Ateistický recept na evoluci je:

Evoluce = hmota + evoluční činitelé (náhoda a nezbytnost + mutace + výběr + izolace + smrt) + velmi dlouhá časová období.

Teistická evoluce k tomu navíc přidává Boha:

Teistická evoluce = hmota + evoluční činitelé (náhoda a nezbytnost + mutace + výběr + izolace + smrt) + velmi dlouhá časová období + Bůh.

V systému teistické evoluce Bůh přes­tal být všemocným Pánem všech vě­cí, jehož slovo musí být bráno vážně vše­mi lidmi, nýbrž je vsazený do evoluční filozofie a stává se tak její součástí. Pro křesťany to znamená deset nebezpečí:

1. Překroucení Boží přirozenosti

Bible odhaluje Boha jako našeho Otce v ne­besích, který je naprosto dokonalý (Mt 5,48), svatý (Iz 6,3) a všemohoucí (Jer 32,17). Apoštol Jan nám oznamuje, že Bůh je láska, světlo a život (1 J 4,16; 1,5; 1,1–2). Vše, co Bůh tvoří, je ohodno­ceno jako „velmi dobré“ (Gn 1,31) a „do­ko­nalé“ (Dt 32,4).

Teistická evoluce podává falešný obraz Boha ve své podstatě, neboť smrt a krutost jsou mu připsány jako principy tvoření. Také tzv. progresivní krea­cio­nismus učí, že už před pádem do hříchu existovala smrt a děs po milióny let.

2. Bůh jako výpomoc pro vysvětlení nepochopitelných fenoménů

Podle Bible je Bůh původcem všech věcí.

• My přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.  (1 K 8,6)

Ale v teistické evoluci zůstávají pro Boží působení jen ty úkazy, které evoluce ne­do­káže svými prostředky vysvětlit. Evo­lu­ce si Bohem vypomáhá, když nemá ji­né řešení. To podněcuje představu: „Bůh není absolutní, naopak i On pro­chá­zí vý­vo­jem – On je evoluce.“

3. Popření nejdůležitějšího biblického učení

Bible je plná svědectví, že jejím autorem je Bůh. Bible je tak zdrojem Boží pravdy. (2 Tm 3,16). Přitom Starý zákon je ne­po­stradatelným přivaděčem k Nové­mu zá­konu, stejně jako příjezdová sil­nice při­vá­dí k dálnici (J 5,39). Nový zá­kon je na­pl­něním Starého zákona. Na biblický záznam stvoření by nemělo být nahlí­že­no jako na mýtus, podobenství nebo alegorii, ale jako na historickou zprávu, neboť:

• Biblická, astronomická a antro­po­lo­gic­ká fakta jsou podána ve věcné a naučné formě.
• V Desateru přikázání nám Bůh naři­zuje šest pracovních dnů a jeden den odpočinku. Vždyť On také šest dní tvořil a sedmý den odpočíval. Pra­cov­ní týden člověka má stejné ča­so­vé rozpětí jako týden stvoření (Ex 20,8–11).
• V Novém zákoně Ježíš opakovaně od­ka­zuje na stvoření a jmenuje skuteč­né lidi a skutečné události (např. Mt 19,4–5).
• Nikde v Bibli nenajdeme žádné ná­znaky toho, že bychom měli záznamu o stvoření rozumět jinak než jako histo­rické zprávě, která reálně po­pi­su­je, jak se vše událo.

Učení teistické evoluce podkopává jasný záznam knihy Genesis, jak ho vyučoval Je­žíš, proroci a apoštolové. Biblicky do­svědčené postavy a události jsou sníže­ny na mýtus a biblické poselství přestá­vá být vnímáno jako zdroj pravdy.

4. Ztráta klíče k nalezení Boha

Bible učí, že člověk je po Adamově pádu zcela propadlý hříchu (Ř 7,18–19). Je­nom ti lidé, kteří si uvědomují, že jsou hříš­ní a ztracení, budou toužit po Za­chrán­ci, který „přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“ (Lk 19,10).

Ale evoluce nezná hřích v biblickém smyslu, tedy jako selhání člověka ve vzta­hu k Bohu. Evoluce činí hřích bezvýz­nam­ným – to je ale přesný opak prohlášení Ducha svatého, že hřích je hříšný a smrtel­ně vážný. Jestliže je na hřích nahlíženo jako na neškodného evolučního činitele, pak člověk ztratí klíč k nalezení Boha. Taková ztráta se nevyřeší tím, že přidáme „Boha“ do evolučního scénáře.

5. Zpochybnění učení, že se Bůh stal člověkem

Jedno ze základních učení Bible hovoří o tom, že se Bůh ve svém Synu Ježíši Kristu stal člověkem. Bible dosvědčuje, že „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (J 1,14), a „Ježíš Kristus … se ocitl v těle jako člověk“ (Fp 2,5–8).

6. Ježíšovo výkupné dílo je zmytologizováno

Bible učí, že pád prvního člověka do hříchu byl skutečnou událostí a příčinou selhání Adama bylo, že vešel do světa hřích.

• Skrze jednoho člověka totiž vešel do svě­ta hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhře­šili. (Ř 5,12)

Teistická evoluce ale neuznává Adama ani jako prvního člověka, ani že byl stvo­řen Bohem z „prachu země“ (Gn 2,7). Vět­ši­na zastánců teistické evoluce považuje zprávu o stvoření pouze za mytický pří­běh bez duchovního význa­mu. Ale podle Bible jsou hříšník Adam a Za­chránce Ježíš reálné postavy (Ř 5,16–18). A tak jaký­ko­liv teologický ná­hled, který považuje Ada­ma za smyšle­nou postavu, rozvrací bib­lic­ký základ pro vykoupení Ježíšem Kristem.

7. Ztráta biblického časového měřítka

Rozvažování nad biblickým časovým mě­řít­kem, podle kterého se odvíjejí svě­to­vé dějiny, je velmi důležité. Jen tak je mož­né porozumět základům poselství Bible.

• Časová osa nemůže být libovolně prodloužena do minulosti ani do bu­douc­nosti. Má pevně definovaný po­čá­tek, který je dán prvním veršem Bib­le. Stejně tak je daný konec, kdy vyprší existence fyzikálního feno­mé­nu, kterým je čas (Mt. 24,14).
• Stvoření trvalo celkem šest dní (Ex 20,11).
• Stáří stvoření může být odhadnuto na základě rodokmenů zaznamena­ných v Bibli. Lze tak zpětně dopočítat stáří vzniku světa a to v řádu tisíců let (ne miliónů či dokonce miliard let!).
• Na dosud nejvýznačnější událost lid­s­kých dějin poukazuje verš z Ga­lat­s­kým 4,4: „Když se však naplnil sta­no­vený čas, poslal Bůh svého Syna.“ To se stalo přibližně před 2000 lety.
• Kristův návrat v moci a slávě bude nej­monumentálnější událostí bu­doucnosti.

Přívrženci teistické evoluce (a pro­gre­sivního kreacionismu) zavrhují biblické ča­sové měřítko a nahrazují ho evoluč­ním časovým měřítkem, které zahrnuje mi­liardy let minulosti i budoucnosti (ač­koliv pro to neexistují žádné přesvěd­či­vé fyzikální základy).

Tento přístup vede ke dvěma chyb­ným postojům:

1. Bibli nelze brát vážně ve všech jejích vý­povědích.
2. Přikázaná bdělost v souvislosti s dru­hým příchodem Ježíše se vytrácí.

8. Ztráta stvořitelského myšlení

Z Bible lze poznat základní koncepty stvo­ření:

• Bůh stvořil hmotu bez použití jaké­ho­koliv výchozího materiálu.
• Bůh stvořil nejdříve Zemi, čtvrtý den přidal Měsíc, Slunce, sluneční sou­sta­vu, Mléčnou dráhu a všechny ostat­ní hvězdné systémy celého ves­mí­ru. Toto pořadí není slučitelné s žád­nou z představ „kosmické evo­lu­ce“ – jako je např. teorie „Velkého třesku“.

Teistická evoluce ignoruje všechny prin­ci­py stvoření a navíc vnáší do Bible evo­luč­ní postupy. Tím popírá všemohouc­nost Boha a jeho nadpřirozené jednání při stvoření.

9. Chybné chápání skutečnosti

Bible nese pečeť pravdy. Všechna její prohlášení jsou pravdivá – ať už se jedná o výpovědi týkající se víry a spasení, či pravidla pro každodenní život nebo o té­ma­ta vědeckého významu.

Evolucionisté tohle vše zavrhují. Na­pří­k­lad Richard Dawkins cynicky pozna­menává:

Skoro všechny národy si vymyslely svůj vlastní mýtus o stvoření. Biblický příběh stvoření je prostě ten mýtus, který byl náhodou přijat jistým náro­dem pastevců na Blízkém východě. Ne­má o nic významnější postavení než víra jednoho kmene v západní Afri­ce, že svět povstal z exkrementů mravenců.

Ale pokud je evoluční učení falešné, po­tom množství vědních oborů pracuje na falešném základě. Jestliže vědci vychá­zejí z evolučních předpokladů, vykládají realitu chybně. To platí v ještě větší míře pro teologii, když se odchýlí od toho, co v Bibli zjevuje Bůh, a místo toho se pod­ří­dí evoluci, která je učením člověka!

10. Minutí se cílem

V žádné jiné knize světových dějin ne­naj­deme tak četné a tak ušlechtilé cíle pro lidstvo, jak nám je přestavuje Bible, např.:

1. My lidé jsme cílem a vrcholem Boží­ho stvoření (Gn 1,27–28).
2. My lidé jsme cílem Božího plánu vy­kou­pení (Iz 53,5).
3. My lidé jsme cílem seslání Božího Sy­na (1 J 4,9).
4. My lidé jsme cílem Božího dědictví věč­ného života (Tt 3,7).
5. My lidé máme nebe jako předem da­ný cíl (1 Pt 1,4).

V evolučním systému jsou ovšem plán, cíl a záměr zapovězenými pojmy. Evo­luč­ní vývojová přizpůsobování nikdy ne­pro­bíhají cíleně, podle nějakého plánu či k naplnění nějakého programu. Systém víry, jakým je teistická evoluce, který chce sjednotit cílené s nahodilým, si sám o sobě protiřečí.

Závěr

Stvoření a evoluce jsou tak silně roz­dílné, že jejich sladění je zcela nemožné. Zástupci teistické evoluce se pokoušejí spojit tato dvě protichůdná učení, ale takový synkretismus činí biblické posel­ství bezvýznamným.

Závěr je jasný: Učení Bible nepo­sky­tu­je žádný prostor ani podporu teistické evoluci.

– Werner Gitt –