V dnešní době nestačí vědět v co věříme, ale musíme vědět také proč věříme. Ve svém prvním dopise Petr nabádá věřící, aby byli připraveni dát počet ze své víry rozumným odůvodněním. Je jisté, že pokud nejsme osobně přesvědčeni, že evangelium Ježíše Krista je ta jediná cesta, nebudeme schopni o této pravdě přesvědčit nikoho jiného, než sami sebe. Nemůžeme se přinutit dělat něco, o čem nejsme přesvědčeni.

Všude kolem nás je mnoho přemýšlejících nevěřících, kteří mají pochyby o Bibli i o křesťanech. Jejich závěry obvykle vycházejí z neznalosti Bible a ze zkušenosti. Mohou nás umlčet svými otázkami, což považují za důležité potvrzení vlastní pravdy. Netvrdím, že budeme mít odpověď na každou otázku, ale máme Boží slovo, kde můžeme hledat a najít odpověď na většinu pochybností. Připomeňme si slepého muže v 9. kapitole Janova evangelia, kterého Ježíš uzdravil. To jediné, o co se mohl opřít, byl vlastní zážitek. Ale v době nejrůznějších psychických úkazů a mentální manipulace samotný zážitek nemusí být dostačující důkaz. Z toho vyplývá, že bez světla Svatého Ducha jsou debaty bezcenné. Samotné informace, týkající se evangelia Ježíše Krista, samy o sobě nikoho nepřesvědčí. Pouze nadpřirozený zásah Svatého Ducha vykoná práci na duchu člověka. To je znovuzrození. Následné obrácení člověka k víře zahrnuje celou osobnost - rozum, vůli i cit.

Francouzský filozof Pascal jednou poukázal na to, že hlavním účelem rozumu je ukázat člověku, že existují skutečnosti, které přesahují rozum. Mínil tím, že existují některé absolutní pravdy, na nichž musí být založen život a osud člověka; bez nich křesťanství nemá co nabídnout světu.

Mnozí lidé připouštějí, že hledání pravdy je důležité, přitom se vlastně pravdě vyhýbají, protože kdyby ji našli, skončila by jejich malá hra na schovávanou. Jiní prohlašují zcela otevřeně, že skutečná pravda je nedosažitelná, že nemáme žádné přesné odpovědi na nejdůležitější otázky života. Pomyšlení, že neexistují žádné odpovědi na životní problémy, je pro moderního člověka nesnesitelné. Kdyby Bůh Stvořitel nechal člověka napospas nejistotě, zmatku a nerozhodnosti, byl by to krutý Bůh. Stát tváří v tvář neznámé budoucnosti by bylo jen nesmyslnou a pomíjivou zkušeností. Každý z nás má právo vědět, co je před námi, zvláště po smrti.

Jestliže věřící v Krista tvrdí, že On je jediná cesta a všechny ostatní jsou klamné, představuje to egoismus nebo předpojatost a úzkoprsost? Kdo nám může ukázat, kudy vede pravá cesta k Bohu? Nemají upřímní mohamedáni, buddhisté, hinduisté nebo ortodoxní židé tutéž naději jako věřící v Ježíše Krista? Nevzývají všichni toho samého Boha, třebaže pod jiným jménem a jiným způsobem? Podobné výtky slyší křesťané neustále; jak si mohou dovolit tvrdit, že Ježíš Kristus je ta jediná cesta! Nevedou všechny cesty víry ke stejnému cíli? Nemají snad všichni jeden cíl a společného Boha, kterého jen nazývají a uctívají jiným způsobem?

Dobrá, začněme tím, že všichni víme, že upřímnost víry pravdu netvoří. Věřit něčemu neznamená, že je to pravda, zrovna tak jako něčemu nevěřit neznamená, že je to lež. Ale dvě různé víry nemohou mít současně pravdu. Je-li jedna z nich falešná, je pro všechny praktické účely bezcenná. Jestliže existuje jen jedna víra, která spasí, chybujeme, když tvrdíme, že existuje jenom jedna víra, která představuje absolutní Pravdu? Vycházíme z předpokladu, že Ježíš řekl:

• Poznejte pravdu a pravda vás osvobodí. ... Já jsem ta cesta, pravda, i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 8:32,14:6)

Jan Hus Ježíšova slova uvedl do života slovy: "Miluj pravdu, uč se pravdě, prav pravdu, haj pravdu až do smrti." On sám pro pravdu Ježíše Krista položil život! Byl to snad pomýlený blouznivec?

Proč to není křesťanova úzkoprsost, když trvá na tom, že Kristus je jediná cesta k Bohu? Buď věříme tomu, co řekl, nebo promluvil podvodník. A jestliže se zdráháte označit Ho za podvodníka, pak musíte souhlasit i s tím, že řekl, že je Boží Syn a jediný Spasitel člověka. Křesťanství není jen odlišný náboženský pojem, ale objektivní skutečnost v historii, která v sobě obsahuje nadpřirozené zmrtvýchvstání. Je to historická skutečnost, která odděluje křesťanskou víru od všech ostatních. Její zakladatel nyní žije - dva tisíce let po své smrti! A jestliže historie je věrohodná, je i Kristovo vzkříšení ověřená historická událost. Navíc, Jeho nynější existence je zjevná v životech milionů věřících. Křesťanství není teorie, ani terapie pro lidské trápení. Není to pouhý způsob života ani jedna z cest mnoha náboženství. Znakem křesťanské víry je proměna a touha, aby Pán Ježíš Kristus byl náš Pán. Jen tato skutečnost způsobí, že těm, kdo věří Božímu zaslíbení, se změní celý život.

V závěru musím zdůraznit, že víra obsahuje více než intelektuální souhlas, že Bůh existuje a že člověk může být spasen. Ti, kdo milost intelektuálně pochopili, ale vzpírají se poslušnosti, zůstávají protivníky Boží pravdy. Mnoho lidí odmítá evangelium, protože nechtějí změnit způsob života, nechtějí se podřídit Kristu. Středobodem náboženských systémů je člověk, síla nebo "něco" těžko definovatelného. Středobodem křesťanství je Boží Syn, Pán Ježíš Kristus. Jen ON se stal Spasitelem. Jedna z posledních vět v Bibli křesťanům nabízí to, co nemůže nabídnout žádný jiný náboženský systém:

• A kdo žízní, přijď, a kdo chce, nabeř vody života zadarmo! (Zjevení. 22:17)

- JDJ -