Biblická odpověď na otázku je zřejmá; jasné, důrazné, radostné a slavné „ne“. Znovuzrozený člověk, který přešel ze smrti do života, nemůže být duchovně mrtvý ani se nemůže vrátit do stavu před znovuzrozením. Uvedu několik biblických principů a vynasnažím se, abych se držel co nejblíže významu textu, nejen teologie.

Žádní odpadlíci

Znovuzrozením člověk získává život, přesněji věčný život:

• A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, [dává nám věčný život] a ten život je v jeho Synu. (1J 5,11)

Nedal nám tedy dočasný život. Dal nám věčný život a znovuzrozený člověk je účastníkem věčnosti budoucího věku.

Dalším významným důvodem jsou slova z listu Římanům:

• Ty, které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. (Ř 8,30)

Oslavení je neoddělitelnou součástí trvalého spasení. Tento verš říká, že všichni povolaní (aniž by někdo odpadl) jsou ospravedlněni a všichni ospravedlnění (aniž by někdo odpadl) jsou oslaveni, tedy uvedeni do slávy.

Z toho plyne jediný závěr: Pokud jste byli povoláni ke znovuzrození, nemůžete své spasení ztratit. A dovolím si tvrdit, že být povolán a být znovuzrozen jsou rovnocenné biblické kategorie. Budeme ospravedlněni a budeme oslaveni, protože jsme byli povoláni – což znamená, že jsme byli znovuzrozeni.

Byli jsme povoláni k životu

Způsob povolání, o kterém mluví Pavel v listu Římanům 8,30, je obdobou Ježíšova povolání mrtvého Lazara z hrobu:

• Lazare, pojď ven! (J 11,43)

Toto povolání tvoří nový život a dostalo se ho každému křesťanovi. Kdo uvěřil, stal se Božím dítětem. Boží svrchované povolání stvořilo život. A nejen to, s voláním a vyvolením je spojen i příslib.

Ukažme si několik příkladů zaslíbení, které toto spojení potvrzují:

• Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí … do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. (1Te 5,23–24)

Za uvedeným veršem stojí následující myšlenka: Pokud jste byli povoláni, Bůh je věrný. Budete zachováni až do onoho dne.

Stejné ujištění vidíme v 1. Korintským 1,8–9:

• [Kristus] vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem. (1K 1,8–9)

Nyní se tedy můžeme vrátit zpět a odpovědět, proč jsou všichni povolaní ospravedlněni a všichni ospravedlnění posvěceni a uvedeni do slávy (Ř 8,30) – protože Bůh je věrný. Nic není automatické.

Zachování vyvolených

Mnoho lidí je přesvědčeno, že věčné zabezpečení je něco jako očkování. Myslí si: „Když mi bylo 6 let, modlil jsem se k Bohu a Bůh mě naočkoval do ramene. Proto se nemohu nakazit nemocí zatracení.“ Tak to ale není. Připomíná to spíš celoživotní terapii s lékařem, který říká: „Jsi můj pacient. Když budeš věnovat pozornost tomu, co ti radím, zachovám tě až do konce.“

Povolání, ospravedlnění, zachování předurčených až do konce je zabezpečeno platnou smlouvou. Jeremjáš 32,40 patří k mým nejoblíbenějším veršům o vytrvalosti svatých:

• Uzavřu s nimi smlouvu věčnou, že už jim nepřestanu prokazovat dobro. Do jejich srdcí dám bázeň přede mnou, aby ode mne neodstupovali.

Nová smlouva, kterou Ježíš stvrdil svou krví, je smlouvou o zachování. Nejde jen o zabezpečení jakýmsi automatickým způsobem, jde o zachování způsobem aktivním. Bůh je aktivní v životě každého křesťana. „Vytrvalost ve víře je důkazem toho, že jsme se stali součástí Krista.“

Když se ptám lidí: „Jak víš, že budeš křesťanem, až se ráno vzbudíš?“ bývají touto otázkou trochu zaskočeni. Odpovídají: „Asi proto, že to patří k životu.“ Ne, to nepatří automaticky k životu. Když se ráno probudíš, budeš stále křesťan, protože Bůh je věrný. Bůh vás probudí a vzbudí ve vás i svou víru.

Věrně nás uchrání

Zde jsou další dva verše, které vyzdvihují Boží věrnost:

• A jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. (Fp 1,6)

Pavel používá taková slova, protože Boží věrnost souvisí s jeho povoláním a znovuzrozením.

V listu Judově je psáno:

• Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy … (Ju 24)

Na tento verš jsem kázal, když jsem v 67 letech ukončil svou pastorační službu. Zůstávám ohromen skutečností, že mě Bůh uchránil.

Uchránil mě. Nenechal mě padnout, aby nebylo zneváženo jeho jméno, aby nebyla zničena církev. Nechlubím se sám sebou, neohlížím se za léty služby ani nechci ukázat, „jak jsem dobrý chlapík“. Chválím Boha: „Jak úžasné! Jak úžasný je on! Mé chvály patří tomu, kdo mě zachoval a uchrání mě před pádem až do samého konce.“

Kotva naší jistoty

Zbývá nám ještě jedna důležitá otázka, kterou často slyším a jistě jste si ji kladli i vy: „Ale jak je to s lidmi, kteří jsou v církvi? Byli diákony, vykonávali službu starších a vypadali, jako by byli spaseni od studentských let. A teď, o několik let později, všechno odhodili. Někteří z nich v tomto stavu zemřou. Jak je to s nimi?“

Myslím, že si můžeme připomenout dva důležité verše, o nichž bychom měli dlouhodobě a opravdově přemýšlet. První je Jan 2,19:

• Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou s námi.

Slova „nebyli z nás“ v tomto verši vyjadřují skutečnost, že nebyli s námi znovuzrozeni a naroubováni do Krista. Vypadali, jako by byli, vyslovili několik správných vět „a zakusili … moc budoucího věku“ (Žd 6,5). Ale nenarodili se z Boha.

Navíc 6. kapitola Židům bývá lidem kamenem úrazu, pokud jde o druhy duchovních zážitků, které člověk může mít, a přesto zůstat ztracen. Myslím si, že verš Židům 3,14 je nejdůležitějším veršem toho listu:

• Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.

Autor neříká: „Pokud se pevně držíš své důvěry, získáš podíl na Kristu.“ Říká: „Víme, že máme podíl na Kristu – od začátku našeho života s Kristem, protože vytrváme až do konce.“ To znamená, že vytrvalost ve víře je důkazem toho, že jsme se stali součástí Krista.

A když tato vytrvalost nevydrží, nikdy jsme neměli jistotu. Důležité je uvědomit si, že jistota tedy není automatická. Jde o jistotu zakořeněnou v naší důvěře v naprosto svrchovaného Boha, který dodržuje smlouvu. On dal svého Syna pro hříšníky, takže když k němu vzhlížíme, Duch Boží nám dosvědčuje, že jsme Boží děti (Ř 8,16).

John Piper 33 let působil jako pastor v Bethlehem Baptist Church, Minneapolis, Minnesota. V češtině zatím vyšlo Touha po Bohu, 50 důvodů proč Ježíš přišel zemřít, Dědictví svrchované radosti, Dobrá zpráva o veliké radosti, Konečně naživu, Koronavirus a Kristus, Nepromarni svou rakovinu, Nepromarni svůj život a V čem je rozdíl.

www.desiringgod.org