• Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. (Matouš 5,13)

V sobotu jsem si pročítal stará kázání zakladatele našeho sboru, zesnulého bratra Bohuslava Tetivy, která před časem vyšla tiskem, a dal jsem si je do souvislosti s nedávným kázáním našeho bratra biskupa. Tato úvaha je tedy nefalšovanou "literární loupeží", doplněnou o pár vlastních myšlenek. Některé postřehy tedy nejsou originální, nicméně bych se s vámi chtěl o ně podělit. (Před 20 lety jsem četl podobnou úvahu v U.S.A., v angličtině a od jiných autorů - pozn. pst)

Hned v úvodu výše citovaného verše nám Pán Ježíš říká: "Vy jste sůl země." Není zde řečeno "snažte se být solí" ani "buďte solí". Pták se nemusí snažit být ptákem ani daněk daňkem. Květina se nemusí snažit být květinou ani skála skálou. Je prostě jasně konstatováno, že solí jsme! O co se však máme snažit a usilovat, je být "slanými", aby země mohla být "ochucena".

Sůl jednak ochucuje a jednak konzervuje potravu. Tuto svou vlastnost však ztrácí, jsou-li v ní přimíšeniny. Tato nekvalitní, smíšená sůl, se dnes používá např. k solení namrzlých chodníků. Nehodí se již k ničemu, než aby po ní lidé šlapali. Jan Amos Komenský ve svém "Kšaftu Jednoty bratrské" předpověděl konec staré Jednoty právě proto, že tato církev ztratila slanost a byla vydána všanc pošlapání a potupení.

Zastavme se na chvíli u chemie. Sama sůl, chemicky chlorid sodný, je primitivní anorganickou sloučeninou sodíku a chloru. Sodík je velmi výbušný alkalický kov, který, dostane-li se na vzduch, silně hoří a vybuchuje. Podobně Pán Bůh je "oheň stravující" a kdyby se tomuto světu plně zjevil, člověk by nepřežil. Naproti tomu chlor je štiplavý a jedovatý plyn. Přirovnal bych jej k člověku pošpiněnému hříchem, který je skrz naskrz zvrácený a který ze své přirozenosti jedná převráceně. Setká-li se však Duch svatý s člověkem a ten jej přijme, vznikne sůl - chlorid sodný. Nejde o nový prvek, je zde přítomen jak sodík, tak chlor. Člověk bez Boha však nemůže být slaným.

Chlorid sodný má však různé příměsi, např. vápník, jód, uhličitany atd. Tyto jej zbavují jeho slanosti. A tak i člověk, pokud není oddán plně svému Pánu, může se otevřít vlivu jiných prvků. Tato znečištěná sůl neztratí jen svoji slanost, ale i rozpustnost. Jak chuťové, tak konzervační účinky soli se mohou projevit pouze v rozpuštěném stavu. Pokud jíme slanou polévku, nikde sůl nevidíme. Pokud bychom však užili sůl znečištěnou, nejen že bychom ji viděli, ale také by nám skřípala mezi zuby a kazila chuť k jídlu. Takto osolené jídlo by i snadněji podléhalo zkáze.

Toto se může stát tehdy, když křesťan chce být viděn, odmítá být rozpuštěn a činit skutky milosrdenství v skrytu. Dnes je mnoho učení, která skrytě říkají, že by se služebník měl zviditelnit, něčím být, být viděn a chválen, místo aby se naopak snažil zmenšit a "nebýt ničím". Běda soli, která začne být viditelná, není již ani slaná, ani nekonzervuje. Přiznám se, že s touhou "být viděn" musím ve svém životě bojovat. Ten, kdo zůstává skryt ve svém Pánu a na hostinách sedává vzadu, je nakonec stejně Bohem povýšen a posazen dopředu. Kdo však prosazuje sám sebe, je ponížen a usazen vzadu.

Proto, chceš-li být slaný, ponižuj se, pokořuj se, ztrácej svůj život pro Pána, měj sám o sobě nízké smýšlení. Uvědom si, že Tvojí přirozeností je být smradlavým, štiplavým a jedovatým plynem. Není na tobě nic hezkého, budeš-li se snažit prosadit a zviditelnit z vlastních sil. Nakonec stejně budeš vyhozen a pošlapán. Budeš-li však pokorný a v nízkém postavení, Pán tě v pravý čas povýší. Neopomeň však korunu slávy, kterou Ti Pán propůjčí, před ním smeknout a poklonit se Mu, jak to vidíme u dvaceti čtyř starců v knize Zjevení (Zj 4,10).

Aleš Franc Sborové listy 11/2000 AC Brno