Jedenáctého září jsme byli svědky teroristického útoku na dvě věže Obchodního centra v New Yorku a na Pentagon.

O necelý měsíc později jsme se stali svědky toho, jak USA a Velká Británie odpověděly na teroristické útoky proti USA. Afghánistán zasypaly bomby a rakety. Mnozí lidé, hlavně z těchto končin světa, tvrdí, že nyní se terorismu dopouští sama Amerika. To vyvolává otázku: „Je mezi těmito útoky nějaký rozdíl?" Myslím, že je. Jedním ze způsobů, jak tento rozdíl objasnit, je vysvětlit pojem „spravedlivé války".

Křesťanská teorie spravedlivé války vznikla před 1600 lety jako pokus zodpovědět otázky: „Za jakých okolností je přípustné vést válku?" a „Jaká omezení platí pro způsob vedení války?"

Prvním křesťanským myslitelem, který se ve svých spisech tímto problémem obšírně zabýval, byl svatý Augustin (354-430). Pro něj byla válka logickou součástí funkce vlády, která, jak napsal apoštol Pavel (Římanům 13:1-7), je ustanovena Bohem:

• · Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. (Římanům 13:4)

Od Augustinových dob se teorie spravedlivé války dále vyvíjela a dnes zahrnuje v podstatě tyto principy uvedené v tabulce na vedlejší straně ččč

To jsou některé principy teorie spravedlivé války. I mezi křesťany jsou pacifisté, lidé, kteří tvrdí, že vést jakoukoli válku je samo o sobě nesprávné. S jejich názorem sympatizuji; domnívám se však, že jsou chvíle, kdy je použití síly nezbytné. Jak někdo řekl: „To jediné, co zlo potřebuje ke svému vítězství, je, aby s tím dobří lidé nic nedělali."

Gary Rickard, M. A., úvodní projev

STRACH NEBO NADĚJE?

Máme se do budoucnosti dívat s obavami nebo s nadějí?

Upřímně řečeno si myslím, že pokud nevěříte v Boha, měli byste mít strach. V budoucnosti možná hrozí ještě větší nebezpečí, než jaká jsme zatím viděli. Sto kilogramů biologické zbraně uvolněné ve městě dokáže zabít jeden až tři milióny lidí. Já však věřím, že Bůh je a že je svrchovaný a že má svět pevně v rukou. A tak můžeme mít naději.

Není to poprvé, co se něco takového stalo. Ježíše se kdosi zeptal na událost, která se v některých ohledech podobala zářijovým útokům. Ježíš nenabízí žádnou teoretickou nebo filosofickou odpověď. Dává odpověď, která vysvětluje, jak bychom měli reagovat:

• · Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete. (Lukáš 13:4-5)

To nezní právě soucitně, že ne? Jedním z důvodů, proč jsem přesvědčen, že biblické příběhy o Ježíši nejsou vymyšlené, je to, že Ježíš, zdá se, nikdy neodpovídá tak, jak by člověk čekal. Toto je jeden takový případ. Co tím myslí?

Je velmi snadné ukazovat na jiné lidi, v tomto případě na teroristy, a říkat: „To jsou ale zlí lidé." Mně se ale vybavuje, jak ruský spisovatel Alexandr Solženicyn napsal, že hranice mezi dobrem a zlem nevede mezi národy nebo třídami - a já bych dodal mezi náboženstvími - ale každým lidským srdcem.

Vypořádat se se zlem mezi národy, třídami nebo náboženstvími je důležité. Ale vypořádat se se zlem v našem vlastním srdci je ještě důležitější. Ježíš řekl, že nebudeme-li činit pokání, také zahyneme. Ano, všichni zemřeme, ale ne všichni musíme zahynout. Ti, kdo činí pokání ze svých hříchů a věří v Ježíše Krista, podle Bible nezahynou. Když věřící zemře, přichází do Boží přítomnosti. Ti, kdo Krista odmítají, zahynou: budou od Boha odděleni. Zemřít při teroristickém útoku nebo jakkoli jinak není to nejhorší, co člověka může potkat. Zahynout a být vyloučen z Boží přítomnosti je mnohem horší. A proto Ježíš říká, že to nejdůležitější je činit pokání a věřit evangeliu.

Rád bych vás vyzval, abyste právě toto udělali. Potom budete mít naději věčného života.

Gary Rickard, M. A., v odpovědi na otázku z publika při diskuzním večeru Studentského Hlasu pro Krista