* Milá Kláro, Jindro a Pavle, děkuji za pravidelné zasílání ZOD a nyní i za materiály HCJB. Vše ráda pročítám.

Ráda bych se tímto vrátila k výkladu, kde Pavel rozebírá rozdíl mezi arminianismem a kalvinismem. Přiznávám, že patřím mezi ty čtenáře, které tento výklad nejen rozhodil, ale i pobouřil, prostě naštval. Pečlivě jsem si připravovala verše, kterými bratra Pavla „utluču" s tím, že rozhodně nemá pravdu. V té chvíli jsem si vůbec neuvědomila, že jsem ženská a ta nemá nikoho poučovat. Tak ubíhal čas a já jsem si vypisovala verše z Bible a chystala se na „útok". Tak se stalo, že jsem neslyšela ten „tichý hlas", který mi říkal: „Za vše děkuj Pánu." Když přece jakési zklidnění přišlo, „hlas jsem slyšela", začala jsem děkovat za to vše, co prožívám, i když tomu vůbec nerozumím - ale určitě to není náhoda. Netrvalo ani tak dlouho, abych si v klidu zavzpomínala na roky života s vírou Pánu Ježíši Kristu. Jak jsem si vlastně uvědomila, že již mnoho roků děkuji Pánu Ježíši Kristu za zachraňující spasitelnou víru, za to, jak při mně stál a ochraňoval mě v době před znovuzrozením, že ON mně dal „sílu" uvěřit v moji ztracenost, stejně tak víru, že jedině On je mým Zachráncem, že On mně dal ruku na „kliku" dveří, na které tloukl. Prostě jsem si uvědomila, že za vším stál jedině ON. Tak jsem si znovu vzpomněla na chvíli, kdy mně Pán Ježíš Kristus ukázal, že ani moji nejbližší se svojí vlastní silou nespasí, ale musí čekat na Boží milost a já zase musím věřit v Boží zaslíbení.

Tím vším chci napsat, že vlastně jsem Boží milosti věřila již dříve, než jsem četla uvedené články v ZOD. Neuvědomila jsem si vůbec, že to, co platí pro mne, platí i pro všechny ostatní lidi. Mojí povinností je zasévat, zalévat, ale vzrůst dá NÁŠ OTEC. Přeji Vám všem Boží požehnání při práci, kterou pro nás vykonáváte.

S pozdravem V. P., Náchod č. 1936

* Vážení přátelé,

posílám vám hezký pozdrav ze Stráže pod Ralskem a moc děkuji za knihu Hledání počátku a cíle. Je to opravdu hodnotná a hutná kniha a má co říct obzvláště nevěřícím, ale i křesťanům. Četla jsem ji zrovna v době, kdy se stala tragédie v USA a kdy celý svět byl v šoku a stále trne strachy, co bude dál. Bůh mě skrze zmíněnou knížku povzbudil, cítila jsem, že Pán Bůh má vše pod kontrolou. Nejen vesmír a naši zemi, ale každého z nás. Prožívám obrovskou vděčnost, že mi Ježíš dal poznat, že jsem jeho a že moc nad mým životem a nad životem mé mladé rodiny nemají teroristé, ale jediný, živý a mocný Bůh.

Už kdysi před 8 lety jsem složila tuto báseň vděčnosti a teď se mě znovu dotýká:

Bože, hledíš ze závratné výšky
k nám do údolí,
z hlubin vesmíru se skláníš k nám.
A přece, co trápí nás, i tebe bolí.
A když někdo volá, ty nasloucháš.
Není to snadné, rozumět tomu:
Stvořitel světa mě maličkou zná.
A On, Pán všeho, říká:
„Pojď domů, místo v mém srdci,
v mých myšlenkách máš."

M. B., Stráž pod Ralskem č. 1921

* Milí Steigerovi,

stále častěji se setkávám s ohlasy na různé časopisy (ZOD, Budík) a musím přiznat, že již dávno čtu ZOD, ale situace ve sboru se vyostřila do té míry, že ZOD zmizel ze scény. (Patrně se jedná o článek „Vzkříšení", na který jeden bratr reagoval ve svém kázání.)

Rozhodl jsem se proto Vás požádat o zasílání časopisu i se složenkami. Je to časopis pro myslící křesťany - pro ty, kteří si mají cvičením tříbit mysl, aby sami poznali rozdíl mezi dobrým a zlým a byli připraveni k dobrému dílu.

Pán Ježíš Vám v této práci žehnej.

Tradiční pohled na vzkříšení je ve výkladech podpořen tzv. „správným rozdělením Písem" na období zákona, milosti a království (viz kniha Zákon, království a milost). Až do přečtení článku v ZODu jsem nad tím nepřemýšlel a přijímal jsem to jako jediný správný pohled. Po přečtení článku jsem zjistil, že se nebráním tomuto chápání „vzkříšení", že jsem to vlastně chápal vždy, jen jsem to nedovedl podpořit Božím slovem. Na druhé straně si dovedu představit, jaké katastrofální následky má tento pohled na ty, kteří tuto pravdu odmítají jako bludné učení - odstoupení od apoštolů - a vidí v tom satanovu lež.

Nejobvyklejší je zmíněný článek si ani nepřečíst a odsoudit jak článek, tak pisatele. Myslím, že všichni věříme ve vzkříšení jak duchovní, tak tělesné, pouze ho nespojujeme s vtržením Církve, jak o něm píše apoštol Pavel.

Přemýšlím o tom, jak pomoci lidem, kteří chtějí zemřít v přesvědčení, že pouze jejich otcové víry byli v této věci vedení Pánem. Nechtějí se zpronevěřit světlu, které bylo dáno jejich hnutí. Jednali by proti svědomí. Zcela správně, protože „cokoliv není z víry, je hřích". A tak si myslím, že vždy platí:

• Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem, schopný učit a být trpělivý. Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu. (2Tm 2:24-25)

- Dopis č. 1928 -

* Vážení a milí,

nedá mi to, abych taky já, naprostý laik, nevyjádřil svůj názor na polemiku, která se rozpoutala kolem článku „Vzkříšení". Nevím, kdo si dělá nárok nazvat bratra Steigera bludařem. Vždyť každý má nárok na svůj názor, pokud nepopírá zjevnou biblickou pravdu. Já sám také tápu a nevím, která z těch tří možností je správná. Vždyť i katolická církev neurčuje v tomto směru správné učení - a to už je co říci - a dává možnost výběru. Aby bylo jasno: narodil jsem se jako katolík a také jako katolík chci zemřít. Ovšem cítím se více křesťanem, než katolíkem. Nedělám rozdíl mezi denominacemi, poněvadž církev Kristova je jen jedna. Jsem za tento článek vděčný, poněvadž mi dal námět k přemýšlení o jedné z možností. Také mě zaujal článek Vliv otců na víru dětí. Můj otec se rozvedl, když mi byly tři roky. Poněvadž mě matka nechtěla, vzal si mě k sobě. Přivedl mi další matku a ta mi udělala ze života peklo. Neuhodila mě, ale všechno zařídila tak, že mě otec seřezal tak, že jsem se ve škole nemohl ani posadit. Byl řezník, tak si asi představíte jeho rány.

Jako učedník jsem do práce jezdil na kole. Ostatní děti věděly, jak to u nás chodí a chodily na mne žalovat. Po takové jedné žalobě jsem přijel domů a dostal jsem od tatínka takovou, že kolo letělo na jednu stranu a já na druhou. Nakonec jsem přemýšlel o sebevraždě. A jak to dopadlo? Místo sebevraždy jsem našel Boha. Bylo to zásluhou p. Adlera (tajemník pozdějšího Pacem in Teris)… Nakonec bych Vás chtěl požádat o zaslání textu Sedmdesátý týden. Internet nemám, a ani pořádně nevím, co to vlastně je. Ať Vás neodradí různé výpady a útoky a neklesejte na mysli. Také s ně- kterými Vašimi názory nesouhlasím, ale to není důvod k tomu, abych Vás napadal. Spíš je to důvod k zamyšlení, co k tomu pisatele vedlo. Ať Vám Pán požehná a dá mnoho sil pro Vaši záslužnou činnost.

Váš oddaný čtenář a bratr v Kristu,

A. N., Týnec nad Sázavou

Dopis č. 1501

Následující dopis zveřejňujeme na přání pisatele. Chápeme jeho obavy a nejčistší pohnutky, i lásku k našemu společnému Pánu. I když bych se k do- pisu velmi rád vyjádřil, nemyslím si, že v časopise máme prostor pro takovouto diskuzi. Proto autorovi ponecháváme výsadu posledního slova a prosíme čtenáře, aby si závěr učinili sami.

* Drahý bratře Pavle,

jsem svým způsobem rád, že jste otiskli můj dopis v rubrice Napsali jste nám v č. 69 ZODu str. 44. Z Tvé odpovědi a reakce na něj už se tolik netěším, ale dává mi příležitost k odpovědi na ni a byl bych vděčný Bohu za to, kdyby byla též zveřejněna.

Předně tedy nikdy bych neoslovil člověka „Drahý bratře", kdybych věděl, že je nespasený. Za posledními slovy modlitby… „duchovní smrti" je závorka: (Zjevení 3:1-3). Tato slova jsou určena církvi v Sardách a vyšla z úst našeho Pána Ježíše Krista: „Znám tvé skutky, že máš jméno, že jsi živý, ale jsi mrtvý" (Zjevení 3:1b). Jsou tato slova Pánova řečena nespaseným lidem? Pán Ježíš jim říká: „Nenalezl jsem tvé skutky naplněné před Bohem" (Zjevení 3:2b).

Apoštol Pavel napsal věrným a svatým v Efezu, že jsme přece Jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili (Efezským 2:10). Křesťané v Sardách v dobrých skutcích nechodili. Chodili podle těla, proto byli v Božích očích mrtví (Ř 8:6,13). To je vážný nedostatek a hřích, a tak Pán Ježíš pokračuje ve 3. verši knihy Zjevení 3. kap. takto: „Pamatuj tedy, jak jsi přijal a slyšel mé slovo, zachovávej je a čiň pokání (neboli změň smýšlení)." Následují varování pro nebdící a nekAJíCí A ZASLíBENí PRO NEPOSKVRNěNé a vítěze (přemožitele). Pro poražené to může znamenat dokonce vymazání z Knihy života, zapření jejich jména před tváří Boha Otce našeho Pána Ježíše Krista a před Jeho anděly. Tedy opak zaslíbení pro přemožitele. Soudím, že je to jedno z nejzávažnějších varování našeho Pána věřícím znovuzrozeným svatým. Moje modlitba chce něčemu takovému ve tvém křesťanském životě předejít a zabránit.

Dále mě prosíš, bratře, abych si nevyřizoval nic s jakýmkoliv ďáblem, nepřel se s mocnostmi v povětří a dáváš mi za vzor archanděla Michaela ve sporu s ďáblem (Juda 9, nikoliv Jakub 1:9). Mám tedy vzdát duchovní boj, k němuž jsem povolán? (Efezským 6:12). Bible nás učí, že naším vzorem a příkladem hodným následování ve všem je jen jeden - Syn Boží, náš Pán Ježíš Kristus, Král králů a Pán pánů. A andělé, včetně archanděla Michaela, jsou služební duchové, posílaní ke službě těm, kdo se mají stát dědici spasení (Židům 1:14). Ve sporu o Mojžíšovo tělo stál Boží archanděl proti bývalému padlému archandělu Luciferovi, nyní ďáblovi (satanovi) a nemohl tudíž jednat jinak. Avšak náš Pán Ježíš Kristus má veškerou moc na nebi i na zemi. On ďábla porazil. A jeho moc je nám v Jeho jménu dána k dispozici.

• A všechno, cokoliv děláte slovem nebo skutkem, všechno čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu a Otci. (Korintským 3:17)

To znamená, že ve skutečnosti sám Pán Ježíš jedná skrze nás.

Píšeš, drahý bratře, žes' byl 16 let „dispenzacionalistou" (hrozné slovo). Přiznávám, že nevím, co nebo kdo to je, a vůbec mi to nevadí. Zároveň však vyznávám, že ač jsem hříšník a sám v sobě nic nevím, nic nemám a nic nejsem, Boží milostí jsem v Kristu Ježíši nové stvoření, Boží syn a Boží služebník (otrok Pána Ježíše Krista), také Jeho přítel a jako takový chci znát Jej i moc Jeho vzkříšení, mít účast na Jeho utrpeních a činit Jeho vůli, hledat Jeho slávu a bdít s modlitbou v každý čas vědom si autority a zodpovědnosti, které mi dal. To kromě jiného znamená, že mám dávat pozor, aby mě a nejen mě nikdo nesvedl (Mt 25:4). Takže znovu - kdo svedl tebe, bratře, že jsi přestal věřit pravdě a uvěřil jsi lži? A proč svádíš další? Copak nevíš, že svádějící i svádění půjdou stále k horšímu? Podíval jsem se na tabulku na ZOD 69 str. 42 a věz, že opravdu věřím, že historický reformovaný výklad je opravdu z ďábla. Jediným autorizovaným vykladačem Bible je Duch svatý - její autor.

• Duch však výslovně říká, že v posledních časech někteří odstoupí od víry, naslouchajíce (věnujíce se) bludným duchům a učení démonů. Pokrytecky mluví lež, mají cejchované svědomí. (1Tm 4:1-2)

Prosím ve jménu Ježíše Krista, bratře, nechtěj patřit mezi tyto některé, nepohrdej Pánovou dobrotou a trpělivostí. Vždyť On nechce, aby někteří zahynuli, ale aby všichni došli k pokání (2. Petrův 3:9b). Milost našeho Pána Ježíše Krista s tvým duchem. Amen.

V Kristově lásce tvůj bratr v Kristu

- Standa V., Brno - Dopis č. 1399

* Milý bratře v Kristu,

jsem zděšen čtením reakce pana Standy V. v ZODu č. 69 str.44, dopis č. 984. Tento člověk Vás za rozdílnou interpretaci eschatologie nazývá duchovně mrtvým a přitom si neuvědomil, že spasení není záležitostí eschatologického výkladu, ale nového narození, které spojuje nás všechny kristovce ze všech denominací.

Přesto bych Vás rád poopravil. Nemáte pravdu, že do roku 1830 všichni věřili jen „amileniálně", nebo „postmileniálně", nebo že by snad jen vyjímečně někteří byli zastánci „premileniálního chiliasmu". I já se vyznám v učené teologii, ale tím se nechci chlubit.

Chtěl bych vás jen poopravit a poprosit o opravu vašeho článku v odpovědi výše jmenovanému autorovi.

V prvních obdobích (stoletích) církev obecně zastávala premilenialismus, ačkoliv chronologické detaily nebyly vždy jasné. Popisy milénia jsou doslovné, hlavním tématem je budoucí Kristova vláda v Jeruzalémě, která bude následovat po Kristově návratu. Církevní historik Philip Schaff to shrnuje takto:

„Nejvýraznější a nejnápadnější na eschatologii přednicejského období je její chiliasmus či milenialismus." (Viz Charles Ryrie: „Základy teologie", vydal Biblos.)

Souhlasím, že „dispenzacionalismus" je nauka poměrně nová, ale z vašeho článku jakoby vyplývalo, že křesťané vždy vyznávali „amileniální" nebo „postmileniální" eschatologii.

Prosím, zmiňte se o „historickém premilenialismu" a nejenom okrajově, ale s tím, že to byl v podstatě jediný výklad eschatologie, který existoval v prvních třech stoletích církve. Až do roku 400 n. l. všichni církevní otcové, kteří psali o tématu proroctví, až na jednu vyjímku, zastávali premileniální pohled. Justin Mučedník zašel tak daleko, že ve svých spisech navrhoval, aby se každý, kdo bude zastávat jiný názor, označil za kacíře. Jedinou výjimku tvořil Origénes (r. 185 - 254). Snažil se uskutečňovat celé Písmo. Přesto nevyslovil alternativu exegese. Tohle učinil až Augustin (r.358-434). Alternativní výklad vzniká až na konci čtvrtého století. S Augustinem vzniká výklad, který zřejmě nebyl cizí ani Origenovi. „Amilenialismus" doslova znamená „žádných tisíc let".

A nyní můj pohled:

Danielův 70. týden je ještě budoucností. Neříkám to já, ale Pán Ježíš ve 24. kap. Matouše. Znesvěcující ohavnost u Daniele je zde dána do souvislosti s velkým soužením a s okamžitým Ježíšovým příchodem. Ve stejném duchu píše i Marek. Lukáš se sice o „ohavnosti" přímo nezmiňuje, ale při pozorném čtení nám neunikne, že píše také o velkém soužení s následným Ježíšovým příchodem. Navíc ve Zjevení 12-14 Bůh bude bojovat proti všem, za Izrael, což se v minulosti nikdy nestalo. Tak bych na závěr rád doporučil ke studiu knihu Jefreyho Granta „Konec světa", vydal Křesťanský život, kde je citován raný církevní otec, žák Polykarpa, kterého učil apoštol Jan. Ten po pádu Jeruzaléma v roce 70 píše tuším v roce 130, že antikrist je ještě budoucnost.

Bůh žehnej Vaší práci a tomu bratru odpusťte ze srdce.

- Stanislav P., Bystřice pod Hostýnem -

Dopis č. 1386

Milý bratře Stanislave,

Díky Vám za dobrá slova. Stalo se, co jsem tušil, že neuniknu historickému premilenialismu. ZOD je jen „časopísek". Něčeho se jen dotkne a již se sypou otázky, na které se dá odpovědět jen rozsáhle, protože se mění celý zažitý systém. Jsem ale rád, že se alespoň trochu o těchto věcech v ZODu píše, protože neinformovanost je v našich končinách dosud velká, a reakce často ještě větší. Pomalu, ale jistě se dostáváme do pluralitní společnosti, snad to my první přežijeme ve zdraví. Děkuji Vám za slova, že spasení je otázka znovuzrození a ne eschatologického výkladu. Věřím, že si Vaše moudrá slova mnozí bratři a sestry vezmou k srdci. Také bych byl nerad, kdyby se ze ZODu stala eschatologická tribuna, kde by se spíše dogmaticky než s otevřeným srdcem a duchem řešily otázky, o kterých si nikdo není naprosto jistý, a jak správně uvádíte, duchovní smrt či život na nich vůbec nestojí.

S vaším výkladem se sice plně neztotožňuji, důvodů jsem uvedl dost, přesto si jej vážím, plně jej respektuji a nikdy bych se neodvážil Vám ani nikomu jinému jej vyvracet. Každý jsme jenom svědkem. Musím se k vašemu dopisu v budoucnu ještě vrátit.

V mnohém s vámi souhlasím, zřejmě se ale budeme rozcházet v pohledu na Izrael. Souhlasím s tím, že Bůh bude bojovat proti všem, za „Izrael", ale věřím, že v tomto případě půjde o pravý Boží Izrael, o Kristovu církev. Souhlasím, že antikrist je ještě budoucností, ale jsem přesvědčen, že bude sužovat právě církev, protože usedne v chrámu Božím (2Te 2:4):

• Cožpak nevíte, že jste Boží chrám a že Boží Duch přebývá ve vás? Jestliže někdo ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy. (1. Korintským 3:16)

Církev je ten pravý Izrael a chrám Boží. Ne všichni kdo jsou z Izraele jsou Izrael, o tom se rozepisuji v ZODu 70 str. 28. Hitler si ještě nevybral ten pravý Izrael. Nepochopil totiž,

• …že syny Abrahamovými jsou lidé víry. (Ga 3:7)

Hitler pronásledoval jen tělesné Abrahámovo potomstvo. Antikrist již takovou zásadní chybu neudělá, protože

• Ten zlý (antikrist) přijde v moci satanově (2Te 2:9a)

právě proto, že

• Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři. (Zj 20:7-8)

Jak víte, tisíciletí chápu jako dlouhou éru církve mezi oběma Ježíšovými příchody, kdy svatí s Kristem spoluvládnou. Během této doby je satan spoután „jen" takovým způsobem, aby nemohl klamat národy, abychom my, ať jsme jakékoliv národnosti, kdo patříme Kristu, mohli věřit.

• na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn. (Zj 20:3)

Naprosto nepopírám, že satan má stále rozsáhlou moc v mnoha oblastech, ale vás ani mne nemůže oklamat tak, abychom se zřekli Krista. Kristus spoutal satana za jistým účelem, totiž, aby nemohl klamat národy. Bůh má satana vždy účelově spoutaného - podívejte se na Jóba, v jeho případě Bůh držel satana na uzdě neustále, jinak by Jób zahynul. Kdyby Bůh nespoutal satana na tisíc let, církev by nemohla ani existovat, protože by národy nemohly díky satanově svodu ani uvěřit! Ke konci tisíciletí, ke konci éry církve, satan bude propuštěn, aby klamal národy (Zj 20:7-8) dá svou moc antikristovi, ten usedne v církvi - Božím Izraeli a chrámu, ten bude pronásledovat opravdové společenství Izraele - duchovní Abrahámovo potomstvo, které není odloučeno od Krista. Tak tomu věřím.

K historickému premilenialismu (chi- liasmu) chci zatím říci jen to, že to byl předchůdce dnešního premilenialismu, ale nebyl to předchůdce dnešního dispenzacionalismu, protože budoucí tisíciletí v něm neměl izraelský ráz. Systematicky nebyl nikdy zpracovaný. Premileniální systém je vždy velmi složitý, proto existuje nespočetné množství va- riant. Amileniální a postmileniální systémy jsou nesrovnatelně jednodušší, pro- to jsou ve srovnání s premileniálními pohledy mnohem vyhraněnější.

Pokud se týká rozšíření chiliasmu v prvních stoletích do Augustina, mohu jen říci, že záleží na autorech, které čteme. Teologie je „stranická" literatura, psaná hříšníky, jako jsme my, a každá strana si hájí to svoje. Jen namátkou bych mohl uvést článek od Charlese E. Hilla „Proč raná církev odmítla premilenialismus". V podstatě na tuto otázku krátce a výstižně odpověděl jeden z na- šich čtenářů: „Ach, jakou práci dalo křesťanům ve 2. století oddělení se od judaismu a v 19. století se znovu vrátilo pod jeho vliv."

Vše, co jsem chtěl ve svých dvou úvahách říci, bylo, že chiliasmus nebyl během uplynulých dvaceti století hlavním eschatologickým učením - a to opravdu nebyl.

Omlouvám se všem, kdo nabyli dojmu, že jsem význam historického chiliasmu minimalizoval. K této otázce se v budoucnu ještě rád vrátím.

- pst -

* Milí Steigerovi, chci Vás poprosit o zasílání časopisu Zápas o duši na moji novou adresu. Nerad bych totiž přišel z důvodu stěhování o přísun tak kvalitní duchovní stravy.

Nejsem žádný dopisovatel, ale když jsem v tom psaní, připojím Vám svůj pocit z článku „Všichni křesťané odpočívají" z posledního čísla ZoDu. Při čtení jsem cítil obrovské napětí, neboť toto téma mne vždy trápilo - zřejmě jako spoustu jiných křesťanů - a nedokázal jsem sám najít odpověď. Ale to, co jsem prožil, když jsem se dostal k bodu 3. Reformovaní sabatisté… Ucítil jsem obrovské uvolnění, nával radosti a svobody. To je přece ono! Děkuji Bohu, že mi Vaším prostřednictvím otevřel oči - a ne poprvé. I v dřívějších číslech ZODu jsem vždy musel dát za pravdu Kalvínovi a děkuji Vám, že se nebojíte v této cestě rozšiřování pravdy pokračovat, i když počet Vašich odpůrců zřejmě narůstá. Pán Vám k to- mu jistě dá sílu a požehnání. Přijde mi jen smutné, že to, co věděl Kalvín před staletími, nejsou dnešní křesťané schopni pochopit a přijmout. Přetrvává snad stále ještě doba temna? Ale vše je v rukou Páně. Ještě jednou Vám děkuji, přeji Vám mnoho milosti a požehnání při Vašem obětavém poslání a těším se na nová čísla ZoDu.

- Jan K., Olomouc - Dopis č. 1690