"Hrací automaty jsou jako bible. Každý v nich najde, co najít chce. A potřebuje. Odreagování po celodenních obchodních jednáních, rozptýlení z úmorně nudného vysedávání v kanceláři a především - zapomnění. Zapomnění, že se mi v životě něco nepovedlo, že jsem dostal pětku ve škole, ztratil práci, utekla mi žena, zkazily se děti ... Zapomnění na veškeré životní trable a soužení. Ty svítící a blikající potvůrky dokáží odstranit všechny bariéry, postaví na roveň důchodce se školákem, nezaměstnaného s úspěšným podnikatelem. Stojí pak vedle sebe bok po boku a s planoucíma očima strkají nervozitou zpocenými prsty do nenasytných útrob hracích automatů další a další mince. Dokud nedojdou. Pak se začnou shánět po další dávce. Jako narkoman po droze. Hrací automaty totiž snesou podle psychologů v konečných stavech otrocké závislosti srovnání s heroinem či LSD. I konce mohou být v mnohém podobné...

." Hraní, stejně jako všechny ostatní drogy, má v sobě v první fázi cosi přitažlivého," varoval už před rokem MUDr. Jiří Plesl z pražského Střediska drogových závislostí. "Droga musí lidem něco přinášet, jinak by se do závislosti nedostávali. V tomto případě příjemně šimrá nervy, udržuje člověka ve stavu jakéhosi napětí, aktivity a podobně. Stejně jako u klasické drogy, i v tomto případě se postupně zvyšuje tolerance, člověk musí brát stále vyšší a vyšší dávku se stejným efektem. Nervový systém se vůči působení 'drogy', v tomto případě nějakého hracího mechanismu, otupuje. Hráč postupně se ztrátou kontroly přechází do skutečné závislosti."

"Srovnatelný boom zájmu o hrací automaty prý neprožila žádná země bývalého východního bloku. Během prvních dvou polistopadových let zaplnila elektronická monstra nejen stovky rychle zřizovaných heren, ale i každé volné místečko v tisících a desetitisících restaurací, hospodách a hospůdkách. Setkáte se s nimi na každém kroku, v Praze stejně jako v zapadlé šumavské vesničce. Z podnikavců, kteří vsadili na hráčskou vášeň, se stali po pár měsících milionáři. Nezanedbatelné sumy vydělávají i majitelé prostor, kteří požadují za pronájem necelých dvou čtverečních metrů potřebných pro umístění jedné mašiny astronomické sumy. Vlastníci strojů je však ochotně platí. Kasičky automatů se naplňují s obdivuhodnou rychlostí. Hráčská vášeň si vybírá své oběti nezávisle na věku, vzdělání či společenském postavení.

Výherní a hrací automaty jsou obrovský kšeft. Pro všechny. Pro výrobce, majitele automatů i heren a v neposlední řadě také pro místní úřady, které vybírají za jeden stroj poplatek dvacet tisíc korun ročně. Plus daň z tučného, avšak obtížně prokazatelného příjmu do státní pokladny. Jediný, kdo prodělává - a to výrazně - je hráč.

Šance obehrát naprogramovaný automat jsou totiž mizivé. Matematikové je vyčíslili na pouhých 0,054%! Lidské možnosti za naprogramovaným strojem viditelně pokulhávají."

"Když hráč hází minci do automatu, měl by si uvědomit, že z matematického hlediska je to totéž, jako by ji dobrovolně hodil do kanálu," tvrdí profesor Miroslav Maňas z pražské VŠE, jeden z našich čelných odborníků na teorii her. "Definice hazardní hry je taková, že jde vždy zásadně o hru, jejíž výsledek nezávisí na schopnostech hráče. Vaše naděje na výhru nabývá z matematického hlediska záporných hodnot - tudíž z přísně logického pohledu vlastně nemá smysl hrát. Leč hráči se nechovají logicky ... Kdyby se chovali, musí všechny herny zkrachovat."

-Květy 8, 1993-

Pozn. ZOD: Jistě nebudeme ve všem souhlasit s autorem vybraného článku, ale v mnohém se můžeme poučit. Hrací automaty jako Bible nejsou a nikdy nebudou. Jen snad vášeň, jaké propadne hráč, by měla provázet křesťany v lásce k Božímu Písmu a Jeho osobě. Abychom si skrze Ducha svatého vypěstovali úplnou závislost na Pánu Ježíši Kristu a ani na okamžik nebyli mimo Jeho dosah.