15 krátkých důvodů proč by křesťané neměli sázet nebo hrát

Nedávno zveřejněné údaje oficiální Národní komise pro studium vlivu hráčství v USA ukazují, že polovinu všech prodaných losů skoupí 5% lidí. Nejvíce peněz utratí lidé, kteří patří do skupin s nejnižšími příjmy.

Následující pojednání je výběrem odpovědí, které shromáždili studenti semináře LRBS při zkoumání tohoto tématu.

Otázka: Křesťan X je nějak zaangažován v sázení a tvrdí, že nikde v Bibli to není odsouzeno. Jaké argumenty byste použili, abyste ho přesvědčili o jeho omylu?

1. Je to proti prvnímu přikázání:

• Nebudeš mít jiného Boha mimo mne. (doslovně: v mých očích).

Hráčství může být chlebodárcem, na kterého se mnozí zoufale (avšak marně) spoléhají, když jsou v problémech, nebo něčím vyhledávaným pro silné závislostní potěšení. V obou případech se hráčství staví na Boží místo.

• "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům," řekl Pán. "Nemůžete sloužit Bohu i majetku." (Lk 16,1)

Je to opak víry v Boha, protože se jedná o víru v náhodu, což je modlářství. Nemáme být závislí na náhodě, ale na Bohu (Ř 8,28).

2. Je to proti osmému přikázání - jedná se o jemnou formu krádeže podvodem. Hráč ví, že většina musí prohrát, aby malá skupina mohla znatelně získat. Výsledek je možný, pouze pokud lidi přesvědčíte o tom, že jejich šance na výhru je mnohem větší, než ve skutečnosti je. Hraní tedy zbavuje většinu sázejících jejich peněz na základě lži. Fakt, že je hráč sám pohlcen falešnou důvěrou, není omluvou pro to, že je ochoten okrást svého spolusázejícího (viz také Lv 19,13 a Mk 10,19).

3. Je to proti desátému přikázání

• Nebudeš dychtit ... po ničem, co patří tvému bližnímu.

Touha mít více než máme, láska k penězům, závist vůči druhým, žádostivé snění a chtivost jsou těmi nejběžnějšími motivy k hraní a jsou všechny odsouzeny tímto přikázaním (viz také Lk 12,15; 1 Tm 6,9-11; Žd 13,5 a 1J 2,15-16). Zisk jde na úkor "bližního" a podle tohoto přikázání je hříšné obohacovat se prostřednictvím ztráty a neštěstí druhých.

4. Je to pokus v jistém smyslu vzdorovat vyhlášení, že musíme pro jídlo pracovat

• Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. (Gn 2,15)

Bůh tu přikazuje poctivou práci. Po pádu bylo toto ještě explicitněji potvrzeno, když Pán řekl:

• V potu své tváře budeš jíst chléb. (Gn 3,19)

Zlodějům a potažmo i hráčům Pavel říká:

• Kdo kradl, ať už nekrade, ale raději přiloží ruce k pořádné práci... (Efezským 4,28)

Také přikazuje:

• věnovat se své práci a získávat obživu vlastníma rukama. (1 Te 4,11)

5. Hraní je v Písmu nectností, v úplném kontrastu s ctností víry v suverénního Boha

Hráč doufá v náhodu a štěstí nebo se tak alespoň chová, zatímco křesťan má opravdově věřit v Boha jako toho, kdo činí všechny věci podle svojí vůle a kdo slyší modlitby svého lidu v tísni. Můžeme se modlit k Bohu, aby požehnal hraní? Správně bychom měli říci: "Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono." (Jk 4,15) Neměli bychom dělat nic, co nemůžeme přednést Bohu v modlitbách. Pavel říká:

• Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. (Filip.4.16)

6. V Písmu není jediný případ, kdy by byl nějaký druh hraní o peníze nahlížen jako přijatelná aktivita v životě Božího lidu.

Ačkoliv bylo hraní v biblických dobách jednou z nejrozšířenějších neřestí, ani jednou se nezdá být správnou činností. Není bez významu, že hraní je v souvislosti s křížem jedním ze skutků, jež ponížily našeho Spasitele. Je zaznamenáno, že "o jeho šaty se rozdělili losem." (Lk 23,24) Tenkrát, stejně jako často i dnes, neměli tito lidé žádný stud ani hlubší pocity. Hraní pro zisk činí mysl sobeckou a necitlivou k ostatním. Jak se může křesťan oddávat činnosti, která je v Novém zákoně zastoupena pouze jako urážka Krista?

7. Je to proti křesťanově povinnosti být spokojen, protože je nám řečeno:

• ...buďte spokojeni s tím, co máte, vždyť Bůh řekl, nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. (Žd 13,5)

Máme také napodobovat Pavla, který řekl:

• Naučil jsem se být spokojen s tím, co mám... Vše mohu v Kristu, který mi dává sílu. (Fp 4,11-13)
• Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. (1Tm 6,6)

Jak můžeme růst ve spokojenosti a ocenění Krista, když se zároveň, poblouzněni, uchylujeme k lákadlu zbohatnutí hrou?

8. Je to proti povinnosti pečlivě a věrně opatrovat peníze před Bohem. Jsme totiž všichni správci a Slovo Boží říká:

• Od správců se vyžaduje, aby byli věrní. (1K 4,2)

Je to očividný matematický fakt, že naprostá většina velkých i malých hráčů musí prohrát - jak jinak by ta vítězná hrstka mohla tolik získat? Je obrovsky pravděpodobné, že vsazené peníze už nikdy neuvidíte, v křesťanově případě jsou to ale Kristovy peníze, nikoliv jeho. Vsázíme něco, co je Boží.

Hraní je porušením věrného správcovství, urážkou Boha, jemuž peníze patří, a způsobem, jak zbavit naši rodinu a Boží dílo podpory, která je potřebná.

9. Je to proti novozákonnímu pravidlu správného chování křesťana, jak je popsáno v 1K 6,12:

• Ne všechno prospívá (nebo je výhodné).

Hraní, v jakékoliv formě, určitě nikomu neprospěje v oblastech jako je zbožnost, síla charakteru, příprava pro život nebo křesťanskou službu. Je to naopak pro naprostou většinu lidí nákladné, pohlcuje to čas a oslabuje.

10. Je to proti pravidlu "nadvlády" a "závislosti" v našich životech, jak můžeme číst v 1K 6,12:

• Ničím se nedám zotročit.

Hráčství přivádí ty, kteří se na něm podílejí pod svou moc, přičemž nutkání hrát je často tak silné, že mu lidé nemohou odolat. Mnozí hrají pro vzrušení a napětí nejistoty. Touží po risku a pocitu soutěžení s ostatními. Jiní potom propadají atmosféře jimi zvoleného prostředku hraní, ať už je to svět amerického fotbalu, dostihové závodiště nebo závody psů. Mnoho hráčů podléhá marné naději, že jim případná výhra vyřeší všechny problémy, a to je žene dopředu. Hraní má velkou sílu a je snadné mu podlehnout - proto je křesťanům zapovězeno.

11. Je to proti Božímu přikázání danému skrze apoštola Pavla:

• Cokoliv děláte, dělejte ke slávě Boží. (1 K 10,31)

Hráčství se také vzpírá nařízení:

• Všechno, cokoliv mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše Krista a skrze něho děkujte Bohu Otci. (Ko 3,17)

Jak může křesťan hrát ke slávě Boží, když doufá, že mu náhoda umožní okrást ostatní, a zneužívá Bohem svěřené prostředky? Jak to může sloužit Bohu k slávě, když se tak činí spolu s nevěřícími? Jak může být Bůh oslaven aktivitou, která tolika lidem způsobuje neštěstí? Můžeme chválit Boha za to, že hraní vzkvétá, a horlivě se jím zabývat kvůli Němu? To je hanebná myšlenka, urážející Boha, protože z něj činí komplice našich zlých skutků.

12. Je to proti Filipským 4:8, kde je uveden druh aktivit, kterými by se měl křesťan zabývat a o nichž by měl přemýšlet. Je to pravdivé nebo čestné? Hraní je založeno na podvodu a falešném očekávání.

Je to spravedlivé? V žádném případě, neboť jde o náhodu.

Je to čisté? Ne, jelikož hráč je hnán chtivostí.

Je to snad hodno lásky? Opět ne, je to odporné a s bolestivými důsledky pro mnohé.

Má to dobrou pověst, považuje se to za ctnost a sklízí to pochvalu? Nikdo, kdo by dělal seznam vznešených a prospěšných zvyklostí, by do něj hraní jistě nezahrnul.

13. Je to křesťanům zakázáno Božím pokynem pro Jeho lid, aby neměl nic společného s věcmi, které jsou ve své podstatě světské a zlé, protože všechny hráčské organizace jsou úplně a výlučně tvořeny bezbožnými lidmi. Písmo říká:

• A proto vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Hospodin, a ničeho nečistého se nedotýkejte. (2K 6,17)

Hrát (na jakékoliv úrovni) znamená vstoupit do zbytečného svazku s nevěřícími lidmi a vláčet v prachu Kristův prapor a evangelium. Pavel říká:

• Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. (Ef 5,11)

14. Je to proti křesťanské otevřenosti a upřímnosti. Když se někdo doslechne o křesťanu, který hraje, pak je to obvykle tak trochu tajemství. Málokdo se k tomu ochotně přizná. Je to jinými slovy nečestný čin, v protikladu k Ef 5,8:

• I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem.

15. Je to proti křesťanově povinnosti být příkladem. Jelikož je hraní vysoce závislostní a nedobrou aktivitou vůbec, je pro křesťany velmi důležité se všech jeho forem vyvarovat. Nechtějme být kvůli své lhostejnosti zodpovědní za to, že jiní upadli do léčky. (2K 6,3-4 a 11,29)

SWORD & TROWEL 3/1999