Než se dostanu k vlastnímu výkladu "vzkříšení", seznamme se s tím, jak duchovnímu vzkříšení rozuměl J. A. Komenský:

O užitcích slavných svátostí večeře Páně

... Dále svátost večeře Páně jest znamením a závdavkem vzkříšení našeho, kteréž dvoje jest: Jedno duchovní, probuzení totiž a povstání duše naší z mrtvosti hříchů k sloužení v novotě života Bohu. A to slove vzkříšení první.

• Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, když mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou. (Jan 5,25)
• Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili. Nebo poněvadž jsme s ním vštípeni připodobněním smrti jeho, tedyť i vzkříšením budeme. (Římanům 6,4-5)
• Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad těmiť ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a Kristovi, a kralovati s ním budou tisíc let. (Zjevení 20,6)
• A tomuť vzkříšení předně svátost tato napomáhá: "Kdož jí mne," dí Pán, "i on živ bude skrze mne." (Jan 6,57)

Potom také znamením jeho jest. Nebo jakož Lazar mocí Kristovou vzkříšen byv, stolil s Pánem (Jan 12,1-2), tak my, kdož jsme povstali z hříchů, sázíni býváme za tabuli Kristovu. Pravdu tohoto vzkříšení můž každý v sobě sám poznati, po náklonnostech těch, kteréž v sobě cítí. Nebo jestli srdce tvé jest milostí obrácené k Bohu a poslušenství jeho, že se Samuelem ochotně říkáš: "Mluv Hospodine, nebo slyší služebník tvůj" (1S 3,10), a s Davidem: "Hotovo jest srdce mé, Bože" (Ž 108,2), a s Pavlem: "Co chceš, Pane, abych činil?" (Sk 9,6), tedy jistotně z hříchů povstal a máš díl na prvním vzkříšení. Pakli sobě k věcem duchovním a nebeským nechuť cítíš a ku poslušenství Boha a vůle jeho nutkán býti musíš, věz, že mrtvý jsi, by ty pak i jméno, že živ jsi, měl (jakž Pán k anjelu onomu Sardinskému mluví, (Zj. 3,1), duše tvá k ničemu tobě není, kromě že tělo tvé do času, jako sůl zdržuje, aby v hnis nebylo.

J.A. Komenský: Cvičení se v pobožnosti pravé

"Vzkříšení" bylo stěžejním článkem učení rané církve. Prostudujme společně, co tento biblický princip obsahuje. Pod pojmem "vzkříšení" si obvykle představíme zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista nebo tělesné vzkříšení věřících v poslední den. Bez vzkříšení Božího Syna by nebylo možné ani naše duchovní, ani naše tělesné vzkříšení.

• Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších... (1. Korintským 15:17)

Pavel tedy stavěl dobrou novinu spasení - evangelium, mimo jiné, na skutečnosti Kristova vzkříšení. "Vzkříšení" je důležité i pro nás. S Kristovým vzkříšením naše dvojí vzkříšení, duchovní a tělesné, stojí a padá.

První vzkříšení

Každý křesťan již prošel svým prvním vzkříšením. Kdo se narodil znovu, byl duchovně vzkříšen v okamžiku, kdy odevzdal svoje srdce svému Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu. Do tohoto okamžiku byl duchovně mrtev, oddělen od Boha:

• I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. (Efezským 2:1-2)

Pavel učí, že jsme byli duchovně mrtvi, ale dnes již mrtvi nejsme, jsme obživeni, jsme duchovně vzkříšeni, a to doslovně:

• Probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši. (Efezským 2:5-6)

Ten, kdo byl Božím Duchem znovuzrozen, ten byl také duchovně vzkříšen a byl také v Kristu uveden na nebeský trůn. Vše se pro znovuzrozeného již naplnilo. Duchu svatému jistě záleželo na tom, abychom své první vzkříšení pochopili v plnosti, proto vdechl do Písma další pravdy:

• S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. (Koloským 2:12-13)

O našem prvním duchovním vzkříšení nemůžeme pochybovat. Písmo tuto skutečnost často potvrzuje:

• Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. (Koloským 3:1)

Další verše potvrzují pravdu, že znovuzrození přešli ze smrti do života. Přejít ze smrti do života je definice zmrtvýchvstání, tedy vzkříšení:

• ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. (Řím. 6:13)

Ani Starému zákonu nebyl cizí pojem obživení mrtvého ducha a srdce k životu, tedy duchovní znovuzrození, což je výměna kamenného srdce za masité - jeho obřízka:

• Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné, jehož jméno je Svatý: "Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných." (Izajáš 57:15)

Takto chápali první vzkříšení křesťané od Augustina až po reformaci.

Ježíš učí o dvou druzích vzkříšení

Pán Ježíš Kristus vysvětil v 5. kapitole Janova evangelia dva druhy vzkříšení velmi jasně. Vždy, když se Písmo zmíní o vzkříšení, musíme mít Ježíšův výklad na srdci i mysli. Každé vzkříšení týkající se člověka náleží nutně buď do duchovní, nebo tělesné kategorie. Ať je naším interpretem sám Ježíš:

Duchovní vzkříšení:

• Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (25) Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. (26) Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.

Tělesné vzkříšení:

• A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. (28) Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, (ještě tu není) kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas (29) a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. (Jan 5:24-29)

Pán Ježíš zde mluví o dvou vzkříšeních. Kdo byl vzkříšen duchovně, vstane i tělesně k věčnému životu. Kdo nebyl duchovně vzkříšen, vstane tělesně k odsouzení.

1. Duchovní vzkříšení

V 24. verši Pán Ježíš hovoří o současnosti. Kdo věří slyšenému slovu, má v této chvíli věčný život, a ačkoliv byl mrtev, již přešel do života. Aby tomu Ježíš dodal váhu, pokračuje v 25. verši, že přichází hodina, vlastně už je tu, kdy mrtví uslyší, a kteří uslyší, budou žít, přejdou ze smrti do života, budou vzkříšeni. Jedná se o tělesně živé lidi, tedy jak jejich mrtvost, tak jejich oživení - vzkříšení se musí týkat duchovní, ne tělesné stránky lidské existence. Tyto verše vysvětluje Pavel v listu Efezským:

• I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, ... probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! ... Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši. (Efezským 2:1,5,6)

Duchovní vzkříšení, znovuzrození, regenerace dává člověku duchovní život, člověk byl přetvořen, je nové stvoření:

• Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2. Korintským 5:17)

Duchovně vzkříšený znovuzrozený člověk je nebeským občanem:

• My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. (Filipským 3:20)

Duchovně vzkříšený znovuzrozený člověk již vládne s Kristem, je účastníkem Božího království:

• On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. (Koloským 1:13)

Duchovně vzkříšený znovuzrozený člověk žije a duchovní smrt nad ním již nemá moc:

• ... a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu. (1. Tes. 1:10)

Tato požehnání započala znovuzrozením, obživením, duchovním vzkříšením duchovně mrtvého člověka. První vzkříšení, které kolem nás probíhá dnes a denně, je duchovní a podíl na něm má jen Boží lid. Všechna požehnání, která započala prvním duchovním vzkříšením, dojdou naplnění až při druhém, tělesném vzkříšení.

Víme, že Ježíš Kristus zajistil svou obětí na kříži naše vzkříšení, protože On Martě řekl:

• Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. (Jan 11:25)

Když Ježíš vstal z mrtvých, přemohl smrt a stal se Prvním Vzkříšeným:

• Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. (1. Korintským 15:20)

Pavel učí, že jsme na kříži zemřeli spolu s Kristem. Stali jsme se účastníky Jeho smrti. Zemřel v nás starý, přirozený člověk:

• Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. (Římanům 6:6)

Nebo:

• Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. (Koloským 3:3)

Jestliže jsme se stali účastníky Jeho smrti, stali jsme se také účastníky a podílníky Jeho vzkříšení, jež předcházelo našemu prvnímu vzkříšení. Starý člověk zemřel s Kristem, narodil se nový člověk v Kristu. To je první duchovní vzkříšení. Ještě jednou:

• ... probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši. (Efezským 2:5-6)

On je vzkříšení i život, v Něm, v Pánu Ježíši Kristu, máme podíl na prvním vzkříšení a životě věčném ve spojení s Bohem. Ta druhá duchovní smrt - ohnivé jezero pro nevěřící - na nás už nemá nárok:

• To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci ... (Zjevení 20:6)

2. Tělesné vzkříšení

Nyní přejdeme k druhé části Ježíšova učení v Janově 5. kapitole. Pro přehlednost si je připomeňme:

• A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. (28) Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas (29) a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. (Jan 5:27-29)

Protože Syn člověka bude soudcem nad všemi, nemůžeme být překvapeni, že přichází budoucí hodina, která ještě není tu, kdy všichni zesnulí, ať v Kristu, nebo mimo Krista, uslyší Synův hlas a budou tělesně vzkříšeni. To je to druhé, budoucí, tělesné vzkříšení, které čeká bez výjimky každého, kdo se kdy narodil. Tohoto vzkříšení se zúčastní všichni lidé do posledního. Je to všeobecné vzkříšení. Tak se naplní Ježíšova slova. On je naším interpretem. Daniel tuto pravdu potvrzuje:

• ... V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize. Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. (Daniel 12:1-2)

Danielův zápis je v souladu s Ježíšovými výroky v Janovi 5:28-29. Tělesné vzkříšení je všeobecné a platí pro všechny, spasené i nespasené. I Marta potvrdila, že Lazar (spasený) vstane, že bude tělesně vzkříšen v poslední den.

• Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." (Jan 11:23-24)

Poslední den je den druhého příchodu Pána Ježíše Krista i den soudu. Na to jí Ježíš potvrdil, že On Sám je vzkříšení i život.

Pavel ve Skutcích ve své obhajobě potvrdil, že i židovští náboženští vůdcové věřili v jedno tělesné vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých:

• ... tak sloužím Bohu našich otců: věřím všemu, co je napsáno v Zákoně a v Prorocích. A mám v Bohu naději, kterou chovají i oni sami, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých. (Skutky 24:15 NBK)

Další důkazy, že spravedliví i nespravedliví budou tělesně vzkříšeni a souzeni v jeden poslední den, vězí ve skutečnosti, že spolu setrvávají až do druhého, tělesného příchodu Pána Ježíše Krista:

• Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly. (Matouš 13:30)

Z předešlého verše vyplývá, že nejprve budou odděleni nespravedliví. Teprve potom budou spasení shromážděni okolo Pána Ježíše Krista. Pořadí není natolik důležité. Důležité je, že se jedná o jedno tělesné vzkříšení všech, o jednu žeň v poslední den. Podobně.

• Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů." (Matouš 13:49-50)

Vykonavateli Boží svrchované vůle budou andělé.

• Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější, než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným." (Lukáš 3:16-17)

Z předešlého dvojverší vyplývá, že Ježíš křtí Duchem svatým (vkládá do Sebe) a křtí ohněm (spaluje, odděluje do pekelného ohně, což je konečný Boží trest). Pšenice i plevy jsou z téže žně, tak jako spasení a nespasení. Vstanou současně z jednoho tělesného vzkříšení. Tak jako vítr odnese plevy dále a těžší pšenice spadne k nohám, tak Ježíšův soud oddělí skrze anděly od sebe až do ohně "lehké" nespasené, a "těžší" spasení mu padnou k nohám.

Tělesné vzkříšení všech lidí a jejich soud, společná žeň spasených i nespasených a jejich konečné oddělení nastane až při skonání tohoto věku, při druhém příchodu, až se Pán Ježíš podruhé vrátí na tuto Zemi. Následující verš to potvrzuje:

• ... a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. (Matouš 13:38-39)

Obávám se, že "dvoje žně", tj. jedno tělesné vzkříšení pro spasené a druhé pro nespasené v Bibli nenacházíme. Pokud jsou synové království a synové toho zlého tělesně živi, tak rostou společně na jednom poli - světě. Těla nebo popel všech zemřelých jsou uložena do hrobů. Duše zemřelých synů Božího království očekávají vzkříšení svých těl v Boží přítomnosti, duše zemřelých synů toho zlého očekávají vzkříšení svých těl daleko od Boha v pekle.

Pavel napsal, že při zvuku poslední polnice budou křesťané, ti co mají podíl na prvním vzkříšení, tělesně vzkříšeni k nepomíjitelnosti, čímž se naplní Písmo - "Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil":

• Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: 'Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!' (1. Korintským 15:51-54)

Kdy má být pohlcena smrt?

• Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt... (1. Korintským 15:26)

Tělesná smrt bude poražena jako poslední nepřítel. Při vzkříšení svatých v Kristu tedy končí vláda tělesné smrti. Při vzkříšení synů království Bůh zvítězil. Všeobecné tělesné umírání končí. Není možné, aby po tělesném vzkříšení Božího lidu, po vytržení, kdokoliv tělesně umíral, protože Bůh tělesnou smrt pohltil. Proto musí být nespasení tělesně vzkříšeni současně se spasenými. Kdyby nebyli, tělesné umírání by pokračovalo až do jakési druhé fáze vzkříšení, která by zahrnovala jak všechny nespasené všech dob, tak nové věřící, kteří nebyli zahrnuti v prvním tělesném vzkříšení. Vždyť jsme již výše uvedli, co řekl sám Pán Ježíš:

• Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. (Jan 5:28-29)

Další verše, které potvrzují, že všichni lidé budou tělesně vzkříšeni současně, že je jen jedna žeň, že se na mlatu odděluje pšenice od plev současně, že je jeden soud v poslední den, jsou:

• Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa...' Potom řekne těm na levici: 'Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! (Matouš 25:31-34.41)

Jak již prorokoval Jan Křtitel, ovce (pšenice) jsou pokřtěny Duchem svatým, kozlové (plevy) jsou pokřtěni do věčného ohnivého jezera, neuhasitelného ohně, jenž pálí plevy, plevel a slámu. Jde o jednu žeň, o tělesné vzkříšení všech lidí, o jeden soud v poslední den, v němž spasení budou odměněni a nespasení odsouzeni.

Následující verše potvrzují, že při druhém příchodu Pána budou utiskovaní vysvobozeni a bezbožní potrestáni:

• ... a vás utiskované spolu s námi vysvobodí, až se zjeví Pán Ježíš z nebe se svými mocnými anděly, (8) aby v plameni ohně vykonal trest na těch, kteří neznají Boha, a na těch, kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše. (9) Jejich trestem bude věčná záhuba 'daleko od Pána a slávy jeho moci', (10) až v onen den přijde, aby byl oslaven svým lidem a veleben těmi, kdo uvěřili; také vy jste uvěřili našemu svědectví. (2. Tesalonickým 1:7-10)

Tyto Pavlovy verše jen doplňují to, co jsme již tolikrát potvrdili Písmem. V onen poslední den Ježíš Kristus přijde se svými anděly. Tělesně vzkřísí všechen svůj lid k věčnému oslavení a současně i všechen ďáblův lid k věčné pohaně. Jedni vstanou k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze - jak prorokoval už Daniel.

Co se tedy v onen poslední den vyplní?

A. Tělesná smrt bude překonána jako poslední nepřítel.

• Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt. (1. Korintským 15:26)

B. Křesťané, Boží lid, dojdou vykoupení svého těla ve chvíli pohlcení smrti. Vykoupené tělo již tělesné smrti přece nepodléhá:

• A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: 'Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!' (1. Korintským 15:54)

C. Nespasení, ďáblovy děti, dostanou tentýž den také věčné tělo, budou posláni v těle do věčné vědomé existence daleko od Pána. A protože Bůh zvítězil, ďáblovy děti a jejich druhá věčná duchovní smrt budou odděleny od Boha v hořícím jezeře:

• Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zjevení 20:14-15)

Další verše k zamyšlení

Křesťané, kteří milují Boha a Jeho Slovo, mohou rozumět některým úsekům Božího slova různě. To není žádná pohroma! Po letech studia jsem sám změnil pozici. Názory přece nemění jenom Bůh! Jako autor knihy Zápas o duši, kde jsem se mimo jiné zabýval i knihou Zjevení, jsem zastával jeden z několika pohledů. Proto bych rád vysvětlil svůj dnešní postoj a důvod, proč knihu Zápas o duši dál nešířím, i když vím, díky Pánu, že posloužila a stále slouží mnohým čtenářům v počátcích víry. Dovolte mi, abych vám vyložil, jak chápu následující verše dnes. Před léty jsem jim rozuměl podstatně jinak:

• Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. (5) Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. (6) To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. (Zjevení 20:4-6)

Ve čtvrtém verši Jan viděl ve vytržení mučedníky Krista. Viděl spasené, kteří nepoklekli před vládcem tohoto světa a jeho pozemských zástupců. Jan je viděl, jak povstali v prvním duchovním vzkříšení, jak přešli ze smrti do života, jak ožili a ujali se vlády s Kristem na tisíc let.

Pátý verš je vsunut. Jan zmiňuje jiný druh mrtvých, kteří nekralují s Kristem po tisíc let, nikdy duchovně neožili a tělesně ožijí až po těch tisíci letech.

V šestém verši Jan navazuje na čtvrtý verš, vrací se k Božímu lidu. Neztotožnění se se světem, mučednictví pro Krista, povstání k duchovnímu životu, kralování s Kristem v Jeho království po tisíc let, to vše nazývá podílem na prvním vzkříšení. Ti, kdo mají podíl na prvním vzkříšení, jsou kralující kněží Ježíše Krista. Nad nimi ta druhá smrt, hořící jezero, nemá moc.

Nečetli jsme v oddílu o duchovním vzkříšení verše tohoto typu?

• ... probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, (Efezským 2:5-6)

A máme problém! Kam se podělo tisícileté kralování? Ať je nám interpretem samotná Bible! Každý spasený, každý, kdo uvěřil, je znovuzrozen, převeden z duchovní mrtvosti do duchovního života, je vzkříšen spolu s Kristem, má podíl na prvním vzkříšení, je uveden na nebeský trůn, odkud kraluje jako královský kněz Božího Království:

• Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1. Petrův 2:9)

Kněžské povolání je, abychom z Božího trůnu, kde s Kristem kralujeme, hlásali evangelium našeho Krále, jehož království není z tohoto světa, jak sám Ježíš odpověděl Pilátovi:

• Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. ... mé království však není odtud." (Jan 18:36)

Spasení nejsou součástí tmy tohoto světa, ale jsou z podivuhodného světla Kristova. Spasení mají obecenství v nebesích, odkud kralují jako poslové a zvěstovatelé Božího slova.

První byl vzkříšen Pán Ježíš Kristus. My jsme s ním nejen zemřeli, ale byli jsme s ním i vzkříšeni, jsme tedy podílníky na prvním vzkříšení. My jsme s ním vstali z Ducha Božího. Narodili jsme se z nepomíjitelného semene Božího Ducha, ne z krve a těla. Tyto verše jsou v souladu se Zjevením 20:4-6! Bible často vykládá sama sebe.

Tisíc let

Nyní přicházíme k velmi choulostivé otázce - kolik let je tisíc let. Zdá se, že uvedené verše potvrzují, že tisíc let začíná v té chvíli, kdy je Boží lid uveden na královský trůn. To se stalo při Kristově zmrtvýchvstání. Spolu s ním nás přece vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši. Tehdy počala vláda královského kněžstva, spaseného Božího lidu.

Dále víme, že tisíc let končí vzkříšením "ostatních mrtvých", protože ostatní tělesně i duchovně mrtví nepovstanou v těle, dokud se těch tisíc let nedovrší.

Tisíc let je tedy období od Kristova vzkříšení a počátku vlády novězrozených, kteří mají podíl na prvním vzkříšení, až do všeobecného tělesného vzkříšení všech lidí, ať spasených, nebo nespasených. Těmi tisíci lety bychom - pod tlakem ostatních veršů - měli rozumět neurčitě dlouhou dobu. Období tisíce let skončí oním posledním dnem, kdy přijde Pán Ježíš ve slávě. Následující verš nám potvrdí, že bychom tisíc let měli chápat jako dlouhé, číselně neurčené období.

• Ale tato jedna věc kéž vám nezůstane skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a 'tisíc let jako jeden den'. (2. Petrův 3:8)

Kdyby tisíc let Zjevení znamenalo tisíc kalendářních let, potom by druhý příchod Pána a tělesné vzkříšení všech lidí měly nastat za tisíc let po Ježíšově zmrtvýchvstání. To se nestalo!

Poslední polnice

Vzkříšení bude ohlášeno poslední polnicí. Toto zatroubení spustí mnoho událostí. Podívejme se na některé:

1. Nebeské "úkazy" - Boží soud

• Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. (Matouš 24:29)

Co znamenají ve Starém zákoně podobné nebeské úkazy? Dovolím si říci, že tento jazyk se ve Starém zákoně netýká astronomických úkazů, ale soudů.

Soud nad Babylónem r. 539 před Kristem:

• Nebeské hvězdy a souhvězdí se nezatřpytí svým světlem, slunce se při svém východu zatmí, měsíc svým světlem nezazáří. (Izajáš 13:10)

Podobně.

Soud nad Edómem r. 703 před Kristem (Izajáš 34:4)

Soud nad Egyptem r. 568 před Kristem (Ezechiel 32:7-8)

Soud nad Judou r. 586 před Kristem (Jóel 2:10)

Soud nad severním královstvím r. 722 před Kristem (Ámos 8:9)

V den poslední polnice Bůh vykoná soud, hvězdy světa budou padat! Bůh bude soudit v poslední den všechny duchovně mrtvé nemající podíl na prvním vzkříšení, a odmění Svůj lid, který je již živ, přešel ze smrti do života a kraloval s Ním tisíc let. Vše se děje v onen poslední den poslední polnice:

• Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: "Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků." ... Rozzuřily se národy, ale přišel hněv tvůj, čas, abys soudil mrtvé, odměnil své služebníky proroky a všechny, kdo jsou svatí a mají úctu ke tvému jménu, malé i velké; abys zahubil ty, kdo hubili zemi." (Zjevení 11:15,18)

2. Druhý příchod Pána Ježíše

• Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. (Matouš 24:30)

Co může být větší zachvění nebeských mocností a přicházejícího soudu než zjevení Božího syna. Všechna pokolení světa budou tělesně vzkříšena a děsem z přicházejícího soudu budou lomit rukama.

3. Vytržení Božího lidu, tj. tělesné vzkříšení mrtvých a proměnění živých kolem Pána

• On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým. (Matouš 24:31)

Boží lid, ať je tělesně živý na zemi ve všech čtyřech úhlech světa, nebo tělesně mrtvý na nebi, ale v každém případě duchovně vzkříšen a mající podíl na prvním vzkříšení v Kristu, bude shromážděn Božími anděly.

• Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. (1. Korintským 15:51-53)

Jak čteme - mrtví v Kristu budou vzkříšeni a živí proměněni. Boží lid dostane nová, nepomíjitelná, vykoupená těla.

• Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. (1. Tes. 4:16-17)

Nemohu lépe zakončit než shromážděním Božího lidu kolem Pána Ježíše Krista! - pst -