Když se láska odloučí od učení a jednota opouští pravdu

Je třeba obětovat Pravdu za jednotu při evangelizaci v rámci církevní spolupráce? Je láska důležitější než učení?

Je zřejmé, že vůdčí neoevangelikálové světa věří, že naším hlavním cílem má být odstranění doktrinálních rozdílů a zdůrazňování jednoty těch, kdo vyznávají, že jsou křesťané. Podle nich je třeba minimalizovat doktrinální rozdíly, aby jednotná fronta evangelizace byla světu příkladem spolupráce a tím získala jeho pozornost. Tento postoj, jakkoli je navenek pro povrchního pozorovatele přitažlivý, může být příčinou naprosté katastrofy, pokud jej vidíme ve světle Písma, které je v rozporu s filozofií ekumenické evangelizace. Velké poslání Pána Ježíše Krista klade důraz na něco úplně jiného. Ve velkém poslání nebylo řečeno: "Získávejte učedníky ze všech národů nejrůznějšími prostředky nebo metodami, abyste poslání naplnili." Náš Pán byl mnohem konkrétnější v tom, jak má být Jeho dílo naplňováno v dnešním světě. Velké poslání obsahuje příkaz zapojovat nově obrácené k dalšímu vyučování a podřízení se Božímu vedení. Všimněte si, jak konkrétně je to ve slovech Pána Ježíše zdůrazněno:

• Učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal... (Matouš 28:20)

Jinými slovy, základem tohoto příkazu je Písmo, na jehož studium musíme klást nejvyšší důraz. To je celoživotní úkol pro každého kazatele a učitele, aby uváděli z moci Božího Ducha nově obrácené k moudrostem zjeveným v Boží Pravdě.

Podceňování Božích příkazů

Je to právě tento velkolepý úkol, který je v moderní evangelizaci redukován na minimum. Nový ekumenický důraz je přivést člověka ke Kristu a pak mu nabídnout volnost, aby se připojil k církvi podle své volby (nebo k církvi, která uspokojí jeho potřeby). "Obrá- cený" je ponechán často bez dalšího vedení a dohledu Duchu svatému, aby se o něj postaral. Evangelista vykonal své dílo pomocí moderního postupu a metodologie dvacátého století.

Základní myšlenkou dnešní ekumenické evangelizace je to, že láska je důležitější než doktrína. Neoevangelikálové zdůrazňují, že učení doktrín rozděluje, zatímco láska sjednocuje. Co o tom říká Bible? Je skutečně pravda, že je láska v Novém zákoně důležitější než učení nebo Pravda? V takzvané kapitole lásky, v 1K 13, se říká:

• A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska .

Někteří říkají: "Je to jasné. Láska je nejvyšší!" Když však tuto kapitolu prozkoumáme pozorně, objevíme, že je v ní zmíněna i Pravda. V šestém verši je napsáno, že láska se raduje v pravdě. Jinými slovy - víra, naděje a láska jsou ctnosti, ale Pravda má naprosto jiné postavení. Pravda je soustavou souřadnic, základem, prostředím, bez něhož ctnosti jako je láska, nemohou vůbec existovat. Láska se raduje v pravdě. Proč?

Pokud definujeme a interpretujeme projevy lásky bez Pravdy, pak mohou vést až k naprosté katastrofě. Neopovažujme se klást Pravdu na stejnou úroveň, jako jsou ctnosti. Ty bez Pravdy uschnou a zahynou. Nikdo si nedovede představit život na naší planetě bez vody. Voda je pro zachování života naprosto nezbytná, pokud zůstává ve svém řečišti, kanálech, nádržích, přehradách, potrubích a vodovodech. Ve chvíli, kdy se voda vymkne kontrole, stává se druhou největší katastrofou, jaká může postihnout tuto zemi, hned po požáru. Na jedné straně je voda životně důležitým požehnáním, ale na straně druhé se může stát téměř totální pohromou. Stejně tak je tomu s láskou.

Boží definice lásky

Láska se bez Boží definice (kdy Bůh určuje řečiště, jímž láska musí protékat) stává nejničivější silou. Deformovaná láska může ničit po milionech lidské bytosti a může být zredukována na náboženský sentimentalismus. Všimněte si, co se stane s domovem, kde matka nebo otec projevují svou lásku k dítěti tak, že je odmítají napomínat a trestat. Ve jménu lásky je dítě zničeno, jak dobře známe z knihy Přísloví.

Boží definice lásky znamená činit pro člověka to, co je pro něj nejlepší z hlediska věčnosti, bez ohledu na cenu, kterou to bude stát. Tak je láska definována Bohem. Z nějakého důvodu ale mnozí lidé v oblasti světové evangelizace zapomněli na Boží definici Pravdy a upadli do sentimentality. Měli bychom uvést některá klíčová místa Písma, abychom ilustrovali rozdíl mezi láskou a Pravdou.

• Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: 'Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.' (Jan 8,31-32)

Pán Ježíš Kristus řekl, že nejvyšší svoboda může být dosažena pouze skrze úplnou podřízenost, bezpodmínečnou kapitulací před Pravdou. Zde není ani slovo o lásce.

Láska je poslušná Pravdě

Mnozí lidé nadšeně vyprávějí o své lásce k Ježíši Kristu a ke ztraceným lidem. Naslouchejme Pánovu zřetelnému prohlášení ve 14. kapitole Janova evangelia, ve verších 15.,21.,23. a 24., kde zdůrazňuje, že oddanost Pravdě je pro lásku to nejlepší:

• Milujete-li mne, zachovávejte má přikázání... Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje... Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. (Jan 14:15,21,23-24)

To, zda člověk zachovává přikázání Pána Ježíše Krista, můžeme nazvat testem lásky. Nezáleží na tom, jak moc o své lásce ke Kristu mluvíme, pokud žijeme podle svého. To je obdoba tragédie v rodinách, kde děti příležitostně říkají matce nebo otci "mám tě rád", ale vyjádření slov o lásce nanejvýš napíší na pohlednici k narozeninám nebo o Vánocích. Láska je víc než slovní sdělení. Mnoho rodičů se trápí jak je rok dlouhý nebo po dlouhá léta, protože je v rodině málo poslušnosti a respektu k rodičům. Sentimentální slova o lásce neznamenají vůbec nic. To, co se počítá, je poslušnost. Poslušnost bez lásky je teoreticky možná, ale láska bez poslušnosti nikoliv. Je to ubohá náhražka Božího plánu.

Jan 21 podává příklad člověka, který toho o své lásce k Ježíši řekl mnoho, ale když došlo na poslušnost, selhal. Samozřejmě, jedná se o Petra. Trval na tom, že ve své loajalitě nezakolísá: "Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne. Můžeš se na mne spolehnout."

Láska vyučuje Pravdu

Ale když přišel tlak, jeho předsevzetí selhalo; Pána zapřel a když na něj Ježíš na nádvoří pohlédl, odešel ven a plakal. Po svém vzkříšení konfrontoval Pán u Galilejského jezera Petra s láskou, ale v pravdě, když k němu promluvil:

• Šimone, synu Jonášův, miluješ mne víc než ti zde? (opravdu mne miluješ víc než ostatní učedníci?) Odpověděl mu: 'Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.' Řekl mu: 'Pas mé beránky!'... 'Buď pastýřem mých ovcí!'... 'Pas mé ovce!'" (Jan 21, 15-17)

Jak vyjádříme lásku k Pánu Ježíši ve světle této otázky? Budeme Jeho ovce sytit tím, co ve svém velkém poslání přikázal - máme vyjadřovat lásku tak, že budeme Jeho lid vyučovat a školit v celé Boží radě: "učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal."

Skutky 20 dávají dobrý příklad apoštola, který poslouchal velké poslání Pána Ježíše Krista. Ačkoliv v tomto oddíle neříká nic o lásce k Efezským, vyjádřil nejvyšší lásku, jakou k nim mohl učedník mít. Co pro ně udělal? Ujišťoval je slovy "Miluji vás, miluji vás, miluji vás"? Skutky 20, 26-27 nám dají odpověď:

• Proto vám v tento den říkám před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne, neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli.

Pavel kázal tři měsíce, a když někteří začali vystupovat proti jeho učení, oddělil své učedníky a dál se setkávali v Tyrannově síni. Zde vyučoval skupinu věřících celé dva roky, aby znali Boží vůli. Zkuste si představit dlouhotrvající, hluboké a intenzivní vyučování, které efezští starší s Pavlem prožívali.

Láska nic nezamlčuje

Pro Pavla nebylo jednoduché kázat doktríny, kterým vyučoval muže z Efezu. Zabýval se doktrínami, které byly kontroverzní, nepříjemné a působily rozdělení věřících - proto řekl: "... ničemu jsem se nevyhnul, nic jsem nezamlčel." Vzpomeňte si na slovo z Galatským 1,6:

• Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!

Proč Pavel svojí strohostí ohrožuje láskyplný vztah, který s tímto sborem měl? Bylo nezbytné riskovat, i za cenu toho, že se stane jejich nepřítelem, jak uvádí ve čtvrté kapitole Galatským, když jim řekne celou Pravdu.

Oddíl v Efezským 4 nám říká, jak dosáhnout dokonalé rovnováhy. Všimněte si darů, které Bůh dal pravé Církvi, Kristovu tělu, pro službu a duchovní úřady v této době:

• Jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele. (Efezským 4,11)

Všechny tyto dary ve formě služebníků jsou osobnosti spjaté s učením. Tyto osoby jsou zapojeny do kázání, vyučování a učednictví ve světle zjevené Pravdy. V Novém zákoně se nevyskytuje žádné učení, které by vyjadřovalo myšlenku, že láska je důležitější než doktrína nebo pravda. Láska je v tomto oddíle uvedena v 15. verši, kde čteme: říkejme pravdu v lásce. Láska je způsob a metoda, jakými má být Pravda sdělována. Láska je služebníkem Pravdy. Způsobuje, že je Pravda snadněji přijatelná, vstřebatelná a stravitelná. Láska ale nesmí zakrývat Pravdu ani ji odsouvat na vedlejší kolej. Boží pravda se nikdy nemůže změnit, avšak v rukou lidských poslů je velmi choulostivá a křehká. Boží Pravda je buď energicky hlásána a obhajována, nebo má tendenci se během jediné generace vytratit.

Láska se brání jedům

Věda nezná žádný živý organismus, který by byl schopen přežít bez složitého, důkladného a trvale fungujícího filtračního systému, který organismus od jedů očišťuje. Tato pravda platí i pro Boží církev v oblasti chápání a zachování Boží Pravdy. Pro jakoukoliv organizaci je nemožné přežít, aniž by měla vybudován systém, kterým by se očišťovala od jedovatých vlivů. Musíme stále myslet na to, že žijeme ve vysoce jedy zamořeném prostředí a atmosféře. Jsme ponořeni v satanově světě a satan se snaží získat přístup ke každému Božímu služebníku skrze jeho hříšnou přirozenost.

• Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. (Galatským 6,7)

Někteří evangelisté kladou větší důraz na to, jak získávat lidi pro Krista, než na to, kdo bude věrně kázat, co učí Bible. Celá otázka úspěchu v křesťanské službě musí být neustále zkoumána. Jak může být relativní úspěch křesťanské služby oceněn nezávisle na Božím neomylném a bezchybném Slově? Kdo je v takovém případě schopen určit, co úspěch vlastně znamená?

Láska přijímá Boží pravidla

Byl Kristův kříž úspěchem? Svět si to zřejmě nemyslí. To, co považujeme ve službě ostatních křesťanů za úspěch, může být před Kristovou soudnou stolicí hodnoceno jako hrozné selhání. Soud začne od Boží církve, a až ten den nastane, bude odhaleno, že člověk bude korunován jen tehdy, když bojoval podle pravidel (2. Timoteovi 2,5). Ti, kteří běží křesťanský běh, musí běžet podle Jeho pravidel, pokud očekávají, že dostanou odměnu. Kvalita evangelizace nespočívá ve vzájemném povzbuzování a nadšení fanoušků, ale jde o pokoru, oddanost a poslušnost Jeho slovu. Pavel říká:

• Běžte tak, abyste ji (odměnu) získali. (1. Korintským 9,24)

Bůh nemůže být oslaven ani kompromisem, ani izolací. Pán Ježíš Kristus je dokonalým příkladem vztahu k hříšným lidem. Ukazuje nám, jak být oddělen od jejich hříchu, a přitom s nimi být spojen tak, aby mohli slyšet Jeho zvěst.

Láska chrání stádo

Povzbuzoval Ježíš učedníky, aby se sympatiemi naslouchali ostatním náboženským vůdcům tehdejší doby? Upozorňoval je na to, že se potřebují orientovat v jiných náboženských směrech, aby rozšířili své poznání možností, které mají k dispozici, a vybrali si z každého to nejlepší? Odpověď je dána v Matoušovi 7,15, kde Pán říká:

• Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.

Pán Ježíš také řekl:

• Hleďte se mít na pozoru před kvasem farizeů... (Matouš 16,6)

Jinými slovy - nepoddávejte se kdejakému učení, protože jejich znečišťující, jedovatý vliv je absolutně smrtonosný. Existuje jedna věc, jež je horší než rozdělení, a tou je smír s kompromisem. Pravda je určitě důležitější než jednota.

Láska napravuje chyby

Proč? Protože kvůli pravdě budou dokonce rodiny (nejpevněji spojené jednotky na zemi) rozděleny konflikty a nepřátelstvím, aby alespoň někdo mohl zachovat Boží Pravdu.

• Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a 'nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina'. (Matouš 10,34-36)

Jak bude Pán Ježíš Kristus budovat svou církev? Skrze oddělení od chyb. Všimněte si oddílu u Matouše 18,15-17:

• Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby 'ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď''. Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.

To znamená, že chyba, ať morální, nebo doktrinální, musí být z těla vyloučena, jinak církev nemůže růst způsobem, který by oslavil Boha. V Římanům 16,17 říká apoštol Pavel:

• Prosím vás, bratří, abyste si dali pozor na ty, kdo působí roztržky a chtěli by vás svést od učení, které jste přijali. Vyhýbejte se jim! (Římanům 16,17)

Máme být ukazovatelé, strážci a pozorovatelé. Pokud oslavujeme a milujeme Pána Ježíše, budeme dávat pozor na cokoliv, co by mohlo ničit Jeho Pravdu. Máme se vyhýbat takovým lidem a máme se od nich odvrátit. Je velmi významné, že se zde nemluví o velikosti skupiny, která se dopouští přestoupení, ani o rovnováze mezi většinou a menšinou. Martin Luther označil nebo poznal ty, kteří působili rozdělení a hříchy proti učení, jemuž se naučil z Písma svatého, a oddělil se od nich. Tak exkomunikoval celou římskokatolickou církev. Řekl obrovské většině západoevropského křesťanství - anathema! (buď prokleto!) Chvála Bohu za toto rozhodnutí, které vyžadovalo obrovskou odvahu.

Když se Pavel zabýval Korintskými, kteří selhali v otázce vyloučení morálního odpadlictví v jejich středu, řekl v 1. Korintským 5,9-12:

• Napsal jsem vám v listě, abyste neměli nic společného se smilníky; ale nemyslel jsem tím všecky smilníky tohoto světa nebo lakomce, lupiče a modláře, protože to byste museli ze světa utéci. Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte. Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás?

Všimněte si toho úžasného stanoviska biblického oddělení. Neoddělujeme se od nemorálních lidí, kteří nejsou křesťany. Máme být ve spojení s publikány a hříšníky, kteří jsou možnými příjemci usvědčující a proměňující práce Ducha svatého, působící skrze naše svědectví. Jedinou skupinou, od níž máme být odděleni, jsou nemorální křesťané a doktrinální heretici. Tyto lidi musíme vyloučit nebo se od nich oddělit. Dokonce s nimi nemáme ani stolovat. Proč ne? Protože kdyby světský nebo mladý, nevyučený křesťan zpozoroval, že s nimi máme společenství (což je, jak tomu rozumím, význam slov společně jíst), mohl by si to vyložit tak, že tímto způsobem viditelného společenství herezi nebo morální poklesek schvalujeme.

Výsledek kompromisu

Apoštol Pavel uvádí důvod. Svědectví Pravdy musí být za každou cenu chráněno před špatným pochopením ze strany neznalých nebo neinformovaných pozorovatelů. V 1. Korintským 15,33 apoštol prohlašuje:

• Neklamte se: 'špatná společnost kazí dobré mravy'.

Svatý způsob života nebo dobré učení je vždy znečištěno špatným prostředím nebo špatnou společností, zatímco pouhé společenství dobrého se zlým nikdy nezpůsobí, že se špatné věci stanou lepšími. Dobré se zhorší a zlé se nezdokonalí. Je to podobné jako s nahnilým jablkem v koši. Špatné jablko se nezlepší, avšak dobrá jablka shnijí. Je správné, aby se čistota učení opomíjela v zájmu viditelné církevní jednoty?

John C. Whitcomb, profesor Starého zákona a ředitel doktorandského studia Grace Theological Seminary ve Winona Lake v USA, redakčně zkráceno.