Otázkou tohoto zamyšlení je, zda uplatňuje Bůh princip dvojího trestu. V dnešní humanistické době, kdy v centru pozornosti stojí člověk a nikoliv Bůh, přichází kladení takovýchto otázek mnoha lidem krajně nevhodné. Drtivá většina lidí hlásících se ke křesťanství totiž věří, že Ježíš Kristus zaplatil samozřejmě za všechny hříchy úplně všech lidí. Pokud jsme ovšem křesťané věřící Bibli, měli bychom se ptát, kde v Bibli je něco takového napsáno? Nechme tedy mluvit Slovo Boží a podívejme se na několik veršů, které se k této otázce vztahují:

• Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek. (Iz 35,10)

Kteří se vrátí? Ti, za něž Hospodin zaplatil. Nyní se podívejme do evangelií:

• Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid ... (L 1,68)
• Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21)

Koho Ježíš vysvobodí z hříchů? Svůj lid. Dále:

• On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. (Tt 2,14)
• A zpívali novou píseň: „Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras. (Zj 5,9)

Vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras. V této větě je přímo naznačen výběr určité množiny lidí z jiných množin (kmenů, jazyků, národů a ras). Výborně to koresponduje s tím, co Pán Ježíš říká v evangeliu podle Jana:

• Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. (J 10,14-16)

Všimněme si, Pán Ježíš ve verši J 10,15 říká, že položí svůj život za ovce, nikoliv za kozly. Ve verši 10,16 pak mluví jasně o lidech, kteří ještě nejsou obráceni, jako o ovcích! S naprostou jistotou říká, že je přivede. Proč? Protože je vykoupí z jejich hříchů. A jak se pozná ovce? Bible jasně odpovídá:

• Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste. (J 8,47)

O shromažďování se hovoří i u proroka Izajáše:

• Severu poručím: „Vydej!" a jihu: „Nezadržuj!" Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země, ... (Iz 43,6)

Následující verš z Izajáše je pak doplňován veršem z Přísloví:

• ... každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil. (Iz 43,7)
• Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den. (Př 16,4)

Z těchto veršů nám jasně vystupují dvě množiny lidí. Jedni, které Bůh učinil ke své slávě a druzí, které Bůh učinil pro zlý den (podle poznámky v ČEP je zlým dnem míněn den soudu Hospodinova v časnosti nebo na věčnosti). Jak to ale Bůh učinil? I zde nám dává odpověď Jeho Slovo:

• On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. (Sk 17,26)

Skrze jakého člověka stvořil Bůh celé lidstvo? Bůh učinil člověka jako muže a ženu; Adam a Eva měli děti až po pádu. Bůh tedy učinil celé lidstvo skrze padlého člověka, jak je zřejmé z následujícího verše:

• Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. (Ř 5,12)

Bůh se rozhodl darovat části padlého lidstva nezaslouženě milost skrze oběť Ježíše Krista. Tak je celé hříšné lidstvo rozděleno na dvě části. Na lid, za jehož všechny hříchy zaplatil Ježíš Kristus z rozhodnutí Boží milosti. To jsou ti, nad kterými se Pán Bůh slitovává a dává jim místo srdce kamenného srdce nové, kterým pak vděčně přijímají Bohem darovanou milost. Zbylá část je pak ponechána ve své zatvrzelosti.

• Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista. (Ř 5,17)

Po tomto světě chodí dvojí lid - ovce a kozlové. Některé z ovcí už jsou ve stádě - ti, kteří již uvěřili v Pána Ježíše Krista, některé ovce zatím nevěří, ale během svého života nepochybně uvěří, i kdyby to mělo být v jejich poslední minutě, podobně, jako tomu bylo u zločince, který visel na kříži po Ježíšově pravici. Pak jsou na světě kozlové, o kterých není řečeno, že by za jejich všechny hříchy Pán Ježíš Kristus zaplatil. To znamená hroznou věc - budou muset platit sami, tedy dostanou, co si v Božích očích zaslouží.

Uplatňuje Bůh princip dvojího trestu?

K argumentaci biblickými verši připojme ještě jednoduchou úvahu. Pravděpodobně se shodneme, že musí platit jedna z následujících dvou možností:
1. Pán Ježíš zaplatil za všechny hříchy všech lidí, kteří kdy žili na tomto světě a ještě žít budou.

2. Pán Ježíš zaplatil za všechny hříchy těch, které Pán Bůh před stvořením světa vyvolil, aby byli svatí a bez poskvrny před Jeho tváří. To neznamená, že by z Kristovy oběti neměli žádný užitek i lidé, kteří nikdy nebudou spaseni.

Předpokládejme, že by Pán Ježíš zaplatil za všechny hříchy všech lidí. Proč by pak měl ještě kdokoliv trpět za své hříchy v ohnivém jezeře? Možná namítnete: „Protože zatvrzele odmítal/a evangelium." Ano, to je pravda. Ale zatvrzelé odmítání evangelia je přece také hřích! Pokud platí 1. možnost, pak i za tento hřích Pán Ježíš zaplatil na Golgotě, a tak by i ten, kdo zatvrzele až do konce odmítá evangelium, měl skončit v ráji. Jinak by Pán Bůh uplatňoval princip dvojího trestu a trestal by člověka za hřích, za který už zástupně trpěl Jeho Syn. To by ovšem bylo velmi podivné.

Omezené smíření a nekonečná hodnota oběti Pána Ježíše Krista

Učení o tom, že Pán Ježíš zaplatil za všechny hříchy pouze těch, které Pán Bůh před stvořením světa vyvolil, aby byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří, se někdy nazývá „omezené smíření." Je ovšem třeba zdůraznit, že slovem omezené se nenaznačuje, že by oběť Ježíše Krista měla snad omezenou hodnotu. Právě naopak! Oběť Pána Ježíše je dokonalá a stačila by pro nekonečný počet hříšníků. Sousloví omezené smíření však znamená, že Bůh vztahuje tuto oběť v plném rozsahu (odpuštění naprosto všech hříchů daných jedinců) pouze na ty padlé lidi, které se ještě před stvořením světa rozhodl smířit sám se Sebou skrze Ježíše Krista.

Kteří lidé vlastně uvěří evangeliu?

Jak vidíme z úvodního verše, znovu se dostáváme ke slovu všechny (všecky). Nesmírně důležité je uvědomit si, k čemu nebo ke komu se slovo všechny vztahuje. Uveďme si ilustrační příklad. Řekne-li se například: „Do naší vesnice přišlo krupobití a pomlátilo všechny meruňky," je jasné, že slovo všechny se vztahuje na všechny meruňky v obci pomlácené při lokálním krupobití. Nikoliv na všechny meruňky na Moravě, natož na celém světě. Slyšíme-li otázku: „Očesal jsi všechny meruňky?", pak je patrně řeč o všech meruňkách v určité zahradě nebo sadu. Nikoliv o všech meruňkách v obci. Čteme-li tedy verš:

A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě,

potřebujeme si položit otázku: „Které všecky má Pán Ježíš na mysli?" Nejedná se patrně o absolutně všechny lidi, protože víme, že je-li hlásáno evangelium, tak mu zdaleka absolutně všichni lidé neuvěří. Kteří ale uvěří, je-li hlásáno evangelium? Podívejme se, co nám říká Slovo Boží.

• Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvolení k věčnému životu, uvěřili. (Sk 13,48)

Uvěří ti, kteří byli vyvoleni k věčnému životu. Vyvolení totiž slyší Boží řeč:

• Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste. (J 8,47)

Jasně vystupuje použití slova všichni z následujících veršů:

• ... jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. (1K 15,22-23)
• V Kristu dojdou všichni života (1K 15,22). Kteří všichni dojdou v Kristu života? Všichni, kdo jsou Jeho (1K 15,23).

Na tomto místě bych znovu rád varoval před fatalismem, aby někdo nepodlehl dojmu, že ačkoliv chce, má cestu k Bohu zavřenou kvůli předurčení. Z fatalismu nás vysvobozuje následující verš z Ezechiele:

• Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ? (Ez 18,23)

Necháš se napomenout tímto veršem? Toužíš se odvrátit od svých cest k Bohu? Pak ti nic nebrání! Uvědomuješ si, že jsi hříšník, který potřebuje lékaře? Pak tě Ježíš Kristus přišel pozvat!

• Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." (Mk 2,17)

Přijď k Němu, On tě nevyžene ven, jak slíbil. Věz ale, že patříš mezi vyvolené svévolníky a jen proto ti bylo dáno aby sis uvědomil, že potřebuješ Ježíše Krista. Nevyvolení svévolníci budou sami sebe považovat za zdravé a spravedlivé. Před Bohem ovšem spravedliví nejsou a Pán Ježíš je pozvat nepřišel. Takže kde je nějaký fatalismus? Toužíš-li po odpuštění v Ježíši Kristu, patříš k počtu vyvolených! Vrhni se k Němu a On ti odpustí a daruje Ti život věčný. Kdo není z počtu vyvolených, ten naopak po pravém Bohu Bible nikdy nezatouží. Někdo ovšem může namítnout, že Bůh chce spasit celý svět, a argumentovat známým veršem:

• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)

Výše jsme si však už vysvětlili, kteří jsou ti, kdo v Ježíše Krista uvěří. Jsou to ti, kteří jsou Jeho a které Pán Bůh vyvolil ještě před stvořením světa. Ozřejmuje nám to jiný verš z Janova Evangelia, ve kterém Ježíš Kristus neprosí za celý svět, ale za ty, které ze světa dostal od Otce:

• Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; (J 17,9)

Patříme-li mezi ty, které Otec dal Pánu Ježíši Kristu, byli jsme vyvoleni ze světa a svět nás bude nenávidět.

• Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. (J 17,14)

A svět nemáme milovat ani my, jak je psáno:

• Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. (1 J 2,15)

Nemilujme tedy svět a pamatujme si, že ne my jsme vyvolili Boha, ale Bůh vyvolil nás. Slovy Bible:

• Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás, a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. (J 15,16)

Nyní se pojďme zabývat následující otázkou:

Je možné ztratit věčný život?

Občas slýcháme otázky typu:

Znal jsem jednoho horlivého Božího služebníka, ale po pěti letech odpadl. Ztratil věčný život?

Je možné, aby tato věta platila? Jsem přesvědčen, že tato věta může platit pouze napůl. Je možné odpadnout, ale není možné ztratit život věčný. Podívejme se, co nám k tomu říká Bible:

• A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; (Mt 24,10)

Bible tedy jasně učí, že odpadnout je možné. Ale kteří lidé vlastně odpadnou? I na tuto otázku nám dává Bible jasnou odpověď:

• Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou s námi. (1J 2,19)

Zde je řeč o odpadnutí lidí, kteří nikdy doopravdy nebyli křesťané, ač se tak jiným jevili. To, že to nebyli opravdoví křesťané, se ukázalo, až když odpadli. O lidech, kteří klidně mohou být ve svém okolí pokládáni za horlivé Boží služebníky, a přesto nikdy nebyli opravdovými křesťany, hovoří i Ježíš:

• Mnozí mi řeknou v onen den: 'Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?' A tehdy jim prohlásím: 'Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.' (Mt 7,22-23)

Nejsou to lidé, kteří by dobře začali křesťanský život, a pak „nějak odpadli." Oni nikdy křesťané nebyli, ač tak vypadali - Ježíš říká, že je nikdy neznal.
Dále se stane, že se jako o odpadlých může někdy mluvit o lidech, kteří jsou spíše ztracené mince, zatoulané ovce, neposlušní synové/dcery, než opravdoví odpadlíci. Takoví budou ovšem všichni nalezeni a přivedeni do stáda (viz Lukáš 15. kapitola). Někteří z nich budou potřebovat více poznání, aby nebloudili, jiní povzbuzení, jiní mírné nebo důraznější napomenutí, jiní přísnou Otcovskou výchovu. Všichni ti, které Bůh ještě před stvořením světa vyvolil ke spáse, však na věčnosti skončí v Jeho království.

Za odpadlé mohou být považováni lidé, kteří ani nikdy pravé biblické evangelium neslyšeli. Slyšeli jen jakési pseudoevangelium a namísto Boha Bible věřili v boha vlastních představ. Ti mohli odpadnout pouze od boha vlastních představ, což může být naopak dobrý krok k pravému Bohu Bible. Ti z nich, kteří jsou z počtu vyvolených, nepochybně ještě pravému evangeliu uvěří, až ho uslyší.

Tedy ti, kteří z pouhé Boží milosti dostali život věčný v Ježíši Kristu, nikdy neodpadnou!

• ... a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. (Fp 1,6)
• Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno. (J 10,27-30)

Někdo ovšem může namítnout: „Proč nás tedy Bible nabádá k tomu, abychom se drželi Boží milosti, a v zásadě nás před odpadnutím varuje?" Ano, to je pravda a tato nabádání a varování máme brát naprosto vážně. Nezapomeňme ale, že i tato varování jsou pro Boží vyvolené součástí Boží spasitelné milosti. Jsou nám dána právě proto, abychom se jimi nechali napomenout a nikdo z vyvolených tak nezahynul. A vyvolení se jimi nechají napomenout, zatímco nevyvolení brát Bibli vážně nebudou. Pán má se svými trpělivost:

• Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. (2Pt 3,9)

Bůh udělá vše kvůli záchraně svých vyvolených - dokonce i zkrátí dny:

• A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny. (Mt 24,22)

Navíc je Bůh nejenom původcem spasitelné víry, ale i jejím udržovatelem, takže vyvolené není možné svést:

• Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. (Mt 24,24)

Logické důvody, proč nelze ztratit věčný život

Zatím jsme uváděli biblické verše, které nám ukazují, že věčný život nelze ztratit. Nyní si uveďme i několik důvodů logických:

Život věčný trval pět let

K takovémuto absurdnímu závěru musíme dospět, když se o někom prohlásí, že byl 5 let Božím služebníkem, ale pak ztratil věčný život. 5 let - to je na věčnost dost málo.

Co by se muselo stát, aby opravdu obrácený křesťan ztratil věčný život?

Když už někdo z Boží milosti uvěřil v Pána Ježíše Krista, co by ho mohlo přimět, aby své rozhodnutí radikálně změnil a Krista se zřekl? Snad nějaká životní situace? Ale vždyť je psáno:

1. Víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. (Římanům 8,28)

Nebo snad falešné učení? Ale vždyť jsme výše uváděli verš, který ukazuje, že vyvolené není možné svést (Mt 24,24). Nebo si snad někdo myslí, že člověk, který se jeden den rozhodne pro Krista, se o pět let později probudí a jen tak bez příčiny se rozhodne proti Kristu? Pokud by bylo možné, aby se jeden a týž člověk rozhodl bez příčiny jinak v čase B, než se předtím rozhodl v čase A, pak jsou lidská rozhodnutí produktem nějakého generátoru náhody. A říká-li se takovému generátoru náhody „svobodná vůle" a tvrdí-li se, že ji člověk bude mít i v Božím království, tak potom bude možné ztratit spasení i na věčnosti a být pak z ráje uvržen do ohnivého jezera.

A jestliže Bůh ví, že někdo ztratí věčný život v 87, tak proč ho nenechá jednoduše zemřít třeba v 85, kdy ještě spasen je? A není vlastně nejlepší věc, která právě uvěřivšího křesťana může potkat, to, že ho ihned na ulici srazí auto? Co kdyby odpadl už zítra? Doufám, že výše položenými otázkami se podařilo ukázat, jak je absurdní představa, že by někdo snad „ztratil život věčný."

Odkazy ke studiu předurčení:

1. O zkaženosti člověka - ZOD 60

2. Svrchovanost Boha a základní myšlenka předurčení - ZOD 55, ZOD 56

3. Kalvinismus versus arminianismus Podvojné předurčení? - ZOD 62

4. Omezené smíření - ZOD 63

5. Účinné povolání Duchem, Vytrvalost svatých - ZOD 65

6. Evangelium a predestinace

7. Co věříme o pěti bodech kalvinismu - Stanovisko pastorů sboru Bethlehem Baptist Church

- reformovaný -