Výchova k jásání - nad křížem

(Galatským 6:11-18)

• ¹¹Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si velkého písma. ¹²Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše. ¹³Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle. ¹⁴Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. ¹⁵Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. ¹⁶A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování. ¹⁷Ať už mi nikdo nepůsobí těžkosti, vždyť já nosím na svém těle jizvy Ježíšovy. ¹⁸Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi, bratří. Amen.

Nejásat nad ničím jiným než nad křížem

Jásat nad Kristovým křížem? Zní to podivně. Jako třeba: jásat nad elektrickým křeslem. Jásat nad plynovou komorou. Jásat nad smrtící injekcí. Jásat nad oprátkou. Je to velmi zvláštní, jásat nad křížem. Ale právě o tom tady ve 14. verši Pavel píše:

• Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista …

A toto sloveso, které tady zní „chlubit", se jinde překládá jako „jásat". Zanic nechci jásat nad ničím, leč nad křížem našeho Pána Ježíše. Jásat nad křížem.

Takže Pavel zde jmenuje jednu nanejvýš důležitou součást naší vize Výchovy k jásání, konkrétně to, že tato výchova musí napomáhat jásání nad křížem.

Co to znamená, že se nesmíme chlubit - že nesmíme jásat - pokud to není chlubení Kristovým křížem a jásání nad ním?

Ale neříká nám Pavel, že se máme chlubit i jinými věcmi?

Toto slovo, které znamená „chlubit se" nebo „jásat", se objevuje i textu Římanům: 5:2,3,11:

• … ²chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. ³A nejen to: chlubíme se i utrpením … ¹¹A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem …
• … A tak se budu raději chlubit slabostmi … (2K 12:9).

Co tedy Pavel myslí tím, že se nechce „chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista …"? Že se nebude chlubit ničím jiným než křížem!

Myslí tím, že všechno křesťanovo chlubení by mělo být chlubením v Kristově kříži. Všechno jásání by mělo být jásáním nad křížem. Chlubíte-li se nadějí slávy, chlubte se Kristovým křížem. Chlubíte-li se utrpením, protože utrpení buduje naději, chlubte se Kristovým křížem. Chlubíte-li se Bohem, chlubíte se Kristovým křížem. Chlubíte-li se svou slabostí, chlubte se Kristovým křížem.

Proč je to tak? Protože vykoupení hříšníci dostali všechno dobré - a vlastně i všechno zlé, které pro ně Bůh obrátil v dobré - skrze Kristův kříž. Nebýt Kristovy smrti, nečekalo by hříšníky nic než odsouzení. Nebýt Kristova kříže, nebylo by nic než zavržení. A tak za všechno, co jsme v Kristu získali - za všechno, čím se chlubíme, nad čím jásáme - vděčíme Kristově smrti. A všechno ostatní, nad čím jásáme, pro nás má být důvodem jásat nad křížem, na kterém pro nás byla všechna požehnání pořízena za cenu Kristova života.

Všechna požehnání v životě jsou určena k tomu, aby vyvyšovala Kristův kříž. Nebo jinak řečeno, každá dobrá věc, která nás v životě potká, (a také každá zlá věc, kterou Bůh k dobrému obrátí) je určena k tomu, aby vyvyšovala Krista, a to Krista ukřižovaného.

Uvedu příklad naší autonehody. Naše auto šlo do šrotu, ale nám se nikomu nic nestalo. A z této ochrany se raduji. Jásám nad ní. Ale čím to, že nikdo nebyl zraněn? Já a moje rodina jsme to dostali jako dar, který si nikdo z nás nezasloužil. Jsme hříšníci a od přirozenosti, nebýt Krista, jsme dětmi hněvu. Jak jsme tedy přišli k tomu, že jsme dostali takový dar pro naše dobro? Odpověď: Kristus zemřel za naše hříchy na kříži a odvrátil od nás Boží hněv a zajistil nám, i když si to ani v nejmenším nezasloužíme, Boží všemohoucí milost, která působí, že všecko napomáhá k našemu dobru. Když tedy jásám nad naším bezpečím, jásám nad Kristovým křížem. A pojišťovna nám za auto zaplatila a mohli jsme koupit další auto. A já jásám nad tou úžasnou milostí hojnosti. Tak nějak to je. Zlikvidujete svoje auto, nic se vám nestalo, pojišťovna zaplatila, koupili jsme jiné a život pokračuje dál, skoro jako by se nic nestalo. A já skloním hlavu a děkuji a jásám nad tou nevýslovnou milostí i v těchto malých materiálních věcech. Odkud pochází všechna tato milost? Jste-li spasený hříšník, věříte-li v Ježíše, přichází k vám skrze kříž. Nebýt kříže, není nic než soud. Každý dar je tedy vykoupen krví. A všechno jásání - všechno chlubení - je jásáním nad křížem. Běda mi, kdybych jásal nad kterýmkoli požehnáním, kdybych při tom nejásal nad Kristovým křížem.

Aby byl ve všem oslaven Kristus

To znamená, že téma Kristova kříže zcela prostupuje naši Výchovu k jásání. Kříž není jedním dílkem z mnoha. Galatským 6:14 nám takovéto uvažování nedovoluje:

• Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista …

Ničím, leč křížem. Jedině křížem. Žádná chlouba, žádné jásání, žádné potěšení, žádné díkůvzdání - jedině chlouba v kříži, jásání nad křížem, potěšení z kříže a díkůvzdání za kříž. Proč? Protože každý náš sen o budoucnosti této církve, každé shromáždění naplněné nadějí, každý vytyčený plán, každý popsaný blok, každá věnovaná koruna, každá položená cihla a každý vyučovaný student je milost, zaplacená krví a darovaná nám vykoupeným hříšníkům. Nikdo z nás si totiž, nebýt Kristova kříže, nezaslouží nic než zavržení. A tak všechno naše jásání, všechen dík, všechna chlouba, všechna radost spočívá v kříži.

Dalo by se to říct také tak, že smyslem kříže je, aby se ve všem oslavil Kristus. Bůh určil kříž k tomu, aby ve všem byla vzdávána čest Kristu. Když Pavel říká v Galatským 6:14, že se zanic nechce „chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista," říká vlastně, že je Boží vůlí, aby byl vždy vyvyšován kříž - aby Kristus ukřižovaný byl vždy naší chloubou a jásotem a radostí a chválou - a to proto, aby Kristu ukřižovanému patřila všechna sláva a dík a čest za všechno dobré v našich životech - a také za všechno zlé, které Bůh obrací v dobré.

Nyní ale vyvstává otázka: je-li toto - totiž to, aby byl ve všem ctěn a oslavován „Kristus ukřižovaný" - Božím záměrem pro Kristovu smrt, jakým způsobem se má Kristu dostat té slávy, která mu náleží? Odpovědí je, že děti i mládež i dospělí musí být vyučováni o těchto skutečnostech. Nebo jinak řečeno: zdrojem jásání nad Kristovým křížem je vyučování o Kristově kříži.

To je můj úkol: oslavit Ježíše tím, že vás těmto skutečnostem vyučuji. A váš úkol potom je oslavit Ježíše ještě více tím, že podle nich budete žít a že je budete předávat dalším. Vyučování o Ježíši je výchovou k jásání nad Ježíšem. A nechceme-li jásat nad ničím jiným, než nad křížem, musíme se soustředit na vyučování o kříži - a pod křížem. Nebo bych možná měl říct spíš „na kříži". Vyučování na kříži povede k jásání nad křížem. Jak to myslím?

Jsme ukřižováni spolu s Kristem

Podívejme se, jak verš 14 pokračuje:

• Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.

Křížem se chlubíme, pokud jsme na kříži. Neříká 14. verš právě tohle? Svět je ukřižován pro mne a já jsem ukřižován pro svět. Svět pro mne zemřel a já jsem zemřel světu. Proč? Protože jsem byl ukřižován. Chlubit se křížem a jásat nad křížem se učíme, když jsme na kříži.

Ale co to znamená? Kdy to tak je? Kdy jsme ukřižováni? Odpověď najdeme v Galatským 2:20:

• Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Když zemřel Kristus, zemřeli jsme i my. Úžasný význam Kristovy smrti spočívá v tom, že všichni, kdo jsou jeho, zemřeli v něm, když zemřel on. Smrt, kterou za nás zemřel, se stává naší smrtí, když jsme s ním vírou sjednoceni.

Možná namítnete: „Copak nejsem naživu? Já mám dojem, že jsem." No dobrá, tady se ukazuje potřeba poučení. Musíme se naučit, co se s námi stalo. Musíme být o těchto věcech vyučováni. Proto jsou v Bibli verše Galatským 2:20 a 6:14. Bůh nás učí, co se s námi stalo, abychom mohli znát sami sebe a to, jak s námi jedná, a radovat se z něho a z jeho Syna a z kříže tak, jak máme.

Přečtěme si znovu Galatským 2:19,20 a uvidíme, že - opravdu - jsme mrtvi a že - opravdu - jsme živi.

• … Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus…

Proč? Protože jsem zemřel, totiž ten starý vzpurný nevěřící já jsem zemřel.

• … A život, který zde nyní žiji, …

takže přece žiji, i když to nejsem týž já, který jsem zemřel,

• … žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Jinými slovy: to „já", které žije, je nové „já", „já" víry. Žije nové stvoření. Žije věřící. Starý člověk zemřel na kříži spolu s Ježíšem.

A pokud se ptáte, čím se to váže k realitě, proč to můžete považovat za své, můžete odpověď vytušit ze slov o víře v Galatským 2:20:

• … A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího …

To je ta vazba. Bůh nás váže ke svému Synu vírou. A když to udělá, jsme s Božím Synem sjednoceni tak, že se jeho smrt stává naší smrtí, a jeho život naším životem.

A teď se s tím vším vraťme ke Galatským 6:14:

• Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.

Nechlubme se ničím jiným než křížem.

Jsme mrtvi světu

A jak dosáhnout takového radikálního soustředění na kříž - toho, aby všechno naše jásání směřovalo zpět až ke kříži? Odpověď: musíme si uvědomit, že když Kristus zemřel na kříži, zemřeli jsme i my, a když jsme mu uvěřili, stala se tato smrt skutečností v našem životě. Pavel říká, že jsme zemřeli světu a svět zemřel nám.

Což znamená: když jsme uvěřili Kristu, byla přetržena pouta, která nás vázala k tomuto světu, a neodolatelné kouzlo světa bylo zlomeno. Já jsem pro svět mrtvola a svět je mrtvola pro mne. Nebo, řečeno pozitivně, podle verše 15 jsem „nové stvoření". Naše staré já zemřelo. Naše nové já žije. A toto nové já je já, které věří. A víra nejásá nad světem, ale nad Kristem - a to nad Kristem ukřižovaným.

To je základ, který nám umožní soustředit se na kříž tak, abychom mohli říct spolu s Pavlem:

• Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista …

Svět už není mým pokladem. Už není zdrojem mého života, mého uspokojení a radosti. Tím je Kristus.

„Ale co ta autonehoda, ze které jste vyvázli bez zranění? Co to pojištění, které vám zaplatili? Neříkal jsi, že z toho máš radost? Copak to není svět? To jsi opravdu mrtev světu?"

Nejspíš jsem. Doufám, že jsem. Protože zemřít světu neznamená ze světa odejít. A neznamená to, že zmizí naše pocity vzhledem ke světu - některé negativní a některé pozitivní (1. Janův 2:15; 1. Timoteovi 4:3). Znamená to, že každá naše oprávněná radost z věcí tohoto světa se stává krví vykoupeným důkazem Kristovy lásky, která ho přivedla na Golgotu, a příležitostí k tomu, abychom se chlubili Kristovým křížem. Jsme mrtvi vyplacenému pojistnému, pokud naše potřeby nenaplňují ty peníze od pojišťovny, ale Kristus, jejich dárce. Když se ve svém srdci vracíme celým řetězem požehnání až k jejich zdroji na kříži, pak je světský charakter toho požehnání mrtev, a Kristus ukřižovaný je vším.

To je cílem výchovy k jásání - nad křížem. Kéž Bůh dá, aby naše touhy, plány, práce, dávání, vyučování a životy oslavovaly pouze Krista, toho ukřižovaného.

John Piper, pastor Bethlehem Baptist Church