Písmenko R (RESTORE) – VEĎ svého manžela zpět, když zbloudí od Pána. Rád bych se na chvíli zastavil u slov apoštola Petra:

• Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží. (1Pt 3,1–2)

Jsem velmi vděčný Bohu, že je tato kapitola v Bibli, protože jde o jeden z nejběžnějších problémů, kterému v poradenství čelíme. Je zde žena, která se ve svém postavení snaží následovat Pána, ale ztrácí odvahu, protože si vzala nevěřícího manžela nebo manžel sice vyznává křesťanství, ale ona je nadmíru zklamaná z toho, jak její muž doma funguje. Je sobecký, nelaskavý, je to bručoun a špatně zachází s penězi. Mnohé takové ženy by rády měly někoho, koho by mohly následovat, manžela, který by je miloval Kristovým způsobem. Některé ženy trpí osamělostí a bolí je, když mě slyší mluvit o tom, jak by se jejich manželé měli chovat. Říkají: „Kdyby se alespoň snažil o některé ty věci, které popisuješ. Co mám dělat?“ Svět by řekl: „Prostě ho odstřihni a zkus to s někým znovu.“ Písmo však říká – jsi-li v těžkém manželství, důvěřuj Bohu a snaž se změnit svého manžela tím, že se k němu budeš chovat tak, jak si nezaslouží. Co říká tento verš? Beze slov svým jednáním. A to je způsob, který si Bůh může použít ke spáse tvého manžela, a to i v případě, kdy se manžel hlásí ke křesťanství.

Pokud jste však v manželství, ve kterém jste fyzicky napadány, musíte odejít a zachránit se. Zavolejte si někoho na pomoc, někoho ze sboru nebo zvolte jiný prostředek, stále však usilujte o smíření. Neznamená to ale, že zůstanete a necháte se bít. Tak daleko to nechceme nechat dojít.

Řekl bych, že nejdůležitější slovo našeho verše je první slovo: Stejně. Ženy mohou říct: „To je dobrý nápad. Budu ho milovat, smířím se s jeho sobectvím a budu doufat, že se to zlepší. Ale jak na to?“ Někdy z důvodů rozdělení biblického textu na kapitoly některé věci pomíjíme. Stejně i vy ženy… Stejně jako co? Stejně jako Kristus! Vraťme se do předchozí kapitoly:

• K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On „hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest“. Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. On „na svém těle vzal naše hříchy“ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. „Jeho rány vás uzdravily.“ (1Pt 2,21–25)

Co si o tom má žena myslet? Jak si má poradit, když bojuje s tím, aby milovala svého manžela, nebo když se necítí milována svým manželem? Stejně jako Ježíš. Když mu spílali, neodplácel spíláním. Jenže když je váš muž superkritický, hříšně se hněvá, říká nenávistné věci, jste v pokušení prohlásit: „Tohle mi nemůžeš dělat, já ti to vrátím, já ti ukážu,“ nebo dokonce: „Odcházím odtud.“ Pokud jste ve fyzickém nebezpečí, tak určitě odejděte, ale i bez násilí toho bude mnoho, s čím Pán chce, abyste se smířily v naději, že si to všechno Bůh použije k proměně vašeho manžela. Hleďte v té situaci na Ježíše a jděte v jeho šlépějích. Když byl Kristus v rukou hříšné autority, jak se s tím vyrovnal? „Vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě.“ Musíte překonat pokušení, když proti vám manžel hřeší, abyste ho začala peskovat. Tělo je to, co vám říká, abyste se samy za sebe postavily. Před mnoha lety jsem poslouchal křesťanské rádio. Jakási žena volala do vysílání křesťanského psychologa. Svého manžela popsala jako sobeckého bručouna, nic o fyzickém napadání. On jí řekl: „Nesmíte to tolerovat, musíte si určit hranice. On s vámi takhle nemůže jednat.“ Ona odpověděla: „Ale v Bibli se píše, že s ním mám jednat dobře.“ A ten psycholog odpověděl: „To ale nikdy nefunguje.“ Ona se odvolávala na text z 1. Petrovy. Ano, někdy to funguje. Děje se to hned? Ne. Jeden pastor mi vyprávěl, jak jeho matka svým věrným jednáním přivedla k obrácení jeho otce, který je nyní pastorem sboru. Bůh si to používá.

Peskování manžela funguje jen krátkodobě. Muž se rozhýbe kvůli tomu, aby zastavil to věčné kapání kohoutku. Zaplatí za to, že bude mít klid. Nedělá to však z lásky, dělá to, aby měl pokoj. Po nějaké době se naučí tu neustálou kritiku a peskování neslyšet. Zpátky do Přísloví:

• Lépe je bydlet na střeše v koutku než se svárlivou ženou ve společném domě. (21,9)

Nepodlehnete-li pokušení ho peskovat, pak důvěřujete Bohu. Je to těžké a obzvláště tehdy, když jsou v rodině děti. Někdy jde o nehorázný hřích, často se jedná o nedostatek moudrosti, nezdvořilost, nedostatek ovoce Ducha svatého, avšak Bůh po vás chce, abyste se k němu chovala daleko lépe, než si zaslouží, aby tím ve své milosti změnil jeho srdce. Existuje mnoho příběhů s dobrým koncem. Jeden z mých nejoblíbenějších příběhů vyprávěl Spurgeon o ženě, jejíž manžel se pořád opíjel v hospodě. Jednou přivedl své přátele domů, žena vstala a obsluhovala je. Ptali se jí: „Proč to snášíš? Tvůj manžel je opilec a jedná s tebou špatně.“ Ona jim odpověděla: „Můj manžel není věřící. Ke mně byl Bůh moc dobrý. Spasil mě a já si uvědomuji, že možná všechny dobré věci, které kdy můj manžel zažije, budou jen v tomto životě. Proto mu chci v životě dělat co nejvíce radosti a doufat, že ho Bůh jednou spasí.“ Spurgeon dodával: „Jak by neměl být spasen pod takovým vlivem?“

Mnohé ženy v tom selhávají, protože si dělají modlu ze svého manžela nebo ze svého manželství. Myslím, že je to obzvláště těžké, když je manžel věřící. On je však také jen hříšník. Může být ztracený hříšník a Bůh chce, abys odpovídala a reagovala v milosti a v lásce, kterou si nezaslouží. Mnoho žen chce snový nádherný manželský vztah, a když se to nepodaří, jsou zoufalé a nahněvané. Ale opět se podívejme do Jeremjáše:

• Toto praví Hospodin: „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet.“ (Jr 17,5–6)

Nejběžnější problém, který vídám u žen, jejichž manželé nejsou zbožnými příklady, je, že ony tak moc touží, aby jejich muž jednal zbožně a podobal se Kristu, a chtějí po něm všechny ty vlastnosti, které dělají manželství ideálním, že když se to nedaří, jakoby uschnou. Říkají: „Můj muž na mě musí zapršet, jinak zemřu.“ Ale Písmo říká, že chceš-li spoléhat na člověka, bude pro tebe velkým zklamáním.

• „Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává, nepřestává nést plody.“ (Jr 17,7–8)

Vaše naděje není v tom, že se váš manžel rychle změní, že budete mít to snové nádherné manželství. Vaše naděje se upíná k Bohu, a i když vás váš manžel zklame, Bůh vás zachová. Pokud v Boha nedoufáte, budete v pokušení se hodně hněvat.

Petr neříká, že by měly manželky mlčet vždy, když se jejich manžel mýlí. Píše o situaci, kdy je manžel ve vzpouře. V dobrém manželství bude manžel vítat manželčino napomenutí, snahu o napravení jeho omylu.

• Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. (Př 9,8)

Petr říká, že pokud jsi vdaná za posměvače, není důvod ho napomínat. Pokud je však tvůj manžel moudrý, tvoje napomenutí přivítá. Moje žena měla na počátku našeho manželství za to, že poddanost ženy spočívá v tom, že mě nesmí kritizovat. Tohle špatné chápání poddanosti už překonala. Snažil jsem se jí vysvětlit, že když mě vidí hřešit, pomůže mi tím, že mi to řekne. Nechci být slepý, potřebuji její pomoc. V dobrém manželství dá muž jasně najevo, že chce, aby ho manželka vedla k nápravě, pokud dělá něco špatně. Něžně, laskavě, ne tím, že mu jednu vrazíš. Musíš to dělat tak, aby věděl, že jsi na jeho straně. On potřebuje tvou pomoc.

Manžel, který neposlouchá Boha, dává najevo, že nic nechce slyšet, a nechce-li slyšet, tak jen mrháš svým časem. Jednáš-li s ním daleko lépe, než si tvůj manžel zaslouží, chováš se tak, jako se Kristus zachoval k tobě, a tak vlastně následuješ Krista v jeho šlépějích. Když on trpěl pod hříšnou autoritou, byl tichý a doufal v Hospodina. Když to tak budeš dělat, budeš mít naději, že si to Bůh použije. Někdy přijde výsledek rychle, někdy trvá hodně dlouho, než se dostaví. Neříkej si, že tomu dáš týden a pak uvidíš. Možná budeš čekat hodně dlouho. Ale pokud jsi zakořeněná vedle tekoucí vody, můžeš pořád vzkvétat, i když tvůj manžel nevzkvétá. Není to skvělá zpráva? Tvůj manžel tě nemůže zastavit v tvém duchovním růstu, pokud důvěřuješ v Boha.

Poddanost není absolutní. Žádný manžel nemá právo nařídit své ženě, aby jednala proti svému svědomí a proti Písmu. Když ve Skutcích 5 zakazovali apoštolům zvěstovat evangelium, oni odpověděli:

• „Boha je třeba poslouchat, ne lidi.“ (5,29)

Pokud manžel řekne své manželce, aby lhala, aby podepsala nějaký zfalšovaný dokument, musí odmítnout pro větší odměnu od Boha. V případě Ananiáše a Safiry oba lhali Duchu svatému. Ona zemřela, protože se přidala ke svému manželovi a zalhala. Žena má větší zodpovědnost vůči Bohu než vůči svému manželovi. Příkladem mohou být následující texty:

• Nezanedbávejte společná shromáždění… (Žd 10,25)
• Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim… (Žd 13,17)

Manželka má právo zúčastnit se bohoslužby a připojit se k církvi, ať už její manžel chce, nebo ne. Nemůže jí v tom bránit. Neříkám, že musí být ve sboru deset hodin týdně, jen aby se dostala z domu, ale má právo se pravidelně setkávat s Božím lidem a on nemá právo bránit jí vyjít ze dveří, aby uctívala Boha.

Jde také o svědomí – „… cokoli není z víry, je hřích“ (Ř 14,23). Budu upřímný, obvykle to souvisí se sexem. Když manžel vyžaduje něco, co je proti svědomí manželky, neměl by ji k tomu nutit. Mám za to, že nemusím být konkrétní. On nemá právo vyžadovat něco, co jde proti jejímu svědomí, protože to, co není z víry, je hřích.

Podobně žena nemá povinnost snášet fyzické násilí, zanedbávání nebo manželskou nevěru. Má právo být v bezpečí. A tady bych rád varoval. Někdy jdou tyto záležitosti až do extrému. Sotva manžel jednou zvýší hlas, je to hned násilník a žena dostane radu, ať se vystěhuje a rozvede. To ale není zbožná reakce. Na druhé straně jsou případy, kdy jsou ženy v církvi po fyzickém napadení posílány zpátky k manželovi a vedoucí jim říkají: „Když k němu budeš laskavější, jistě to už neudělá.“ To však není nutně pravda. Existují muži, kteří jsou nadmíru zlí, a neříkám, aby sis hned sehnala právníka, ale říkám, že pokud jsi ve fyzickém nebezpečí, tak od něj odejdi. Sbory nemají právo posílat tě zpátky, abys snášela bití. A my církevní vedoucí bychom měli dbát na bezpečí. Pojďme v těchto situacích pomoct manželovi s hříšným hněvem, pojďme ho vést k pokání. Můžeme chtít přivést tento manželský pár zpátky dohromady, ale žena a děti mají právo na fyzické bezpečí.

Věřím tomu, že žena má právo konfrontovat svého muže kvůli jeho hříchu tak, jak je to uvedeno v Matoušovi:

• Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva…“ (Mt 18,15–16)

Až na to, že tím bratrem je vaše žena. Může nastat situace, kdy nějaký muž, který o sobě tvrdí, že je křesťan, bije svou ženu nebo se k ní chová vulgárně, sleduje pornografii, opíjí se a zakazuje své ženě, aby o tom někomu říkala. Obzvláště tedy pokud muž tvrdí, že je křesťan, má žena právo se s někým poradit a konfrontovat ho ohledně takových závažných hříchů. Muži v takových situacích reagují: „Ty mi máš být poddaná, a ne na mě žalovat.“ To ale není láska, kterou máte mít ke své ženě coby její hlava, o které se mluví v Efezským 5,25. Jednáte-li tak, jste posměvač a blázen.

A co když je váš manžel pasivní a nevede vás? Obvyklý problém. Mnoho mužů nevede, protože nikdy nebyli vystaveni dobrému vedení. Může pomoci, když strávíte nějaký čas s manželským párem, který duchovně vzkvétá. Už jsem viděl manželské páry, které se to musely naučit, nebylo to v nich přirozeně. Někteří muži nejsou vůbec věřící, jiní potřebují vyrůst a dospět, někteří muži potřebují projít procesem učednictví. Pokud jsi ale zklamaná vedením svého muže, pak ti snad pomůže verš, který miluji:

• Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás (Ř 15,7)

Jsi-li zklamaná jeho vedením, ještě to neznamená, že ho nemůžeš přijímat a milovat jako svého manžela. V žádném případě manželovi v jeho úkolu ujmout se vedení nepomůže, pokud má pocit, že je neustále pod obrovským mrakem odsouzení. Bůh tě přijal z milosti, ne kvůli tvým skutkům, a Bůh chce, abys milovala a přijímala svého manžela v milosti, i když ti třeba v některých věcech přináší jen zklamání. Prokaž mu milost.

• Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. (Ef 4,31–32)

Zde je opět motivace pramenící z evangelia. Jak mohu překonat svou hořkost? Jak mohu překonat svůj hněv? Moje tělo mi říká: „On se musí změnit.“ To ti ale tvé tělo lže. Když v poselství evangelia poznáš všechnu milost a laskavost, které se ti dostalo, pak můžeš překonat svou hořkost, prokazovat milost a milosrdenství, i když ta druhá osoba nerozumí tomu, že něco dělá špatně. Povzbuzuj ho, když se snaží vést. Vídám muže, kteří jsou docela pasivní, ale snaží se vést rodinnou bohoslužbu, snaží se udělat nějaký krok ve vedení, ale místo toho, aby se jim dostalo povzbuzení, dostává se jim kritiky: „No, nevím, jestli jsi to měl teologicky úplně správně a modlil ses moc dlouho…“ Opět připomínám, jakmile se objeví malinkatý TULIPánek, rychle ho zalijte, pohnojte, povzbuďte.

Nedělejte si modlu ze své touhy po dokonalém manželství. Musíte si uvědomit, že dokonalost se nachází jen v Kristu, prostřednictvím milosti. Jakub říká:

• Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete… (Jk 4,1–2)

Vaše radost je v Pánu.

• On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení. (Iz 40,29–31)

Jak můžeš překonat svou únavu? Ne tím, že se tvůj manžel změní. Tady se říká, že svou závislostí na Bohu. On tě posílí.

Chci vyjádřit svůj obdiv ženám, které jsou dnes zde a náleží k církvi. Jste ochotné jít proti kultuře, která si myslí, že jste rohožka, a která kritizuje vaše rozhodnutí. Jsem vděčný, že jste zjistily, že skutečná svoboda je v konání Boží vůle a důvěře v Boha.

Rád bych povzbudil i svobodné ženy. Vaše očekávání musí být realistická. I křesťanské romány vám mohou zprostředkovat špatnou představu. Citát jedné křesťanky: „O svatebním dnu jsme se Bůh a já snažili o dva odlišné cíle. Já jsem chtěla být milována a Bůh chtěl, abych se naučila milovat.“ Ale řeknu toto: ať vás ani nenapadne vzít si muže, jehož vedení nemůžete důvěřovat. Rozumějte tomu, co je to poddanost. Nesednete si přece do auta vedle řidiče, který neumí řídit – na místě spolujezdce můžete sedět třeba i šedesát let. Některé ženy tam usednou, vy to ale nedělejte.

Svobodným mužům bych rád řekl: V Přísloví se píše:

• Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály. (Př 31,30)

Když si vybíráš ženu, je správné, aby tě fyzicky přitahovala. Ona to chce, očekává to, je to rozumné. Mnohem více by si však svobodný muž měl vážit zbožnosti. Tedy takového charakteru, kdy ti žena bude činit dobro po celý život, bude ti pomocnicí po celá desetiletí. Někteří mladí muži nemají své priority správně seřazené.

Na závěr pár slov k ženatým mužům. Jak bychom měli být vděční Bohu, máme-li ženu, která chce být naší pomocnicí! Měli bychom jí prokazovat úctu, povzbuzovat ji, měli bychom usilovat o to, abychom se jako manželé podobali Kristu, aby bylo lehké nás následovat. Když znáte Krista jako svou hlavu, když znáte jeho lásku, pak jste schopni dostát svým povinnostem.