Jak si mohu představit nebe?

Všechna síla lidské představivosti nestačí na to, abychom si mohli slávu nebe představit. Pavlovi se dostalo výsady nahlédnout až do třetího nebe (2 K 12,2). V jiné souvislosti píše oskryté Boží moudrosti, zjevované nám Duchem svatým už tady na Zemi, a poznamenává k tomu: "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kteří ho milují" (1 K 2,9). O co víc platí tento popis pro nám dosud neviditelnou Boží slávu a pro nebe! Bible nám nezprostředkovává nějaký úplný popis nebe, přesto nám ho načrtává v mnoha pohledech, z nichž si zde některé chceme připomenout. Víra to smí přijímat jako předobraz, skutečnost bude nepopsatelná.

1. Nebe je království: Všechna království tohoto světa pominou, jejich pozemská moc je jen omezená. Německá říše z roku 1871 netrvala ani padesát let. Třetí říše byla propagována jako tisíciletá, ale skončila po 12letech v troskách a popelu. Nebe je naproti tomu věčným královstvím (2Pt1,11), které nebude mít konce. Je to "neotřesitelné království" (Žd 12,28). Je to vytoužená nebeská vlast (Žd 11,1 až 6, ve které bude beze zbytku uznáváno Boží panování v Jeho plné dokonalosti. Ti, kteří patří Kristu, s ním budou panovat od věků na věky (Zj 22,5; Lk 19,17,19).

2. Nebe je otcovský dům: V protikladu ke všem pozemským domům a obydlím je nebe místem, které nepomine: "Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde" (Žd 13,14). Toto město připravil sám Bůh (Žd 11,16b) a Pán Ježíš Kristus dal tomuto věčnému obydlí podobu: "Vdomě mého Otce je mnoho příbytků..., jdu, abych vám připravil místo" (J14,2). Všichni, kteří patří Kristu, zde mají právo věčného občanství; patří kBoží rodině (Ef 2,19). V modlitbě "Otče náš" slyšíme: "Otče náš v nebesích" (Mt 6,9) a u Jana 17,24 se Pán Ježíš modlí: "Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu." Nebe je náš otcovský dům, protože zde přebývá Bůh (Gn 24,7; Ž 115,3; Mt 6,9). Je to rovněž příbytek Ježíšův. Odtud on knám přišel na tento svět (J 3,13; J6:38) a tam se také po svém nanebevstoupení vrátil (Lk 24,51; Sk 1,11). Při svém příchodu v moci a slávě přijde odtud a ty své si vezme k sobě.

3. Nebe je naše vlast: Během poslední války ztratily miliony lidí z Východního Pruska, Pomořanska a Slezska svoji starou vlast. Ti lidé zde bydleli po celé generace, až po den útěku nebo vyhnání. Autor je sám očitým svědkem těchto strašných událostí. My lidé jsme připoutáni k vlasti. Nietzche vyjádřil žal nad svou duchovní nezakotveností slovy: "Běda tomu, kdo nemá žádnou vlast!" V tomto světě je vlast jenom na čas, proto Pavel Filipským píše (3,20): "My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista."

4. Nebe je místo radosti: Svatební hostina je i podle pozemských měřítek důvodem k obzvláštní radosti. Nebe je nám v Bibli popsáno obrazem svatby jako místo věčného svátku radosti: "Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila" (Zj 19,7). Ježíš Kristus, Beránek Boží, který trpělivě nesl hřích světa a vymazal ho na kříži, je nyní ženichem a jeho Církev nevěstou. Tento spasený zástup ze všech kmenů a národů popisuje Ježíš u Lukáše 13,29: "A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království."

5. Nebe je místo bez hříchu: Náš svět je prostoupený následky hříchu; nouzí, bídou, bolestí, křikem, nemocí, válkou a smrtí. V nebi však "nebude nic proklatého" (Zj 22,3). Bůh bude všechno ve všem, a on sám učiní všechno nové: "A setře jim každou slzu zočí; a smrti již nebude, ani žalu, ani nářku, ani bolesti již nebude - neboť co bylo, pominulo" (Zj 21,4). Při takovém pohledu mohl Pavel vydržet i dočasné trápení: "Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena" (Ř 8,18).

6. Nebe je místo korunovace: Všechno, co v tomto životě činíme ve jménu Pána Ježíše, má věčnou dimenzi. Je trvalého charakteru. Tak může Pavel ke konci své pozemské cesty říci: "Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod" (2 Tm 4,7-8). O takové korunovaci mluví i vyvýšený Pán ve Zjevení 2,10: "Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života."

7. Nebe je náš cíl: Nejvyšší cíl, daný nám lidem, je toto: Skrze víru vJežíše Krista získat nebe. V 1. Petrově 1,8-9 apoštol na tento cíl ukazuje: "Ač jste ho (Ježíše) neviděli, milujete ho ... a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší."

Ukázka z knihy "Otázky, které jsou vždy kladeny znovu" - Werner Gitt