdci, mysli i skutku. Cílem církve je tvořit lidi podobné Pánu Ježíši, pravému člověku – ne svou mocí, ale mocí Ducha svatého. Tento kurz nikdy nesmíme ztratit ze zřetele.

Využíváme všech příležitostí ke službě a obecenství? Těšíme se v neděli do shromáždění, nebo přicházíme spíše ze zvyku nebo z povinnosti? Pokud budeme mít zájem jen o sebe a nebudeme věnovat pozornost jedni druhým, je to naše ztráta. Jediným východiskem pro dnešní církev je vytrvat a udržovat letadlo v dobrém technickém stavu a hlavně – držet se určeného směru, abychom i my naplňovali Kristův zákon:

• Neste břemena jedni druhých a tak naplňte Kristův zákon. (Ga 6:2)

– kas –