Název této série snad ani nemusím obhajovat. Všichni to víme. Mezilidské vztahy jsou tím nejbolestnějším místem v naší společnosti. Problémy jsou na všech úrovních. V manželství, v rodině, na pracovišti, ve vládě, v církvi a hlavně ve vztahu k Bohu. Proto v několika pokračováních probereme nejdůležitější podmínky vztahů a důvody selhávání. Odpovědi budeme hledat opět jen v Božím slově. Věřím, že skrze své slovo s námi bude Pán Ježíš jednat.

Úcta v manželství

• Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil. (Genesis 1,27)

Naše vztahy mají odrážet obraz Božích vztahů a je pro lidstvo kritické. Skutečnost, že dnes je tomu jinak, nemůžeme popřít. Proč muž a žena, které stvořil Bůh, aby byli jeho obrazem, jsou na konci 20. století obrazem kohokoliv jiného než svého Stvořitele? Proč se víc než 50% manželství rozvádí? Proč vztahy těch nejbližších mají tak daleko do Boží lásky? Proč společnost hledá řešení pro partnerský vztah homosexuálů? Kde se to všechno vzalo? Přišlo to ze dne na den?

Budeme-li hledat odpověď v Písmu, musíme začít od základu.

Písmo svědčí o tom, že původní muž i původní žena byli dokonalí. Po jejich společném pádu - neposlušnosti vůči Božímu varování - dokonalost ztratili. V této tragické situaci milující Bůh zasáhl tím, že muži i ženě určil specifické poslání a skrze toto poslání zaslíbil i budoucí příchod Spasitele (Gn 3, 14-19). Muž má v potu tváře dobývat zemi, svět. Neznamená to, že musí být jen zemědělcem, ale svou prací podmaňuje fyzický svět. Znovuzrozený muž má svět dobývat pro Boží království.

Žena mu má být pomocnicí, ale zároveň i ona má svůj jedinečný úkol, a to je v bolesti přivádět na svět novou generaci. V takové bolesti, jakou si muž nedovede ani představit (Gn 3. kap.). Samozřejmě nemám nic proti zmírňování těhotenských i porodních bolestí, nicméně přivádět děti na svět, pečovat o ně a vychovávat je - to není jednoduchá záležitost.

Proč Bůh dal lidem po pádu takové těžké úkoly? Byl v tom nějaký záměr? Domnívám se, že ano. Bůh zná člověka až do posledního zákoutí jeho srdce. Od okamžiku, kdy hřích vstoupil do života lidstva, muž i žena potřebují mít každý něco nenapodobitelného, co způsobí, že i ve své hříšnosti budou na sebe odkázáni a budou si jeden druhého vážit.

Úcta je základním prvkem dobrých vztahů. Úcta je forma lásky projevená obdivem a respektem, vědomím, že na tohle sám nestačím a potřebuji toho druhého.

Žena má vidět mužovy schopnosti, obdivovat je a vážit si jich. Naproti tomu muž, který je silnější než žena, ale dost těžce snáší fyzickou bolest, nemá přehlédnout, že pokračování jeho života je možné jen přes dočasné utrpení a krev jeho ženy. Tak to rozhodl Bůh. Muž a žena zhřešili a začali jeden druhého obviňovat. Bůh tedy způsobil, aby se navzájem potřebovali, a tím jim nabídl příležitost obnovovat opět denně vzájemnou úctu.

My jako moderní lidstvo jsme Boží rovnováhu zcela narušili. Bystrá žena dosáhla všech možností, jak se vyrovnat muži. Není dnes snad už ani jedno povolání, které by žena nemohla vykonávat, pokud se pro ně rozhodne a vydá úsilí, aby toho dosáhla.

Ale nejen to. Moderní věda způsobila, že žena už ani otěhotnět nemusí skrze fyzický styk s mužem. Dítě je možné počít ze zkumavky a v Brně se takto děti počínají prý jako na běžícím pásu. Zatím kvůli neplodnosti (především neplodnosti mužů), ale co bude dál? Zdá se, že žena nebude potřebovat muže vůbec k ničemu (nejvýš tak k otevření konzervy).

Žena se pokusila (samozřejmě s jeho pomocí) muže dohnat a nahradit ho a podařilo se jí to. Feministické hnutí na Západě je toho dokladem. Mužovo možné se stalo i ženiným možným, a oběma najednou ubyl původní přirozený zdroj úcty.

S mužem však je tomu jinak. Muž ať dělá, co dělá, není schopen nechat si vložit do svého lůna ženské vajíčko a porodit dítě. Není a nikdy nebude. To by přestal být mužem. Zatímco ženina domýšlivost postavená na základě jejích úspěchů velice vzrostla, mužské sebevědomí na základě ženských úspěchů značně pokleslo.

Možná jste takto nikdy nepřemýšleli, ale svět jde tímto směrem. Čím víc je žena soběstačnější, tím méně úcty muži poskytuje, protože už k němu nepotřebuje vzhlížet. Muž jí to vrací, také on si ženy přestává vážit, ale spolu s tím odkládá i zodpovědnost, kterou za ženu před Bohem nese. Však ona si poradí sama. Protože muž potřebuje mít za někoho odpovědnost, byl tak stvořen, je ochoten navazovat hluboký vztah s mužem - "přítelem". Ten ho alespoň neponižuje. Se ženou je to podobné. I ona si často daleko víc rozumí s přítelkyní než s protivným manželem. Právě o tomhle mluví první kapitola listu Římanům. Vyměnili jsme Boží pravdu za lež, klaníme se výmyslům stvoření místo Stvořiteli, a proto nás Bůh nechává na pospas našim hanebným vášním (Ř 1,25). To se pak projevuje naprosto ve všech oblastech života a tímto směrem půjde svět stále více. ALE NE MY!

My nesmíme jít tímto směrem:

• Hle, přichází ten den hořící jako pec, a všichni opovážlivci a všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm... (Malachiáš 3,19)

Projev úcty muže k ženě a ženy k muži je Pánův příkaz. Není to jen nějaký benevolentní návrh.

• Stejně tak i muži, když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší, a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet (1. Petrův 3,7)

Jakmile muž přestane vnímat, že žena je slabší (a ona je, když to říká Boží slovo) a přenechá jí vedoucí roli, automaticky se připravuje o ženinu úctu. On sám k ní také úctu ztrácí, ale navíc stojí překážka mezi ním a Bohem. Cítíš-li se, bratře, slabý v modlitbách, v Duchu svatém, bez Jeho pomoci a bez valného životního úspěchu, začni sledovat svůj život tímto směrem. Tady je zřejmě kořen tvé slabosti.

• A tak každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu (respekt - bázeň) (Ef 5,33).

I my ženy máme příkaz Páně pěstovat úctu, přímo respekt vůči manželovi. Příkaz je příkaz. Na příkaz nelze odpověď jinak než oním: Rozkaz, Pane! a jít a příkaz plnit.

Veškerá slabost křesťanstva pramení z neposlušnosti Božích příkazů. Všechna Boží nařízení jsou krásná, jejich plnění přináší člověku radost a slast, ale z nějakého nepochopitelného důvodu i my znovuzrození křesťané nechceme Boží slovo poslouchat, jen diskutujeme a jsme z toho tak slabí, že se téměř vůbec nelišíme od nevěřících. Dávno nejsme solí země, ani světlem světa a naopak v hnilobě, zápachu a tmě, která se šíří kolem nás, jsme schopni se téměř poztrácet. My, kteří jsme byli vyvoleni, abychom konzervovali svým životem dění kolem sebe, abychom svítili jako světlo, které odstraňuje tmu. Vraťme se k Pánu! K jeho příkazu úcty v manželství. Učiňme pokání z manželské neúcty a úctu začněme žít. Jak praktikovat úctu?

1. Nech partnera mluvit a domluvit!
2. Naslouchej mu pozorně!
3. Když kladeš otázky, nemají být provokativní, jízlivé, vyčítavé!
4. Úcta projevuje uznání slovy přímo do očí.
5. Úcta projeví uznání i před cizími lidmi.
6. Úcta nikdy nepomlouvá.
7. Úcta projevuje péči.
8. Úcta se vždycky zastane. I kdyby byli všichni proti tvému partnerovi a i kdyby měli pravdu, stůj za ním. Jste jedno tělo. Tato pravidla platí jak pro muže, tak pro ženu.
9. Žij Boží slovo a začni úctou k partnerovi.

Manželé - nejlepší spojenci ve společném díle

Když jsem při jednání parlamentu o legalizaci homosexuálních a lesbických partnerských vztahů zoufale volala k Pánu Ježíši a ptala se ho, zda se poslanci dočista zbláznili a ztratili i poslední zbytky zdravého selského rozumu, odpověď jsem našla v Písmu - prvotní příčina všech těchto zmatků je v totálním nepochopení manželství. Apoštol Pavel sám mluví o jednotě manželství jako o tajemství, a toto tajemství vztahuje na Krista a církev. Tak jak silná je jednota Ježíše Krista s jeho církví, tak silné je pouto mezi mužem a ženou, kteří spojí svůj život.

• Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení v tvém díle. Tvé šaty ať jsou v každé době bílé a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej. Užívej života se svou ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého života. To je ti pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti, to je tvůj podíl v životě, při tvém klopotném pachtění pod sluncem. (Kazatel 9,7-10)

Božím záměrem bylo vytvořit silnou jednotu, odrážející Boží charakter. Jestliže dva mladí lidé, dokonce i nevěřící, jen trochu poslouchají vnitřní hlas srdce, to vnitřní chvění jedinečnosti, potom se zpravidla sejdou dva jedinci - muž a žena, kteří se navzájem doplňují.

Pokud bychom spojili tyto vlastnosti k jednomu dílu, byli bychom mocní. Místo toho tříštíme své síly do různých zaměstnání a činností. Začalo to technickou revolucí v minulém století a u nás to zpečetil komunismus jako něco neměnného a povinného. Každý den se uměle rozdělujeme, abychom zastávali těžké a zodpovědné funkce. My ženy pod touto prací padáme únavou, muži naopak musí zaměstnávat cizí ženy na vykonávání určitých úkolů. Proč se vlastně ženíme a vdáváme, když pak své síly nespojujeme? Spojujeme pouhé peníze a sex? Není to málo? Jen spojené síly přinášejí hloubku vztahů i díla. To je jednota. Byli jsme uměle roztrženi, ale nemáme to přijmout jako normální, protože všechno lze napravit, budeme-li chtít.

Boží slovo říká: Užívej života se svou ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života.... My ve slově "užívej" slyšíme chvíli lásky denně a dva týdny dovolené za rok. Tak nás zotročili. Bůh si naopak přál, abychom se užili po všechny dny. Jako dva, které On spojil od svatby až do smrti. Ve dne v noci. Jsme spojeni ke společnému dílu, abychom prožívali potěšení a plnost vztahu. Jak krásné věci nám nabízí náš Pán. Jak nádherný podíl pod sluncem ve dnech naší pomíjivosti a v klopotném pachtění.

Za komunistů jsme nesměli pracovat společně jako manželé a pro mnohé to začalo být pohodlné, protože muž je přirozenou korekcí vlastní ženy a žena korekcí vlastního muže. Když muž nechce odložit své slabosti, utíká od své ženy. Když žena nechce odložit své slabosti, prchá od manžela.

Naše oddělená pracoviště nám umožňují válet se ve svých hříších a sobectví, a proto jsme tak slabí, nemocní a plní mdloby. Jak moc jsme odděleni od sebe, tak moc jsme odděleni od Něho, od Pána Ježíše Krista. Je to tvrdé slovo a já se ho lekám. I my s manželem pracujeme spoustu hodin denně každý jinde.

Vytváření společného díla prohlubuje lásku, upevňuje vztah a buduje úctu. Samozřejmě, že potřebujeme mít Ježíše Krista uprostřed našeho vztahu. A pak se trojitý provázek nepřetrhne.

Prorazit bariéru po padesát let zajetých norem není vůbec jednoduché. My starší do toho musíme vložit veškerou energii i víru, ale mladá generace má velkou šanci.

Chtěla bych velice povzbuzovat mladé lidi, mladá manželství, aby hledali společný životní cíl ve všech oblastech. Jak v oblasti duchovní, ve službě, tak i v oblasti tělesné a fyzické, včetně společné práce.

Samozřejmě, že různá životní období přinášejí různé situace. Když jsou děti malé, je situace jiná, než když dorůstají, dospívají nebo jsou dospělé. Pokud jsou děti malé, je úkolem mladé paní být často víc psychickou posilou manžela, než praktickou pomocnicí. Budováním rodinného zázemí žena pomáhá muži poznat, jak důležité je jeho místo manžela, otce a kněze rodiny. Ale postupně může a má dojít k úplnému splynutí i v praktické oblasti. Je to jistě ideál, ale proč se nepokusit naplnit právě ideál.

• Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh. (Židům 13,4)

Nezapomeňme, že Pán Ježíš přijde ještě jednou a otřese nebem i zemí. Ten den přijde jako hořící pec a my musíme být čistí, abychom obstáli. Podíváme-li se na kteroukoliv zprávu ve sdělovacích prostředcích, vidíme, že jsme na počátku porodních bolestí. Jak dlouho ten porod bude trvat, není podstatné. Podstatné je, že porodní bolesti se stupňují a abychom je vydrželi, musíme žít jako žil Ježíš tady na zemi. Nemáme jinou možnost.

Znamená to, že naše vztahy s bližními budou takové, jako byl Ježíšův vztah s Otcem a s lidmi. V první řadě potřebujeme obnovit manželský a rodinný život i včetně rodinného podnikání. My neobnovujeme tyto vztahy kvůli ziskuchtivosti, sobeckým vášním, modlářství a pýše. To dělají pohané. My obnovujeme rodinu proto, abychom žili lásku podle příkazů Pána a byli rozumní, střízliví, stále pohotoví k modlitbám a mohli sloužit dary, které jsme přijali. (1 P 4. kap) Svět se bude manželství a rodině stále víc vysmívat, kdežto Ježíšova nevěsta bude v manželství prožívat vztah Pána Ježíše s církví. Pokud se ovšem jako jednotlivci poddáme.

Dokud nevytvoříme silná manželství, nevytvoříme ani harmonické rodiny, natožpak dobře fungující obecenství křesťanů. Opravdu pevná manželství stojí jen na lásce, oddanosti a úctě, která vyvěrá z lásky, oddanosti a úcty vůči Ježíši Kristu.

Abych se vrátila k původní otázce vztahů. Země, povolující a uzákoňující jakékoliv formy homosexuálních a lesbických vztahů, jsou země s nejvíce narušeným manželským a rodinným životem. My křesťané víme, že homosexualita je ve své podstatě následek odpadnutí od Boha. Jediným lékem proti všem nepravostem je návrat ke Kristu do všech důsledků.

• Tvé šaty ať jsou v každé době bílé a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej. Užívej života se svou ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života. (Kazatel 9,8-9)

Návrat ke Kristu začíná v manželství a přes rodinu se dostává do celé společnosti. Budeme-li žít v silných a harmonicky krásných manželstvích, pevně spojených Ježíšovou láskou, budeme přirozeným způsobem, dokonce i bez peticí, vytlačovat hřích ze své země. Naopak, jsou-li naše manželství stejně mdlá jako manželství světa, můžeme demonstrovat, ale hřích bude dál vládnout. Nebojme se vrátit se k původnímu Božímu plánu užívání si života se svou ženou, což je nám dáno jako podíl nebeského království.

Příště pokračování o vztahu k dětem

- Marika Frydrychová -