V roce 1994 naše misijní organizace HCJB - Zápas o duši rozeslala sborům a farním úřadům desítky nabídek na přednášku o hodnotě lidského života a jeho přerušení v těhotenství. Reakce byla různá. V církvích pramalá, na středních školách obrovská. Proběhly stovky přednášek. Díky nim mají nyní tisíce studentů a jejich profesorů jiný náhled na ukončení těhotenství. Čtyřicet tisíc barevných letáčků našlo své čtenáře a připravili jsme další. Pokud Vás toto téma zajímá a chcete nám pomoci, napište nám.

Otázku interrupcí provází řada polemik, sporů a ostrá výměna názorů. Samotná polemika však nikam nevede. Je třeba, abychom si uvědomili, že pokud na jednom konci lidského života stojí interrupce, potom na druhém konci číhá euthanasie - smrt z milosti. Obojí, zabíjení příliš mladých a zabíjení příliš starých, má stejné kořeny a úzce spolu souvisí. Euthanasie je funkcí interrupce, anebo srozumitelněji: My zabíjíme nechtěné děti, chtěné děti budou zabíjet nechtěné staré rodiče.

Kdy začíná život? I lékaři se svědomím potvrdí, že v okamžiku početí. Také mnoho biblických veršů potvrzuje, že život vzniká v okamžiku početí.

• Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně? (Jób 31:15)

Život je to nejcennější, co ve stvoření existuje. Popření této skutečnosti není intelektuální, ale morální problém.

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Genesis 1:27).

Kdo zabíjí člověka v kterékoli fázi jeho života, zabíjí Boží obraz. Pro nicotnost by Bůh - Ježíš Kristus - na kříži neumíral. Člověk má cenu Božího života. A právě v tom vězí jeho nekonečná hodnota, ale současně i jeho nekonečná ztráta zatracením, nesetká-li se člověk během svého života s Bohem, Spasitelem, Ježíšem Kristem.

• Ale nyní, Hospodine, tys náš Otec! My jsme hlína, tys náš tvůrce, a my všichni jsme dílo tvých rukou. (Izajáš 64:8).

Bůh nás hněte a tvaruje jako hrnčíř hlínu od okamžiku početí. Proto je interrupce přímý zásah do Boží tvorby, ničení Jeho díla! Kde bereme odvahu ničit Boží dílo, když kolem člověkem vyrobeného porcelánu našlapujeme opatrně a bereme jej do ruky s největší péčí? Je snad porcelán s ornamenty vzácnější než člověk? Klaníme se stvoření a jeho výtvorům, místo abychom měli v úctě Boha a Jeho dílo. Zaměnili jsme slávu neporušitelného Boha za slávu porušitelného člověka? V politice, v mezilidských vztazích, na pracovištích se člověk snaží být (nebo alespoň předstírá, že je) slušný, neuráží, je zdvořilý, nevměšuje se a nestrká nos do záležitostí druhých lidí. Jak to, že mu stejná zdrženlivost nebrání strkat nos do věcí našeho Stvořitele? Lidská mysl je temná a ruce jsou krvavé, člověk je nejodvážnější tvor ze všech, neboť svévolně usmrcuje, co Bůh utvořil:

• Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. (Žalm 139:13-16)

Bůh věděl, že mnozí budou v posledních dnech usmrceni člověkem ještě dříve, než opustí matčino lůno! Nežijeme ve světě před potopou, ale v době před zkázou ohněm! Naše zlovůle se rozbujela stejně jako před potopou. Tak jako bylo za dnů Noe, tak bude i za dnů Syna člověka, varuje Bible.

Bůh se zajímá o každý okamžik lidského života. Vždyť jej udržuje. Bůh nás znal ještě dříve, než začal tvořit. Náš příští vdech je vdechem jen a jen díky Němu. Neexistuje okamžik, kdy by na nás neupíral svůj pohled.

• Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále. (Izajáš 49:15-16)

Jak by se Bůh mohl nezajímat o početí a náš život v lůně matky, když říká:

• Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě ... (Jeremjáš 1:5)

Jak se člověk opovažuje vraždit nenarozené, když sám není dárcem života? Jak se člověk opovažuje vraždit ty, kterým Bůh dává své úkoly dříve, než vyjdou z matčina lůna? Odkud bere odvahu? Stačí k oprávnění vraždy souhlas matky a lékařský titul? Vždyť Bůh přikázal: "Nezavraždíš!" (Nezabiješ je nesprávný překlad).

• Hospodin usmrcuje i obživuje. (1. Samuelova 2:6)

Člověk nemůže jen tak pro nic za nic vzít život jinému člověku! Smrt vstoupila do života člověka teprve po jeho pádu. O životě a smrti nerozhoduje člověk, ale pouze Bůh, je to Jeho výsostné právo!

• Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: "Nezavraždíš! Kdo by zavraždil, bude vydán soudu." Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu,... a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. (Matouš 5:21-22).

Takovéto přímé Ježíšovy výroky mluví samy za sebe. Nemáme omluvu, není úniku, nemáme šanci, pokud neučiníme pokání. Interrupce je obyčejná vražda. Přerušení těhotenství je výraz, kterým si jen konejšíme špatné svědomí. Nejde o přerušení, ale o ukončení těhotenství. Přerušení má totiž pokračování, ukončení ho nemá.

• Toto praví Hospodin: Pro trojí zločin Amónovců, ba pro čtverý, toto neodvolám: Protože roztínali těhotné ženy gileádské, aby rozšířili své území, zanítím na hradbách Raby oheň a ten pozře její paláce... (Ámos 1:13).

Člověk nemá právo vzít život dítěti před vyjitím z lůna matky. Přechod z lůna do vnějšího světa je jen pouhá změna prostředí. Dítě není odlidštěno tím, že k životu potřebuje pupeční šňůru. Podobně není odlidštěn ani ten, kdo potřebuje k životu umělou ledvinu.

• ...lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla. Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. (Matouš 18:9-10).

Mnozí namítají, že mongoloidní, deformované a jinak poškozené děti můžeme usmrcením ochránit před utrpením! Mohli bychom uvádět příklady géniů, kteří se vyklubali z dětí předem označovaných za nenormální. Případy poškozených dětí však představují jen zlomek z celkového počtu interrupcí. Interrupce podstupují většinou zdravé ženy a zabíjíme zdravé děti. A přece, i kdybychom si byli stoprocentně jisti, že nenarozené dítě je poškozené, Bůh nám svým slovem vyráží naše humanisticky nehumánní argumenty.

• Hospodin mu však řekl: "Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zda-li ne já, Hospodin?..." (Exodus 4:11).

Ti, kteří ze svého jakoby soucitu souhlasí s usmrcováním "nepovedeného", přivolávají na sebe odsouzení:

• Běda tomu, kdo by řekl otci: "Cos to zplodil?" Nebo ženě: "Cos to porodila?". Toto praví Hospodin, Svatý Izraele, jeho tvůrce: "Ptejte se mě na ty věci, které přijdou! Ohledně mých synů, díla mých rukou, budete mi něco přikazovat? (Izajáš 45:10-11).

Tady padá běda na ty, kteří reptají proti "nepovedeným". Jaké běda padne asi na ty, kteří "nepovedené" vraždí?

Další zastánci interrupcí namítají - co když je žena znásilněna? Je interrupce na místě? Nejprve, buďme čestní sami k sobě. Přiznejme si, že ne všechna "znásilnění" byla skutečná znásilnění. Opravdová znásilnění, provázená kopanci, kousanci a škrábanci, kde skutečně běží o život, mají následky jen zřídka. A když těhotenství následuje? Je usmrcení dítěte na místě? Co tomu říká Bible?

• Nebudou usmrcováni otcové za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý bude usmrcen pro vlastní hřích. (5. Mojžíšova 24:16).

Plod znásilnění není zvrhlost dítěte, ale zvrhlost otce. Proč by mělo být zavražděno nevinné dítě kvůli zvrhlému otci? Když už ospravedlňujeme usmrcení, nebyli bychom spravedlivější, kdybychom požadovali raději usmrcení příčiny, tedy otce - násilníka, než usmrcení následku, tedy nevinného dítěte? Konec konců, mnoho žen by bylo uchráněno před recidivou násilníka. Uvědomujeme si tu absurditu našeho konání, jestliže naše argumenty domyslíme až do konce?

Kdybychom omezili interrupci pouze na tyto krajní případy - na poškozené děti a znásilnění, kterými zastánci interrupce zákrok nejčastěji ospravedlňují, znamenalo by to prakticky omezení téměř všech interrupcí. Drtivá většina interrupcí se totiž provádí na zdravých a nenásilně počatých dětech. Argumentace s poškozenými a násilně počatými dětmi je jen kouřová clona, která zastírá lovecké oprávnění k odstřelu kteréhokoliv nenarozeného dítěte bez omezení.

Celý problém totiž nevězí ve chtění či plánování nenarozeného dítěte, ale v nezodpovědnosti obou partnerů, především muže. Většina interrupcí je následek smilstva a nevěry, kterých je v dnešním světě jako hmyzu. Jakýkoliv pohlavní styk mimo manželství je fyzicky, duševně i duchovně nebezpečný. Právě duchovní smrt následkem smilstva a nevěry je snad nejtragičtější:

• Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla. Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání, než mu šíp rozetne játra. Spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život. (Přísloví 7:21-23).

Smilník si myslí, že je býk, a zatím je vůl. Tak trefně jej nazývá Boží slovo. Bezpečný sex mimo manželství neexistuje. Mimomanželský sex způsobuje nejen zdravotní, ale zejména morální a psychologickou tragédii jednotlivce a celé společnosti s nevyčíslitelnými škodami a nenapravitelnými následky. Zavražděné dítě v lůně matky je zachráněno pro věčný život samotným Bohem. Ti, kdo službu vrahů vyhledávají a ti, kdo vraždy vykonají jsou na tom nesrovnatelně hůř. Hrozí jim věčné zatracení! Před zrakem Boha nezůstane nikdo skryt.

• Buď proklet, kdo vezme úplatek, aby ubil člověka a prolil nevinnou krev. (5. Mojžíšova 27:25).
• Ale tvé oči a tvé srdce nezajímá nic než vlastní zisk, prolévání nevinné krve, ... (Jeremjáš 22:17).

Interrupce nejsou zdarma, za vraždu na objednávku platí nájemce vraha. Interrupce jsou živeny osobní ziskuchtivostí a sobectvím na obou stranách. Motiv se od loupežné vraždy příliš neliší. Člověk nechce být připraven o čas, peníze, životní úroveň a pohodlí. Nechceme snižovat vážnost a složitost některých případů, ale zamysleme se trochu hlouběji nad tím, co ospravedlňuje prolití nevinné krve. Je situace těhotné ženy skutečně neřešitelná? Kde jsou ostatní členové rodiny, kde je církev a křesťané? Kde jsou záchytné sítě společnosti, které mohou pomoci těm, kteří po dítěti touží a čekají bezvýsledně na adopci? My všichni do posledního jsme na stejné lodi jako ti, kdo zavraždili člověka mimo lůno nebo v lůně. Všichni jsme podle Ježíšovy definice vrazi, protože není člověka, který by někdy ve svém srdci nechoval nenávist. Ježíš staví nenávist na úroveň vraždy:

• ...Kdo by zabil (zavraždil), bude vydán soudu. "Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu." (Matouš 5:21-22).

A co ti, kdo už se svého nechtěného nebo neplánovaného dítěte zbavili? Je s nimi už konec? Může jim Bůh odpustit? Ať se nepovyšují ti, kteří interrupci na svědomí nemají. Všichni, kdo nečinně přihlížejí, jsou obviněni. Mají na svědomí nejméně to, že nemilují Boha celou svou myslí, celým svým srdcem a celou svou silou, což je největší Boží přikázání. To, že nemilují bližního jako sebe sama, je před Bohem větší provinění, než zavraždit kohokoliv, i nenarozené dítě. Z nedodržování těchto přikázání vyvěrá všechno zlo včetně interrupcí. Spásné řešení nevězí a nikdy nemůže vězet v člověku, protože my všichni jsme hříšní. Ale Bůh, bezhříšný Ježíš Kristus, nás ujišťuje:

• Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. Připomeň mi to, můžeme se spolu soudit, sám si spočítej, za co bys mohl být ospravedlněn. (Izajáš 43:25-26).

On nás zachránil sám a skrze sebe, bez našeho přispění. Ne protože musel, ale protože chtěl. Jeho dar můžeme jen přijmout, jako žebráci. Milost je nejdražší dar.

V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, (Efezským 1:7-8).

• Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. (1. Jan 9-10).

Není hříchu, který by nám Bůh neodpustil. Bez Krista jsme ztraceni všichni do posledního, protože posloucháme vládce nadzemských mocí:

• I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. (Efezským 2:1-2)

Kdo vzdoruje Bohu, je otrokem satana. To není pohádka. Nespoléhejme na lidskou moudrost, dobrotu a humanismus. Vždyť z Bible víme, že člověk, který doufá v člověka a žije podle vlastních pravidel, místo aby hledal naději a moudrost u Hospodina, bude proklet a propadne soudu.

• I my všichni jsme k nim kdysi patřili, žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. (Efezským 2:2-3).

Přijměte Krista ať je mezi Bohem a vámi dokonalý pokoj.

- pst -