Když člověk prochází 1. Janovým listem, je doslova přemožen velikostí Božího svědectví, které Bůh vydává jak v historii, tak i dnes a denně o svém Synu Ježíši Kristu. Bůh dal nejenom svého Syna, aby se narodil v lidském těle a zemřel na golgotském kříži, ale vydal nám o tom také svědectví skrze fakta, která si každý může ověřit (když čtete Bibli nebo pátrá v historických pramenech). A také o tom vydal zvláštní svědectví Duchem svatým – on je Pravda. V srdci člověka potvrzuje svědectví o Kristu jako pravdivé, a to je ten největší dar: víra v Krista Ježíše. V páté kapitole svého listu ve verších 11–13 nám apoštol Jan podává vysvětlení vzniku tohoto svědectví, proč vlastně píše svůj dopis církvi, proč vydává svědectví o Ježíši Kristu:

• A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. (1J 5,11–13)

Důvod svědectví o Kristu

Bůh dává svého Syna lidem. Ježíš Kristus je Boží dar. Ale proč Bůh člověku tento dar dává?

To nám Jan sděluje ve svém evangeliu:

• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)

Bůh poslal svého jediného Syna právě proto, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný s Bohem. Už v 1. kapitole nám o tom Jan řekl:

• Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. (1J 1,1)

Ano, zvěstuje nám Ježíše Krista, skrze kterého Bůh dává věčný život! Jde o nejdůležitější otázku v životě každého člověka – jde o věčný život. Kde strávíš věčnost? Proč je nejdůležitější? Jednoduše proto, že Bůh dal to nejvzácnější, co má, abychom mohli strávit věčnost v jeho blízkosti, hleděli na jeho slávu a měli podíl na jeho království. Celý Boží plán stvoření svědčí o důležitosti této otázky: Kde strávíš věčnost?

Bůh dokonale naplánoval celou historii. Dějiny vedl svou svrchovanou mocí, aby se jeho plán uskutečnil, aby vykoupil svůj lid z jeho hříchů (Mt 1,21) a uvedl jej do společenství s Bohem.

I. Věčný život

Jan tedy zvěstuje život věčný. Touha po věčném životě je přirozená, protože člověk byl stvořen k věčnému životu.

• Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Gn 1,27)

Člověk byl stvořen, aby odrážel svého tvůrce. Bůh je věčný, a proto není ani jeho obraz určen k zániku, ale k životu.

• Skrze hřích přišla do světa smrt a zasáhla všechny. Všichni jednou umírají a potom bude soud. (Žd 9,27)
• Ale Ježíš Kristus přišel, aby nám dal život, a to v hojnosti. (J 10,10)

Jednou za Ježíšem přišel jakýsi mladík a ptal se ho, co má dělat, aby měl věčný život.

• Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život? (Mt 19,16)

Zajímavé je, že Ježíš neradí, aby si mladík pořídil nejnovější pleťový krém, který jistě zahladí jeho vrásky a zpomalí projevy stárnutí na jeho kůži, ani ho nenabádá k pokusům na vlastním těle. Například minulý měsíc proběhla médii zpráva, že ředitelka jakési americké firmy vyzkoušela sama na sobě genovou terapii, která ji má omladit o 20 let. Mám obavu, že takový zásah do lidského těla přinese spíše vedlejší účinky a tato žena bude mít mnoho problémů. Jisté však je jedno: jednoho dne zemře jako každý jiný člověk na této Zemi. Lékem na smrt totiž není léčba těla, ale nové narození. Když se Nikodém v noci setkal s Ježíšem, ani nevěděl, na co by se měl zeptat. Ježíš mu musel pomoci, nemarnil čas a hned přešel k jádru věci:

• Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží. (J 3,3)

A o několik veršů dál Ježíš Nikodémovi sděluje, že věčný život je jen a jen v Kristu Ježíši:

• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)

Lék na stárnutí a smrt nelze koupit v lékárně, ani ho nedovede naordinovat sebelepší lékař v nemocnici. Lékem na lidské stárnutí, lékem na smrt je jedině evangelium. Protože smrt je mzdou, trestem za hřích – a hřích je nevěra Bohu. Pán Ježíš chtěl, aby to učedníci dobře pochopili, proto jim vysvětloval:

• Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen. (J 16,7)

Potřebujeme léčit nevěru Bohu a tím lékem je živá víra v Krista.

II. Marná naděje

Proto je celý Janův list naplněný testy víry. Rozděluje své posluchače na ty, kteří se drží Krista, a na ty, kteří sice tvrdí, že poznali Krista (2,4), ale jejich život svědčí o opaku. Jejich vyznání víry je falešné. A tady dělá Jan službu svému sboru, potažmo celé církvi: Provází ji postupně skrze testy víry, aby si křesťané byli jisti, že patří Kristu.

Vyznání víry může být pravdivé, ale i falešné. „Ústy vyznáváme“, ale „srdcem věříme ke spravedlnosti“ (Ř 10,10). Pro jedny jsou proto Janovy testy víry posilou k ujištění se o své spáse a pro jiné výzvou k pokání. Verš 12 mluví jasně:

• Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život. (1J 5,12)

Život věčný je jedině v Kristu Ježíši. Bez něj není nic, co by se dalo nazývat věčným životem, bez něj je jenom věčná smrt.

• Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 6,23)

Opakem života věčného je smrt. To je mzda hříchu, který nebyl vykoupen Kristovou krví. Sám Ježíš v Matoušovi 25,41 a 46 dává odpověď na otázku, jak dlouho taková smrt trvá a jak vypadá:

• Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Potom řekne těm na levici: „Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!“ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života. (Mt 25,31–33.41.46)

To je hrozná perspektiva, a proto si musíme dát pozor na falešnou představu o jistotě spasení. Jistota spasení neznamená, že když jsem někdy v minulosti rozumově souhlasil s tím, že Ježíš za mě zemřel, a přesto můj život učiněné vyznání vůbec neodráží, budu spasen. To je falešná naděje.

Falešná naděje

Mnozí židé v době Ježíše trávili svůj čas hledáním věčného života. Měli v ruce dokonce zjevení od pravého Boha – svatá Písma, která jim Bůh dal: Mojžíšův zákon, Proroky i Žalmy. Byli to lidé znalí Starého zákona, přesto jim to nejdůležitější unikalo. Ale Pán Ježíš odhaluje skutečnost, k čemu vede Boží zjevení:

• Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. (J 5,39)

Cílem Božího svědectví není Písmo samotné. Je to jen prostředek k poznání Krista, o něm vydává svědectví. Pro některé lidi v Ježíšově době se neporozumění účelu Písma stalo pastí. Zaměřili se na zkoumání Písma, ale odmítli toho, o kom Písmo svědčí – Krista. Proč odmítli Krista? Protože nemilovali Boha, říká Pán Ježíš:

• Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život. Nečekám slávu od lidí. Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu. Přišel jsem ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete. Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte! Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději. Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům? (J 5,39–47)

Jejich cílem bylo oslavit se navzájem. A přitom nevěřili ani tomu, co četli v Mojžíšovi, a to je tragédie. Jak nábožensky vypadal život takových lidí, a přece spěli do zahynutí!

Nenechme se ošálit! Mluví-li se někde o Bohu, vyzdvihuje-li se Bible, ještě to nemusí znamenat, že je tu porozumění evangeliu. Jde o to, abychom se nesoustředili na prostředky, které nás mají vést ke Kristu, ale abychom s jejich pomocí došli až ke Kristu!

I my si musíme dát pozor, aby nám v ruce nezůstalo Písmo, ale my přitom zůstali bez víry v Krista. Písmo rozhodně potřebujeme. Ale ono není svatým artefaktem, kterému se budeme klanět. Bible je prostředkem Božího zjevení daného lidem. Cílem tohoto zjevení, Božího svědectví, je poznat Krista Ježíše, toho, který jediný zachraňuje můj život od Božího hněvu skrze víru. Věčný život není v úžasné znalosti Bible. Bůh nám nedá věčný život proto, že známe Písmo nazpaměť. Věčný život je v Kristu Ježíši. Máme jej, když věříme Kristu.

A přece je to právě Bible, skrze kterou jedině můžeme Krista poznávat. Není důležitějšího prostředku pro křesťana, kterým by mohl růst v poznávání Krista, než je Boží slovo. Proto je úžasná znalost Bible ta jediná správná a nejlepší cesta za Kristem.

III. Abyste věděli

Apoštol Jan se však obrací k těm, kteří věří ve jméno Krista Ježíše:

• Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. (1J 5,13)

V řečtině je dokonce věta uvedena slovy, „toto jsem napsal“, jak uvádí česky např. Český studijní překlad. Všechno, co doposud apoštol Jan ve svém dopise napsal, slouží jednomu účelu: abyste vy všichni, kteří věříte v Krista, věděli, že máte věčný život. Jestliže jste prošli spolu s Janem všemi testy, které nám doposud předkládal, a vaše víra v Krista jimi byla potvrzená, pak to platí pro vás: máte věčný život.

Objektivní základ

Naše jistota věčného života je založená na pravdě o Kristově dokonaném díle. To je objektivní základ naší jistoty. Nedostáváme věčný život proto, že by se na nás Bůh podíval a řekl si: tenhle člověk žije pěkně, ten má právo být přijat do mého království. Nemáme jej ani proto, že by Bůh viděl, jak je naše víra pevná, jak je neotřesitelná a ve zkouškách nezlomná. Kdo z nás by byl potom zachráněn? Naše jistota musí stát na objektivním základě toho, co učinil Pán Ježíš:

• Jeho [Krista] ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše. (Ř 3,25–26)

Toho, kdo věří Kristu, prohlásil Bůh za spravedlivého:

• Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši… (Ř 8,1)

Jak dlouho to potrvá?

• Vždyť Bůh řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ (Žd 13,5)

Vše, co pro nás Kristus učinil, když nás vykoupil ze smrti k životu, i všechna jeho zaslíbení jsou základem, na kterém můžeme a musíme pevně stát. Boží slovo nelže, Bůh nelže.

Subjektivní základ

Jak se pozná, jestli je tato moje víra živá? To je druhý, subjektivní, základ naší jistoty:

• Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? (2K 13,5)
• Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně. (2K 3,18)

Kritériem není, zda jsem v životě ve všem dokonalý, ale jestli je na mém životě vidět, jak Kristus ve mně roste. Jestli se v něm zrcadlí Kristus čím dál více. Zda dorůstáme do zralého lidství měřeno Kristem. Jsme mu podobnější než před rokem?

• A co všechno nám Jan napsal, abychom věděli, že máme věčný život? (v. 13)

1. Naše víra je živá, když chodíme ve světle (1,7). Světlo v Písmu je pravda – Kristus je pravda. Je to on, ke komu chodím pro odpovědi na své otázky, jak mám žít v tomto světě. Co je správné? Co se Bohu líbí? Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. (Ž 119,105) Jistým průvodcem naším pozemským životem je Boží slovo. Je jako světlo, které dopadá na cestu přede mnou, takže nezbloudím ani nezakopnu, neupadnu, když mi Písmo svítí.
2. Naše víra je živá, když si jsme vědomi vlastní hříšnosti (1,8). Nemocní potřebují lékaře, ne zdraví. Víme-li, že jsme lidé, kteří pořád hřeší, budeme hledat i záchranu – Krista a jeho odpuštění. Skrze pokání nás on sám bude den ze dne obnovovat a posvěcovat.
3. Naše víra je živá, když zachováváme jeho přikázání (2,3). Chceme se mu líbit ve svém způsobu jednání i smýšlení. Jde nám to obtížně, avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy.
4. Naše víra je živá, milujeme-li bratry (a sestry) (2,10). Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. (1J 4,11–12)
5. Naše víra je živá, když nemilujeme svět, ale Boha (2,14). Svět leží v nepřátelství s Bohem, nechce ho za svého Boha, raději je bohem sám sobě. Proto naplnění našeho života nemůže přicházet z věcí tohoto světa, ale jen od Boha.
6. Naše víra je živá, jednáme-li spravedlivě, protože jsme se znovuzrodili z Boha (2,29).
7. Naše víra je živá, usilujeme-li o posvěcení, odhazujeme staré hříchy a rosteme v dobrém (3,3).
8. Naše víra je živá, je-li jejím středem, veškerou vaší nadějí Kristus (4,2).

IV. Věčný život je v Kristu

O svátcích posvěcení jeruzalémského chrámu se Pán Ježíš procházel v Šalomounově sloupoví, když se ho židé ptali: Jsi Mesiáš? I oni chtěli vědět, jak nalézt věčný život. Mesiáš jim v tom pomůže.

• Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“ (J 10,25–30)

Zatímco židé nevěděli, co si mají o Ježíši myslet, Boží Syn nás tu vyučuje nesmírně důležitou lekci: On přišel, aby svým ovcím, těm, které přišel vykoupit, dal věčný život. Já a Otec jsme jedno. Bůh dává věčný život. Ježíš dává věčný život svým ovcím. Dává jim víru, proto ovce slyší jeho hlas a jdou za ním. Ježíš dává svým ovcím věčný život (v. 28). Dar věčného života se dá získat jedině u Krista.

Pán Ježíš jde dál a vysvětluje, co to znamená, když on dává tak vzácný dar. On je Pastýř a úlohou pastýře bylo starat se o stádo, aby se mu dobře dařilo, aby prospívalo, a v neposlední řadě je měl chránit před nebezpečím. Ježíš Kristus je duchovní pastýř všech svých ovcí, Božích dětí. Stará se o nás, o své duchovní stádo, o svou církev. Jako dobrý pastýř nás Pán Ježíš pokojným hlasem ujišťuje, že nezahyneme na věky: to je věčný život (v. 28). „Ó, jak si může být Ježíš tak jistý? Což nevidí, co jsem to za člověka? Že mu slibuji věrnost a za chvíli už ho svým jednáním zapírám? Copak nevidí, že Boží přikázání opravdu dokonale nezachovávám? A to má být podle 1J 5,3 důkaz mojí lásky k Bohu! Pak té lásky asi moc nemám…“

Ale Pán Ježíš tu neříká, že nezahyneme navěky, protože dostatečně milujeme nebo že jsme dostatečně posvěcení, svatí ve svém způsobu života, v přemýšlení čistí, že jsme již svatí, jako Bůh je svatý (1Pt 1,16). Ne, křesťan, Boží dítě nezahyne na věky z jiného důvodu, než je jeho dokonalost. Ten důvod neleží v nás, ale mimo nás. Tím důvodem je, že sám nebeský Otec, Stvořitel nebe i země, věčný Bůh, mne drží ve své ruce (v. 29)! A nic mne z jeho ruky nevyrve! On nás drží ve své ruce. On je větší nade všecky (v. 30). Proto neexistuje nikdo a nic, co by nás od něj mohlo odtrhnout.

• Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 8,37–39)

Apoštol Pavel v listu Římanům jen pečlivě rozvádí pod vedením Ducha svatého to, co řekl Pán Ježíš v Janovi 10. On nás střeží skrze víru – tu darovanou víru, která se však musí projevovat a musí růst.

Pokud získáte skutečnou jistotu o svém spasení v Kristu, potom budete už tady na zemi, na této straně věčnosti, zakoušet nebe a jeho království, protože budete chodit ve světle a pokoji Kristově.

• Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte. (1Pt 1,3–6)